Druhy sanačních omítek a jejich využití

Sanační omítky jsou moderním nástrojem v oblasti sanace vlhkého zdiva, které procházejí neustálým vývojem. I když nejsou konečným řešením problému s vlhkým zdivem, mohou k jeho odvlhčení značnou měrou přispět. Je však důležité vyhnout se zásadním chybám při jejich aplikaci a pochopit jejich princip fungování.

Princip fungování sanačních omítek

Sanační omítky fungují na principu otevřené pórovitosti, což znamená, že obsahují velké množství vzduchových pórů (větší než 40 %). Díky těmto pórům může vodní pára difundovat ven ze zdiva. Sanační omítky se od těch obyčejných liší vysokou pórovitostí, a tím i prodyšností, ale také svou váhou - jsou značně lehčí.

Mezi další výhody sanačních omítek patří nízká kapilární nasákavost. Na rozdíl od běžných omítek je u sanačních omítek významně snížen kapilární transport vlhkosti ze zdiva ve srovnání s procesem difúze vodní páry. Kapilární transport doprovázený transportem solí (roztokem) je tedy významně snížen, tudíž vlhkost na povrch může prostupovat jen ve formě vodní páry.

Vlhkosti ze zdiva je umožněno vniknout do sanační omítky do hloubky pouze několika milimetrů. Tato přijatá vlhkost, případně roztok solí, se vypaří uvnitř omítky. Vykrystalizované soli se ukládají v pórovité struktuře omítky, čímž zůstává povrch omítky suchý a bez výkvětů. Některé sanační omítky dokonce dokážou vodu odpuzovat, jsou totiž hydrofobizované.

Zdivo nahozené sanační omítkou má tedy ideální podmínky pro vysychání a do značné míry netrpí výkvěty solí, povrch zůstává suchý. Sanační omítky chrání zdivo před dalším negativním působením vlhkosti a solí.

Čtěte také: Využití červeného dřeva

Důležité upozornění: Nejsou konečné řešení

Velice častou chybou je spoléhat se na sanační omítky jako na konečné řešení problému s vlhkým zdivem. I přesto, že sanační omítky mají mnoho výhod a dobrých vlastností, nedokáží odstranit příčinu vlhkosti. Dokáží však na nějakou určitou dobu odstranit důsledky zvýšené vlhkosti - viditelné vlhké skvrny (výkvěty), ale zdivo zůstává stále vlhké.

Sanační omítky musíme brát jako dočasné, ale i částečné řešení a měly by být vždy doplněny dalšími sanačními technologiemi k úplnému odstranění vlhkosti zdiva. Pokud totiž neodstraníme zdroj vlhkosti, bude docházet k postupné degradaci zdiva i sanační omítky. Mnohdy je sanační omítka označována jako "vysušovací omítka", ale to není pravda. Sanační omítky jsou účinné pouze v případě vlhkosti kapilární a hydroskopické, ne v případě vody působící hydrostatickým tlakem. Proto se sanační omítky neaplikují pod vnější úrovní terénu.

Typy sanačních omítek

V posledních letech procházejí sanační omítky vývojem a výrobci přicházejí na trh s novými produkty, které výrazně rozšiřují oblasti jejich použití a aplikace.

Klasické sanační omítky

Základní princip fungování klasických sanačních omítek je schopnost odvádět zbytkovou vlhkost ve zdivu do okolního prostředí. Nutnou podmínkou je přitom udržení relativní vlhkosti v požadovaných mezích - ideálně pak mezi 50 - 55 %.

Sanační omítkový systém WTA

Sanační omítkový systém WTA je složen z několika omítek, které splňují požadavky směrnice WTA 2-9-04/D. Skladba omítek pak odpovídá konkrétním podmínkám zjištěným průzkumem objektu a laboratorním rozborem vzorků zdiva a omítek. Rozhodující je stupeň zavlhnutí zdiva a množství a druh rozpuštěných solí. Vlastnosti omítek odpovídají požadavkům, které jsou na jednotlivé vrstvy systému kladeny. Sanační omítkový systém je součástí komplexního řešení odvodu vody ze stavby a je třeba jej použít v kombinaci s dalšími technickými úpravami.

Čtěte také: Použití lamino desek dub

Odvlhčovací sanační omítkový systém (Cemix SUPERSAN)

Odvlhčovací systém je tvořen jedinou omítkou Cemix SUPERSAN, která se vyznačuje speciální strukturou pórů, čímž umožňuje enormní odvod vodních par z vlhkého zdiva. Proces vysušování je rychlejší a omítka se dá aplikovat i na zcela nevysušené zdivo. Oba systémy mají v zásadě stejné uplatnění a o jejich použití se rozhoduje na základě konkrétních podmínek.

Hydrofilní sanační omítky

Princip hydrofilních omítek je opačný než u klasických sanačních omítek s vnitřní hydrofobizací. Klasická sanační omítka má vnitřně hydrofobizované póry a kapiláry, aby se zbrzdil postup vzlínající vlhkosti. Voda, která zkondenzuje na jejich povrchu, se do omítky přirozeně nevsákne, ale stéká po povrchu a vytváří na ní vlhký film.

Hydrofilní sanační omítky mají povrch pórů a kapilár, který přitahuje vodu. Díky speciální geometrii pórů a jejich velkému objemu je vlhkost do omítky naopak vtahována a rozprostře se ve velké ploše omítky. Z této plochy se pak tato vlhkost lépe odpařuje do venkovního prostředí. Totéž platí pro kondenzovanou vodu na povrchu omítek. Pokud je vysoká relativní vlhkost vzduchu, pak na hydrofilních omítkách nevzniká kondenzát.

Voda z povrchu je opět vstřebána do omítky a rozprostřena do její plochy. Pokud se následně sníží relativní vlhkost vzduchu například větráním, nebo nuceným způsobem za přispění účinné vzduchotechniky, pak dochází k přirozenému rychlejšímu odparu vlhkosti v omítce z celé plochy omítnuté stěny. V hydrofilních omítkách se voda rozteče po povrchu kapilár, aniž by je zaplnila. Voda je rozprostřena na větší povrch a odpařuje se až 25x lépe než u klasických omítek s vnitřní hydrofobizací.

Hydrofilní malta se může nanášet ve struktuře kotvící podhoz, jádrová omítka, sanační štuk. Tloušťka jednotlivých vrstev by neměla překročit 40 mm. Omítka má vhodné deformační vlastnosti, nízkou plošnou hmotnost a zvyšuje svými tepelně-izolačními vlastnostmi povrchové teploty vnitřních stěn. Tím se snižuje relativní vlhkost ve vrstvách vzduchu při povrchu, a tím i klíčení spor ve vlhkých oblastech nad rosným bodem. Omítka je odolná vůči vodě a má vysokou nasákavost.

Čtěte také: Široké využití modřínového dřeva

Tepelně-izolační sanační omítky (Energetická sanace)

Výše popsané hydrofilní omítky byly dále vylepšeny o schopnost tepelné izolace stěn. Současným trendem v oblasti sanace vlhkého zdiva je tzv. energetická sanace vlhkého zdiva, tedy snaha o zlepšení tepelně izolačních vlastností sanovaného zdiva a rozšíření funkce povrchových úprav zdiva. Již nebude stačit mít zdivo bez vlhkých skvrn a solných výkvětů, ale nové sanační omítky mají další přidanou hodnotu v podobě tepelně-izolačních vlastností.

Jejich hlavní přidaná hodnota je v nízkém koeficientu tepelné vodivosti, který značíme λ. Tento koeficient se u tepelně izolačních sanačních omítek pohybuje okolo hodnoty 0,07 W/mK - tato hodnota určuje celkovou výměnu tepla mezi prostory oddělenými stavební konstrukcí. Omítka snižuje tepelné ztráty a šetří náklady na vytápění.

Jejich hlavní využití je ve složitých případech sanace vlhkého zdiva pod úrovní terénu, kde je vysoké riziko kondenzace vzdušné vlhkosti na ošetřených površích zdiva a je zde požadavek na zateplení objektu. Tyto omítky najdou též uplatnění u historických objektů, které slouží k obytným účelům a jejich majitelé nemohou zdivo zateplit z venkovní strany. Základem tepelně-izolačních sanačních omítek jsou velmi lehká plniva, díky kterým mají omítky nízkou objemovou hmotnost. Omítka je dodávána jako hotová směs, která po smíchání s vodou vytváří velmi plastickou maltu, která slouží k zajištění nejen sanačních, ale také tepelně izolačních vlastností. Zvyšuje tak teplotu povrchu sanační omítky a přirozeným způsobem odolává riziku kondenzační vlhkosti. Omítka je vyrobena na bázi přírodních materiálů. Hotová omítka obsahuje vysoký podíl vápna a je tedy zásaditá. Zatvrdnutá omítka propouští vodu, má dobrou kapilární vodivou schopnost a urychluje vysychání vlhkých ploch.

Tepelně izolační omítka se nanáší ve vrstvě o požadované tloušťce. Může se nanášet buď v jedné vrstvě o maximální tloušťce 50mm. Omítka má vhodné deformační vlastnosti, nízkou plošnou hmotnost a zvyšuje svými tepelně-izolačními vlastnostmi povrchové teploty vnitřních stěn. Tím se snižuje relativní vlhkost ve vrstvách vzduchu při povrchu, a tím klíčení spor ve vlhkých oblastech nad rosným bodem. Díky své kapilární vodivosti a schopnosti udržet vodu je omítka schopna i při nepříznivých externích a interních klimatických podmínkách, vyvolávajících kondenzační procesy, odvádět vodu, aby nebyla k dispozici mikroorganismům.

Další speciální omítky

Maltová směs SANAX

Maltová směs SANAX je vysoce prodyšná omítka, která zajišťuje ochranu budovy před atmosférickými vlivy. Vytváří vysoce porézní omítku, která se dobře nanáší. Vlhkost není uzavírána, nýbrž naopak je odváděna ve formě vodních par. Obsahuje unikátní nerost Klinoptilolit, který omítce propůjčuje vlastnosti absorbovat ze vzduchu bakterie, těžké kovy, toxiny a zápach, čímž přispívá ke zlepšení klimatických podmínek.

Problémy s vlhkostí a soli

Vlhké mapy a solné výkvěty na omítkách vytvářející abstraktní obrazce ukazují na místa, kde izolace proti zemní vlhkosti přestala plnit svou funkci a kde se do stavby dostává z různých příčin vlhkost. Poruchy vytváří voda s rozpuštěnými solemi a minerály, která nejčastěji vzlíná do zdiva nebo se do něj dostává díky špatnému vyspádování terénu kolem objektu, nefunkčním okapovým svodům, poruchám vodoinstalací, srážkové vlhkosti a podobným příčinám.

Vlhkost a soli, které narušují stavbu, způsobují při dlouhodobém působení odlupování nátěrů, opadávání omítek, podporují tvorbu plísní, řas a hub, zhoršují tepelný odpor zdiva, zvyšují hmotnost stavby a zhoršují vnitřní klima. V extrémních případech může zavlhčení objektu vést až k nevratnému poškození nosného zdiva.

Komplexní řešení problému s vlhkostí

Řešením je komplexní sanační systém spočívající ve vybudování nové hydroizolace a odvodu povrchové a spodní vody od objektu. Vždy je potřeba nejdříve odstranit příčinu zavlhání objektu a poté přistoupit k sanaci omítek speciálním sanačním omítkovým systémem. Klíčem k suchému domu je kombinace dvou kroků: zastavení přísunu vody do zdiva a umožnění stěně „dýchat“.

Proces odpařování vody a krystalizace solí pokračuje až do dosažení ustálené vlhkosti zdiva. Sanační omítkové systémy patří mezi nepřímé metody sanace vlhkého zdiva. Pokud není odstraněna příčina vlhkosti, tak destrukce omítky nastane až po úplném zaplnění pórů solemi, což trvá několikanásobně déle než u obyčejné vápenocementové omítky.

Postup provedení sanační omítky

Každý zhotovitel sanační omítky by měl mít na paměti, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nahazování potřeba respektovat doporučený technologický postup, tloušťku nanášené vrstvy, ale i počet vrstev a v neposlední řadě dobu vyzrání.

1. Odstranění staré omítky: Vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit nad hranici viditelných škod do výšky rovnající se tloušťce zdiva. Příklad: Vlhkostní mapa sahá do výšky 80 cm nad podlahou a zdivo je o tloušťce 50 cm. Otlučené staré omítky a stavební suť je nutné okamžitě odvézt, nepoužívat na zásypy.
2. Příprava podkladu: Oklepanou omítku odstraníme z pracovního prostoru, abychom měli dostatečný přístup ke zdivu. Spáry zdiva proškrábneme do hloubky dvou centimetrů a zdivo očistíme drátěným kartáčem nebo ometeme koštětem.
3. Aplikace protisolného nátěru a sanačního podhozu: Pro zvýšení stability a lepší funkčnosti omítky použijeme sanační podhoz, pod který aplikujeme protisolný nátěr AquaSalt Stop® ve dvou vrstvách, pod podhoz a následně na podhoz.
4. Nanášení sanační omítky: Sanační omítku nahazujte na sanační postřik. Postřik by měl vyzrávat dva až tři dny. Při míchání jednotlivých sanačních vrstev dodržujte doporučené množství vody i dobu a poměr míchání. Omítka se nahazuje na navlhčený (můžeme zvlhčit protisolným nátěrem) povrch převážně ve dvou vrstvách, pokud vrstva sanační omítky přesáhne 3 cm, srovnáváme latí. Každá vrstva systémů musí mít minimálně 10 mm.
5. Konečná povrchová úprava: Konečnou povrchovou úpravu děláme sanační štukovou omítkou, aby nedošlo k uzavření otevřené pórovitosti sanačního omítkového systému. Při aplikaci sanačního systému nikdy nekombinujte sanační omítky s běžnými štuky nebo nátěry, které nejsou paropropustné. Použitím klasické disperzní barvy byste stěnu „uzavřeli“, vlhkost by se v ní hromadila a celá sanace by ztratila smysl.

Dalším důležitým krokem je dodržovat výšku nahazování omítky na zdivo. Pokud tedy máte korodovanou stávající omítku a chystáte se ji oklepat a znovu nahodit, měla by tato výška být nad hranici viditelných škod do výšky rovnající se tloušťce zdiva.

K provlhnutí omítky může dojít, jestliže dochází dlouhodobě v její vrstvě ke kondenzaci - vzniku rosného bodu. Pro rychlý vznik hydrofobní struktury sanačních omítek je nutné zajistit relativní vlhkost vzduchu okolí nižší než 65 %. Pokud tato podmínka není zaručena, vzniká nebezpečí urychlení transportu solí v omítce a jejich prostupu až na povrch.

Pro aplikaci hydrofilních omítek platí stejná pravidla jako pro klasické sanační omítky. Je třeba striktně dodržovat technické listy výrobců, doporučené technologické přestávky a okolní podmínky, za kterých se omítky aplikují.

Omítka na vlhká zdiva svépomocí

Sanační omítku si dnes lze namíchat svépomocí, díky čemuž můžete ušetřit velké finanční prostředky, které byste museli zaplatit za klasické pytlované směsi.

Tabulka: Srovnání typů sanačních omítek

tags: #druhy #sanacnich #omitek

Oblíbené příspěvky:

• Přehled rozměrů liaporbetonových tvárnic
• Srovnání asfaltu a dlažby
• Dřevěný zahradní stolek: praktický a skladný
• Spojení žlabů a připojení svodu
• Reference truhlářství Michal Švarc