Dřevěné Sloupy pro Opocení Vojáků: Historie a Revitalizace Vojenského Hřbitova v České Skalici
Jednou z významných letošních investičních akcí města Česká Skalice byla revitalizace staré části vojenského hřbitova z roku 1866 mezi Zlíčí a Českou Skalicí.
Pietní místo se dlouhodobě nacházelo v neutěšeném stavu a teď se postupně vrací k původní podobě z období svého založení, které známe z historických fotografií po roce 1867.
Ve vypsaném výběrovém řízení uspěla sochařka a restaurátorka BcA. Pavla Szabová, která zajistila kompletní realizaci projektu.
Odborným restaurátorským zásahům nejprve předcházely terénní úpravy, na které dohlížel archeolog Mgr. Radek Novák.
Po odstranění bujné a neudržované vegetace lemující půdorys staré části hřbitova, následovalo vyměřování nového oplocení.
Čtěte také: Dřevěné sudy: tradiční výroba
Původní plot mělo tvořit 46 pískovcových sloupků s dřevěnými výplněmi.
Z uvedeného počtu se jich do dnešního dne zachovalo 11 a to pouze na čelní vstupní straně hřbitova.
Tyto různě poškozené kusy byly opraveny a urovnány. Zbytek obvodu doplnily jejich kvalitní kamenné kopie.
Během terénních úprav docházelo k nálezům zlomků a fragmentů původních sloupků v trase výkopu.
Prostor mezi novými sloupky uzavřely dřevěné rygle s více než 800 kusy dvou střídavě se opakujících zdobných planěk.
Čtěte také: Venkovní sezení ze dřeva
Do staré části hřbitova se stejně jako dříve vstupuje dřevěnou brankou. Nové oplocení je vizuálně působivým prvkem a zaujme svou originalitou.
Také parková úprava hřbitova je v jistém smyslu nevšední.
Mezi rovy došlo k obnově dávno zaniklých mlatových cestiček, které pietní místo opět zvelebují.
Snad úmyslným záměrem tehdejších zřizovatelů tvoří hliněné rovy s pomníky při pohledu z výšky nezpochybnitelný tvar lidské lebky.
Projekt počítal i s restaurováním několika významných válečných pomníků rakouských vojáků.
Čtěte také: Grilování: uhlí nebo brikety?
Prvním z nich je mohutný slepenec s litinovým křížem na hromadném hrobě 480 padlých vojáků z Fragnernovy brigády.
Druhým je pomník velitele brigády generálmajora Gustava von Fragnerna, kde byla obnovena barevnost jeho litinové nadstavby s křížem a zhotovena kopie nápisové desky s původním textem v německém jazyce.
Výměny nápisové desky věrnou kopií v německém jazyce se dočkal i třetí ze zrestaurovaných pomníků, který je věnován rakouskému pěšímu pluku č. 77.
Vojenský hřbitov byl slavnostně zpřístupněn 4. listopadu, kdy na místě proběhl pietní akt za účasti zástupců města Česká Skalice, Komitétu 1866 a Ministerstva obrany ČR.
V obnově pietního místa bude Česká Skalice pokračovat i v následujícím roce.
Znovu se ve spolupráci s Komitétem 1866 podařilo uspět s dotační žádostí u Ministerstva obrany ČR.
V roce 2024 se tak můžeme těšit na opravu dalších 18 pomníků a také na terénní i arboristické úpravy v přední části hřbitova.
V budoucnu nás bude ještě čekat realizace poslední třetí etapy, při níž se opraví zbývající válečné pomníky.
Realizováno v rámci projektu „Česká Skalice - oprava válečných hrobů obětí prusko-rakouské války r. 1866“.
Československé Opevnění Před Druhou Světovou Válkou
Při putování naším pohraničím se často setkáváme s více nebo méně poškozenými železobetonovými stavbami a stavbičkami - zbytky našeho předválečného opevnění.
K vysvětlení se musíme vrátit až do roku 1918, ke konci 1. světové války.
Německo z války vyšlo poraženo a Versailleskou smlouvou z roku 1919 bylo povinováno platit válečné reparace za rozpoutání a vedení války.
Navíc Francie jako odvetu za nesplácení reparací obsadila roku 1923 průmyslové oblasti Porýní a Porúří.
Ve válkou vyčerpaném Německu nastal hospodářský kolaps a hyperinflace, v jejímž důsledku se stala marka prakticky bezcenným papírkem.
Německu byl též mírovou smlouvou drasticky snížen počet armády na 100 000 mužů a omezena zbrojní výroba.
Mezi obyvatelstvem byla velká nespokojenost s poměry. Většina Němců byla ostatně přesvědčena, že válku prohráli „neprávem“, neboť jejich území nebylo dobyto.
Na politické scéně docházelo k ostrým roztržkám mezi pravicí a levicí, vedoucím až k levicovým a pravicovým pučům.
V nejtěsnějším sousedství na východě vznikla vedle Německa po rozpadu Rakousko - Uherské monarchie v roce 1918 Československá republika jako další důsledek Versailleské smlouvy.
Zatímco Čechy a Morava se rozkládaly prakticky na původním historickém území Království českého, Slovensko a Podkarpatská Rus byly vyčleněny z území, které předtím patřilo k Uhrám.
Nově vzniklý stát, o jehož vznik se přičinili především T. G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánik, se měl od počátku, přes různé problémy, které s sebou přináší demokracie, velice k světu. Lze říci, že ve třicátých letech 20. století mohl představovat vzor demokratického státu.
V Československu žilo asi 8 milionů Čechů, 2,3 milionů Slováků, 700 000 Maďarů, 600 000 Rusínů, 100 000 Poláků a také přes 3 miliony Němců - potomků německých kolonistů, kteří do našeho pohraničí přišli ve středověku.
Po volbách v roce 1933 se v Německu k moci dostala nacistická strana (NSDAP) a Adolf Hitler se stal říšským kancléřem. Poměry se rapidně změnily. Vznikl totalitní režim, vedený jedincem a jedinou stranou.
Německé hospodářství však začalo prosperovat. Nacisté zahájili rozsáhlou výstavbu dálnic a podporu průmyslu - obzvláště zbrojního. Rychle mizela nezaměstnanost a bída.
Součástí nacistické ideologie byla i rasová teorie, hlásající, že modrooký světlovlasý Němec s dlouhou lebkou je nadřazený typ a že Němcům je předurčeno, aby vládli ostatním „méněcenným“ rasám, především Slovanům a vyhladili rasy „degenerované“.
To, že Hitler, Goebbels, Himmler a další čelní představitelé nacistického režimu se ideálu nordické krásy svým vzhledem ani vzdáleně nepodobali, nikoho z Němců zřejmě nezaráželo. Ostatně - v totalitním státě není radno se něčemu nahlas divit.
Ani zrušení odborů, likvidace ostatních politických stran, tvrdý politický dozor nad vším děním a vznikající koncentrační tábory nevyvolaly nějaké bouře odporu. Vždyť „Vůdce“ to dělá dobře, ví, co dělá a všem se daří lépe než dřív.
Skvěle bylo postaráno i o německou mládež, která volky či nevolky hromadně vstupovala do Hitlerjugend a dalších organizací a prodělávala zde dokonalé ideologické zpracování. A co na to vítězné velmoci - Francie a Anglie? Nic.
Německu prošlo zahájení zbrojení, zavedení všeobecné branné povinnosti, výstavba armády, letectva a válečného loďstva, úplné zastavení plateb reparací, znovuobsazení Porýní a nakonec i obsazení Rakouska.
Nacisté totiž razili zásadní antikomunistickou politiku. Anglii i Francii by rozhodně nevadilo vymýcení bolševizmu v Evropě, případně válečný konflikt Německa s další velmocí - komunistickým Sovětským svazem.
Na konci 30. let pak již bylo dost pozdě k nějakému zásahu. Německo se stalo rovnocenným soupeřem a náhle bylo nutno s ním jednat v rukavičkách. Navíc veřejnost ve Francii si válku rozhodně nepřála a vláda, která by ji vyhlásila, by určitě upadla do nemilosti.
Anglická armáda byla v té době dobře vyzbrojena na potlačování povstání domorodců ve svých koloniích, ale ne už na boj s militantním Německem. A jak reagovalo Československo?
Na rozdíl od velké Francie se musilo cítit německým zbrojením ohroženo. Každý, kdo se jen trochu zajímal o německou politiku, znal program „Drang nach Osten“, německý plán na rozšíření svého „Lebensraumu“, životního prostoru směrem na východ. A Československo leželo na této trase jako první.
Naše armáda zahájila v roce 1935 rozsáhlou reorganizaci. Byla rozdělena na dvě složky - armádu „krycí“, tvořenou převážně mírovými jednotkami vojáků základní služby, zabezpečujícími kryt státní hranice a průběh mobilizace a armádu „manévrovací“, vzniklou z mobilizovaných záložníků.
Základní vojenská služba byla opět prodloužena na dva roky. Byly značně zvýšeny náklady na vojenský rozpočet a prováděna rozsáhlá modernizace výzbroje a materiálního vybavení.
A zde se dostáváme k další v současné době stále diskutované otázce: Proč se stavěla nepohyblivá pevnostní pásma, jejichž proražení v jednom místě učiní nepotřebným celý zbytek pevnostní linie? Proč se raději nepřistoupilo k budování silné motorizované armády, tankových divizí a letectva, které se mohou přemísťovat rychle tam, kde je to právě nutné?
Z hlediska současného pohledu na moderní válku a i po zkušenostech z konce 2. světové války se to zdá naprosto logické. Ono to ale tak jednoduché tenkrát nebylo.
tags: #dřevěné #sloupy #pro #opocení #vojáků #historie