Konstrukční ochrana dřeva a dřevěných obkladů

Dřevo jako přírodní a organický materiál neustále pracuje a odolává vnějším vlivům tak, jak mu jeho vlastnosti dovolují. Proto je nezbytná komplexní ochrana dřeva, která zahrnuje souhrn veškerých opatření k preventivní ochraně proti vzniku poruch od biologických a nebiologických vlivů. Konstrukční ochrana dřeva a dřevařských výrobků vychází z principů fyzikální ochrany založené na regulaci expozičních podmínek v okolí dřeva.

Konstrukční ochranu dřeva v praxi realizujeme různými opatřeními, konstrukčními řešeními a technologickými operacemi. Správná aplikace konstrukční ochrany zásadně prodlužuje životnost celé stavby. Dřevo, které chceme zabudovat do stavby, musíme správně skladovat a chránit před vlivem nadměrné vlhkosti. Konstrukční ochranu dřeva rozdělujeme na interiérovou a exteriérovou.

Výběr dřeva a dřevěných materiálů

Při výběru vhodných druhů dřeva a dřevěných materiálů je důležité, aby se v projektu nejprve zohlednila možná rizika jejich poškození. Ke zhotovení dřevěných staveb se u nás většinou používá dřevo jehličnanů - především smrk, jedle, borovice, modřín a z dovozu douglaska. Z listnatých dřevin je to dub zimní, dub letní a akát bílý, případně některé dřeviny z dovozu (týk, jarrah, padouk, meranti, ipe nebo bangkirai).

Ke stavbě domů se používají i různé dřevěné kompozity (lepené lamelové dřevo, laťovky, překližky, třískové desky, OSB desky, vláknité desky, cementotřískové desky apod.). Jsou to materiály na bázi dezintegrovaného dřeva a doplňkových látek, především ve funkci pojiva (například močovinoformaldehydová, fenolformaldehydová a jiná lepidla) a hydrofobizátoru (ochrana proti vodě, například parafín).

Odolnost dřevěných kompozitů

• Dřevokazné houby a plísně dokážou napadnout téměř všechny dřevěné kompozity - kromě cementotřískových desek nebo vodovzdorných překližek se speciální povrchovou úpravou.
• Hmyz, s výjimkou termitů, nenapadá třískové ani vláknité desky; napadení lamelového dřeva, laťovek nebo překližek je podmíněno druhem dřeva a tloušťkou lamel nebo dýh.

K vhodným materiálům na dřevěné konstrukce patří i modifikované dřevo, tj. upravené termicky nebo speciálními chemikáliemi - například acetylované dřevo. Vyznačuje se vyšší odolností proti houbám i hmyzu, lepší rozměrovou stabilitou a nižší hygroskopicitou. Dřevo a materiály na bázi dřeva jsou hořlavé, proto je důležitá i protipožární ochrana.

Čtěte také: Útulné Vánoce s vlastnoručně vyrobeným dřevěným svícnem

Vlhkost dřeva a její regulace

Dřevo používané na různé výrobky a konstrukce musí mít předepsanou vlhkost. Tak se zabrání vzniku tvarových deformací dřevěných prvků i celých konstrukčních celků (například seschnutí nebo vyboulení parketových podlah), tvorbě trhlin a hlavně aktivitě biologických škůdců.

Vstupní vlhkost dřeva a dřevěných materiálů závisí na jejich umístění v objektu. Proto by vlhkost nových dřevěných oken a vnějších obkladů měla být asi 12 %, prvků krovu 10 až 14 % a podlahových vlysů 8 %. Konstrukce spojené hřebíky by se měly vyrábět ze dřeva vysušeného na vlhkost maximálně 18 %. V praxi však existují výjimky, které jsou podmíněny především konkrétní polohou objektu - vysokohorské prostředí, údolí s častými mlhami a jiné.

Dřevěné prvky, které budou po ukončení stavby zajištěny před povětrnostními vlivy, musíme i v průběhu výstavby důkladně chránit před srážkami. Konstrukční ochranu dřevěných staveb, oken, venkovních dveří, podlahových krytin a jiných výrobků ze dřeva je třeba optimálně zabezpečit i během jejich přepravy, skladování a samotné montáže.

Nesprávné je ukládat řezivo a dřevěné dílce přímo na zem, aniž by byly chráněny proti srážkové vodě. Nevhodné je i jejich zakrytí paronepropustnou fólií, která se může mechanicky porušit: poškozenou fólií vniká voda, ale zpětně se už těžko odpařuje.

Konstrukční ochrana dřeva v exteriéru

V exteriéru dřevo nejčastěji chráníme proti působení vody. U dřevěných prvků určených do exteriéru je nutno dodržovat určité zásady tvarových optimalizací. Předchází se tak jejich vlhnutí, poškození houbami a hmyzem i poškození povětrnostními vlivy.

Čtěte také: Výhody a nevýhody OSB roštu

Ochrana před vodou

Dřevařské výrobky určené do exteriéru se musejí izolovat od spodní, kapilární, srážkové, odstřikující, provozní i kondenzované vody. Tohoto požadavku lze u otevřených konstrukcí - na rozdíl od zastřešených - jen těžko docílit. Možným řešením je tvarová optimalizace dřevěných prvků i celé konstrukce. Současně je však žádoucí vytvořit i vhodnou izolaci mezi dřevěnými prvky a terénem.

Zastřešené konstrukce, jako jsou sruby, altánky, zvonice nebo mosty, se částečně chrání před přímým působením srážkové vody. Nátěry s hydrofobním účinkem zabraňují vnikání srážkové a odstřikující vody do konstrukce, zpomalují transport vzdušné vlhkosti do dřeva a současně brání vnikání zárodků biologických škůdců do dřeva. Měly by být dostatečně paropropustné, aby se pod nimi nemohla hromadit kondenzovaná a jiná voda. Naopak při použití paronepropustných nátěrů (například olejových) nebo paronepropustných obkladů (plastové a kovové fólie) musíme počítat i s opačným než ochranným efektem, protože dřevo pod paronepropustnou bariérou bývá trvale vlhké a častěji ho napadají biologičtí škůdci.

Konstrukční ochrana dřevěných prvků by měla v první řadě omezit, popřípadě úplně vyloučit působení srážkové vody na dřevěné prvky. Eventuelně také zajistit rychlý odtok srážkové vody z vodorovných povrchů dřevěných prvků.

Zásady pro exteriér:

• Omezit velikost vodorovných ploch na minimum.
• Chránit vodorovné plochy proti působení srážkové vody vhodným krytem (např. pomocí oplechování) nebo seřezáním.
• Navrhnout dostatečný přesah střechy - pokud jsou obvodové konstrukce budovy provedeny ze dřeva, nebo s dřevěným obkladem. A to tak, aby tento poskytnul maximální ochranu dřevěné obvodové konstrukce, resp. jejímu dřevěnému obkladu. Velikost přesahu okraje střechy bude záviset na výšce obkladu a na sklonu vnějšího povrchu střechy.
• Dřevěné prvky umísťovat do výškové úrovně minimálně 300 mm nad terén. U dřevěných přístřešků musíme zajistit dostatečnou výšku patky a to tak, že dřevěný sloupek bude osazen nad terénem alespoň 300 mm.
• Hrany dřevěných prvků je vhodné zaoblit. To proto, že zaoblené hrany zajišťují lepší přilnavost ochranných nátěrů než hrany rovné.
• U vodorovných dřevěných obkladů je nutno zamezit pronikání srážkové vody do spojů obkladových prvků, a to správným návrhem spojů.
• Dřevěné prvky o větších rozměrech průřezů je vhodné vyrobit z vrstveného lamelového dřeva, které má větší rozměrovou stálost, a tudíž lépe odolává vzniku trhlin než prvek vyrobený z masivu.
• Pokud možno nepoužívat prvky s velkým obsahem jádrového dřeva, které mají sklon ke vzniku trhlin. Jádro je třeba prořezat nebo vyřezat.
• Vodorovné prvky dřevěných podlahových roštů (např. u balkonů, teras, lodžií apod.) je vhodné provést alespoň v minimálním spádu.
• Pokud je skládaná krytina u šikmých střech tvořena dřevěnými šindeli, pak je třeba, aby tyto byly vyrobeny štípáním po směru vláken dřeva, ne řezáním.
• Je třeba, aby povrch dřeva včetně spojů byl pokud možno hladký. Nízká drsnost povrchu zabezpečí menší nasákavost. Čím je povrch hladší, tím hůře se na něm voda udrží a nedochází tak k zvýšenému příjmu vody dřevem.
• Zakrytím vrchních ploch (čel sloupů) nebo alespoň jejich zkosením zajistíme, aby se v nich nedržela voda.
• Snažíme se nepoužívat nevhodné konstrukční spoje, ve kterých by se mohla držet voda.

Účelem ochrany proti vzlínající vodě je zamezit, aby se hmotnostní vlhkost dřeva zvýšila v důsledku přímého kontaktu s jiným vlhkým materiálem (např. zeminou, betonem, zdivem apod.). Pokud je tento kontakt z funkčních důvodů nutný (např. u dřevěných stěn v místech jejich návaznosti na betonové základy, u zhlaví trámů dřevěného trámového stropu, u zhlaví vazných trámů krovů, u pozednic apod.), pak je třeba provést vhodnou konstrukční úpravu za účelem eliminace negativního působení vzlínání vody do dřeva. Například provedením hydroizolace (v souladu s ČSN 73 0600 a ČSN 73 0606) nebo podložením dřevěným podkladkem impregnovaným vhodným typem biocidní látky, ponecháním volného prostoru okolo dřevěného prvku.

Rizikovou částí domu jsou střešní konstrukce zakrytá měděným, hliníkovým nebo pozinkovaným plechem. Na kovové krytině se sráží vzdušná vlhkost a dlouhodobě se tak zvyšuje i vlhkost dřeva.

Čtěte také: Patky pro dřevěné sloupy

Konstrukční ochrana dřeva v interiéru

K důležitým předpokladům konstrukční ochrany dřeva patří i regulace klimatických podmínek v interiérech budov. Vyplývá to ze skutečnosti, že fyzikální procesy v materiálech jsou ovlivněny nejen jejich skladbou, ale i vnějším a vnitřním klimatem - relativní vlhkostí, teplotou, tlakem a cirkulací vzduchu. Pokud se kondenzovaná voda přece jen vytvoří, vhodnou klimatizací se dosáhne jejího rychlejšího odvedení z objektu. V depozitářích, průmyslových halách a v některých jiných objektech se vnitřní klima upravuje pomocí klimatizačních zařízení. Jinak platí zásada o potřebě správného a pravidelného větrání interiéru objektů, aby se v nich zajistila vhodná relativní vlhkost vzduchu cca 50 % a teplota cca 20 °C. Tím se zabezpečí tvarová stálost nábytku, parket i jiných dřevařských výrobků bez tvorby trhlin, puklin a jiných fyzikálních defektů.

Zabudovávané dřevo v interiéru má poměrně nízkou vlhkost. Proto se na první pohled může zdát, že není nutné konstrukční ochranu dřeva řešit. Ke zvýšení vlhkosti v interiéru dochází tam, kde je nevhodně řešeno rozmístění nábytku (nábytek umístěný ve styku se stěnou), dále v prostorách přípravy jídel a koupelen může být špatně vyřešen odtah vzduchu. Nadměrná vlhkost se také může objevit v prostorách, kde se měnila okna z původních dřevěných na plastová a neprobíhá zde pravidelné větrání. Občas se ale stane, že vlivem špatného konstrukčního uložení dřevěných prvků do stavby dojde k navýšení vlhkosti vlivem kondenzace vodních par, orosením chladných materiálů nebo zatečením vody při úklidu. Cílem ochrany dřeva v interiéru je, aby prostor, kde se dřevěné prvky vyskytují, byl pravidelně větraný, vzdušný a čistý. Nedostatečným prouděním a výměnou vzduchu může dojít například k předčasnému znehodnocení podlah v přízemních prostorách.

Ochranné nátěry a impregnace

To, čím ošetřit dřevo, závisí na mnoha faktorech a osobních preferencích. Jiný nátěr potřebují povrchy v interiéru, jiný v exteriéru, a pro ochranu proti plísním zase používáme jiných produktů, než při ochraně proti dřevokaznému hmyzu nebo vlhkosti. Ošetření dřeva by mělo být provedeno naprosto automaticky před zahájením jeho využívání, případně i v průběhu jeho života. Konkrétní produkty volíme podle účelu využití materiálu.

Impregnace na dřevo může být efektivní ochranou před vlhkostí, škůdci i plísněmi. Existuje však mnohem více možností, jak tyto povrchy chránit. Použít lze různé lazury, nátěry, vosky, oleje i krycí barvy.

Speciální ošetření

• Pokud máte v plánu začít stavět plot, ohradu, nebo třeba dřevěnou pergolu, můžete se zastavit při otázce ochrany dřeva v zemi. To je totiž nutné ošetřit zcela jiným způsobem než zbytek povrchu. Klasické lazury a jiné nátěry totiž neustálé vlhkosti a působení zeminy příliš dobře neodolávají a nechráněné dřevo tak podléhá zkáze. Jako dobré řešení se mohou jevit různé běžně dostupné přípravky, které mají již v názvu uvedeno, že jsou vhodné pro použití při umístění do země.
• Do interiéru používáme přípravky k tomu přímo určené. Povrchy totiž nemusí odolávat takové vlhkosti, UV záření nebo dřevokaznému hmyzu jako venku. Pro použití uvnitř také volíme takové druhy nátěrů, které jsou zdravotně nezávadné nebo mají i dekorativní funkci.

Proti vlhkosti, houbám a plísním

Voda a vlhkost je asi největší nepřítel všech dřevěných výrobků. Kvůli ní dochází nejen ke změnám barvy a tvaru, ale také k napadení plísněmi, houbami a hnilobou. Impregnace dřeva proti vlhkosti by měla být provedena vždy u materiálů použitých v exteriéru. K ochraně dřeva proti houbám, hnilobě a plísním se využívají takzvané ochranné nátěry. Ty by měly být použity tam, kde je materiál vystavován nadměrné vlhkosti, tedy zejména v interiéru. Nespoléhejte se pouze na impregnaci dřeva proti vodě nebo konstrukční ochranu; ochrannému nátěru by se neměla vyhnout žádná dřevěná část konstrukce domu při stavbě.

Proti dřevokaznému hmyzu

Dřevokazný hmyz je dalších postrachem dřevěných povrchů a konstrukcí. K ochraně dřeva před škůdci se používají nátěry proti dřevokaznému hmyzu. Mezi nejnáchylnější patří dřevěné okenní rámy, ale také střešní trámy.

Při výběru ideálního přípravku k ošetření nemusíme nakupovat kvanta různých balení s různými funkcemi a zaměřením. Velmi populární jsou totiž přípravky, které toho zvládnou víc najednou - naimpregnují tedy dřevo proti vlhkosti i plísním, chrání je před dřevokaznými houbami i hmyzem, a navíc prodlouží jeho životnost.

Požární ochrana dřeva

Specifickým nebezpečím poškození dřeva je i požár. V interiérech lze optimalizací tvarů snížit i nebezpečí vzniku a šíření požárů. Požární odolnost dřevěné konstrukce je její schopnost odolávat účinku požáru, aniž by byly porušeny základní funkce.

Téma požární ochrany dřevěných staveb je u nás stále velmi živé a stále se o něm velmi málo ví. Dřevo a materiály na bázi dřeva jsou hořlavé. Současná doba zájmu o dřevo jako konstrukční materiál nahrává zvýšenému zájmu o dřevostavby. Na druhou stranu je nyní možné plně začít využívat pokročilých modelů pro detailní návrh dřevěných konstrukcí při požáru.

Pokročilé modely požární odolnosti dřevěných konstrukcí je složité téma, kdy je třeba zkoumat vše od chemie hoření dřeva, které přispívá k rozvoji požáru, až po změnu rychlosti šíření rychlosti plamene po povrchu dřeva a rychlost odhořívání. Pokročilé složité modely lze díky rozvoji informatiky simulovat v přijatelném čase.

Zákon 133/1985 Sb., § 99, udává, že musí být docíleno alespoň stejného výsledku, jako kdyby bylo použito příslušné normy, tedy nesmí dojít ke zhoršení stavu. Je třeba odůvodnit, jak se k návrhu došlo, například výpočet musí být opatřen komentářem opírajícím se o odpovídající poslední poznatky. V případě problému si projektant musí svůj přístup obhájit. Tedy ve zkratce, musí stále ctít normy, ale pokud je lze zpřesnit pomocí řešení pokročilým modelem, lze tento postup využít.

Nehořlavé dřevěné obklady

Spousta projektantů, architektů a jiných stavebních inženýrů se často potýká s problémem realizace obložení stavby přírodním materiálem - dřevem, zejména kvůli bezpečnostně požárním předpisům. Z praxe není radno tato rizika podceňovat. Při kolaudaci domu už je většinou pozdě něco v této záležitosti řešit, protože požární předpisy jsou velmi přísné a stejně tak i požární inspektoři.

Tvůrce domu, ať již projektant, architekt nebo přímo samotný investor, může v takovém případě použít nehořlavý materiál, který imituje reálný dřevěný obklad. Systémový fasádní obklad - „alubky z aludřeva“ - nejenže tato požární kritéria splňuje (máme k dispozici certifikaci od státní zkušebny s reakcí na oheň třídy A2-s1, d0), ale hlavně také splňuje nároky na vzhled skutečných dřevěných obkladů, a to především díky svému tvaru a systému spoje pomocí pera a drážky, stejně jako je tomu u klasických dřevěných obkladů.

Velmi zdařilou variantou „alubek“ jsou také fasádní prkna a fasádní hranoly, které se montují stejně jako dřevěné - s mezerou mezi jednotlivými prkny nebo hranoly. Záměrem je co nejvíce se přiblížit skutečnému vzhledu dřevěných obkladů. Zejména varianta povrchové úpravy PRINT je skvělou volbou co do poměru ceny a výkonu, a proto bývá i nejpoužívanější. Při použití této varianty jsme schopni docílit absolutně přírodní fasády pomocí ofocení skutečného dřeva a jeho následné aplikace dekoru na hliníkové „alubky“. Toto se provádí za pomoci speciální technologie povrchové úpravy, která se v exteriéru nemění a je absolutně bezúdržbová. Velmi pěknou variantou bývá také tzv. „mix“, což je kombinace několika barevných odstínů, které umocní požadovaný přírodní dřevěný vzhled fasády, stejně, jako je tomu u dřevěných obkladů, kde jsou vždy patrné drobné rozdíly mezi barevností jednotlivých lamel. Takových variant je pochopitelně nespočet a je jen na fantazii architekta, jaký design navrhne pro konkrétní stavbu.

Technicko-tepelné posouzení a normy

Na území České republiky, tedy v našich klimatických podmínkách, platí skutečnost, že po dobu většího počtu dní během roku jsou teploty vnitřního vzduchu v interiérech budov vyšší než teploty venkovního vzduchu. Z této skutečnosti vycházíme při navrhování a posuzování obvodových konstrukcí budov (obvodových stěn, střech a podlah) z hlediska stavební tepelné techniky.

Návrh obvodových konstrukcí musí být doložen tepelně technickým posouzením podle ČSN 73 0540-2, které kromě jiného, obsahuje také posouzení povrchové a vnitřní kondenzace vodní páry. Z hlediska českých norem jsou dřevostavby mnohem více omezeny, než je tomu například ve Skandinávii. Můžeme začít diskusi, zda neuvolnit omezení o jedno nadzemní podlaží, při využití nejnovějších poznatků vědy a výzkumu. A zda nepodmínit takový návrh nutností aplikace „inženýrského přístupu“.

tags: #dreveny #obklad #konstrukcni #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Textura a informace o střešní krytině
• Možnosti obložení stěn dřevem
• Efektivní odvodnění s troubami DN 200
• Elegance a funkčnost nočních stolků
• Dřevěná okna: Co si vybrat?