Druh konstrukce DP1 a sádrokartonové podhledy: Kompletní průvodce požární bezpečností

Požární odolnost je jednou ze základních vlastností většiny staveb a vždy se váže k celé stavební konstrukci, nikoli k jednotlivým použitým materiálům. U konkrétní sádrokartonové desky můžeme mluvit o reakci materiálu na oheň (dříve tzv. hořlavost).

Klasifikace požární odolnosti a druhovost konstrukcí

Požadavky na požární odolnost nelze jednoduše doporučit nebo určit. Plynou z normativního kodexu návrhových požárních norem a lze je stanovit výhradně na základě projektu požární bezpečnosti konkrétního stavebního objektu, který může vypracovat jen projektant specialista v oboru požární bezpečnosti staveb. Aby tyto požadavky byly naplněny, je nutné zvolit některou ze systémových konstrukcí, která byla patřičně odzkoušena a následně klasifikována, případně i certifikována pro určitou požární odolnost.

Obecně vzato, požární odolnost je časový interval uváděný v minutách, po který jsou naplňovány jednotlivé normativně definované parametry konstrukce. Udává, po jak dlouhou dobu během požáru je konstrukce celistvá. Měří se na chráněné straně konstrukce a udává dobu, po kterou nenastane zvýšení maximální teploty min. o 180° Celsia.

U požárních konstrukcí lze kromě samotné požární odolnosti rovněž určit i tzv. druhovost požárních konstrukcí (DP1 až DP3), která je zpřesňujícím parametrem a má význam pro správný návrh konstrukce v rámci projektu. Tato zkratka není jen administrativním detailem, ale klíčovým parametrem, který definuje materiálovou podstatu konstrukce z hlediska hořlavosti. Zkratka DP znamená "Druh prvku" (konstrukční části).

Typy konstrukcí DP1, DP2 a DP3

Zjednodušeně lze říci, že konstrukce typu DP1 se skládají výhradně z nehořlavých komponent, kdežto DP2 a DP3 jsou konstrukce, které mohou obsahovat i součásti hořlavé. V České republice jsou stavební konstrukce z požárního hlediska hodnoceny na základě toho, z jakých stavebních materiálů a výrobků sestávají, resp. jakou třídu reakce na oheň vykazují. Smyslem klasifikace je stanovit chování stavebních konstrukcí za požáru jako celku, tedy jakým způsobem mohou hořlavé stavební výrobky použité v konstrukci zvyšovat intenzitu požáru a zda mohou mít vliv na její únosnost a stabilitu.

Čtěte také: Vlastnosti dřeva pro dětská hřiště

• Stavební konstrukce druhu DP1 představují konstrukce, které nezvyšují v požadované době intenzitu požáru a sestávají se především z nehořlavých materiálů a výrobků (třída reakce na oheň A1 nebo A2). Jsou považovány za nejbezpečnější. Musí splňovat přísnou podmínku: v požadované době požární odolnosti se nezvýší intenzita požáru.
  • a) pouze z výrobků třídy reakce na oheň A1, nebo také z výrobků třídy reakce na oheň A2, pokud výrobky třídy A2 jsou celistvé a homogenní a obsahují hmotnostně nejvýše 5 % organických látek (např. pojivo u izolací z minerálních vláken),
  • b) nebo z výrobků třídy reakce na oheň B až F umístěných uvnitř konstrukční části mezi výrobky podle bodu a) (např. tepelné a zvukové izolace), a to tak, že v požadované době požární odolnosti se nedosáhne teploty vzplanutí hmot obsažených ve výrobcích; na těchto výrobcích není závislá stabilita a únosnost konstrukční části.

  Není-li teplota dle bodu b) jednoznačně určena, doporučuje se považovat teplotu 180 °C za teplotu vzplanutí.

• Stavební konstrukce druhu DP2 mohou sestávat z nosných částí třídy reakce na oheň B až D nebo i třídy reakce na oheň B až E, pokud na nich stabilita konstrukce nezávisí (např. izolace). Podmínkou je, že se tyto hořlavé výrobky musí nacházet uvnitř konstrukce, tedy že povrchové vrstvy konstrukčních částí jsou tvořeny nehořlavými výrobky třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Požární odolnost konstrukcí druhu DP2 nepřesahuje zpravidla 45 minut.
  • a) z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2, tvořících povrchové vrstvy konstrukčních částí, u nichž se po dobu požadované požární odolnosti nenaruší jejich stabilita a jejichž tloušťka je ověřena zkouškou, nebo je alespoň 12 mm (např. omítky na pletivu, desky na bázi sádry a jiné deskové materiály odpovídajícího zatřídění),
  • b) z výrobků třídy reakce na oheň A1 až D umístěných uvnitř konstrukční části mezi výrobky podle bodu a); na těchto výrobcích je závislá stabilita konstrukční části (např. dřevěné sloupky, dřevěné nosníky),
  • c) případně také z výrobků kterékoliv třídy reakce na oheň umístěných uvnitř konstrukční části, aniž by na těchto výrobcích byla závislá stabilita konstrukční části.
• Stavební konstrukce druhu DP3 mohou v požadované době požáru intenzitu zvyšovat a nejsou na ně vztažena žádná materiálová omezení.

Klasifikace druhů konstrukčních částí je (nejčastěji) používána pro hodnocení nosných a požárně dělících konstrukcí a má přímý vliv na určení konstrukčního systému budovy. DP1 označuje konstrukci, která nezvyšuje intenzitu požáru - typicky jde o nehořlavé materiály jako ocel či beton. Naopak dřevěné prvky spadají často do kategorie DP3. V praxi se u dveří vyskytuje minimálně přechodná kategorie DP2 (např. ocelová konstrukce opláštěná dřevem).

Porovnání DP1 a DP3

Nelze říci, co je obecně lepší, záleží na použití. DP1 je bezpečnější a odolnější (vhodné pro únikové cesty, průmysl). DP3 (dřevo) je estetičtější a levnější (vhodné pro byty).

Příklad z praxe: Projektant navrhuje dveře na chodbu lůžkového oddělení nemocnice. Zde je legislativně vyžadována konstrukce DP1. Musí být použity ocelové nebo prosklené hliníkové dveře. Majitel bytu ve 2. patře mění dveře. Požární zpráva vyžaduje odolnost EI 30 DP3. Zde může majitel zvolit estetické dřevěné protipožární dveře.

I když to zní křehce, protipožární sklo se řadí mezi konstrukce DP1. Důležité je, aby na identifikačním štítku dveří bylo jasně uvedeno, zda jde o DP1 nebo DP3. U dveří pomůže jednoduchý test magnetem. Pokud magnet drží na ploše dveří (nebo na zárubni), jedná se s vysokou pravděpodobností o ocelovou konstrukci, tedy DP1. Dřevěné dveře (DP3) jsou na poklep duté nebo "plné dřevěné", magnet na nich nedrží.

Čtěte také: Javorový stůl: Materiál

Sádrokartonové desky a požární bezpečnost

Ve spojení s požární bezpečností staveb se lze potkat i jinými pojmy jako je např. hořlavost, reakce na oheň či žáruvzdornost. Tento parametr je dnes nahrazen parametrem „reakce na oheň“, který přesněji charakterizuje daný materiál, nicméně v zásadě popisuje znovu míru hořlavosti materiálu.

„V případě sádrokartonových desek Rigips se jedná o kategorie nehořlavých materiálů, která je definována indexem A2, s1, d-0. Toto zatřídění vyplývá přímo z výrobkové evropské normy - ČSN EN 520 Sádrokartonové desky,“ doplňuje Robert Hošek. Deska sama o sobě tedy nemá požární odolnost, přisuzuje se jí však míra reakce na oheň. I přesto, že obsahuje hořlavý karton, chová se celkově jako nehořlavý materiál.

Sádrokartonové desce nemůžeme přisuzovat ani vlastnost žáruvzdornosti. Bez ohledu na to, zda se jedná o základní sádrokarton RB (A) nebo protipožární desku RF (DF), není materiál žáruvzdorný. Tyto desky po jistou dobu požáru odolávají, nicméně postupem času dochází k jejich degradaci. Povrchový karton shoří a sádrové jádro se během požáru začne postupně rozpadávat. To je způsobeno postupným uvolňováním vázané vody z krystalické mřížky sádrovce. Z di-hydrátu síranu vápenatého (CaSO4.2H2O) se tak během požáru stane hemi-hydrát síranu vápenatého (CaSO4.1/2H2O) - neboli „vypálená sádra“. Ta postupně vlivem působícího ohně zmenšuje svůj objem a stává se značně křehčí.

Jednou z výhod použití desek na bázi sádry je jejich již zmíněné uvolňování krystalické vody. To pohltí značnou část tepelné energie požáru a desky tak fungují jako automatický „hasicí přístroj“. Z každého čtverečního metru sádrokartonu se během požáru uvolní přibližně 1,5 litru vody.

Z výše uvedeného plyne, že žádná sádrokartonová či sádrová deska nemůže být žáruvzdorná, neumí odolávat ani zvýšeným teplotám (i bez ohledu na požár) - proto se ani požární sádrokarton nehodí např. pro opláštění tepelně namáhaných částí krbů. Obecně platí, že sádrokartonové desky lze použít jen tehdy, když teplota na jejich povrchu během jejich životnosti nevzroste dlouhodobě nad 45° Celsia (krátkodobě nad 60° Celsia).

Čtěte také: Jak vybrat správný beton pro vaši podlahu

Typy sádrokartonových desek podle barvy

Dnešní doba je typická rychlým vývojem technologií různých oblastí a ani sádrokarton není pozadu. Neustále prochází vývojem, proto už také nelze tak snadno poškodit, jako dříve. Ani hluk přes něj tak snadno neprojde a vy si užijete více klidu. Na trhu se setkáte s více druhy sádrokartonu. Základní dělení je podle barvy, která udává stěžejní vlastnost desek. Podle barvy sádrokartonu poznáte, jaká je jeho hlavní vlastnost, a k čemu je určen. Existují i desky s kombinací více vlastností, mají tedy širší využití.

• Bílá deska: je deskou univerzální. Používá se především k opláštění konstrukcí určených k rozdělení prostorů, kde nejsou zvláštní nároky na požární odolnost a vzduchovou neprůzvučnost. Jde o nejlevnější variantu.
• Červená deska: Také protipožární deska. Využívá se pro konstrukce, kde je nutná vyšší požární ochrana. Větší odolnost při požáru zajišťují skelná vlákna a přísady minimalizující objemové změny desky. Prodlužují také celistvost při požáru.
• Zelená deska: Zelená deska je impregnovaná. Je tak chráněna před zvýšenou vzdušnou vlhkostí, uplatnění najde zejména v koupelnách, sprchových koutech nebo kuchyních.
• Modrá deska: Potřebujete-li zamezit prostupu zvuku např. skrze stěnu, zvolte modrý sádrokarton. Disponuje výbornými akustickými vlastnostmi a také splňuje požadavky na požární odolnost. Sádrokartonová příčka s modrými deskami propouští zvuk méně než cihlová zeď o stejné tloušťce. Díky technologii Activ′Air® neutralizuje formaldehyd, který je obsažen např. v nátěrech, nábytku, kobercích atd., čistí vzduch a zlepšuje tedy ovzduší doma, ve školách i v kancelářích. Technologie Activ‘Air® je běžná u modrých akustických desek, může být však součástí i jiných typů sádrokartonu. Tato technologie dokáže snížit koncentraci formaldehydu o více než 70 % a její účinek trvá déle než 50 let.

Speciální SDK desky

Často se setkáte s deskami, které v sobě kombinují několik vlastností. Příkladem je vysokopevnostní sádrokarton Habito® H pro všestranné využití. Protože s běžným vrutem do dřeva unese na jeden kotevní bod až 34 kg a s klasickými kovovými hmoždinkami Molly až 155 kg, nemusíte mít obavy zavěsit na ni kuchyňské skříňky či polici s knihami. Sádrokarton Habito® H je možné použít i pro konstrukce, u kterých je kladen důraz na bezpečnost. Využití naleznete také v bankách nebo jiných chráněných prostorách.

Dalším příkladem speciální desky může být např. Glasroc F Riflex, která je ohebná díky skelné výztuži. Tato deska je určena do obloukových konstrukcí a lze s ní vytvořit např. zaoblené stěny či podhledy.

Sádrokartonové zkratky podle ČSN EN 520

Označení podle normy ČSN EN 520 vám také ledasco o sádrokartonu napoví. Díky nim dokážete určit jeho vlastnosti a použití.

• Typ A: je deska stěnová.
• Typ H: je deska se sníženou absorpcí vody a dělí se na 2 typy:
  • Typ H1 - celková absorpce vody do 5 %
  • Typ H2 - celková absorpce vody do 10 %.
• Typ E: je deskou plášťovou.
• Typ F: se vyznačuje zvýšenou pevností jádra při vysokých teplotách.
• Typ D: deska s kontrolovanou objemovou hmotností.
• Typ R: má zvýšenou pevnost.
• Typ I: je SDK deska se zvýšenou tvrdostí povrchu.

Jelikož se mohou v jedné desce vlastnosti kombinovat, dochází i ke spojení jednotlivých zkratek. Například protipožární impregnovaná deska nese označení DFH2.

Sádrokartonové podhledy

Další možností využití sádrokartonu je montáž podhledů. Můžete tak snadno snížit strop, vytvořit designový podhled nad kuchyň, zabudovat osvětlení a taky skrýt nevzhledné rozvody topení, chlazení, elektroinstalace apod. Podhledy mohou být řešeny i kazetovými podhledy různých dekorů. Stropní perforované akustické desky nebo kazety navíc v interiéru řeší problém s prostorovou akustikou. Instalují se i v učebnách, kancelářích a konferenčních místnostech. Sádrokartonové podhledy, tvořené deskovým materiálem z minerální sádry, jsou velmi vhodné k opláštění stávajících stropních konstrukcí za účelem snížení výšky místnosti nebo k ukrytí stropních instalačních vedení.

Požadavky na sádrokartonové podhledy

Sádrokartonové podhledy zlepšují akustiku stropu hrubého stropu až o 8 dB a zvyšují protipožární ochranu. Do sádrokartonových podhledů lze integrovat systémy pro osvětlení, větrání a klimatizaci. Skladba sádrokartonového podhledu se určuje podle typu opláštění, uživatelských požadavků a použitém systému.

Tloušťky desek, vhodných k obkladům jsou již od 6 mm. Nejčastěji se používá tloušťka 12,5, 15 nebo 18mm. Většinou se sádrokarton používá ve dvou vrstvách, nejčastěji 2 x 12,5mm nebo 2 x 15mm. Důležité je pamatovat, že pokud chcete umístit světla do požárního sádrokartonového stropu nebo podhledu, musíte je shora odizolovat speciální úpravou, jinak porušíte celistvost (E) a strop ztratí požární odolnost.

Montážní postupy a speciální případy

Montážní postupy obsahují technické listy výrobců systémů. Základní informace poskytují katalogy svých schválených protipožárních podhledů. Montážní postup podhledu zahrnuje horizontální a vertikální rozměření konstrukce podhledu. Je třeba věnovat pozornost úpravě napojení podhledů na stěny. Časté problémy vznikají u nadpraží okenních otvorů. Pro návrh podhledu je důležité znát jeho vlastní tíhu a užitné zatížení, jako například integrovaná osvětlovací zařízení a další. Sádrokartonové konstrukce podhledů jsou určeny pro montáž do 60 minut, resp. do 45 minut shora.

Montáž nosné konstrukce včetně vyrovnání je klíčová. Dále pak případné osazení vedení nebo instalací do meziprostoru. V případě, že je podhled navržen v obloukových arkýřích s malým poloměrem, je potřeba pečlivě zvážit možnosti provedení. Například pro poloměr 600 mm firma RIGIPS nabízí sádrokartonové desky RIFLEX s požární odolností Rp 30 (2x 6 mm).

Dilatační spáry

Dilatační spáry se u sádrokartonových podhledů provádějí z několika důvodů:

• V místech dilatačních spár v nosné konstrukci objektu, kde nosná konstrukce připouští dilatace.
• U velkých ploch sádrokartonové konstrukce (obvykle max. 10 m² a 15 m).
• V případech se neočekávají výrazná vzájemná posunutí dilatačních úseků.

Dilatace se řeší tak, že desky jsou ukončeny v určité vzdálenosti od spáry (obvykle do 150mm) a překryvného pruhu desky min. tl. 100mm (popř. profilů).

Napojení na nosnou konstrukci

Napojení podhledu na nosnou konstrukci se provádí v závislosti na půdorysného tvaru stropu. Dále je nutné zohlednit akustické nebo hygienické požadavky na danou konstrukci.

Zavěšení břemen

Zavěšení břemen na sádrokartonové podhledy je omezeno jejich hmotností: do 3kg je lze připojovat přímo na opláštění min. tl. 12,5 mm, u vyšší hmotnosti na konstrukci podhledu ve vzdálenostech min. 400mm. Systémy nabízejí řadu kotevních pomůcek.

Rada odborníků

S dotazy nejen ohledně požárně odolných konstrukcí v rámci suché výstavby se můžete obracet na technickou podporu Rigips přes webový formulář nebo telefonicky na čísle +420 226 292 224. Před rekonstrukcí raději požádejte o radu odborníky, a to v případě realizace svépomocí i při oslovení realizační firmy.

Každý objekt je z hlediska požární bezpečnosti posuzován individuálně a neexistuje jednoduchá pomůcka pro určení požární odolnosti. Dokument posouzení se jmenuje Požárně bezpečnostní řešení stavby (zkratka PBŘ), které zpracovává běžně požární specialista. Samotnou SDK desku není možné klasifikovat z hlediska požární odolnosti (lze deklarovat pouze třídu reakce na oheň), jelikož se jedná o vlastnost, kterou je možné posuzovat pouze v rámci celé konstrukce (deska + podkonstrukce + případně izolace). Všechny odzkoušené konstrukce, které jsou v současné době platné, jsou uvedeny v Katalogu požárně odolných konstrukcí Rigips. V tomto katalogu jsou dále základní informace k této problematice.

tags: #druh #konstrukce #dp1 #sdk #podhled #informace

Oblíbené příspěvky:

• Jak zadat poptávku truhláře
• Nerezová konvice s dřevěnou rukojetí
• Objevte designérský odkaz Charlese a Ray Eamesových a jejich spolupráci s Vitrou
• Vlastnosti dřevěných garáží
• Detaily lepení polystyrenu na asfaltové pásy s Baumitem