Dům Radost: Ikona funkcionalismu a střešní oáza s panoramatickým výhledem

Přijměte naše pozvání na redakční návštěvu funkcionalistického domu Radost, bývalého Domu odborových svazů na náměstí Winstona Churchilla. Dominanta Žižkova, dříve známá jako Dům odborových svazů, se začíná po letech otevírat veřejnosti.

Zrození „kachlíkárny“: Od plynárny k penzijnímu ústavu

Takzvaná „kachlíkárna“, jak se budově podle fasádního obkladu od firmy Rako přezdívá, vznikla mezi léty 1931 a 1934 na základě architektonické soutěže vypsané Všeobecným penzijním ústavem v místech, kde stávala Pražská obecní plynárna. Ještě před 100 lety bychom na parcele, kde dnes dům Radost stojí, nalezli původní žižkovskou plynárnu. „Plyn vyráběný v plynárně od roku 1866 vy­užívaly pro osvětlení Praha, Žižkov a Královské Vinohrady. Od roku 1889 byl Žižkov osvětlován elektřinou. Plynárna fungovala až do 20. let 20. století,“ dozvíme se z webových stránek radnice Prahy 3.

Souběžně s tím vyvěral na povrch fakt, že stávající prostory Všeobecného penzijního ústavu v Praze, který sídlil na Rašínově nábřeží a v Podskalské, přestávají kapacitně stačit. Místo toho, aby vedení ústavu zakoupilo či pronajalo nové prostory, rozhodlo se o nové výstavbě. „Pro stavbu vybralo blok parcel u Rajské zahrady na Žižkově,“ píší Dita Dvořáková a Rudo Prekop v knize Všeobecný penzijní ústav, Dům odborových svazů.

Odvážný návrh mladých architektů

Osloveno bylo devět architektů, mezi jejichž návrhy překvapivě zvítězili tehdy velice mladí Josef Havlíček - jemuž bylo v roce 1929 30 let - a o rok mladší Karel Honzík se svou inovativní funkcionalistickou vizí. Návrh mladých architektů Josefa Havlíčka a Karla Honzíka byl velmi odvážný, ale možná právě proto se jim podařilo v soutěži zvítězit. „Stalo se tak přesto, že Havlíček s Honzíkem jako jediní nerespektovali požadavek Státní regulační komise na stavbu uzavřeného bloku se dvěma vnitřními dvory a jejich budova významně překročila předepsanou výšku stavby, danou platným stavebním řádem,“ uvádí historička umění s fotografem. Architekti domu bojovali o to, aby byl ještě vyšší.

A mladým architektům se to vyplatilo, byť návrh „podle Havlíčka u některých činitelů vzbudil přímo prudký odpor. Konzervativní novináři byli pobouřeni moderními formami a výškou zamýšlené novostavby“ a ředitel ústavu o stavbě hovořil jako o „ohavné bedně“. Funkcionalistická architektura nikdy nelpěla na přílišném estetičnu („dekor byl ve funkcionalistické architektuře zapovězen,“ - uvádí Prekop s Dvořákovou), nýbrž na praktičnosti a účelu. Vzorem jim v tomto ohledu byl proslulý švýcarský architekt Le Corbusier, s nímž si o projektu vyměnili dokonce i pár dopisů. Zmíněné aspekty vytěžili architekti, jimž na výsledném návrhu pomáhal i architektonický matador Josef Zasche, až do sklepa.

Čtěte také: Nájemní byty v centru Prahy

Drobné ústupky a kompromisy

I přes změny, k nimž museli architekti přikročit, aby pražský magistrát a Státní regulační komise projekt posvětila. Stavbu museli třeba o pár metrů snížit. Také „ve výsledném řešení architekti museli ustoupit od stupňovité kompozice stavebních hmot, která sledovala prudký sklon svahu,“ uvádí autoři knihy. I materiál konstrukce musel projít kompromisním smírem. Architekti požadovali ocel, „jejíž výhody spatřovali ve slabších profilech nosných pilířů, rychlé montáži a snadnosti budoucích přestaveb. Nakonec museli ustoupit tlaku betonářských firem a přijmout konstrukci ze železového betonu. Podle Karla Honzíka rozhodnutí ovlivnil i „nešťastný osud pražského obchodního domu ARA (u Jungmannova náměstí - pozn. red.), v němž vypukl požár a jehož ocelová konstrukce se zbortila.“ Ocelové měly být též okenní rámy, ale nakonec byly nahrazeny dubovým dřevem. Ale to je jen kosmetický detail, poněvadž co se oken týče - právě díky neobvyklému křížovému půdorysu budovy - jsou maximálně prosvětlené takřka všechny místnosti a kanceláře.

Architektura a vnitřní dispozice

Stavbu tvoří železobetonový skelet na křížovém půdorysu. Centrální část patří kancelářím, kterých je zde na 700, ve středu kříže se nachází vertikální komunikace, tedy výtahy a dvě schodiště. Dvě křídla přiléhající k centrální kancelářské části na severní a jižní straně slouží k bydlení a v parteru přiléhajícím k ulici Seifertova se nacházejí komerční jednotky. Autoři návrhem hmoty i vnitřních dispozic sledovali především cíl dostat do interiéru maximum světla. To je přivedeno tak typickými pásy oken, členěnými jen subtilními meziokenními pilířky. Vstup do bytového jižního křídla je situován do ulice U Rajské zahrady. Pro zhruba 600 úředníků, „jejich počet mohl být zdvojnásoben,“ se naskýtalo téměř 11 tisíc metrů čtverečních kancelářských prostor. Není přitom bez zajímavosti, že ve 30. letech byly „podle demokratického principu, hlásaného vedením, všechny kanceláře bez ohledu na postavení úředníků vybaveny stejným jednoduchým nábytkem,“ uvádí Dvořáková a Prekop s tím, že mezi kancelářemi byla dokonce i okna. To aby vedoucí oddělení mohli pozorovat své podřízené, zda si třeba nečtou denní tisk, nelakují noviny či neklimbají během pracovní doby. Nebyly to jen kancelářské buňky, s nimiž architekti počítali. Nacházely se zde obchodní prostory i knihovna a nadto také ordinace lékařů či rekreační místnosti.

Jak už to tak s progresivní architekturou bývá, neobešla se stavba bez kritiky. Již od počátku jí byla vyčítána urbanistická necitlivost k historickému centru města a její výška, ačkoliv v tomto ohledu udělali autoři jistý ústupek, neboť původním záměrem byla budova ještě o dvě patra vyšší.

Rychlost výstavby

S ohledem na dnešní stavby zaujme rychlost, s jakou byla tzv. žižkovská „kachlíkárna“ neboli budova s keramickými obklady - v tomto případě žlutobílé a místy světlemodré barvy - postavena. Stavební povolení bylo vydáno 11. března 1932. „Práce začaly 1. dubna a v listopadu téhož roku stála železobetonová konstrukce.“ Suma sumárum - začátkem roku 1934 už budova stála, a to v plném vybavení, včetně strojního zařízení ventilačního, topného, chladícího, elektrického a výtahů. Ty byly nejen osobní, ale třeba i speciální výtah na spisy. „Nejodvážnější a nejzdařilejší novodobá stavba v Praze“ - tak o ní tehdy referoval tisk.

Dům Radost se svými 52 metry stal v době svého vzniku v roce 1934 nejvyšší budovou v Československu - odtud také pochází označení „první pražský mrakodrap“. Pro srovnání: Petřínská rozhledna je vysoká přes 58 metrů. Primát si tehdejší Všeobecný penzijní ústav podržel jen krátce, to když byl v roce 1938 vztyčen tzv. Baťův mrakodrap ve Zlíně, jenž jej se svými 77 metry „přerostl“.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

Inovativní řešení a vybavení

Dům byl ve své době ztělesněním modernity a inovativních řešení. Jedním z takových byla například sofistikovaná klimatizace. „Ve všech místnostech se udržovala stálá teplota i stupeň vlhkosti,“ uvádí Dvořáková s Prekopem. „Velké ventilátory čerpaly venkovní vzduch, který se v létě chladil a vysoušel, v zimě ohříval a vlhčil. Takto připravený vzduch stoupal svislými kanály do pater, kde se rozváděl plechovými rourami pod stropem chodby.“ Teplota se udržovala konstantně na teplotě 20 °C, o níž se starala kotelna, ve které se pálilo uhlí. Popel z něj byl byl automaticky vysáván a vysypáván do přistavených popelářských vozů. A už ve 30. letech byly „k rekreaci zaměstnanců vyhrazeny i dvě dlážděné střešní terasy s jedinečným výhledem na město.“ Veřejnost se na ně může vypravit i dnes a krom neotřelých pohledů na metropoli se podivit třeba nad zábradlím střešních betonových pergol. A třeba v suterénu budovy vznikl konferenční sál, který nynější majitelé přebudovali na stylové kino Přítomnost.

Proměny jména a současnost

V roce 1951 byl Penzijní ústav začleněn pod Československý svaz odborů a od té doby byla budova známá jako Dům odborových svazů. Všeobecný penzijní ústav zanikl s nástupem komunistů - s tím také došlo ke změně jména stavby. Tu nejprve převzala Ústřední národní pojišťovna, aby ji v 50. letech nahradila Ústřední rada odborů, podle níž dům dlouhá léta nesl všem známý název Dům odborových svazů. Tak tomu bylo až do roku 2018, kdy dům za více než miliardu korun koupila společnost Dům Žižkov a. Ten v roce 2018 koupili Vítězslav Vala s Martinem Loudou, kteří dali budově nový název - Dům Radost. Stejný název, tedy Radost, pak nese i náměstí mezi budovou a stadionem žižkovské Viktorie.

Z nově otevřené střechy se návštěvníkům naskytne jedinečná možnost užít si panorama Prahy tak, jak jej ještě neviděli. „Z jedné strany se vám nabízí krásný atypický pohled na dolní část Žižkova a Vítkov. Z druhé se zas můžete kochat výhledem na téměř celou Prahu. Více než 40 let byl prostor s vyhlídkou uzavřený, přestože záměr architektů ze 30. let byl opačný - střechu navrhli jako pobytovou. „Prostor střešní terasy je v rámci Žižkova a vlastně i celé Prahy jedinečný. Prohlídka domu Radost byla nabitá. Kromě technického zázemí, schodišť, recepce a střešní terasy mohli návštěvníci nahlédnout také do podzemního krytu civilní obrany nebo do jednoho z nájemních bytů, který aktuálně není obývaný, což bylo nečekané, ale velmi vítané zpestření. Vyhlídka z domu Radost směrem na západ na historické centrum. V dálce je vidět Pražský hrad. Nové pražské kino - Přítomnost. Střecha funkcionalistického klenotu je od července otevřená veřejnosti.

Čtěte také: OSB desky: Ideální pro vaši střechu?

tags: #dum #odborovych #svazu #strecha #informace

Oblíbené příspěvky:

• Akrylový tmel pro vaše projekty
• Jak si vyrobit originální dekorace z betonu
• Fasádní osvětlení
• servis a údržba střešního okna Peugeot 307 SW
• Prodej Ytong tvárnic v Boskovicích