Objevné stavby: Dopady a význam v průběhu věků

Lidstvo od nepaměti utváří svět kolem sebe, ať už skrze monumentální zeměpisné objevy, rozsáhlé dopravní sítě nebo moderní umělé ostrovy. Tyto "objevné stavby", ať už ve smyslu fyzických konstrukcí či rozšíření lidského poznání a vlivu, zanechávají v krajině a společnosti hluboké a trvalé stopy, které je důležité posuzovat z mnoha úhlů pohledu.

Dopravní stavby jako jizvy i zelené tepny krajiny

Dopravní tepny provázejí člověka od nepaměti. Silnice a koleje vytvářejí v krajině linie. Ty zanechávají svoji stopu i poté, kdy sledovaný dopravní směr pozbyl na významu či zanikl úplně. V krajině nám zůstávají úvozy, které si bere zpět příroda, prostorová orientace vesnic je dána výstavbou kolem cest a směry ulic či celá uliční síť měst je dána cestami vybíhajícími z měst do okolních sídelních celků.

Liniové stavby jsou všeobecně chápány jako negativní prvek v krajině. Krajinu rozdělují, vytvářejí překážky a zanechávají v ní trvalou jizvu. Také ve městech jsou železniční tratě a rušné pozemní komunikace překážkami, které lidská sídla rozdělují či jim brání v prostorovém rozvoji daným směrem.

Na druhou stranu jsou tyto umělé linie významným krajinotvorným prvkem. Kolem cest rostou aleje, neobhospodařovatelná místa v blízkosti staveb zarůstají a v naší intenzivně zemědělsky využívané krajině se objevují zelené pásy, které skýtají mnohdy jediný úkryt živočichům. Dokonce některá dnešní chráněná území paradoxně vznikla díky dřívějším zásahům do krajiny. Na dopravní stavby je proto důležité se dívat z více úhlů pohledu, pracovat s jejich umístěním v krajině a prostoru, neboť tu s námi jsou i přes veškerou digitalizaci budou i nadále.

Velké zeměpisné objevy v 15. a 16. století: Nový pohled na svět

Velké zeměpisné objevy v 15. a 16. století přinesly revoluci v chápání světa. Po celý středověk přetrvával geocentrický názor na svět: Země je střed vesmíru, Země je plochá a existují na ní 3 kontinenty (Evropa, Afrika, Asie). Středem Země byl Jeruzalém. Od dob Koperníka se ujímá názor heliocentrický - Země je kulatá a otáčí se kolem své osy a Slunce. Tyto objevy byly podmíněny hospodářskými a kulturními změnami a pokrokem ve vědě a technice.

Čtěte také: Zakládání staveb: Nové normy a technologie

Příčiny a předpoklady objevů

• Evropské doly byly již vyčerpány, docházelo k vývozu drahých kovů, které byly směňovány za koření a další luxusní zboží z Orientu. Svou roli zde sehrálo též hromadění drahých kovů v nejistých dobách.
• Roku 1453 byl Cařihrad dobyt Turky, kteří tak ovládli obchodní cesty z Evropy do Asie (Indie, Čína). Obchod ze západu na východ a naopak ustrnul na konci 15. století téměř na mrtvém bodě. Příliv cizokrajného zboží se snížil, stejně tak i zisky arabských a italských obchodníků. Hledaly se proto nové cesty.
• V Evropě putovaly zvěsti o bohatství neznámých zemí - populárním čtivem se staly cestopisy (např. Marco Polo: Milión).
• Rozšíření tureckého území s sebou přineslo také rozšíření vlivu islámu, čili snahu o šíření křesťanství je možné vnímat jako cestu proti islámu.
• Dalším předpokladem pro uskutečnění zámořských objevných plaveb byl pokrok ve vědě a technice. Objevovaly se první teorie o tom, že Země má tvar koule, že to není žádná plovoucí deska. Musely se zdokonalit hlavně lodě, navigační přístroje (kompas, astroláb - měření zeměpisné šířky). V loděnicích byly vyráběny nové typy lodí, které se mohly plavit i několik měsíců (tzv. karavely - stabilní, měly velký nákladní prostor, většinou trojstěžňové). Docházelo k rozvoji zeměpisu, biologie, kartografie a cizích jazyků.

Portugalské objevy: Cesta kolem Afriky

Jako první své lodě vysílalo Portugalsko za vlády Jindřicha Mořeplavce (80. léta 15. století). V první polovině 15. století, roku 1415, Portugalci dobyli přístav Ceuta, čímž začali éru objevných cest. V touze objevit zlato chtěli proniknout do nitra Afriky. To se jim však nepodařilo. Zavedli ale obchod s pobřežní Afrikou (vzácná dřeva, otroci, slonovina). Založili středoafrické město Lagos, kde vznikla společnost obchodující s otroky.

Roku 1450 Portugalci překročili rovník a učinili další objevy v Africe; snažili se obeplutím Afriky dostat do Indie. V letech 1487 - 88 Bartolomeo Diaz dosáhl mysu Bouří (přejmenován na mys Dobré naděje). O deset let později (1497 - 98) Vasco de Gama doplul na Indické pobřeží (město: Kalikut). Podařilo se mu navázat obchodní spojení (hlavní zájem byl o koření).

Portugalci v Indii stavěli pevnosti na pobřeží (měli chránit obchodní stanice = faktorie). Nepodařilo se jim však vytvořit novou říši, protože v Asii již existovaly feudální státy. Na počátku 16. století pronikli do Číny (Kanton), v roce 1550 do Japonska. V Asii vytvořili rozsáhlou koloniální říši, která však byla vnitřně nepevná. V polovině 17. století v těchto oblastech ztrácí vliv ve prospěch Anglie a Nizozemí.

Španělské objevy: Cesta na západ a Nový svět

Španělský královský pár (Ferdinand Aragonský a Isabela Castilská) přijal návrhy Kryštofa Kolumba o cestě na západ. Roku 1491 podpořili Kolumbův plán, o rok později (1492) spolu s pádem Granady a ukončením reconquisty v srpnu vypluly z přístavu Paos tři lodě (karavely): Santa Maria, Pinta, Niňa. Po sedmdesáti dnech plavby spatřili zem (ostrov Guanahámí z Bahamského souostroví), nazvali jej San Salvador (spasitel). V příštích dnech objevili Kubu (podle Kolumba to bylo bájné Zipango), Espagnolu. Kolumbus byl přesvědčen, že doplul do Indie. Do roku 1504 podnikl ještě tři další výpravy, roku 1506 ve Španělsku zemřel.

Až Ital Amerigo Vespucci, který se podílel na přípravě první Kolumbovy výpravy, roku 1504 vznesl domněnku, že Kolumbus objevil nový kontinent. V roce 1507 byl poprvé použit název kontinentu odvozený od Vespucciova křestního jména, Amerika.

Čtěte také: Zjistěte vše o suchých stavbách

V roce 1494 vypukl spor mezi Španělskem a Portugalskem o objevovaná území, který byl urovnán smlouvou uzavřenou v Tordesillas (Šp.). Byla stanovena demarkační linie vedoucí 2000 km na západ od Kapverdských ostrovů. Na východ od této linie smějí podnikat plavby Portugalci, na západ Španělé.

Roku 1500 portugalský mořeplavec Pedro Cabral plul Atlantikem, ale bouří byl zahnán k pobřeží Brazílie. Roku 1513 Vasco de Balboa překročil Panamskou šíji a spatřil Tichý oceán.

Plavba kolem světa: Magalhaes

V letech 1519 - 1522 Fernando Magalhaes, plavící se ve Španělských i Portugalských službách, vyplul na cestu kolem světa s pěti loděmi. Do Tichého oceánu vpluly jen tři (jedna se vrátila, jedna ztroskotala). Při konfliktu s domorodci byl na Filipínách Magalhaes zavražděn. Zpět do Španělska doplula již jen jedna loď, Victoria. Tím byl podán důkaz o kulatosti Země. Jistě zajímavé je, že celá výprava byla zaplacena z výnosu z prodeje přivezeného koření (to bylo naloženo na Molukách). Při plavbě byla ale porušena smlouva v Tordesillas, protože Filipíny patřily už Portugalsku, tudíž Magalhaes plavící se ve Španělských službách zde neměl právo přistát. Proto byla roku 1529 uzavřena nová dohoda v Zaragoze, která Španělsku přiřkla Filipíny a Portugalsku ponechala nejbohatší ostrovy nazývané ostrovy koření (Moluky). Koncem 16. století Španělsko a Portugalsko ztrácelo vliv, proto i dohody ztrácely na významu. Dalšími národy pořádajícími objevné plavby se stala Anglie a Nizozemí.

Kolonizace Ameriky a střet civilizací

Výpravy se staly předpokladem pro vznik koloniálních říší ve střední a jižní Americe. Španělští dobyvatelé pronikli také do severní Ameriky (na Floridu, k řece Mississippi, do Kalifornie). Hnacím motivem byla vidina zlata (hledání bájného Eldoráda).

Aztécká říše

V letech 1519 - 1521 Hernando Cortéz dobývá říši Aztéků v dnešním Mexiku. Aztékové, národnost v Mexiku, přišli ze severu do údolí Mexika v období let 1168 - 1248. Kolem roku 1325 založili na jezerním ostrově město Tenochtitlán, které se stalo centrem celé oblasti (dnes hlavní město Mexiko). Během jednoho století si Aztékové válečnými výboji podřídili většinu indiánských etnik na území dnešního Mexika od východního k západnímu pobřeží, na jih až ke dnešní Guatemale.

Čtěte také: Jak se změnila pravidla požární bezpečnosti staveb

Aztécké hospodářství bylo založeno na zemědělství, na pěstování kukuřice. Kromě této plodiny však pěstovali také rýži, bavlnu, banány, z koření pepř, vanilku a tabák. Aztécká kultura byla úzce spjata s náboženstvím. Aztékové uctívali bohy, které spojovali s pro ně nevysvětlitelnými přírodními událostmi. Podle jejich mytologie bohové oživovali Slunce svou krví, a tak bylo třeba přinášet lidské oběti. Aztécké chrámy svou ohromující velikostí převyšovaly všechny ostatní budovy. Aztékové však kromě náboženských staveb budovali i vodovody, mosty, kanály. Město, v němž sídlil Montezuma, bylo postaveno uprostřed velkého jezera a obehnáno vysokými a pevnými hradbami z cihel.

V době příchodu Španělů byl náčelníkem Montezuma II., vládnoucí s podporou aristokracie, kterou tvořili významní válečníci, kněží, obchodníci a úředníci. Nejpočetnější skupinou obyvatel však byli svobodní lidé. Níže stáli nevolníci vázaní na půdu, z které odváděli část úrody. Do otroctví upadali za trest samotní Aztékové, válečné zajatce čekal osud rituálních obětí. V době vlády Montezumy II. narůstaly vnitřní rozbroje, čehož využil Hernando Cortéz při dobytí říše 1519 - 21. Aztékové přijali Španěly přátelsky, očekávali totiž příchod bílých bohů, takže Cortéze považovali zpočátku za boha. Španělští dobyvatelé však toužili jen po zlatě. Montezuma byl za svoji spolupráci se Španěly zbaven moci, novým panovníkem se stal jeho bratr Cuitlahuac.

Aztécké umění ovlivnila kultura mixtécko-puebelská. Pozoruhodné jsou aztécké stavby (dochované v Tenayuce, Malinalku), sochařství, dřevořezba, tkané látky a kamenné a péřové mozaiky. Velmi rozvinutá byla astronomie s astrologií, vypracován byl složitý rituální kalendář. Rozsáhlé písemnictví v piktografických a ideografických záznamech zahrnuje anály, genealogie, mapy, náboženské knihy.

Incká říše

Inkové, příslušníci staré kultury Peru, vytvořili největší stát v Jižní Americe, tzv. Tahuantinsuyu (Čtyři části světa), jenž v 15. - 16. stol. ovládal většinu dnešního Peru, Ekvádoru, Bolívie, severozápadní Argentinu a severní oblasti Chile. Inkové, původně etnikum žijící kolem poloviny 13. století (1250) v oblasti Cuzca, založili dynastii inků, tj. vládců a jejich pokrevních příbuzných.

Inka Pachacuti († 1471) začal s přestavbou Cuzca (Cuzco leželo ve výšce 3300 m n.m., mělo pravidelný půdorys, velký chrám, žilo zde i 100 000 obyvatel) a zahájil dobyvačná tažení v jeho okolí, zejména v oblasti Titicaca. Od roku 1463 pokračoval v expanzi v Peru se synem Tupakem inkou, za jehož vlády (1471 - 93) byly dobyty pralesy východní Bolívie a jihovýchodního Peru a jižní území až po řeku Maule v Chile. Za inky Huayna Capaca (1493 - 1527) byl dobyt Ekvádor; incký stát dosáhl v té době největší rozlohy a upevnění centralizované správy.

Inkové byli dobyvatelé žijící ve vysokohorských podmínkách, podmanili si předchozí obyvatele a vytvořili vyspělou kulturu a vyspělé zemědělství (i zavodňovací systém). Stavěli terasovitá pole, hnojili ptačím trusem, pěstovali brambory, pšenici, chinin (léčivo), kokain. Byli to vynikající stavitelé (stavěli bez malty, z velkých otesaných kvádrů, mezi nimiž byly minimální mezery (nevejde se tam ani čepel nože)). Tyto stavby přežily až dodnes (ty, co nebyly zničeny). Inkové stavěli města, dlážděné silnice se sklady a odpočívadly. Vytvořili visuté mosty. Byli to též astronomové (vytvořili kalendář a spočítali, že rok má 365 a jednu čtvrtinu dne). Jejich písmo (uzlové) nazývali Kipu. Největší město, Cuzco, leželo v nadmořské výšce 3300 m. n. m. Jeho součástí byl chrám; město mělo pravidelný půdorys. Veškerá půda patřila státu; třetinu výnosů z půdy zemědělci odevzdávali státu, třetinu chrámu a třetina jim zůstala. Povinností státu bylo chránit obyvatele a starat se o ně. Kdo kradl, páchal zločin proti státu, který byl přísně potrestán.

V čele státu stál Sapa Inka (syn Boha Slunce), který se ženil vždy jen se svou sestrou, aby spolu měli opět syna a dceru. V době kolem roku 1530 v říši Inků zrovna probíhala občanská válka o moc mezi bratry (vládcem se stal Atahualpa). V letech 1531 - 35 přišli do říše Inků Španělští dobyvatelé (conquistadoři) Francesco Pizarro a Diego Almagro a říši Inků dobyli. Pluli z Panamy podél pobřeží čím vícekráte, tím dále. Dvě stovky mužů vstoupilo do Incké říše, cesta probíhala bez problémů - Inkové si jich nevšímali a nechali je dojít až do městečka, kde pobýval Atahualpa. Inkové Španěly podcenili, nepovažovali je za nebezpečí. Inka přijal pozvání od Pizarra na hostinu, šla s ním i šlechta (3000 - 4000 Indiánů), při cestě byl Inkův doprovod pobit, Inka byl zajat. Nabízel výkupné, a to takové, že celou místnost (34 metrů čtverečních) pokryje zlatem do své výšky (skoro 2 m) - to bylo splněno za dva měsíce. Byl s ním veden proces za zradu a za manželství se svou sestrou; byl odsouzen k smrti uškrcením (1533). Poté se Španělé vydali do hlavního města, Cuzca. Roku 1533 Cuzco vydrancovali a usídlili se zde. O dva roky později Cuzco opustili a založili na pobřeží město králů (Lima), které bylo sídlem španělské vlády v jižní Americe po 200 let. Celé Peru tedy padlo Španělům do rukou, dále pronikli i do Chile, kde založili Santiago, pronikli i do Kolumbie, kterou považovali za bájné Eldorádo. Nakonec byl Almagro popraven Pizarrem a Pizarro zavražděn Almagrovými přívrženci. Do poloviny 16. století Španělé prozkoumali a dobyli většinu jižní Ameriky (kromě Brazílie), tato území byla ve Španělských rukou do počátku 19. století.

Umělé ostrovy: Historie a současné trendy

Nápad s vytvářením nové souše, tedy budováním umělých ostrovů, které by nevznikly přírodními silami, rozhodně nemůžeme považovat za novinku. Na Šalamounových ostrovech si lidé z etnika Langa Langa takových ostrovů v laguně vytvořili přes šedesát přibližně ve stejné době, kdy v zálivech na kůlech usazené crannogy budovali ve Walesu, Skotsku, Irsku. Tradiční doškové domy na malém umělém ostrově v Lau Lagoon, u ostrova Malaita na Šalamounových ostrovech jsou toho dokladem. Čím se tato místa liší, je užitá technologie. Zatímco někde se posiloval pevný podklad a budovaly opěrné stěny, jinde se vyráběly struktury plovoucí a kotvené. Obecně se ale umělé ostrovy stavěly na výrazných mělčinách a atolech, případně v místech, kde odliv přímo odhaloval pevnou zemi pod nohama. A také se stavělo pomalu, z materiálů v místě hojných a běžně dostupných.

Účely umělých ostrovů v historii a dnes

Samozřejmě, liší se i účel. Zatímco prve se umělé ostrovy budovaly jako vítané rozšíření zemědělsky obdělávané plochy anebo z důvodů náboženských, případně jako ochranný prvek proti záplavám, posléze se na nich utvářely města rozšiřující osady, rybářské vesnice, stanice obchodníků a karantény. A dnes? Jedničkou jsou účely politicko-vojenské, následované záměry navýšení dopravní obslužnosti a projekty rekreační.

Politicko-vojenské účely

Jaká politika že může stát za kusem umělé souše? Expanzivní! V principu jde o to, že kolem ostrova, který vlastníte, podle mezinárodního práva existuje pomyslný pás široký 12 námořních mil (22,24 kilometrů), jež je nedílnou součástí tzv. přilehlé zóny, území ve vaší národní pravomoci. A k ní je třeba připočítat ještě dalších 200 námořních mil (370 kilometrů) tzv. výlučné ekonomické zóny. Nejde tedy ani tak o samotný ostrůvek, který si někde v moři postavíte a zapíchnete do něj svou vlajku, jako o „poklady“, které leží pod hladinou v jeho okolí. Ložiska ropy, zemního plynu, vzácných minerálů. Světovým šampionem v tvorbě umělých ostrovů kvůli politicko-vojenským záměrům je momentálně Čína, která jimi rozšiřuje zónu svého vlivu, a zcela nepokrytě expanduje. Aby nikoho nenechala na pochybách, osazuje tyto umělé ostrovy vojenskými základnami přístavy válečného loďstva, radary a raketami. Perlový umělý ostrov v Jihočínském moři se vyvinul v mezinárodní turistický a rekreační ostrov s funkcí výletního domovského přístavu jako jádra, integrujícího kulturu a zábavu.

Navýšení dopravní obslužnosti

Když přijde na ono navýšení dopravní obslužnosti, je situace trochu jiná. Na umělých ostrovech, které jsou často na dohled domovského pobřeží, nejčastěji vznikají přístavy, manipulační doky, skladiště. A národní i mezinárodní letiště. Prvními „experimenty“ v této oblasti byl například ostrůvek René-Levasseur anebo významné rozšíření ostrůvku Ellis v New Yorku. S úspěchem to zvládli i v Izraeli (umělé ostrovy s dálnicí a zasídlením u Hezlivy a Haify), v Nizozemsku. Ale brzy jednoznačně začala v tomto trendu dominovat Asie. Mezi šampiony, budují ve velkém na takové nové souši letiště, patří Hongkong (tedy zase Čína) a Japonsko. Hlučný a technicky náročný provoz se tak přesouvá dál od lidského zasídlení, aniž by zatěžoval existující dopravní infrastrukturu anebo ubíral místo na souši.

Rekreační účely

A do třetice jsou tu pak ostrovy umělé, vznikající z rekreačních důvodů. I když s nimi začali na Floridě a podobné pokusy patří třeba i k Bali, zemi, která je s tímhle fenoménem spjatá nejvíce, jsou Spojené arabské emiráty a samotná Dubaj. Projekty jako Palmový ostrov, The World (umělé souostroví připomínající mapu světa) nebo Dubai Waterfront patří k největším svého druhu vůbec. Mrakodrapy na Al Reem a Al Maryah Island v Abu Dhabi.

Environmentální dopady umělých ostrovů

Jaké problémy se s umělými ostrovy pojí? Environmentální. Už to totiž není o dubových kmenech zatlučených do mělčiny, o navršených haldách lávového kamene na atoly anebo ukotvení plovoucích prámů s vegetací na útesy. Staví se rychle, ve spěchu. Podklad umělých ostrovů dnes často vytváří zapevněné haldy odpadků ze skládek, tuny železobetonu, navezený substrát anebo z mořského dna „vysátý“ a vybagrovaný písek. Není v tom ani náznak udržitelnosti, protože ostrovy umělé (stejně jako ty přírodní, jen mnohem rychleji) podléhají erozi. Postupně se rozpadají, a musí být - pořád dokola - obnovovány, kotveny, zapevňovány. Pojí se s tím nepřetržité dodávání nového materiálu. S tím, že ten starý dál „uniká“ do vodního prostředí. Letecký pohled na umělé ostrovy v Dubaji.

Pojí se s tím obecně enormní výdaje energie, emise, odpady. Umělé ostrovy proměňují charakter proudění, narušují přirozené útesy, přispívají k devastaci životního prostředí. Ať už přímo - tím, že v místě vytvoří nehostinné prostředí s turbulentním prouděním vytrvale zakalené „písečné“ vody, anebo nepřímo, že rozšíří prostor pro rybolov v národních vodách. Stavba umělých ostrovů - zvýšení pohyb lodí, destrukce dna vysáváním, vibrace spojené se zhutňováním povrchu - efektivně vyhání obyvatele moře. Mění se charakter vln, takže stávající konstrukce na pobřeží souše mohou být umělou souší vystaveny větším rizikům záplav. A samozřejmě, v kontextu globálního oteplování - tání ledovců a zvyšování hladiny oceánů - pozbývá taková tvorba nízkých hladinových konstrukcí smysl.

Rychlost vzniku umělých souší je přitom tím faktorem, který hraje kritickou roli. Nedává totiž čas přivyknout si proměněným podmínkám. Momentálně se na planetě Zemi budují umělé ostrovy v takovém tempu a výměře, jako nikdy předtím. Umělý palmový ostrov Jumeirah na moři, Dubaj, Spojené arabské emiráty. Když naši předci vytvářeli umělé ostrovy, pomýšleli spíše na obživu. Dnes je to o pohodlí, relaxu a vytváření nebezpečných politicko-vojenských mezinárodních rozbušek. Což asi není úplně rozumné. I když jsou umělé ostrovy fascinujícím počinem, nemusíme je dělat jen proto, že to dokážeme. Jejich udržitelnost je nulová a náklady na ně příliš vysoké.

tags: #objevné #stavby #dopady #a #význam

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat a namontovat plech na střechu terasy?
• kvalitní stavební materiál v Liticích
• Jak vybrat hoblovku na dřevo?
• Průvodce zámkovou dlažbou 8 cm
• ochrana kovových povrchů