Dřevotříska: Ošetření okrajů a postupy

Vrtání do dřeva je jednou z nejčastějších činností v dílně. Když ale chcete, aby každý otvor seděl na milimetr a měl čisté hrany, vyplatí se znát několik zásad a sáhnout po tom správném nářadí. Důležitá je dobrá příprava, přesnost vrtání do dřeva začíná ještě před tím, než se hrot dotkne povrchu. Aby byl výsledek přesný a otvor měl čisté hrany, doporučujeme postupovat systematicky. Opravdu se to vyplatí.

Vrtání do dřeva

Bez vhodného vrtáku nemá smysl se do práce pouštět. Každý typ má své výhody a hodí se pro jiné situace. Důležité je vědět, jaký typ dřeva budete vrtat - měkké, tvrdé, překližku či lamino - a k čemu bude otvor sloužit.

  • Spirálový vrták - univerzální volba pro kolmé vrtání do dřeva, laminátu nebo dřevotřísky.
  • Hadovitý vrták - ideální pro hluboké otvory v masivu a trámech.
  • Plochý (kopinatý) vrták - rychlé vrtání větších průměrů, vhodný pro hrubší práce.
  • Sukovník (Forstnerův vrták) - pro přesné, čisté otvory s rovným dnem.
  • Frézovací vrták - umožňuje nejen vrtání, ale i frézování otvorů a tvarů v dřevě.

Vrtání do dřeva nevyžaduje oproti jiným materiálům tolik síly, tudíž vám postačí vrtačka bez příklepu. Pokud byste vrtali se zapnutým příklepem, údery by mohly poškodit vlákna materiálu a zanechat kolem otvoru nevzhledné otřepy. Výbornou volbou je vrtačka s regulací otáček, která umožní přizpůsobit rychlost průměru vrtáku a tvrdosti dřeva. Otáčky a přítlak jsou zásadní pro kvalitu výsledného otvoru. Příliš vysoké otáčky mohou dřevo spálit, příliš nízké způsobí trhání vláken. Správnou rychlost vrtání a tlak na nástroj proto vždy přizpůsobte typu dřeva a průměru vrtáku. Přítlak musí být plynulý a přiměřený. Tvrdší dřeviny vyžadují pomalejší postup a více citu.

💡 Tip: Pokud vrtáte často, a to nejen do dřeva, zvažte pořízení stojanové vrtačky.

💡 Jarabákův tip: Při opakovaném vrtání použijte vrtací šablonu, aby všechny otvory byly přesně stejné a v jedné linii.

Čtěte také: Jak na rekonstrukci stěny z dřevotřísky?

💡 Tip: Pro vrtání bez otřepů podložte materiál zespodu kusem dřeva a přes místo vrtání nalepte papírovou pásku.

Pokud chcete, aby otvory byly vždy tam, kde mají být, a vypadaly jako od profíka, vyplatí se využít speciální pomůcky. Někdy potřebujete otvor nejen kolmý, ale i pod přesně daným úhlem. Šikmé vrtání do dřeva je běžné například při výrobě spojů nebo montáži konstrukcí. Při práci na konstrukcích, instalacích nebo výrobě nábytku se můžete setkat s potřebou vytvořit otvor o průměru větším než 20 mm. Správně zvolený nástroj a technika jsou zde klíčové pro zachování pevnosti materiálu i kvality okraje.

I zkušeným kutilům se tu a tam může stát, že vrtání do dřeva nedopadne na jedničku. Nejčastější chyby mají zpravidla jednoduchá řešení a často vychází z nevhodného postupu nebo nedostatečné přípravy.

Ať už vrtáte malý otvor nebo velký průvlak, bezpečnost by měla být vždy na prvním místě. Dodržováním základních zásad chráníte nejen sebe, ale i svůj nástroj a materiál. Používejte ochranné brýle, materiál upínejte pevně a pracujte v přiléhavém oblečení.

Lamino a jeho vlastnosti

Výrobci nábytku nalezli alternativu k masivnímu dřevo. Ano, lamino patří mezi nejpoužívanější materiál v nábytkářském průmyslu. Někdy opovrhované lamino má mnoho výhod. První příčku obsazuje bezesporu cenová dostupnost. Široká nabídka dekorů a barev dělá z lamina materiál s velkým potenciálem. Lamino je speciální povrchově modifikovaná dřevotřísková deska, které je následně upravena laminovacím papírem. Papír je na desku nalisovaný a impregnovaný melaminovou pryskyřicí. Což je tvrdá plastická hmota, která vyniká pevností. Lamino je cenově dostupný materiál, který je k dostání v nepřeberném množství dekorů a barev.

Čtěte také: Co je voděodolná překližka?

Údržba lamina

Každý materiál má svá určitá specifika, která vyžadují speciální péči. Pravidelnou péči doporučujeme alespoň 1x týdně. Povrch zbavte prachu a dalších nečistot. Vyhněte se zbytečnému namáčení. K pravidelné údržbě použijte hadřík z mikrovlákna a bavlny. Bavlněný můžete mírně navlhčit a mikrovláknovým utřít do sucha. Pozor! Při větším znečištění použijte speciální přípravky určené na lamino. Na běžné skvrny vám však postačí vlažná voda a hadříky. Nikdy nepoužívejte abrazivní prostředky nebo čističe na bázi rozpouštědel. Příliš agresivní chemické prostředky mohou zničit horní vrstvu lamina, zatímco abrazivní neboli přípravky s drobnými částicemi mohou povrch poškrábat. Co se týče údržby, lamino se řadí spíše k méně náchylným materiálů. Mějte na paměti, že nejnáchylnějším místem nábytku z lamina jsou spoje desek a hran. Do těchto spojů nesmí zatéci voda. Výrobky z lamina nevystavujte vodě, ale také vodní páře nebo přímému slunečnímu světlu a UV záření. Na nábytek z lamina nepoužívejte ostré mechanické prostředky, hrubé kartáče nebo drátěnky. Drsný povrch způsobí při intenzivním tření viditelné škrábance, kterých se už nelze zbavit. V případě masivu lze povrch opětovně přebrousit a ošetřit. Dávejte si pozor také na pády těžkých předmětů. Padající předmět lamino poškodí, vznikají nevzhledné rýhy a díry. Pozor! Lamino nesmí přijít do kontaktu s příliš vysokou teplotou (už kolem 80 °C).

Neexistuje snad jediný druh nábytku, který by se nevyráběl z lamina. Z laminovaných desek se vyrábějí stoly, skříně, postele a velice často také kuchyňské linky.

Oprava poškozené laminované desky

Všichni jistě dobře znáte, že po celý čas používání jídelního stolu dochází k různým nehodám, při kterých se poškodí jeho deska. Než se pustíme do opravy desky stolu, popíšeme vám všeobecné informace, které jsou velmi důležité a dají vám správný směr, jak postupovat při řešení problémů s poškozenou deskou stolu. Důležité je si uvědomit, že existují různé typy povrchu desek jídelních stolů. Časté zastoupení má masivní dřevěný materiál, ať už ve formě spárovky či bio desky. Pokud je stůl vyroben alespoň z průměrně kvalitní laminované desky, nemusíte mít obavu, že by došlo k tvorbě kulatého fleku od vody, vína či mastnoty. Spíše se zde setkáte s tím, že když vylijete sklenici vody a voda doteče k hraně desky, tak se dostane spojem mezi hranou a plochou, vsaje se do podkladu (ať už dřevotřísky nebo MDF desky) a následně naruší lepený spoj hrany a desky. Tím se začne hrana odchlipovat. K tomuto poškození může dojít i mechanicky zadrhnutím nějakým předmětem, nebo jen narazíte na špatně přilepenou hranu již z výroby. Tento problém lze vyřešit jednoduše; nechte vše dokonale uschnout a následně použijte některé z kontaktních lepidel a hranu přilepte zpět dle návodu na obalu lepidla. V horším případě, kdy nestihnete vodu otřít včas, se stane, že podkladová deska nabere vlhkosti více a vznikne boule, hrbol atd. V dnešní době se již k profesionálnímu olepování hran používají polyuretanová lepidla, která brání vstupu vlhkosti do hran.

Dalším poškozením, se kterým se u laminovaných stolových desek můžete setkat, je poškození plochy pádem jakéhokoliv předmětu, který udělá v ploše díru, škrábanec atd. Poradíme vám jak jednoduše opravit díru v nábytku. Zde je velmi důležité provést opravu co nejdříve, tak aby se zabránilo vniknutí vlhkosti do takto poškozeného místa a následnému nevratnému poškození plochy desky! Tuto opravu zvládnete doma též sami, a to za pomoci tvrdého vosku v barvě plochy desky (např. značky König), případně následném využití barevných vyspravovacích tužek.

Dýhované stolové desky a jejich oprava

U dýhovaných stolových desek se s poškozením setkáváme nejčastěji, a to z toho důvodu, že jsou asi nejvíce náchylné k poškození. Nejčastější poškození a jejich následnou opravu si popíšeme níže. Pokud vám na stolovou dýhovanou desku vyteče voda a včas ji odstraníte, nic se desce nestane. Pokud ji tam ale necháte delší čas, je velká pravděpodobnost, že se vlhkost dostane do podkladové desky (to se může stát skrz různé praskliny, póry, špatně olepenou hranu stolu či skrz mechanické poškození). Vlivem vlhkosti pak dojde k nabobtnání desky a vzniknou boule či nerovnosti viz foto. Takovéto poškození je bohužel nevratné a nezbývá nic jiného, než alespoň místo vstupu vlhkosti ošetřit povrchovou úpravou nebo tvrdým voskem či jiným prostředkem, který zabrání opakovanému vstupu vody do desky a zhoršení poškození.

Čtěte také: Typy a materiály interiérových dveří

Dalším typem poškození je škrábanec nebo důlek vzniklý mechanickým poškozením. Takové místo je potřeba co nejrychleji opravit tvrdým voskem v kombinaci s vyspravovací tužkou (např. značka König). Tím zasažené místo povrchově ošetříte, tak aby se zabránilo vniknutí vlhka do podkladové desky. Různě vzniklé fleky a skvrny lze odstranit běžnými čisticími prostředky. Pokud vám však běžné prostředky nepomohou, můžete využívat například námi vyzkoušený čistič od firmy Hranipex Hraniclean 01 čistič na nábytek - jedná se o čistič tavných lepidel používaných při olepování hran desek. Vždy však doporučujeme si vyzkoušet na spodní straně stolu, zda čistit nepoškozuje nebo nenarušuje stávající povrchovou úpravu a pak teprve aplikovat na poškozené pohledové místo. Nikdy nedrhněte jen ten flíček, ale čištění roztáhněte do větší šířky. S tímto čističem máme velmi dobré zkušenosti a často ho využíváme k odstranění různých nečistot.

V případě že je deska poškozena například teplem a nebo se jedná o skvrny od vody na nábytku a vznikne světlý či tmavě hnědý až černý flek, tak u dýhovaných desek nelze toto poškození odstranit bez broušení a bohužel někdy ani obroušení není možné. Pokud u dýhovaných stolových desek dojde k mechanickému poškození takového rozsahu, že nelze aplikovat výše uvedené rady, zbývá ještě možnost celý stůl obrousit a vytvořit novou povrchovou úpravu. Pokud se rozhodnete pro opravu v domácích podmínkách, doporučujeme povrchovou úpravu provést spíše olejem. Je jednodušší na aplikaci a případnou údržbu než lak, který raději svěřte truhláři, který aplikaci provede v lakovně a docílí kvalitnějšího povrchu.

Dalším problémem, který může vzniknout, je když na stolovou desku umístíte dlouhodobě předměty, pod kterými nedochází ke stárnutí vlivem působení UV záření. Takto zakryté místo zůstane světlé a okolní, nezakryté, přirozeně stárne a tím dochází k jeho ztmavnutí. Toto v uvozovkách poškození je jen těžko vratné, z části by se dalo trochu dohnat přesným zakrytí tmavých míst a ta světlá vystavit světelným paprskům opakovaně po několik dní. Následně by mělo světlé místo alespoň trochu ztmavnout a přizpůsobit se již tmavším částem. Dále by se daly použít opravné tužky, které by světlá místa mírně ztmavily. Posledním, ne však moc oblíbeným způsobem, je přebroušení a nová povrchová úprava desky. U dýhovaných desek ale nemusí dojít ke 100% zestejnění barvy desek s ohledem na tloušťku dýhy na vrchu desky.

Masivní stoly a jejich oprava

Poslední kategorií jsou masivní stoly, které patří k těm kvalitnějším a hlavně lépe opravitelným stolovým deskám. Jelikož stolová masivní deska je plnohodnotný kus dřeva bez použití nosiče (jako je dřevotřísková deska nebo deska mdf), tak zde odpadá problém se zatečením vody do podkladů. Na druhou stranu je nutné počítat s tím že masivní materiál bude mít podstatně větší tvarové i rozměrové výkyvy než deska dýhovaná. To znamená, že pokud bude umístěn v prostoru, kde dochází k častému střídání teplot a případně vlhkosti, tak bude u takovéto stolové desky může po čase docházet k vytváření nerovností, prasklin, zvlnění povrchu desky a změnám velikosti, a to hlavně šířky. Z praxe víme, že spárovka, ze které se vyrábějí stolové desky, může v extrémních případech při šířce 1 metr změnit svoji šířku až o 1,5 cm s ohledem na vzniklé podmínky!

Při používání jídelního stolu z masivního dřeva muže dojít při neopatrnosti k prasklině či velkému vyštípnutí dřeva. U masivních stolů lze vyštípnuté dřevo zalepit lepidlem na dřevo, např. soudal s označením D3 - částečně odolné vůči vlhku i vodě. Postup lepení dle návodu na lepidle nebo se můžete inspirovat níže uvedenými fotkami.

U masivní stolové desky lze využít takzvaného bobtnání dřeva ve svůj prospěch. Představte si, že uděláte díru do stolové desky a nechce se vám pro opravu použít vosk ani tmel. Vezmete pár kapek vody, které opakovaně dáte do vytvořeného otvoru a dřevo vám postupně z této díry vystoupí a jakoby doplní vznikly otvor.

Výše uvedené informace by vám měli stačit k opravě vetšiny poškození stolové desky.

Natírání a montáž OSB desek

OSB desky (oriented strand board) jsou stabilní a ekologické hrubé třískové desky. Můžete s nimi při stavbě domu obložit stěny a střechu. Částečně se také pokládají jako podlahová krytina.

Příprava na natírání OSB desek

Prvním krokem při natírání OSB desek je dobrá příprava. Důležité je, aby se desky před natíráním přizpůsobily klimatu místnosti. OSB desky uložte na 48 hodin v místnosti, kde je budete chtít později použít. Než budete hrubé třískové desky natírat, obruste je pomocí vhodného zařízení. Brusný papír by měl mít jemnou zrnitost K120 až K180. Broušení desek je důležité, aby následné povlaky lépe držely. Naneste vhodný základní nátěr nebo izolační základní nátěr na dřevo. To zabrání prosakování barevných složek ve dřevě. Barvu vyzkoušejte na zadní straně (potištěnou stranu) OSB desek.

Poznámka: Řiďte se technickým listem pro základní nátěr, abyste se ujistili, že je vhodný pro použití na OSB desky. Vysvětlují se zde také údaje výrobce uvedené na obalu. Než budete moci OSB desky natřít, je třeba je obrousit a předem ošetřit základním nátěrem.

Správné barvy pro nátěr OSB desek

OSB desky natřete například disperzní barvou. Alternativně jsou vhodné také barvy chránící proti povětrnostním vlivům, interiérové barvy a křídové barvy. Z toho důvodu je důležité, abyste nestřídali různé varianty. Tip: Pro získání hladkého a rovnoměrného povrchu natírejte v ideálním případě kvalitním malířským válečkem.

Lakování OSB desek

OSB desky je třeba před lakováním ošetřit základním nátěrem nebo základním nátěrem na dřevo. Místo natírání hrubých třískových desek je můžete také nalakovat. K tomu slouží laky obsahující rozpouštědla. K dostání je ve vysokém lesku, jako matný nebo hedvábně matný. Pro lepší výsledek při nanášení laku s vysokým leskem doporučujeme použít váleček z umělých vláken. Než nalakujete OSB desky, měli byste je předem ošetřit základním nátěrem. Zde je důležité dodržet mezi různými vrstvami dobu schnutí. V závislosti na vzdušné vlhkosti a okolní teplotě lze základní nátěr na dřevo neobsahující rozpouštědla po cca 12 hodinách přetírat, základní nátěr s obsahem rozpouštědel po cca 24 hodinách. Potom plochu natřenou základním nátěrem ještě lehce obruste brusným rounem. Pro ideální výsledek byste měli nanést dvě až tři vrstvy laku. Po každém nanesení a uschnutí povrch opět lehce obruste. Po posledním nánosu už tento pracovní krok neprovádějte.

Moření OSB desek

Kromě nátěru barvy a lakování můžete OSB desky také mořit. Tím dosáhnete zcela speciálního povrchu. Méně hluboko do dřeva než mořidlo proniká lazura. Bez ohledu na to, zda OSB desky moříte nebo natíráte lazurou, byste měli jako první krok obrousit povrchy desek. Pro intenzivnější barevný výsledek naneste ochranný lak.

Voskování a olejování OSB desek

Další možností, jak propůjčit OSB deskám nový vzhled, jsou oleje a vosky. Pomocí hadříku nebo širokého štětce pak naneste olej nebo vosk. Poznámka: Všímejte si informací na plechovkách. Některé oleje mohou mít nepříjemný zápach. Navíc ne všechny oleje jsou kompatibilní s přírodní pryskyřicí OSB desek.

Ošetření OSB podlahových desek

Desky OSB lze také použít jako krytinu na podlahy. Pro transparentní ochranný nátěr ideálně použijte lak na schody a parkety. Aplikace je stejná jako při lakování. První nátěr lze zředit 10-15 % vody. Po min. 12 hodinách schnutí následuje druhý a třetí nátěr. OSB desku lze plně zatížit až po době schnutí přibližně jeden týden. Pokud se OSB desky mají stát podlahovou krytinou, lze je ošetřit lakem na schody a parkety.

Po natření OSB desek

V mnoha případech nejsou OSB desky po natření úplně rovné. To platí i tehdy, pokud jste je předtím obrousili a natřeli základním nátěrem. Důvodem jsou chybějící místa na povrchu, takzvaná hnízda. Vznikají při překrývání dřevěných třísek. Hnízda však lze vyplnit. K tomu použijte směs lepidla a prachu z broušení. Bez ohledu na to, zda své OSB desky natíráte, lakujete nebo olejujete - při všech postupech se zvyšují nároky na údržbu. V průběhu času se povrchy opotřebovávají. To platí především pro podlahy z hrubých třískových desek.

Aglomerované materiály

Aglomerované materiály jsou deskové materiály, vyrobené z dřevních částic (třísky, vlákno, piliny, dřevní moučka) a jiných lignoceluosových materiálů (pazdeří, bagasa, sláma atd.), které jsou mezi sebou pojeny buď vlastní lepivostí, nebo organickým pojivem - lepidlem, popř. pojivem minerálním, za pomoci tepla a tlaku, vlhkosti, popř.

Třískové desky (TD)

Dle ČSN EN 309:2005 definujeme třískové desky jako materiály, které jsou vyrobené slisováním a následným ohřevem částic (třísek, hoblin, pilin apod.) nebo jiných lignocelulosových materiálů ve formě částic (např. lakované (tekutými prostředky, např.

Výroba třískových desek

Základním materiálem pro výrobu třískových desek je dřevní hmota, která je roztřískávána na malé částice - třísky různých rozměrů. Pro výrobu třískových desek mají zásadní význam následující parametry: hustota dřeva, velikost třísek, podíl běle a jádrového dřeva, pH použi-té dřeviny. Ve stávající komplikované surovinové situaci a vzhledem k cenovým úrovním musí průmysl aglomerovaných materiálů přistupovat i ke zpracování tvrdých listnatých dřevin, jako například buku, dubu, habru, jasanu i akátu. Platí pak však zásada, že směšovací poměry dřevin je nutno přesně dodržovat. Reakce dřeva je totiž velmi významná. Při zpracování některých dřevin s extrémním pH (např. dub) je nutno upravovat množství přídavných chemikálií, zejména tvrdidla k lepící směsi. vlákninové dříví 5. třídy jakosti (rovnané dříví průmyslové) ve formě kuláčů a štěpin.

Jiné lignocelulosové suroviny

Kromě dřeva se dají k výrobě aglomerovaných materiálů použít i některé nedřevné suroviny, např. ve střední Evropě pazdeří (lněné, konopné), sláma, řepka, v tropických zemích bagasa, rýžová sláma, bambus, papyrus, juta, rákos, stonky bavlníku apod.

  • Pazdeří - je odpadním produktem zpracovatelských závodů lnu a konopí. Je vhodné pro výro-bu pazdeřových respektive pilinopazdeřových desek. Len a konopí jsou jednoleté rostliny, které jsou pěstovány za účelem získání lýkových vláken anebo cenného tvrdnoucího oleje.
  • Bagasa - pro výrobu třískových desek má velký význam bagasa. Bagasa je zbytek po vylisování a extrakci cukru z cukrové třtiny. Po dřevě je nejdůležitější surovinou pro výrobu třískových desek.
  • Stonky bavlníku - v zemích, ve kterých se pěstuje bavlník, zůstává po sběru značné množství zdřevnatělých stonků bavlníku dosahujících tloušťky 1 až 2 cm. Obvykle jsou na polích bez užitku spalovány, zejména z důvodů zabránění rozšíření bavlníkového červa a jiných škůdců.
  • Bambus a Papyrus - různé druhy bambusu představují v rozvojových zemích pozoruhodnou surovinovou bázi pro výrobu aglomerovaných materiálů. Bambus se vyznačuje značnou dél-kou elementárního vlákna a to 2,5 až 3 mm. Obsahuje ale křemičitany, které způsobují rychlé otupení nožů roztřískovačů.
  • Sláma - má význam pro výrobu VD izolačních. V rozvojových zemích se jedná hlavně o rýžovou slámu. Vláknité desky se z tohoto druhu suroviny vyrábí např. v Egyptě. Vykazují však horší kvalitu než desky vyrobené ze dřeva, což souvisí s nižším obsahem ligninu a vyšším obsahem křemičitanů.

Používaná lepidla

Druhou nejdůležitější surovinou ve výrobě třískových desek jsou syntetická lepidla (pryskyřice) termoreaktivního typu, a to lepidla močovinoformaldehydová (UF), fenolformaldehydová (PF), melaminformaldehydová (MEF), močovinomelaminformaldehydová (MUF), isokyanátová a minerální pojiva (cementy, sádra).

  • Močovinoformaldehydová lepidla - jsou preferována pro výrobu TD a VD polotvrdých vyráběných suchým způsobem. Připravují se kondenzací močoviny a formaldehydu.
  • Melaminformaldehydová lepidla - jsou svou chemickou strukturou podobná UF lepidlům. Základními surovinami pro přípravu MEF lepidel jsou melamin a formaldehyd.
  • Fenolformaldehydová lepidla - jsou polykondenzační produkty vzniklé reakcí fenolu nebo jeho homologů (resolů a xylenolů) s formaldehydem v alkalickém prostředí.
  • Lepidla isokyanátová - byla zavedena již v 50. letech v Německu. Zpočátku to byly dvojkomponentní výrobky. V současnosti se používá jednosložkový produkt skládající se z polymerního methylendiisokyanátu (PMDI).
  • Minerální pojiva - nejznámější je hydraulický cement. Vytvrzuje vázáním vody a tvoří tak vodovzdorné pojivo.

Hydrofobizační prostředky

Třískové desky vykazují v důsledku působení vody a vysoké relativní vlhkosti vzduchu značné tloušťkové bobtnání. Toto je způsobeno jednak bobtnáním přírodního dřeva, jednak odpružením slisovaných třísek, které mají snahu vrátit se do původního stavu před slisováním. Bobtnání TD snižuje kvalitu povrchu (hladkost), ale i fyzikální a mechanické vlastnosti. Pro zvýšení objemové stálosti desek při krátkodobém styku s vodou se přidávají hydrofobizační prostředky. Nejčastěji se přidává parafín, a to v množství 0,5-1,5 % na a.s. třísky.

Biocidní prostředky a retardéry hoření

Pro použití TD v prostředí zvýšené relativní vlhkosti (ve stavebnictví), při výrobě TD pro speciální použití, např. pro export do tropických zemí, je třeba přidávat speciální látky proti biologickým činitelům (plísně, dřevokazné houby, dřevokazný hmyz). Použití třískových ve stavebnictví, strojírenství a v dopravě si vyžaduje v některých případech zvýšení jejich ohnivzdornosti. Z hlediska technologického a ekonomického je optimální ten způsob, kdy se ochranný prostředek přidává ve směsi s lepidlem.

Hořlavost stavebních hmot

Zkušební norma ČSN 73 0862 Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot byla zrušena ke dni 31.12.2003 a byl zaveden nový klasifikační systém podle ČSN EN 13 501-1 Požární kla-sifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb. Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň.

Podle dosavadní koncepce požární bezpečnosti staveb v ČR jsou z hlediska hořlavosti hodno-ceny stavební hmoty v klasifikaci pěti stupňů hořlavosti (A, B, C1, C2, C3) bez ohledu na to, zda stavební hmoty tvoří výrobek nebo jsou jen součástí výrobku. Obdobně je sledováno i šíření plamene po povrchu stavebních hmot, tedy nikoliv výrobků, a šíření je klasifikováno indexem šíření plamene is (v mm/min).

Třídy hořlavosti:

  • Třída D: Výrobky vyhovujícím kritériím pro třídu E a schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene.
  • Třída C: Jako třída D, ale vyhovující přísnějším požadavkům.
  • Třída A2: Vyhovující stejným kritériím EN13823 jako pro třídu B.
  • Třída A1: Výrobky třídy A1 nebudou přispívat k požáru v žádném jeho stádiu, včetně plně rozvinutého požáru.

Výrobci třískových desek v ČR

Třískové desky vyrábí v ČR firmy KRONOSPAN CR s.r.o, Jihlava (www.kronospan.cz) a DDL Lukavec u Pacova (www.ddl.cz). Třívrstvé oboustranně broušené dřevotřískové desky jsou vyráběny především z domácích surovin a vyznačují se nejvyšší kvalitou. Desky jsou vhodné pro laminování, kašírování a potahování laminátem, dýhování a nábytkářský průmysl. Všechny dřevotřískové desky odpovídají hodnotám podle EN 312 a emisní třídě E 1. Kvalita výrobků a zpracování je průběžně ověřována interní kontrolou kvality a externí kontrolou. Dohled nad výrobou dřevotřískových desek zajišťuje Výzkumný a vývojový ústav dřevařský Praha.

Požadavky na třískové desky

tags: #drevotriska #osetreni #okraju #postupy

Oblíbené příspěvky: