PergolyDodržení výšky střechy a související předpisy: Komplexní průvodce
Téma, které vyvolává ve společnosti neshody, tentokrát však ne podle politického názoru, ale podle názoru stavařsky-architektonického, jsou přesahy střech. Řešení, které se od nepaměti dělalo stejným způsobem, pak ale přišli moderní architekti a v rámci vizuální dokonalosti přinesli dramatickou změnu.
Praktické a estetické aspekty přesahů střech
Přesahy střech u domů, chat i chalup jsou historicky zažité v naší kultuře bydlení. Původně vznikly jednoduše z praktických důvodů vycházejících ze stavebních a materiálových schopností, šlo zejména o to, aby do domu nezatékalo. Krátké přesahy dodnes nadále plní právě tento účel.
Při výstavbě větších přesahů pak ale můžou plnit i sekundární úlohu, která není marná. Přesah střechy, který je vytažen výrazněji do prostoru, umožňuje obyvatelům nejen chodit kolem domu, ale trávit zde také volný čas, a to i v případě lehkého deště (pokud zrovna nefouká vítr), a využívat tyto přesahy jako takovou alternativní terasu. Déšť je tímto navíc z části odstíněn a na fasádu dopadá v menším množství, díky čemuž fasáda méně trpí. Co je ale mnohem důležitější, je práce se sluncem, zejména pak z jižní strany. Jak víme, v létě se slunce nachází vzhledem k zemi ve vyšší poloze a v zimě naopak níže - dá se říct, že kopíruje horizont. V případě, že na jižní straně vyvedeme ze střechy dostatečný přesah, získáme systém, který funguje jako přirozené chlazení v létě, kdy je slunce vysoko, protože dokáže zastínit celou stranu domu.
Legendy o hrozbě zatékání do domu v případě, že na stavbě přesah střechy neuděláte, ale nejsou pravdivé. V dnešní době a se současnými technologiemi není problém vyřešit střechu tak, aby nedocházelo k zatékání, ani když bude přímo lícovat se stěnami. Přesah je základním prvkem střech po tisíce let napříč kulturami. Ve starověkém Řecku a Egyptě chránil majitele domů především před sluncem. Jako součást čínské dřevěné architektury udržoval dešťovou vodu mimo budovu. V českých chalupách chránil spolu s lomenicí okna, dveře a kamenné zápraží před obojím. Rané „modely" střešního přesahu sloužily výhradně k funkčním účelům. Hlavním důvodem návrhu přesahu střechy je ochrana fasády, oken a dveří domu před působením povětrnostních vlivů. To znamená, že chrání nejen okapovou stranu domu (především před vodou stékající ze střechy), ale s přesahem je třeba počítat i na straně štítové, zatížené především hnanými srážkami. Konstrukčně může jít o přesah s přiznanými nosnými prvky nebo krytý obkladem, ať už dřevěným podhledem, nebo cementovláknitým a plechovým podbitím.
VÍTE, ŽE... Přesah střechy se nezapočítává do zastavěné plochy domu.
Čtěte také: Obvodové zdivo vícepodlažních domů s HELUZ a Leier Durisol
Důležité je si uvědomit, že i u střech bez přesahu je možné zajistit ochranu fasády a odvodnění. Například u domu bez přesahu střechy s dřevěným obkladem je zásadní odvětrání fasády. Ačkoli to obecně platí pro všechny dřevěné obklady, pro tento typ střechy je to mnohem důležitější. Vzhledem k tomu, že dřevěná fasáda je přímo vystavena povětrnostním vlivům, vysychání musí probíhat okamžitě a bez omezení. Takové provětrávání musí mít hloubku roštu 24 až 40 milimetrů. Samozřejmě je možná i úplná absence přesahu, v tom případě je pro čistý vzhled možno odvodnění zcela schovat pod styk střechy s fasádou, ovšem za precizního zpracování všech konstrukčních detailů.
Přesah střechy je důležité naplánovat již ve fázi projektu, protože jeho dodatečná instalace je složitá a nákladná. Volba krytiny pro střechu s přesahem se neliší od střechy bez přesahu. Také skladba střešního pláště je stejná. Přesah střechy má mnoho výhod, které při správném návrhu oceníme v běžném životě (ochrana proti dešti, stínění atd.). Materiály střešní krytiny mají různou hmotnost, a pokud je přesah střechy velký, může to vyžadovat silnější a odolnější materiál nosné konstrukce, která unese dodatečnou váhu. Ať už si vyberete návrh střechy s přesahem, či bez něj, je důležité precizní zpracování detailu v okapní hraně.
Zatímco obvykle má přesah střechy přisazený odvodňovací žlab, který na konci ústí do svodu přiznaného na fasádě, někdy dobře vypadá, když se použije žlab skrytý. To znamená, že zvenku vůbec není vidět. A není vidět ani svod, protože je integrován do fasády. Odvodnění i přesah střechy také může chybět úplně, jako v tomto případě, protože plechová střecha plynule přechází do fasády a končí až u vsaku u paty domu. Funkce přesahu je patrná pouze v architektonicky ztvárněném krytí vchodu domu.
Hlavní a nejdůležitější funkcí přesahu střechy je ochrana budovy před atmosférickými srážkami a slunečním zářením. Přesah střechy tedy vytváří „převis", který chrání do značné míry exteriér budovy, včetně oken, dveří i paty domu, před deštěm a sněhem. V závislosti na návrhu designu přesahu, orientaci budovy, klimatických podmínkách a dalších faktorech může implementace přesahu výrazně přispět k energetické efektivitě budovy. Je-li hloubka přesahu správně vypočítána podle dráhy Slunce, poskytne v létě stín oknům tak, aby paprsky nezasahovaly, nebo jen minimálně, do interiéru. To snižuje tepelné zisky i náklady na chlazení. Návrh přesahu může doplňovat architektonický styl budovy a zvýrazňovat její vzhled. Vhodně navržený přesah může budovu opticky zvětšit, nebo naopak asociovat dojem kompaktnosti a uzavřenosti.
Legislativní požadavky a povolování staveb
Nejste-li si jist tím, zda se v tomto případě jedná o tzv. černou stavbu či nikoli, doporučuji Vám navštívit místně příslušný stavební úřad a nahlédnout zde do správního spisu, který byl veden při povolování výstavby domu. Tento spis by měl obsahovat stavebním úřadem schválenou projektovou dokumentaci, z níž by mělo být patrné, zda se s přesahem střechy počítalo (a byla tudíž povolena) či nikoli. Zjistíte-li, že přesah střechy představuje tzv. černou stavbu, doporučuji Vám navštívit místně příslušný stavební úřad a vše s ním konzultovat. Právní názor (resp. zavedená praxe) stavebního úřadu totiž pro Vás bude určující. Ukáže-li se, že přesahující střecha je tzv. černou stavbou a vzniknou-li Vám v souvislosti s jejím dodatečným povolením nějaké náklady (což lze předpokládat), budete se moci obrátit na prodávajícího a tuto skutečnost u něj reklamovat (jako právní vadu zakoupené stavby). Stavbu (resp. část stavby) lze dodatečně povolit, pokud stavebník (resp. žadatel) prokáže splnění podmínek dle § 193 a § 256/1 stavebního zákona.
Čtěte také: Výběr lepidla a pokládka obkladů
Rozhodování stavebních úřadů o umístění staveb či jejich změn je jedním z nástrojů územního plánování. Umístění každé jednotlivé stavby je samo o sobě způsobilé výrazně a na dlouhou dobu ovlivnit kvalitu prostoru, ve kterém žijeme. Umisťování staveb je proto svázáno celou řadou norem. § 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), zakotvuje povinnost být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. Jde o základní princip, na jehož základě je třeba interpretovat všechna další pravidla týkající se vzájemných odstupů a vzdáleností mezi stavbami.
Odstupové vzdálenosti staveb podle vyhlášky č. 501/2006 Sb.
Problematiku odstupových vzdáleností upravuje hlavně prováděcí vyhláška ke stavebnímu zákonu č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška“). Ustanovení § 25 vyhlášky zakotvuje jak (i) obecné pravidlo pro vzájemné odstupy všech staveb, tak (ii) konkrétní hodnoty, které je nutné respektovat při umisťování staveb pro bydlení či rekreaci, případně staveb nebytových.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 26. 8. 2013, č. j. 8 As 37/2013 - 40, konstatoval, že pro posouzení odstupových vzdáleností staveb podle ustanovení § 25 vyhlášky je rozhodná povaha daného objektu jako stavby ve smyslu stavebního práva (viz § 2 odst. 3 stavebního zákona). Obecné požadavky pro odstupy staveb vymezené v § 25 odst. 1 vyhlášky je proto nutné dodržet při umístění jakékoliv stavby ve významu stavebního zákona, a to i v případě, že konkrétní stavba jinak nepodléhá povolovacímu režimu.
Ustanovení § 25 odst. 1 vyhlášky zní: „Vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, například technickou infrastrukturu“. Většina těchto požadavků se promítne do stanovisek dotčených orgánů státní správy. Stavební úřad by pak měl posuzovat zejména osvědčení požadavku ohledně světla a zachování kvality prostředí (dříve používán obsahově shodný pojem „pohoda bydlení“).
V praxi nejfrekventovanější jsou pravidla zakotvená v § 25 odst. 2 a § 25 odst. 4 vyhlášky. Tato ustanovení fungují na sobě zcela nezávisle.
Čtěte také: Zateplení fasády polystyrenem do 12 metrů
Podle ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky pokud je mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m (ve zvlášť stísněných podmínkách může být tento parametr snížen až na 4 m) a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. U staveb pro rodinnou rekreaci je přípustná vzdálenost 10 metrů (viz § 25 odst. 3 vyhlášky). Vyhláška výslovně neřeší otázku odstupových vzdáleností mezi rodinnými domy a stavbami pro rodinnou rekreaci. Při posouzení nejmenšího přípustného odstupu mezi stavbou rodinného domu a stavbou pro rodinnou rekreaci je podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu třeba přihlédnout k záměrům využití daného území vyjádřeným v územním plánu obce. Je-li území primárně určeno k zástavbě rodinnými domy, je tak na místě dodržet méně přísný limit stanovený pro odstup mezi rodinnými domy.
Podle ustanovení § 25 odst. 4 vyhlášky dále platí, že „[j]sou-li v některé z protilehlých stěn sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn, s výjimkou vzájemných odstupů staveb rodinných domů podle odstavce 2“. Aby se citované ustanovení na umístění stavby aplikovalo, musí být splněny tyto dvě podmínky, tj. (i) jde o posouzení odstupové vzdálenosti mezi dvěma bytovými domy, nebo bytovým domem a rodinným domem, event. mezi bytovým domem nebo rodinným domem a stavbou nebytovou, a současně (ii) je v některé z protilehlých stěn (uvedených) staveb pro bydlení okno obytné místnosti. Protilehlými stěnami se rozumí stěny, které jsou v rovnoběžném nebo obdobném postavení. Za protilehlé stěny naopak nemohou být považovány ty stěny, které by byly na sebe kolmé. Návod, jak posuzovat protilehlost stěn ve vztahu k oknům obytných místností, byl Nejvyšším správním soudem dovozen v rozsudku ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 69/2011 - 176. Požadavek definovaný v odstavci 4 vyhlášky se nevztahuje na proluky.
V následujících odstavcích § 25 vyhlášky je řešena vzdálenost garáží a dalších staveb (souvisejících a podmiňujících bydlení) od společných hranic pozemků, která nesmí být menší než 2 m (odstavec 5), jakož i možnost umístit tyto stavby či samotný rodinný dům až na hranice pozemku v závislosti na charakteru zástavby (odstavec 6). V odstavci 7 je pak upravena vzdálenost průčelí budov, v nichž jsou okna obytných místností. Tato vzdálenost musí být nejméně 3 m od okraje vozovky silnice nebo místní komunikace, přičemž se neuplatní u budov umisťovaných ve stavebních prolukách řadové zástavby a u budov, jejichž umístění stanoví vydaná územně plánovací dokumentace.
Způsob měření odstupů a vzdáleností je speciálně upraven v ustanovení § 25 odst. 8 vyhlášky, a to skrze nejkratší spojnici mezi vnějšími (protilehlými) povrchy. Současně toto ustanovení taxativně vyjmenuje určité členitosti povrchu, od kterých se případně odstupové vzdálenosti měří (tj. balkony, lodžie a terasy). V tomto (úplném) výčtu není obsažena jakákoliv členitost povrchu stavby, ale pouze některé výstupy. Pokud takový výstup posuzovaná stavba nemá, je třeba vzdálenost měřit od vnějšího povrchu obvodové stěny.
Pro úplnost je třeba uvést, že na území hlavního města Prahy jsou pravidla (nejen) pro odstupové vzdálenosti staveb upravena odlišně od vyhlášky, a to nařízením kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (tzv. pražské stavební předpisy).
Žádný právní předpis nemůže obsáhnout úpravu všech variant vztahů sousedících staveb. Text vyhlášky tak (například) neposkytuje oporu pro použití pomocných srovnávacích rovin řešících vzájemné vazby staveb ve svahu. Je-li nově umisťovaná stavba ve svažitém terénu, měla by být rozhodující výška této stavby počítána od základové desky. Pokud by nová stavba měla sousední stavbu převyšovat, musí být mezi stavbami minimální vzdálenost (měřeno na nejkratší spojnici) větší, než je výška nově umisťované stavby. Praxe pro tyto případy navíc dovodila tzv. sklápění výšek. Nicméně soudní výklad či obecně platná metodika v tomto směru dosud neexistuje.
Budoucí záměry a výjimky
Nejen při posuzování odstupových vzdáleností by měly stavební úřady přihlížet ke všem ustanovením platné právní úpravy a současně respektovat základní zásady činnosti správních orgánů zakotvené ve správním řádu. Splnění minimální odstupové vzdálenosti bez dalšího neznamená splnění požadavku na umístění stavby v souladu se závaznou legislativou. Je na stavebních úřadech, aby dbaly na to, že umístěním nové stavby (nebo její změnou) nedojde k narušení vztahů k jiným objektům či zásahu do spravedlivého uspořádání vztahů v území. Tlak z odpovědnosti s tím související se pak (bohužel) často propisuje do závěrů některých úředníků. Například není výjimkou, že stavební úřad konkrétní záměr posoudí i ve vztahu k dosud neexistující (byť do budoucna možné) stavbě na sousedově pozemku. V této situaci je na místě obrana stavebníka, neboť podle ustálené judikatury platí, že se do úvahy sice berou i budoucí stavební záměry sousedů jakožto účastníků územního řízení, avšak pouze v případě, pokud již tito zažádali o povolení jimi zamýšlené stavby.
Za splnění podmínek § 169 stavebního zákona stavební úřad může (ale nemusí) z ustanovení § 25 odst. 2 až 7 udělit výjimku. Problematika povolování výjimek je pak podrobně popsána v dokumentu, který vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky jako pracovní pomůcku odboru stavebního řádu.
Co se týče zřízení Vámi zmiňovaného sjezdu, je nutné vyjít z odst. 1 písm. a) bodu 16. přílohy 1 stavebního zákona, dle něhož spadají do kategorie tzv. veřejné dopravní a technické infrastruktury. I plochu pro vybudování sjezdu by tedy bylo nutné odejmout ze zemědělského půdního fondu.
Budou-li tedy mít Vámi budované kůlny obvodové stěny (jak bývá zvykem), bude se zastavěná plocha těchto staveb počítat dle půdorysu svislých konstrukcí (tedy stěn), půdorys přesahující střechy nebude rozhodný.
Rozhodnete-li se vybudovat kůlny 1 metr od hranice pozemků, bude zapotřebí, abyste od stavebního úřadu nejdříve získal územní souhlas (jak to vyplývá z § 96/2 písm. a) ve spojení s § 103/1 písm. e) bodem 1 stavebního zákona). Jednou z povinných příloh žádosti o vydání územního souhlasu je i doložení souhlasu osob, které mají vlastnická práva k pozemkům nebo stavbám na nich a tyto pozemky mají společnou hranici s pozemkem, na kterém má být záměr uskutečněn; souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu (§ 96/3 písm. d) stavebního zákona).
Dle § 79/2 písm. o) stavebního zákona platí, že územní rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžaduje stavba:
- do 25 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky,
- s jedním nadzemním podlažím,
- podsklepená nejvýše do hloubky 3 m,
- na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci, která souvisí nebo podmiňuje bydlení nebo rodinnou rekreaci,
- která neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých látek nebo výbušnin,
- nejedná se o jaderné zařízení,
- nejedná se o stavbu pro podnikatelskou činnost,
- je v souladu s územně plánovací dokumentací,
- plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejím umístění bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci,
- je umisťována v odstupové vzdálenosti od společných hranic pozemků nejméně 2 m.
Ochrana proti pádu z výšky na střechách
Každá střecha, ze které hrozí pád z výšky, musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem. Ochranu osob proti pádu z výšky je nutné řešit už při vlastní výstavbě. Proto také zákon č. 309/2006 Sb. v aktuálním znění blíže specifikuje práce zhotovitele a stanovuje jeho povinnosti. Vedle tohoto v roce 2016 aktualizovaného zákona je samozřejmě nutné zohledňovat v procesu výstavby také ostatní legislativní požadavky. Z nich vyplývají mnohé zodpovědnosti jednotlivých účastníků výstavby.
Legislativa platná pro oblast ochrany osob proti pádu z výšky je v současné době dosti nepřehledná, a navíc se pořád vyvíjí. Velký zlom v této oblasti dříve přinesl zákon 309/2006 Sb., který poprvé alespoň částečně přenesl zodpovědnost za bezpečnost staveb na jejich zadavatele, neboli na stavebníky a investory. Protože dopad tohoto zákona do praxe ale neodpovídal jeho záměrům, došlo po 10 letech ke zveřejnění novelizace tohoto zákona v podobě zákona 88/2016 Sb., kterým byl zákon 309/2006 Sb. zčásti novelizován.
Každá plochá střecha, ze které hrozí pád z výšky, musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem. Zábradlí nebo jiné pevné technické konstrukce chránící osoby proti pádu z výšky musí být na střechách s veřejným provozem. Mezi takové střechy řadíme střešní terasy, parkoviště, střešní zahrady, heliporty a další. Neveřejný provoz je na vegetačních střechách, střechách s technologickými zařízeními, konstrukcemi vyžadujícími pravidelnou kontrolu a údržbu, nebo na střechách s požární únikovou cestou. Neveřejným provozem se přitom rozumí pohyb poučených osob řízený vlastníkem objektu. Ochranu osob proti pádu z výšky na střechách je ale nutné řešit také při vlastní výstavbě.
Výše uvedený novelizovaný zákon 309/2006 Sb. blíže specifikuje práce zhotovitele a stanovuje jeho povinnosti, který pro zadavatele stavby musí zajistit vybavení staveniště pro bezpečný a zdraví neohrožující výkon práce. Nově stanovuje také povinnost zadavatele stavby postupovat při výběru zhotovitele v souladu s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, což dává předpoklady pro zajištění odpovídajících finančních prostředků na bezpečnost na staveništi v souladu s plánem BOZP, který by měl být zpracován vždy už při přípravě stavby. Nejčastěji prováděné návrhy záchytných systémů jsou pro řešení bezpečnosti při údržbě střech budov, které nemají žádná zábradlí ani jiné dostatečně vysoké konstrukce po svém obvodu. Způsob ochrany proti pádu osob z výšky by měl stanovit koordinátor pro přípravu spolu s projektantem, protože se ale tito koordinátoři BOZP v praxi ještě příliš často nevyskytují, tak zodpovědnost za správnost projektu nese vždy projektant.
V rámci zajištění bezpečnosti při užívání všech typů střech je nutné vyřešit a správně navrhnout zejména bezpečný přístup na střechu, a s ohledem na předpokládaný způsob a rozsah údržby umožnit také bezpečný pohyb po střeše. Při pohybu po střeše je nutné se řídit mimo jiné také Nařízeními vlády 362/2005 Sb.
Bezpečná plochá střecha z pohledu její údržby je taková střecha, která je buď trvale osazena zábradlím nebo jinou dostatečně vysokou konstrukcí po celém jejím obvodu, nebo jinými vhodnými technickými prostředky. Pro střechy, kde se předpokládá častý pohyb údržby, a to zejména bez ohledu na povětrnostní podmínky, se navrhují záchytné systémy s trvale osazenými nerezovými lany. Kompromisním řešením, které je velmi často v praxi využíváno, může být použití tak zvaného „montážního lana“, které se mezi jednotlivé kotvicí body napne pouze v případě práce na střeše. Při navrhování záchytných systémů je nutné si uvědomit, že plochá střecha se stává za určitých situací pracoviště. Na každé střeše bez zábradlí nebo jiné konstrukce chránící před pádem přes okraj střechy pak hrozí pád z výšky po jejím obvodu. A v případě výskytu světlíků na střeše nebo technologických a jiných otvorů, které nejsou zajištěné proti propadnutí, hrozí i pád do takových otvorů.
Každý projektant by si měl před návrhem záchytného systému nejdříve uvědomit, jaká rizika se mohou při provádění údržby střechy vyskytnout, kde hrozí pád z výšky z ploché střechy, co může případný pád ovlivnit, a veškerá rizika nejdříve komplexně vyhodnotit. Z tohoto hlediska je nutné posoudit nejdříve sklon střechy, všechny její volné okraje, jejich vzájemnou polohu, jejich výšku nad terénem nebo nad jinými konstrukcemi, které je nutné brát v úvahu z pohledu případného pádu. Cílem každého projektanta by měl být návrh individuálního řešení záchytného systému pro každý konkrétní objekt a pro každou střechu, která je výše než 1,5 metru nad okolními konstrukcemi nebo terénem, a pro kterou není uvažováno s jiným způsobem ochrany osob proti pádu z výšky. Zohlednit by se měl také rozsah a charakter předpokládaných prací při údržbě střechy a při jiných činnostech souvisejících s technologickými zařízeními umístěnými na střeše. Z hlediska technického se přitom musí vždy vycházet z typu nosné konstrukce, ke které by měly být kotvicí body připevněny. To je při každém návrhu to nejdůležitější, protože na spolupůsobení kotvicího bodu s podkladem v případě pádu nejvíce záleží.
Snahou každého projektanta by mělo být navrhnout systém ochrany proti pádu z výšky tak, aby bylo riziko pádu vždy omezeno na nejmenší možnou míru, a aby systém fungoval zejména jako zádržný. To znamená, že při pohybu a práci pracovníků podél volných okrajů střechy by neměl být vůbec jejich pád umožněn. Taková situace ale není v praxi z různých důvodů možná, a tak zejména na rozích objektů vzniká riziko pádu z výšky. Je to dáno tím, že si v obdobných případech musí pracovník upravit délku spojovacího lana tak, aby se dostal až k samému okraji střechy např. na rohu budovy. Návrh záchytných systémů musí být zpracován vždy tak, aby v případě pádu došlo k zachycení osoby na laně, které by mělo vykazovat maximální délku pod hranou pádu 150 cm. Jen při dodržení tohoto limitu lze předpokládat, že nedojde ke zranění osoby díky nepřijatelnému zpomalení pádu a s ním souvisejícím nárazem o fasádu. Samozřejmě je nutné zohlednit veškeré konstrukce, které se nachází pod hranou pádu a počítat s tím, že při zachycení pádu dojde k dalším jevům, zejména pak k natažení tlumiče pádu na spojovacím laně a k deformaci sloupku na střeše, čímž se úchyt spojovacího lana na celotělovém postroji dostane podstatně níže než je navržená vzdálenost 150 cm od hrany pádu.
Závěrem je nutné zdůraznit, že za bezpečnost zodpovídají všichni účastníci výstavby, a to tedy nejen zadavatel stavby, ale také projektant a zhotovitel, a zákonnou povinností každého účastníka výstavby je upozornit na případné nedostatky. A absence záchytného systému na jinak nezabezpečené střeše je vždy závažným nedostatkem, neboť povinnost zajistit ochranu osob proti pádu z výšky vyplývá ze současně platné legislativy.
| Právní předpisy | Popis |
|---|---|
| Zákon č. 183/2006 Sb. | O územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) |
| Zákon č. 89/2012 Sb. | Občanský zákoník |
| Zákon č. 309/2006 Sb. | O zajištění dalších podmíňek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci |
| Zákon č. 88/2016 Sb. | Novela zákona č. 309/2006 Sb. |
| Vyhláška č. 501/2006 Sb. | O obecných požadavcích na využívání území |
| Nařízení vlády 362/2005 Sb. | O bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky |
tags: #dodržet #výšku #střechy #předpisy
