Požární prevence staveb: Klasifikace konstrukcí DP1, DP2 a DP3 a kontroverze „ekvivalentu DP1“

Při výběru protipožárních dveří nebo projektování staveb se nevyhnutelně setkáte s technickým označením DP1. Tato zkratka není jen administrativním detailem, ale klíčovým parametrem, který definuje materiálovou podstatu konstrukce z hlediska hořlavosti. V České republice jsou stavební konstrukce z požárního hlediska hodnoceny na základě toho, z jakých stavebních materiálů a výrobků sestávají, respektive jakou třídu reakce na oheň vykazují. Smyslem klasifikace je stanovit chování stavebních konstrukcí za požáru jako celku, tedy jakým způsobem mohou hořlavé stavební výrobky použité v konstrukci zvyšovat intenzitu požáru a zda mohou mít vliv na její únosnost a stabilitu.

Národní klasifikace druhů konstrukcí

Národní požární charakteristiku druhu konstrukce/druhu konstrukční části zavedla norma ČSN 73 0802 v roce 1995. Požárně technická charakteristika „druh konstrukce/druh konstrukční části“ byla zavedena normou ČSN 73 0802 s označením druhů konstrukčních částí D1, D2, D3. Klasifikace druhů konstrukčních částí je nejčastěji používána pro hodnocení nosných a požárně dělících konstrukcí a má přímý vliv na určení konstrukčního systému budovy. Uvažovány byly stupně D1, D2, D3 z hlediska užití hořlavých hmot. Druh konstrukce se posuzuje ze dvou hledisek. Prvním je, zda konstrukce mohou přispívat k intenzitě požáru, druhé hledisko hodnotí, zda použité výrobky a hmoty s rozdílnou reakcí na oheň mají vliv na stabilitu a únosnost konstrukčního prvku. Pro konstrukce střech a obvodové stěny může navíc obsahovat informaci, nakolik konstrukce zabraňuje šíření požáru po svém vnějším povrchu.

Přestože se jedná o národní klasifikaci, její existence je oprávněná a v souladu s evropským právem, protože využívá informací z harmonizovaných postupů hodnocení, tedy zejména klasifikaci reakce na oheň dle ČSN EN 13501-1 a klasifikaci požární odolnosti podle ČSN EN 13501-2. Tyto obecně platné klasifikační normy se odkazují na specifické normy pro zkoušení a pro aplikaci výsledků na odlišné varianty výrobků, než byly odzkoušeny, zejména pak na zvětšování rozměrů konstrukcí.

V souvislosti se zrušením ČSN 73 0862 a ponecháním v platnosti výsledků dosažených podle této zkušební a klasifikační normy byl vytvořen tzv. převodník tříd reakce na oheň na stupně hořlavosti. Převodníková tabulka byla nejprve součástí národní přílohy ČSN EN 13501-1. V roce 2005 byla tato národní příloha zrušena a tabulka s úpravami přenesena do zrevidované ČSN 73 0810. Touto normou je stanoveno, že požadované stupně hořlavosti stavebních hmot A až C3 v normách řady ČSN 73 08. Zkratka DP znamená "Druh prvku" (konstrukční části).

Typy konstrukcí podle požární odolnosti

• Konstrukce typu DP1: DP1 je označení pro konstrukci, která nezvyšuje intenzitu požáru. Je považována za nejbezpečnější a musí splňovat přísnou podmínku: v požadované době požární odolnosti se nezvýší intenzita požáru. Podstatné složky konstrukcí DP1 sestávají buď pouze z výrobků třídy reakce na oheň A1, nebo také z výrobků třídy reakce na oheň A2, pokud výrobky třídy A2 jsou celistvé a homogenní a obsahují hmotnostně nejvýše 5 % organických látek (např. pojivo u izolací z minerálních vláken). Mohou se také skládat z výrobků třídy reakce na oheň B až F umístěných uvnitř konstrukční části mezi výrobky třídy A1 nebo A2, a to tak, že v požadované době požární odolnosti se nedosáhne teploty vzplanutí hmot obsažených ve výrobcích. Na těchto výrobcích není závislá stabilita a únosnost konstrukční části. Není-li teplota vzplanutí jednoznačně určena, doporučuje se považovat teplotu 180 °C za teplotu vzplanutí. DP1 označuje konstrukci, která nezvyšuje intenzitu požáru - typicky jde o nehořlavé materiály jako ocel či beton. Sklo je DP1: I když to zní křehce, protipožární sklo se řadí mezi konstrukce DP1.
• Konstrukční části druhu DP2: Konstrukční části druhu DP2 nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru. Podstatné složky konstrukcí sestávají z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2, tvořících povrchové vrstvy konstrukčních částí, u nichž se po dobu požadované požární odolnosti nenaruší jejich stabilita a jejichž tloušťka je ověřena zkouškou, nebo je alespoň 12 mm (např. omítky na pletivu, desky na bázi sádry a jiné deskové materiály odpovídajícího zatřídění). Dále se skládají z výrobků třídy reakce na oheň A1 až D umístěných uvnitř konstrukční části mezi výrobky třídy A1 nebo A2, na těchto výrobcích je závislá stabilita konstrukční části (např. dřevěné sloupky, dřevěné nosníky). Případně také z výrobků kterékoliv třídy reakce na oheň umístěných uvnitř konstrukční části, aniž by na těchto výrobcích byla závislá stabilita konstrukční části. Požární odolnost konstrukcí druhu DP2 nepřesahuje zpravidla 45 minut. Uvedené tloušťky vrstev příkladů konstrukcí druhu DP2 je třeba považovat za minimální pro požární odolnosti do 45 minut; požaduje-li se vyšší požární odolnost, skladby a tloušťky vrstev se musí upravit a ověřit. Existuje i přechodná kategorie DP2 (např. ocelová konstrukce opláštěná dřevem), ale v praxi se u dveří vyskytuje minimálně.
• Stavební konstrukce druhu DP3: Tyto konstrukce mohou v požadované době požáru intenzitu zvyšovat a nejsou na ně vztažena žádná materiálová omezení. Dřevěné prvky spadají často do kategorie DP3.

Požární odolnost stavebních konstrukcí je doba, po kterou jsou konstrukce schopny odolávat účinkům plamene a vysokým teplotám. Uvádí se v minutách v základní hodnotové stupnici: 15, 30, 45, 60, 90, 120 a 180 minut. Kombinace těchto značek potom určuje souhrnné vlastnosti daného požárního prvku. Např. dveře nejsou nosné, ale vyžaduje se od nich celistvost a např. izolace, tudíž EI, číslo uvádí odolnost v minutách, C je samozavírač a DP1 - plechové s nehořlavou izolací (A1,A2).

Čtěte také: Vše o požární odolnosti OSB desek

Příklad z praxe: Nemocnice vs. Byt

Projektant navrhuje dveře na chodbu lůžkového oddělení. Zde je legislativně vyžadována konstrukce DP1. Musí být použity ocelové nebo prosklené hliníkové dveře. Majitel bytu ve 2. patře mění dveře. Požární zpráva vyžaduje odolnost EI 30 DP3. Zde může majitel zvolit estetické dřevěné protipožární dveře. Konstrukce DP1 představuje nehořlavý standard (ocel, beton), který je nezbytný pro nejrizikovější části staveb, jako jsou chráněné únikové cesty a průmyslové provozy. Oproti tomu DP3 (dřevo) je standardem pro interiéry bytů.

Je nutné mít na paměti, že pokud máte konstrukci stěny DP1 (cihla), nesmíte ji na chráněné únikové cestě obložit hořlavým obkladem (dřevo, textil). Na identifikačním štítku dveří musí být jasně uvedeno, zda jde o DP1 nebo DP3. Nejste si jisti, co máte doma? U dveří pomůže jednoduchý test - magnet. Pokud magnet drží na ploše dveří (nebo na zárubni), jedná se s vysokou pravděpodobností o ocelovou konstrukci, tedy DP1. Dřevěné dveře (DP3) jsou na poklep duté nebo "plné dřevěné", magnet na nich nedrží.

Kontroverze "ekvivalentu DP1"

Zvláštní třída, tzv. ekvivalent DP1, byla zavedena změnou normy ČSN 73 0810/Z1 v čl. 3.2.3.1 e) v červnu 2012 pro jedinou skupinu výrobků - sendvičové panely s kovovým pláštěm - a pro jedinou aplikaci - nenosné stěny výrobních objektů. Tato nová třída způsobila mezi odbornou veřejností rozpaky a zkouška, která slouží na prokázání ekvivalence DP1, vzbudila zájem i v zahraničí.

Zpracovatel normy do poznámky uvedl odkaz na soukromoprávní předpis ZP PAVUS 30/2012, podle kterého musí být výrobky odzkoušené v případě, že chtějí získat klasifikaci DP1, respektive tzv. ekvivalent DP1 ve výše uvedených aplikacích. Je s podivem, že si zpracovatel normy neuvědomil, že takto napsaná změna normy znamená, že výrobci a dovozci sendvičových panelů s nehořlavým jádrem musí projít zcela zbytečnou zkouškou pro získání klasifikace ekvivalent DP1, přičemž pro ostatní případy (a to i aplikace, kde se požaduje vyšší požární bezpečnost) jsou tyto konstrukce nadále považovány za nehořlavé (DP1) bez jakéhokoliv dalšího zkoušení.

Naproti tomu, sendvičové panely s hořlavým jádrem, tedy konstrukce prokazatelně uvolňující teplo při požáru (a tedy zařazené do kategorie hořlavých konstrukcí DP3) mohly být po odzkoušení podle ZP PAVUS 30/2012 zařazeny do nejasné a nedefinované třídy ekvivalent DP1.

Čtěte také: Kompletní průvodce požární odolností OSB desek

Asociace výrobců minerální izolace upozorňovala na tyto zásadní problémy od počátku tvorby změny ČSN 73 0810/Z1 a v celém jejím průběhu. Přes naše upozornění se zavedení nové definice konstrukční části událo bez zadání takového úkolu ze strany Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru Ministerstva vnitra ČR a norma byla vydána prakticky s okamžitou platností bez jakéhokoli přechodného období. To by zajisté neměla být normální praxe při takto závažných změnách technických norem s dopady na jiné normy ČSN EN, na evropskou legislativu a v neposlední řadě na bezpečnost občanů.

Stojí za povšimnutí, že vydání normy předcházely experimentální zkoušky sendvičových panelů s hořlavým jádrem jistého významného výrobce. Ten jednu z těchto experimentálních zkoušek využil v oficiálním protokolu o klasifikaci do třídy ekvivalent DP1, který mu byl vystaven již týden po vydání ZP PAVUS 30/2012.

Zkouška podle ZP PAVUS 30/2012

Zkouška podle předpisu ZP PAVUS 30/2012 byla standardní zkouškou požární odolnosti, která byla navíc pravděpodobně v rozporu s evropským systémem hodnocení a značením CE. Její princip byl založen na zkoušení průniku plamene přes spoje panelů na neohřívanou stranu, což téměř vůbec nesouvisí s tím, jestli konstrukce nezvyšuje v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru, jak to požaduje obecná definice třídy DP1. Průnik plamene vyjadřuje kritérium celistvosti E podle ČSN EN 1364-1, a zkouška celistvosti je navíc součástí deklarované požární odolnosti podle ČSN EN 13501-2.

Rovněž nebyl vysvětlen důvod pro národní normativní požadavek na zkoušení panelových stěn na rozměru vzorku 5x6 metrů, když existuje norma ČSN EN 15254-5 na rozšířenou aplikaci výsledků zkoušek na větší rozměry, než byly odzkoušeny. V případě, že byla zkouška požární odolnosti podle ČSN EN 13501-2 platná pro rozměr větší než 5 × 6 metrů, zkoušení podle ZP PAVUS 30/2012 znamenalo zbytečné testování již jednou prokázaných vlastností.

Přestože se jedná o test na ploše 30 m², zavedením této zkoušky se jen těžko mohla zvýšit požární bezpečnost staveb, když umožnila zařadit hořlavé výrobky uvolňující značné množství tepla a kouře při požáru, do kategorie nehořlavých konstrukcí.

Čtěte také: Dřevěné konstrukce a požár

Je nutné zmínit, že systém hodnocení požární odolnosti sendvičových panelů a aplikace výsledků zkoušek na velké rozměry stěn je předmětem pokračujících diskusí na půdě evropských normalizačních komisí. Česká republika má v těchto komisích expertní zastoupení a dosud nevznesla žádné námitky proti stávajícímu technickému a právnímu rámci uvádění těchto výrobků na společný vnitřní trh EU. Náhlé zavedení zkoušky podle ZP PAVUS 30/2012, která se týkala výrobků v harmonizované sféře, podléhající značení CE, bylo o to podivnější.

Co je požárně bezpečné?

Třída DP1 je definována poměrně striktně, proto lze pochopit snahy o její zmírnění nebo o inovativní řešení umožňující splnit její požadavky. Inovace by však měly probíhat cestou vývoje výrobků, nikoli ad-hoc vymýšlením nových tříd, které mohou budit pochybnosti o skutečných důvodech pro jejich zavedení. Z pohledu hodnocení požární bezpečnosti je podstatné to, zda konstrukce splní specifikované požadavky, které by logicky měly být společné pro danou aplikaci, než to, jaký výrobek se použije na splnění těchto bezpečnostních požadavků.

Zavedení tzv. ekvivalentu DP1 umožnilo zatřídění výrobků složených z hořlavých materiálů do nejbezpečnější kategorie, přičemž existuje celá řada stavebních konstrukcí, o kterých by se mohlo uvažovat jako o kandidátech natolik blízkých vlastnostem nehořlavých konstrukcí, že by se mohly považovat za jejich ekvivalent. Bylo by záhodno, aby se k celé problematice přistupovalo komplexně a podmínky byly definovány obecně pro všechny konstrukce s daným zamýšleným použitím. Dovolujeme si navrhnout několik příkladů:

• Moderní dřevostavby s nehořlavou izolační výplní: V zahraničí tyto konstrukce nacházejí větší uplatnění než u nás právě z důvodu odlišně definovaných protipožárních kritérií a rozlišení typů konstrukcí. Přestože moderní konstrukce na bázi dřeva vykazují vysokou požární odolnost (až REI 120) a přispívají ke zvyšování intenzity požáru ve velmi omezené míře, nesplňují podmínky třídy DP1. To neumožňuje rozvoj vyšších budov na bázi dřeva, které se stávají v zahraničí běžnou praxí, a také budov veřejných.
• Obvodové stěny nešířící požár za reálných požárních situací: V případě, že budou u těchto konstrukcí hořlavé komponenty chráněny tak, že konstrukce vyhoví i velkorozměrovým zkouškám šíření požáru za reálných požárních situací, zasloužily by si minimálně diskusi o jejich požární bezpečnosti. Vyhovující zkouškou z tohoto pohledu by mohla být ISO 13785-2, doplněná ověřovací malou zkouškou ISO 13785-1. Požár v místnosti po objemovém vzplanutí dosahuje výkonu minimálně 1 až 3 MW a plameny šlehají na fasádu. Zkoušení chování obkladů stěn a jejich bezpečnosti v případě požáru by mělo odpovídat reálným požárním situacím. V současnosti se na prokázání zabránění šíření ohně po vnějším povrchu obvodových stěn používá zkouška podle ČSN ISO 13785-1, která nebyla původně určena na tento účel a její použití jako průkazné zkoušky není odůvodněné.
• Vylepšené sendvičové panely s kovovým pláštěm: Hořlavá jádra panelů s kovovým pláštěm se můžou stát příčinou zvyšování teploty a emisí toxického kouře. Zkouška většího rozměru, která prokáže, jak se panely s hořlavými jádry chovají při reálném požáru, by měla zohledňovat tato rizika. Vhodnými normami jsou například ISO 13784-1 a ISO 13784-2, které stanovují kritéria pro omezenou tvorbu tepla a kouře u těchto výrobků. Zkoušky podle těchto mezinárodních norem by poskytly jistě více objektivních informací o příspěvku panelů ke zvyšování intenzity požáru než soukromý zkušební předpis ZP PAVUS 30/2012.

Konstrukční systémy budov a požární bezpečnost

Jedním ze základních principů zajištění požární bezpečnosti staveb je dělení objektu do požárních úseků. Požární úsek je tvořen částí objektu, která je od ostatních vymezena požárně dělícími konstrukcemi vykazujícími požadovanou požární odolnost, přičemž primárním cílem je zabránění šíření požáru mezi jednotlivými požárními úseky. Konstrukční systémy je možné posuzovat samostatně po jednotlivých částech objektu pod podmínkou, že jsou tyto části v objektu po celé výšce stavebně odděleny požárně dělícími konstrukcemi druhu DP1, které jsou staticky nezávislé na konstrukcích druhu DP2 či DP3, nebo pokud jsou posuzované části objektu staticky nezávislé. Při posuzování konstrukčního systému budovy se nemusí brát zřetel na některé vybrané druhy konstrukcí, které by jinak konstrukční systém mohly zhoršit. Tyto zahrnují konstrukce, které se nacházejí nad požárním stropem posledního užitného nadzemního podlaží, nebo konstrukce druhu DP3 v posledním užitném nadzemním podlaží.

Rozlišujeme následující konstrukční systémy:

• Nehořlavý konstrukční systém: Je tvořen svislými i vodorovnými nosnými konstrukcemi druhu DP1. Tyto prvky splňují přísnější požadavky na požární bezpečnost, a proto mohou být použity i tam, kde jsou požadovány uzávěry EW.
• Smíšený konstrukční systém: Je tvořen svislými nosnými a požárně dělícími konstrukcemi druhu DP1, vodorovné konstrukce mohou být druhu DP2.
• Hořlavý konstrukční systém: Zahrnuje všechny ostatní případy, tj. konstrukce druhu DP2 nebo DP3.

Zásadní omezení, které je nutné ve spojitosti s různými konstrukčními systémy zmínit, je limitovaná požární výška objektu. Konstrukční systém objektu, společně s požární výškou a výpočtovým požárním zatížením jsou výchozí charakteristiky při určení stupně požární bezpečnosti, který se přímo promítá do požadavku dob požární odolnosti. Kromě výše uvedených obecných zásad může být návrh konstrukční částí a konstrukčních systémů limitován přímými požadavky projektových norem, které řeší požární bezpečnost v konkrétních provozech. V nejčastějších případech se jedná o zákaz umístění některých provozů v objektech s hořlavými nebo i smíšenými konstrukčními systémy.

Změnou normy ČSN 730810/Z3 se posuzování konstrukčních částí vrací do stavu před zavedením změny Z1. Pro nové projekty nebude možné použít klasifikaci „ekvivalent DP1“. Otázkou však bude použití klasifikací „ekvivalent DP1“ vydaných v době platnosti čl.

Přehled rozdílů v klasifikaci DP1, DP2 a DP3

tags: #dp1 #dp2 #pozarni #prevence #staveb

Oblíbené příspěvky:

• princip provětrávané fasády pro zdravé bydlení
• Srovnání celoplošně lepených a plovoucích podlah
• Proč je odvětrání střechy tak důležité?
• PEDOP s.r.o.: Váš dodavatel písku, štěrku a stavební dopravy
• Srovnání laminátových a vinylových podlah