Druhy dřeva vhodné pro soustružení

Soustružení dřeva je krásnou a tvůrčí činností, která opracuje hrubé dřevo do elegantních linií. Nechá vyniknout zajímavou strukturu jednotlivých let, zapůsobí přirozeným tónováním. Vyžaduje jistou zručnost, ale s kvalitním vybavením a výkonným soustruhem je možné zvládnout základní techniky relativně rychle. Opracované dřevo navíc najde široké uplatnění.

Pro soustružení můžete volit běžné dřeviny jako je dub, buk, smrk, borovice, jasan. Zapojit tedy můžete relativně jakýkoli druh. Záleží na požadované vlastnosti výsledného výrobku, ale také jeho barvě.

Mokré dřevo se obecně lépe zpracovává. Výhodou je nejen snadné a rychlé pořízení materiálu, ale také minimální prašnost při práci. Výsledný výrobek však časem dozná zásadních změn. Postupné vysychání může měnit tvar i rozměry předmětu. Na rozdíl od čerstvého dřeva - u suchého se můžete spolehnout na tvarovou stálost i definitivní barvu.

Opracování je však náročnější, tento problém však řeší řada moderních zařízení. Podle záměru nebo zhotovovaného výrobku je pak třeba zvolit techniku soustružení.

Nejčastější a nejjednodušší forma je vřetenové soustružení, které vychází z válcovitého tvaru. Pevně ukotvený materiál se plynule otáčí kolem své osy a speciální nože nebo struhy dřevo tvarují. Soustružení podélné nebo příčné pak najde uplatnění při výrobě ozdobných prvků nebo misek, nádob a hraček. K dalším typům soustružení patří například prstencové, víceosé nebo segmentové.

Čtěte také: Vlastnosti smrkového a akátového dřeva

Při práci dbejte na kvalitní vybavení. Rozhodně se nevyplatí šetřit na nožích. Kvalitní dobře ostřená ocel vám zaručí snadnou manipulaci. Materiál se vám bude pod ostřím plynule měnit, nebude docházet k nerovnostem ani nežádoucímu třepení okrajů. Nože, struhy, dláta vybírejte pouze od kvalitních výrobců s možností opakovaného broušení. Kvalitní nože jsou sice investicí, ale investicí, která se vám brzy vrátí. Vždy doporučujeme předem zvážit požadovaný tvar a raději pracovat po malých částech. Samozřejmě musíte vždy dbát na bezpečnost práce.

Nepodceňujte práci se dřevem. Soustruh pracuje s velmi vysokými otáčkami a ostrými břity. Na soustružení dřeva by vždy měly navazovat zakončovací práce ke zjemnění a uhlazení povrchu a především moření a lakování. Kvalitní lazury nejen zvýrazní přirozenou krásu dřeva, ale hlavně povrch ochrání před mechanickým opotřebením.

Vlastnosti dřeva

Tvrdost je schopnost materiálů klást odpor proti vnikání jiných těles. Jistý pan Brinell tlačil určitou silou ocelovou kuličku do materiálu. Má-li ocelová kulička předepsaný rozměr, jde o tzv. Brinellovu zkošku tvrdosti. U nás zase pan Janka tlačil do dřeva razidlo, ukončené půlkuličkou. To je tzv. Jankova zkouška. Dřevo je měkké, polotvrdé, tvrdé a velmi tvrdé.

Pevnost nám říká, jak které dřevo vzdoruje statickému namáhání. Houževnatost je schopnost odolávat dynamickému, rázovému namáhání. Dřevařské tabulky definují houževnatost jako hodnotu výšky, z jaké musí spadnout kladivo těžké 1,5 kg na hranolek o průřezu 2x2 cm, aby ho přerazilo.

Pružnost - tzv. modul pružnosti je mírou odporu, který klade materiál zatížení, jež ho ohýbá.

Čtěte také: Průvodce světem plátna

Popis jednotlivých dřevin vhodných pro soustružení

• Akát - Od úzké hnědobílé běli jde ke dřeni žlutozeleněhnědavá barva, s rozdílnou, mnohdy zajímavou kresbou. Letokruhy jsou dobře viditelné. Dřevo je těžké, velmi tvrdé, značně pružné a houževnaté. Dobře odolává vodě i počasí. Poměrně dost „pracuje“, trhá se a bortí. Při rychlém sušení praská. Ideálně se hodí na silně namáhané násady, topůrka a rukojeti. Naši předkové dřevo akátu používali v kolářství.
• Dub - Dubové dřevo je jedno z nejžádanějších už odedávna. Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná „zrcátka“ (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky nim luze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu. Základními vlastnostmi dubového dřeva jsou tvrdost, pevnost, houževnatost a trvanlivost. Z našich dřev nejdéle vzdoruje nejen povětrnostním podmínkám, ale i střídání vlhka a sucha. Vyráběly se z něj mlýnská kola, hamry, piloty k mostům a lávky, sudy. Dubové dřevo bylo za všech dob oblíbeno v nábytkářství. V Anglii po něm pojmenovali celý věk - age of oak (1500 - 1600). Využívalo se v masivu i na krájení dýh. S dubem pracovali a pracují řezbáři a sochaři, dá se řezat dláty i napříč vláknům.
• Habr - Habr je z našich dřev nejtvrdší a touto vlastností se může srovnávat jen s některým akátem či javorem - babykou. Dřevo je husté, stejnoměrně šedobílé až hnědobílé. Barevné změny lze najít u starších kusů okolo dřeně. Po vyschnutí je stálé. Porušuje však pravidlo o trvanlivosti tvrdých a těžkých dřev: leží-li ve vlhku, venku na zemi, brzy „zpuchří“ a začne se rozkládat. Ale ani stojící nevydrží příliš dlouho odolávat povětrnostním vlivům. Dobře přijímá lepidlo i mořidla, je bez lesku. Napodoboval se jím eben. Dodnes se používá na čepy, palice i šrouby, na klíny, na hoblíky, rukojeti apod.
• Jasan - má širokou světle žlutou běl a šedohnědé jádro. Je to jedno z našich nejpružnějších dřev a zároveň tvrdé, pevné, velmi pružné, dobře štípatelné, obrobitelné a leštitelné. Trvanlivost je horší, a proto se používá jen pro interiéry. Vhodné také pro výrobu násad, topůrek, madel, tělocvičného nářadí, hokejek a hudebních nástrojů.
• Javor - Javorové dřevo patří k nejsvětlejším z našich dřev, smetanově slonovinově bílé, do krémova. Okolo dřeně či suků se někdy objevují zelené nebo černohnědé pruhy a skvrny. Někdy se tvoří široká, tmavá, nepravidelně ohraničená dřeň. Jádro jinak není barevně odlišeno. Dřevo je tvrdé a lesklé. Dobře se opracovává, soustruží, moří, bez problémů přijímá lepidlo. Často se ještě vyběluje peroxidem a čpavkem. Kvůli kontrastu se používá v nábytkářství v dýhách i v masivu. Pro svou dekorativnost je vzácný tzv. „očkový“ javor. Pro vykládání nábytku se vyhledávala i tzv. kořenovice. Rovněž známé je tzv.
• Lípa - Smetanově až žluto či šedobíle zbarvené, poměrně pevné, měkké dřevo je stejnoměrně husté. Všechny druhy mají listy na rubu chlupaté, v úhlech žeber bělochlupaté. Lípa je oblíbeným materiálem pro řezbáře. Po kvalitním vysušení se dřevo nebortí a málo sesychá. Dobře přijímá lepidlo, dobře se tónuje a moří. Mladší strom je na řezbu měkčí, starý strom je tvrdší. Mladá lípa je bílá, starší kmen je šedý, mrakatý nebo zažloutlý. Setkáváme se s ní na březích potoků i řek, poněvadž zde nachází vhodné prostředí, čerstvé až vlhčí půdy. Snáší i několika měsíční zaplavení stojatou vodou.
• Olše - bez barevně odlišeného jádra, oranžové, na vzduchu šednoucí. Dřevo není příliš kvalitní, je měkké a málo pružné. Má však široké využití v nábytkářství a umění. Dobře se obrábí, štípe, lepí, vzdoruje vlhkosti, je lehké a málo pracuje. Je vhodné pro řezbářské a soustružnické práce a pro výrobu překližek, rámů, lišt a zápalek.
• Ořech - Ořechové dřevo je velmi ceněné, zvláště o starší, zdravé a silné stromy mají velký zájem dýhárny. Běl má šedobílou, někdy s jasně žlutými skvrnami na okrajích směrem k lýku. Jádro je proměnlivé, ale většinou tmavohnědé. Bývá černě ohraničeno a barva závisí na půdních podmínkách. Je tvrdé a pevné, díky obsahu třísla poměrně trvanlivé. Dobře se obrábí, ohýbá, soustruží i řeže dláty.
• Třešeň - Dřevo je tvrdé, pevné, pružné a houževnaté, s poměrně výraznými letokruhy. Bělová část je úzká, smetanově narůžovělá až žlutá, jádro červenohnědé, na vzduchu časem červená a tmavne. Třešně rostoucí v lesních porostech mívají dřevo trochu tmavší. Krájené dýhy, masivní fošny nebo prkna upoutávají výraznou kresbou. Dobře se obrábí, má mírný lesk. Špatně se řeže dláty přes vlákna, ale pro soustružení a truhlářské práce je vhodné. Hodně se bortí a „pracuje“, přířezy je nutno sušit pomalu a důkladně je proložit.
• Topol - Topolové dřevo je měkké, řídké, nepříliš pevné, na řezu chlupaté. Je lehké. Dobře se moří a přijímá všechny druhy lepidel, protože hodně saje.
• Švestka - má širší šedou běl a šedohnědé až červenohnědé jádro, mírně lesklé. Dřevo je dosti husté, tvrdé, houževnaté a náročnější na sušení, protože má tendenci praskat a kroutit se. Používá se k restaurátorským pracím, výrobě dekoračních předmětů, vhodné k soustružení a uzení.
• Smrk - Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech (příčný, podélný, tečný) snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva. Smrkové dřevo je měkké, hedvábně lesklé, vonící pryskyřicí, poměrně lehké, dlouhovláknité, přitom velmi pružné a pevné, dobře štípatelné. Dobře se řeže, hobluje, frézuje, klíží, moří, natírá a barví. Poměrně málo se bortí a sesychá. Smrkové dřevo je lákavé sousto pro dřevokazný hmyz, zejména červotoče.
• Borovice - Dřevo borovice je měkké, křehčí než smrkové, bělová část je smetanově bílá až k okru, jádro oranžově hnědé až dorezava. Letokruhy jsou výrazné. Bělové dřevo trpívá charakteristickým zamodráváním došeda, což se považuje za vadu na kráse. Díky odolnosti se borové dřevo používá především na okna a dveře, včetně rámů. Také se dobře uplatní na trámoví, podvaly a „polštáře“ pod podlahy. Mořidla i nátěry přijímá hůře než smrk. Jádrové dřevo se také hůře lepí.
• Modřín - Modřínové dřevo je polotvrdé, tvrdší než smrkové nebo borové, pevné a trvanlivé. Bělová vrstva je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Na vzduchu a po napuštění tmavne. Texturu (kresba letokruhů) má hustší než smrk a vyniká krásou mnoha drobných, většinou dobře zarostlých součků. Dobře se obrábí, nezalepuje tolik nástroje jako borovice a lépe přijímá lepidla i napouštění.

Tabulka vlastností vybraných dřevin vhodných pro soustružení

Čtěte také: Vyložení prostoru pro uskladnění dřeva

tags: #drevo #vhodné #na #soustružení #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro kombinaci elektrického topení a dřevěné podlahy
• Dřevěný reproduktor LAMAX Flow1
• Originální dekorace z dřevěného žebříku
• Vlastnosti a využití dřevotřískových desek P3
• Zahradní domky recenze