PergolyHistorické fasády: Komplexní přístup k renovaci a údržbě
Nátěr historické fasády má svá jasná pravidla - od průzkumu původní barevnosti přes povolení památkářů až po vyřízení záborů chodníků. Nátěr historické fasády funguje úplně jinak než u moderních domů. Každý dům v památkové zóně podléhá přísným pravidlům - od způsobu oprav až po výběr konkrétního typu nátěru. Obnova historické fasády však není jen o samotném čištění a natírání. Je velkou chybou aplikovat soudobé materiály (byť třeba i materiály vhodné pro historické stavby) způsobem, který vede k modernímu vzhledu budovy. Historické budovy se prezentovaly v závislosti na použitých materiálech určitou paletou barev a jejich povrch odpovídal ručnímu zpracování omítek na nerovném zdivu.
Proces renovace historických fasád
Uvedeme si to na příkladu fasády domu v Ovenecké ulici na Praze 7. Takto vypadal dům v Ovenecké ulici před renovací. Každá historická fasáda ukrývá originální materiály a výzdobu, která je součástí architektonické hodnoty domu. V případě plánované renovace vydává Národní památkový ústav (NPÚ) stanovisko, kde jasně popisuje, co musí být zachováno, jaké materiály lze použít pro opravy i jak se volí výsledná barevnost. Tyto požadavky vycházejí nejen ze snahy zachovat původní vzhled fasády, ale také zajistit její dlouhodobou soudržnost. Části fasády byly popraskané nebo odfouknuté. Starší domy mívají několik vrstev nátěrů - některé mohou být původní, jiné doplněné při pozdějších opravách. Při něm se na malé ploše postupně snímají jednotlivé vrstvy nátěrů. Někdy sondážní průzkum nestačí a je nutné provést ještě stratigrafický průzkum odebraných prvků. Jakmile se zjistí původní odstín fasády, přímo na místě se aplikují barevné vzorky a porovnávají se s vrstvami odkrytými při sondážním průzkumu. Vhodnost nátěru posuzuje zástupce NPÚ. Z dálky vypadá omítka jen tmavší, ale v detailu je vidět, jak je zanesená prachem a sazemi. Historické omítky pracují jinak než moderní materiály. Nasávají a uvolňují vlhkost, zdivo reaguje na výkyvy teplot, protože ho nechrání žádná izolace. Běžně se při opravách historických budov používají minerální silikátové nátěry. Také na domě v Ovenecké ulici zadal NPÚ požadavek na tento typ nátěru. Chybou je také nerozeznání charakteru podkladu a přetření například nevhodných materiálů aplikovaných při minulé opravě, třeba i vhodným silikátovým nátěrem. Velké chyby se pracovníci zabývající se opravou dopustí, pokud na zdravou historickou fasádní hmotu aplikují některý z moderních akrylátových nátěrů - ty nemusejí ve specifických podmínkách historických budov vydržet ani několik let.
Koordinace a časová náročnost
Vzhledem k poloze domů v centru města je nutné také vyřídit zábor prostranství a další související úkony. Koordinace s ostatními zábory - pokud má v daném místě podanou žádost o budoucí zábor jiná firma (např. Právě koordinace bývá v praxi tou nejnáročnější částí. U domu v Praze 7 bylo nutné obeslat 7 různých společností, které musely potvrdit, že zábor nebude kolidovat s jejich plánovanými pracemi. Časová náročnost všech přípravných prací je hlavní důvod, proč je nutné obnovu historické fasády plánovat s velkým předstihem. Celková doba od objednávky až po zahájení prací se tak běžně pohybuje kolem 6 měsíců i déle. Práce provádíme z vysokozdvižných plošin. Nestavíme lešení, což práci urychlí a zlevní. Oprava staré historické fasády opravdu není jednoduchá - naštěstí ji můžete mít zcela bez starostí.
Domovní znamení jako historický prvek fasády
Kamennou zoologickou zahradou nazval básník Karel Sýs celkem 52 domovních znamení, vesměs se zvířaty, v jihočeském Písku. A navíc k jednotlivým znamením napsal moudra. Archivy dokládají, že Písek má po Praze z celé republiky nejvyšší počet dochovaných domovních znamení. Malované jsou na plech, dřevo nebo omítky, najdete zde kamenné nebo dřevěné plastiky či štukové reliéfy a kování. Inspirací pro tyto fasádní prvky, jak jim dnes říkáme, byly autorům snadno zapamatovatelné náboženské symboly, mýtické postavy, astronomické objekty, zvířata, rostliny, věci i nápisy. Ve středověku se domy neoznačovaly čísly, orientaci umožňovala právě domovní znamení. Původ slova parapet sahá podle etymologických slovníků do 16. století, kdy se objevuje zejména v románských jazycích. Ve francouzštině tento termín označoval ochrannou zídku v úrovni hrudi, v italštině je slovo parapetto tvořeno spojením výrazů „para“, označujícím obranu nebo ochranu, a „petto“, což je výraz pro hruď.
Dům u Slona stojí v Karlově ulici v Písku. To je v těsné blízkosti Kamenného mostu, na pravém břehu řeky Otavy. Městský klasicistní dům se znamením slona byl postaven v roce 1824. O 150 let později (v roce 1982) se majitelem domu stal kunsthistorik JUDr. et PhDr. Jaromír Stach Černín, který jej prakticky zachránil před zbouráním. Prosadil zapsání domu mezi památkově chráněné objekty a započal s jeho obnovou. Památkově chráněný dům stojí na základech ze 13. století. Jedná se o dvoupodlažní kamenocihlovou stavbu s empírovou fasádou a šikmou střechu s dvojitým krytím pálenou bobrovkou. Při povodních v roce 2012 došlo k narušení statiky domu, které pokračovalo vlivem oprav Kamenného mostu. Celý objekt proto prochází náročnou rekonstrukcí.
Čtěte také: Vyberte si střešní nosič Neumann
Fasádní prvky a moderní materiály
Jak vdechnout nový život historické fasádě - a přitom zachovat její původní charakter? Architekti z ateliéru Burian-Křivinka se pokusili najít odpověď - a moderní fasádní materiály Sto v tomto příběhu sehrály klíčovou roli. Víceúčelová budova na Opuštěné ulici v Brně sloužila téměř 100 let k bydlení a jako sídlo dopravních společností. Obnova fasády si vyžádala téměř kompletní rekonstrukci štukové výzdoby, která byla ve špatném stavu. Architekti se spolu s investorem a firmou Sto rozhodli vrátit fasádě její původní vzhled pomocí dekorativních profilů StoDeco, které věrně kopírují původní prvky podle dobových fotografií. Výsledkem je harmonické spojení historické estetiky s moderními stavebními technologiemi.
Rekonstrukce fasády vyžadovala nejen obnovu původních štukových detailů, ale také moderní přístup, který by zajistil dlouhodobou trvanlivost. S využitím dekorativních prvků StoDeco se podařilo věrně kopírovat historické tvary, přičemž moderní technologie CNC zpracování zabezpečily jejich vysokou přesnost a kvalitu. Tento inovativní přístup umožnil zachovat autentický vzhled fasády, přičemž splnil i nároky na její současnou funkčnost a odolnost vůči vnějším povětrnostním vlivům. Nezáleží na tom, jestli renovujete historickou fasádu nebo navrhujete moderní budovu s unikátním designem - trojrozměrné prvky StoDeco přinášejí do architektury nový rozměr. Jsou dostupné jako celoplošné fasádní panely, římsy či jiné plastické tvary, které dokonale oživí vzhled vašich projektů. Můžete si vybrat z různých předpřipravených prvků, nebo si nechat vyrobit ty, které přesně odpovídají vašim návrhům. Projekt rekonstrukce na Opuštěné ulici však není jen o obnově jedné budovy - je to ukázka toho, jak lze pomocí inovativních materiálů a promyšleného přístupu vytvořit hodnotné městské prostory s respektem k minulosti.
Držáky na fasádě a parapety
Zdobný, přitom elegantní kovaný fasádní držák ve dvou provedeních - buď pro jednu nebo dvě žerdě a ve dvou barevných verzích - zlaté nebo černé (korozi odolná povrchová úprava zinkem s následným nanesením vrstvy lesklého laku). Tento vlajkový držák je vhodný zejména pro historické budovy, památkově chráněné domy a stavby v městských zónách či památkových rezervacích. Své uplatnění ale najde i na jakékoliv jiné budově, kde vytvoří krásný historizující efekt, případně i na sloupech pouličního osvětlení (zafixován vhodnou stahovací páskou). Kotvící prvky nejsou součástí dodávky držáku - nejvhodnější typ šroubů a jejich délku, včetně hmoždinek, doporučujeme zvolit s ohledem na druh a provedení vaší fasády.
Venkovní neboli předokenní parapety jsou nedílnou součástí každé montáže či výměny oken. Nejen, že dotváří finální vzhled oken, fasády a v konečném důsledku i celé stavby, ale zároveň plní klíčovou a nezastupitelnou funkci správného napojení okenního rámu na korpus domu. Mezi nejpoužívanější materiály na výrobu parapetů patřily v minulosti kámen, mramor, cihla nebo dřevo, tedy materiály běžně užívané ve stavebnictví, logicky tedy byly využívány i pro úpravu okolí okna. S postupem doby a vývojem materiálů se v minulém století začíná čím dál více prosazovat ohýbaný plech. Ten se hojně využívá i dnes, a to nejčastěji v hliníkové slitině AlMg3 o tloušťce 0,7 mm až 1,4 mm. Nevýhodou je, že takto hluboké parapety jsou při slabém materiálu špatně manipulovatelné, a snadno může dojít k jejich poškození. Mezi ohýbané parapety řadíme též titanzinkový plech, tedy slitinu titanu a zinku (TiZn). V současné době je nejpoužívanějším a nejpropracovanějším materiálem pro výrobu parapetů extrudovaný hliník. Extrudovaný hliníkový nebo také tažený parapet se nejčastěji dodává v tloušťkách 1,1 mm až 2,5 mm, hloubka neboli vyložení bývá nejčastěji 50 mm až 400 mm.
Technické požadavky na parapety
Technické požadavky na parapety definuje norma ČSN 73 3610, soustředí se zejména na přesah přes fasádu, který musí tvořit minimálně 30 mm, na sklon nejméně 3° (5,24 %) a také na vodotěsnost. Při montáži parapetů je klíčové jejich systémové napojení na obvodovou zeď a následně vhodné utěsnění. Na zřeteli je třeba mít i dilataci hliníku, která dosahuje až 1 mm až 1,5 mm/bm podle barvy a přizpůsobit tomu dotěsnění koncovek a spojek. Jedná se o jeden z nejkomplikovanějších detailů a zároveň nejrizikovějších bodů řešených při dokončovacích pracích na stavbě. Je proto třeba jej skutečně nepodcenit a dbát na správné provedení. V praxi se běžně setkáváme s tím, že se venkovní parapety osazují až na samotném konci stavby, což s sebou nezřídka nese finanční komplikace. Často dochází k tomu, že investor již nemá dostatek financí na výběr nejvhodnějšího materiálu a raději zvolí levnější variantu. To se následně projeví v řadě nezdařených realizací a rekonstrukcí napříč Českem.
Čtěte také: Vše o montáži sádrokartonu
Koncovky a těsnění parapetů
Stále nejpoužívanějším materiálem pro výrobu koncovek zůstává plast. Nejčastěji se využívá univerzální pár koncovek, který je použitelný jak na předomítkové napojení, tak i na montáž v případě staveb, kde jej již fasáda naaplikována. Na výrobci pak záleží, z jakého plastu je krytka vyrobena. Dalším rozšířeným materiálem pro výrobu parapetových krytek je hliník. V tomto případě rozlišujeme před- a poomítkové, je proto nutné předem určit, zda bude parapet instalován před tím, než bude zhotovena fasáda (doporučený postup), a nebo až poté. V takovém případě je poomítková koncovka následně pouze slícována s omítkou a hliníkový profil těsně doléhá na špaletu.
Novou generací koncovek, která se začíná prosazovat, jsou koncovky s těsněním. Přičemž nejprve byly vyvinuty dotěsňovací díly, které sloužily k dodatečnému pojistnému zajištění u běžných koncovek s využitím zejména proti tlačenému dešti. I ty je však třeba dosilikonovat. Zřejmě nejpropracovanější řešení v současné době nabízí koncovky s vnitřním celoplošným těsněním, které jednak chrání proti hnanému dešti až do hodnot 1950 Pa a jejich součástí jsou i odtokové kanálky pro případ průsaku a jednak jejich technické řešení počítá i s dilatací parapetu. Podobně sofistikované řešení jako u koncovek je dostupné i v případě rohových a průběžných spojek. V případě, že není zřejmé, zda bude napojení koncovek odolné vůči průsakům, je třeba lůžko parapetu preventivně zajistit druhou, voděodolnou vrstvou. U dřevostaveb je to dokonce nutnost. K tomu lze využít buď těsnicí fólii pro venkovní použití nebo fólii EPDM. Podmínkou však zůstává, že zejména v rozích musí být důkladně složena. V poslední době jsou na trhu k dostání i těsnicí hmoty na bázi tekutého plastu.
Napojení vodicích kolejnic a držáky pro zateplení
Důležitým tématem diskutovaným v poslední době zejména v souvislosti se stále větším procentem použití předokenních rolet a žaluzií je také řešení napojení vodicí kolejnice na parapet. V praxi se setkáváme s tím, že montážní firmy toto téma úplně zanedbaly nebo jej neuměly vyřešit. Je nezbytné zajistit, aby koncovka a parapety byly nainstalovány dříve než kolejnice. Koncovka musí být standardně po celé délce strany parapetu a vodicí kolejnice žaluzie musí být vyvedena právě na parapet, aby voda odtékala po něm. Při špatných realizacích se stávalo, že koncovka lícovala pouze ke kolejnici a kolejnicí pak zatékalo za fasádu. Pro předejití podobným nedostatkům by se měl používat systém poomítkové koncovky a k ní takzvané nacvakavácí „ploutve“. Tu je nezbytné seříznout a udělat prostor na kolejnici.
V současné době je na trhu k dostání řada koncepčních řešení, který mohou urychlit a zpříjemnit montáž venkovního parapetu. Například pokud je parapet osazován na stavbu, která se teprve bude zateplovat, je vhodné využít některý z široké škály držáků, které zajistí správný sklon parapetu a zároveň díky němu nedochází k únikům tepla, protože netvoří tepelný most. Mimo držáků existují i takzvané podparapetní profily. Ty jsou opět vyrobeny pod normovaným sklonem. Vyrobeny jsou z materiálu EPS, a jsou tedy snadno upravitelné a můžou mít i výkroj na parapetní koncovku.
Problémy a poškození historických fasád
Základním článkem fasády bývá zpravidla obvodové zdivo stavby. K základním příčinám poruch fasád patří: vlhkost, vodou rozpustné soli ve zdivu a omítkách, biologické organizmy. Důležitým faktorem je i otázka nasákavosti povrchu fasády. Proces poškození fasády bývá ovlivněn a urychlen zejména nadměrným zvlhčením zdiva či dalšími faktory. K trhlinám dochází nejčastěji v důsledku konstrukčních pohybů nebo vad materiálu a jeho zpracování.
Čtěte také: průvodce výběrem držáků na truhlíky
Vlhkost
Vlhkost se dostává do zdiva a omítek různými cestami, například formou vodního roztoku. Zvyšuje jejich vlhkost a snižuje odolnost materiálů, zejména omítek, vůči mechanickému namáhání. Může jít o vzlínající vlhkost z terénních úprav v okolí stavby nebo vlhkost na bázi adsorpce nebo kondenzace. Voda přispívá k rozvoji biologických organizmů a urychluje korozní procesy. Brání odpařování vlhkosti.
Vodou rozpustné soli
Nejčastějšími vodou rozpustnými solemi, které způsobují poškozování zdiva a omítek, jsou sírany, chloridy a dusičnany. Dusičnany jsou často obsaženy v lidských a zvířecích fekáliích či hnojivech. Obsah solí se časem mění v závislosti na vlhkostních poměrech a rozložení v jednotlivých částech konstrukce. Časté a mnohdy nevhodné odstraňování výkvětů z povrchu fasád může vést k recidivě výkvětů a zhoršení stavu konstrukce.
Sanace vlhkosti a solí je klíčová. Jednou z metod je použití sorbentu, který je po dokončení procesu sejmut. Používání sanačních omítek je v případě památek a jejich fasád zcela nevhodné a mělo by se používat zcela výjimečně a jen v ojedinělých případech. Důležité je identifikovat příčiny zavlhání. Před zahájením jakýchkoli oprav je nezbytné provést důkladný průzkum stávajícího stavu fasády, vlhkostních poměrů a případné salinity konstrukcí, historickou či původní povrchovou úpravu a barevnost. Je také potřeba provést rozbor složení, druhu pojiva, typu a zrnitosti plniva a dalších přísad, a to včetně jejich barevností. Bez odstranění příčin poškození fasády by její obnova byla prakticky bezcenná.
Biologické organizmy
Biologické organizmy, jako jsou řasy, houby a lišejníky, se na fasádách šíří zejména v důsledku nadměrné vlhkosti. Pro jejich odstranění se používají biocidní prostředky (fungicidy) a proti řasám a lišejníkům (algicidy). Jejich aplikace musí být předcházena mechanickým očištěním těchto povrchů od viditelných částí mikroorganizmů. Biocidní prostředky mohou být také preventivně použity jako přísada do fasádních nátěrových hmot.
Trhliny
Mezi další běžná poškození fasád, patří trhliny. Jsou to poruchy, které vznikly změnou polohy, tvaru či objemu konstrukce po jejím omítnutí. Pro sanaci trhlin je klíčové zjistit, zda jsou jednorázové a stabilizované nebo zda se změny opakují a jsou aktivní. Trhliny se mohou řešit injektáží nebo sešíváním, případně kombinací obou druhů. Trhliny mohou být také způsobeny vadami při provádění omítky nebo v jejím materiálu.
tags: #drzaky #na #fasade #historizujici #informace
