Dvouplášťová střecha: Kompletní průvodce konstrukcí a hřebenem

Dvouplášťová střecha je střešní konstrukce, která má ve skladbě dvě oddělené vrstvy - dva pláště, mezi nimiž se nachází vzduchová mezera. Tato vzduchová vrstva může být větraná nebo nevětraná, přičemž ve stavební praxi výrazně převažuje větraná varianta.

Princip a výhody dvouplášťové střechy

Princip je jednoduchý: vzduch proudící vzduchovou mezerou odvádí vodní páru pronikající z interiéru do konstrukce a zároveň snižuje tepelnou zátěž v letních měsících. Výsledkem je střecha, která lépe zvládá změny klimatických podmínek a je méně náchylná k poruchám způsobeným kondenzací.

Oproti tomu jednoplášťová střecha vzduchovou mezeru neobsahuje - všechny vrstvy (krytina, izolace, parozábrana) na sebe bezprostředně navazují. Toto řešení je sice jednodušší na realizaci, ale klade mnohem vyšší nároky na přesnost provedení a výběr materiálů s vhodnými difuzními vlastnostmi.

Výhody dvouplášťové střechy:

• Účinné odvětrání vlhkosti: Větraná vzduchová mezera odvádí vodní páru, která proniká z interiéru do střešní konstrukce. Vlhkost se tak nemůže hromadit a způsobovat biologické degradace dřevěných prvků (hniloba, plísně).
• Tepelná stabilita: V létě odvádí vzduchová mezera tepelnou zátěž způsobenou slunečním zářením dopadajícím na krytinu. Podkroví se proto méně přehřívá. V zimě naopak nedochází k výraznému ochlazení interiéru.
• Odtok vody pod krytinou: Pokud se voda dostane pod střešní krytinu (narušená krytina, netěsnosti), pohybuje se po pojistné hydroizolaci a buď odteče, nebo se díky proudění vzduchu odpaří. Voda se nedostane do tepelné izolace.
• Delší životnost krytiny: Větraná mezera snižuje teplotní výkyvy na spodní straně krytiny, čímž omezuje riziko kondenzace, která by mohla krytinu poškozovat zevnitř.
• Větší flexibilita při výběru materiálů: Dvouplášťová střecha je méně náchylná na difuzní vlastnosti jednotlivých vrstev - na rozdíl od jednoplášťové varianty nevyžaduje tak precizní fyzikální výpočty průběhu kondenzace.

Nevýhody dvouplášťové střechy:

• Riziko kondenzace prostupující vodní páry na spodní straně střešní krytiny, čímž ji může narušovat a zkracovat tak její životnost.
• Problémy při nevhodném návrhu a provedení. Špatně navržené a provedené větrací otvory a malá tloušťka větrané vrstvy znesnadní pohyb vzduchu a tím pádem i odvod vlhkosti a tepelné zátěže.
• Problém může nastat při nekvalitně provedené parozábraně, kdy vodní pára prostoupí do konstrukce střechy, kde zkondenzuje, zhorší tepelně-izolační vlastnosti konstrukce a způsobí degradaci materiálu.

Větraná vzduchová mezera - srdce dvouplášťové střechy

Větraná vzduchová mezera není jen konstrukční detail - je to funkční prvek, který určuje, zda střecha bude plnit svoji funkci po desítky let. Aby mezera správně fungovala, musí v ní volně proudit vzduch. To zajišťuje tzv. komínový efekt: nasávací otvory umístěné u okapu přivádějí chladnější vzduch, který se zahřívá od sluncem ohřáté krytiny, stoupá vzhůru a odvádí vlhkost a teplo přes odvětrávací prvky u hřebene.

Aby mezera pracovala správně, musí být splněny tři podmínky:

Čtěte také: Více o střešních vaznících

• průchodnost mezery po celé délce krokve bez přerušení tepelnou izolací,
• správně dimenzované přívodní a odvodní větrací otvory,
• dostatečná výška vzduchové vrstvy v závislosti na sklonu střechy.

Větraná vzduchová mezera je standardem pro dvouplášťové střechy, a právě na ni se vztahují technické požadavky uvedené v normě ČSN 73 1901 - 2.

Jak dimenzovat větrací otvory dle ČSN 73 1901 - 2

Konkrétní požadavky na dimenzování větrané vzduchové mezery stanovuje ČSN 73 1901-2 (Navrhování střech - Část 2: Střechy se skládanou střešní krytinou), příloha B. Norma rozlišuje dvě situace podle difuzního odporu použité krytiny:

• Krytina s nízkým difuzním odporem - např. plechová střešní krytina (profilovaný plech, trapézový plech) - podléhají mírnějším požadavkům na výšku vzduchové mezery.
• Krytina s vysokým difuzním odporem - např. betonové nebo keramické tašky - vyžadují výraznější větrání.

V obou případech platí obecná zásada: čím menší je sklon střechy, tím větší musí být výška vzduchové vrstvy a tím větší musí být plocha větracích otvorů. Přesné hodnoty jsou uvedeny v tabulkách B.1 a B.2 normy ČSN 73 1901-2 - dimenzování vždy ověřte s projektantem nebo přímo v textu platné normy. Chyby v dimenzování větracích otvorů jsou jednou z nejčastějších příčin poruch dvouplášťových střech.

Větraná vs. nevětraná vzduchová mezera

Nevětraná vzduchová mezera se v praxi používá výjimečně - typicky u specifických konstrukčních řešení, kde není možné zajistit průchod vzduchu. Taková střecha sice technicky splňuje definici dvouplášťové konstrukce, ale postrádá její klíčovou výhodu. Bez proudění vzduchu vlhkost v mezeře stagnuje a může docházet ke kondenzaci.

S nevětranými dvouplášťovými střechami se lze nejčastěji setkat při rekonstrukcích starších větraných dvouplášťových střech.

Čtěte také: Hydroizolační fólie pro dvouplášťové střechy

Typy dvouplášťových střech

Dvouplášťová šikmá střecha - skladba a typy

Dvouplášťová šikmá střecha je nejrozšířenějším typem střechy nad obytným prostorem v České republice. Její horní plášť tvoří střešní krytina uložená na latích a kontralatích, dolní plášť pak pojistná hydroizolace, tepelná izolace a nosná konstrukce krovu. Mezi nimi je větraná vzduchová mezera vzniklá výškou kontralatí. Šikmou dvouplášťovou střechu lze z hlediska zateplení rozdělit do tří základních variant.

Nezateplená dvouplášťová šikmá střecha

Tato varianta se uplatňuje u neobydleného podkroví nebo u střech nad nevytápěnými prostory. Skladba je jednoduchá:

• Střešní krytina
• Latě a kontralatě (vzduchová mezera)
• Pojistná hydroizolace (PHI)
• Krokve
• Podhled (prkenný záklop nebo sádrokarton)

Tepelná izolace se v tomto případě umisťuje na strop posledního podlaží, nikoli do střešního pláště. Výhodou je snadná realizace a nízká cena, nevýhodou je to, že podkroví není možné využít jako obytný prostor.

Zateplená dvouplášťová šikmá střecha - izolace mezi krokvemi

Nejčastěji realizované řešení pro obytná podkroví. Tepelná izolace (obvykle minerální vlna) se vkládá přímo mezi krokve, přičemž je nezbytné zachovat větranou mezeru mezi horní hranou izolace a pojistnou hydroizolací. Typická skladba od exteriéru:

• Střešní krytina
• Střešní latě
• Kontralatě (větraná vzduchová mezera - min. 40-60 mm)
• Pojistná hydroizolace (PHI)
• Tepelná izolace mezi krokvemi
• Parozábrana
• Instalační mezera pomocí CD profilů nebo kontralatí
• Podhled (sádrokarton nebo OSB deska)

Klíčové je, aby izolace nevyplňovala celý průřez krokve - mezi ní a pojistnou hydroizolací musí zůstat volný prostor pro proudění vzduchu.

Čtěte také: Význam odvětrávacích mřížek u dvouplášťových střech

Zateplená dvouplášťová šikmá střecha - nadkrokevní izolace

Méně časté, ale z tepelně-technického hlediska výhodnější řešení. Tepelná izolace se klade jako kompaktní vrstva nad krokve (tzv. nadkrokevní izolace - typicky PIR nebo PUR desky), čímž se eliminují tepelné mosty způsobené dřevěnými prvky krovu. Větraná mezera se v tomto případě nachází bezprostředně pod krytinou - mezi krytinou a horním povrchem nadkrokevní izolace nebo pojistnou hydroizolací.

Srovnání variant dvouplášťové šikmé střechy:

Dvouplášťová plochá střecha - kdy a proč ji zvolit?

Plochá střecha je definována sklonem do 5° a používáním hydroizolačních pásů namísto skládané krytiny. Dvouplášťová varianta ploché střechy obsahuje ve skladbě větranou vzduchovou vrstvu, která slouží k odvodu vlhkosti z interiéru.

Skladba dvouplášťové ploché střechy

Typická skladba dvouplášťové ploché střechy od interiéru:

• Nosná konstrukce (železobeton, dřevěné bednění)
• Parozábrana (vzduchotěsná vrstva)
• Tepelná izolace (minerální vata - měkké desky, foukaná izolace)
• Větraná vzduchová mezera (zajišťuje odvětrání vlhkosti)
• Horní plášť - hydroizolační pásy (asfaltové pásy, PVC, TPO fólie)

Klíčovým požadavkem je dokonale vzduchotěsný spodní plášť - parozábrana musí být provedena bez přerušení, jinak vlhkost pronikne do vzduchové mezery v množství, které větrání nezvládne odvést.

Dvouplášťová plochá střecha se doporučuje zejména nad vlhkými prostory (bazény, průmyslové haly, sklady s řízenou vlhkostí), v horských oblastech s vysokou relativní vlhkostí vzduchu a u bytové výstavby.

Rozdíl oproti jednoplášťové ploché střeše

Jednoplášťová plochá střecha (tzv. kompaktní střecha) nemá vzduchovou mezeru. Všechny vrstvy - parozábrana, tepelná izolace a hydroizolace - na sebe bezprostředně navazují. Tento systém je funkční, ale klade extrémní nároky na správné provedení parozábrany. Jakákoli chyba způsobí hromadění vlhkosti v izolaci, které se může projevit až po letech.

Konstrukce hřebene dvouplášťové střechy

Konstrukce hřebene se skládá z několika prvků, které zajišťují správnou funkci hřebene. Patří sem:

• hřebenáče - rozdělovací, zakončovací, hromosvodový, atd.,
• uzávěra hřebene,
• tašky pro napojení hřebene, hřebenové tašky,
• originální příslušenství - příchytky a vruty, větrací pásy,
• ozdobné prvky.

Hřebenáče

Hřebenáče slouží pro pokrývání hřebene a nároží, chrání podstřešní prostor proti vnějším vlivům a slouží jako estetický prvek střechy. Osazují se na hřebenovou lať a pokládají se po směru převládajících větrů. Pokládají se na sucho nebo do malty. Pokládkou na sucho se hřebenáče připevňují příchytkou nebo vrutem - vruty se používají k připevnění koncových a rozdělovacích hřebenáčů.

Typy hřebenáčů

Hřebenáče dělíme podle:

• typu a modelu krytiny - betonové, keramické,
• polohy hřebenáče - základní, koncový, rozdělovací, začáteční, atd.

Keramické hřebenáče rozdělujeme na kónické, liniové a drážkové. Kónické hřebenáče se pokládají se vzájemným přesahem nejméně 4 cm. Překrytí drážkových hřebenáčů je dáno drážkováním. Základní hřebenáče se osazují na hřebenovou a nárožní linii. Rozdělovací hřebenáče slouží k napojení hřebene a dvou či více nároží.

Další typem betonového hřebenáče je hromosvodový hřebenáč, který slouží k upevnění hromosvodu na hřebeni. Stejně jako hromosvodová taška, hřebenáč je nejbezpečnější prvek pro instalaci systému ochrany před následky úderu blesku na střešní krytinu. Výhoda hromosvodového hřebenáče je, že nenarušuje celistvost střešního pláště, zejména se nesnižuje jeho těsnost proti větrem hnanému sněhu a dešti. U keramických hřebenáčů se pro upevnění hromosvodu využije Hromosvodový držák pro hřebenáče.

Uzávěra hřebene

Uzávěra hřebene se používá k zakončení hřebene sedlových střech. Zajišťuje tvarově a opticky estetické zakončení hřebene a chrání před vlétnutím ptáků. Může být betonová, keramická nebo z PVC. Uzávěra hřebene PVC je univerzální jak pro betonové, tak i pro keramické hřebenáče.

Ukončení u hřebene pro keramický hřeben střechy:

• Hřebenová lať se nezařezává na shodnou délku jako latě v přílehlých plochách.
• Hřebenovou lať je nutné ponechat delší a délkově zaříznout teprve po položení krajních tašek na přilehlých střešních plochách.
• Při použití uzávěry hřebene keramické se lať zařezává na úrověň vnějšího líce bočních lemů krajních tašek.

Originální příslušenství pro řešení hřebene

Větrací pásy

Dalším důležitým prvkem v návrhu hřebene je větrací pás. Slouží k napojení hřebene na střešní plochu a přispívá k účinnému odvětrání. Snižují riziko průniku větrem hnaného deště a polétavého sněhu pod tašky.

Výhody:

• Velký odvětrávací průměr.
• Univerzální použití pro všechny profilované krytin.
• Optimální zajištění před vniknutím deště a sněhu.

Taška pro napojení hřebene

Taška pro napojení hřebene se navrhuje pro sedlové střechy se střešním sklonem od 12° do 45°. Je možné ji navrhnout pro některé modely keramických tašek. Díky plně keramickému systému se tak nenavrhují žádné větrací pásy.

Hřebenová taška

Tato taška slouží k profesionálnímu napojení hřebene na krytinu s dosažením jednotného vzhledu. Je možné ji navrhnout u keramických střešních tašek u modelu:

• Opál (šupinové a korunové krytí)
• Smaragd (pozn. výroba modelu Smaragd byla ukončena)

Ozdobné keramické prvky

Ozdobné prvky jako např. kohout, špička, koule či piniová šiška jsou určené pro hřeben s keramickou krytinou. Jsou ručně formované z vysoce jakostní hlíny. Materiál byl zkoušen na mrazuvzdornost a bezpečně splňuje normové požadavky.

Kohout na střeše představuje symbol bdělosti. Představuje tradiční symbol, který má dům a jeho obyvatele chránit před bleskem, ohněm a žhářstvím.

Jaká střešní krytina se hodí na dvouplášťovou střechu?

Výběr střešní krytiny pro dvouplášťovou střechu závisí především na sklonu střechy, zatížení sněhem v dané lokalitě a architektonickém záměru stavby.

Plechové krytiny

Plechové krytiny patří díky svým vlastnostem k nejčastěji volené variantě.

• Profilovaná plechová krytina: Plechová tašková krytina tvarově napodobující klasickou keramickou tašku - je ideální volbou pro dvouplášťové šikmé střechy s minimálním sklonem zpravidla od 14°. Její nízká hmotnost (v porovnání s betonovou nebo keramickou taškou) nezatěžuje krov, jednoduchá montáž na latě odpovídá přirozenému principu větrané vzduchové mezery a profil zajišťuje rychlý odvod srážkové vody.
• Střešní panely a falcovaná krytina: Střešní panely na stojatý zámek jsou vhodné zejména pro dvouplášťové střechy s nižším sklonem - zpravidla od 9°. Zaklapávací systém a skrytá montáž šroubů zajišťují esteticky čistý výsledek, který se dobře hodí k moderní architektuře. Větraná vzduchová mezera je u tohoto systému stejně důležitá jako u profilované krytiny - panel se vždy pokládá na kontralatě, nikdy přímo na pojistnou hydroizolaci.
• Trapézový plech: Trapézový plech je ekonomické řešení pro méně náročné střechy - průmyslové haly, zemědělské objekty, sklady nebo přístřešky. I v tomto případě platí, že větraná vzduchová mezera pod krytinou prodlouží životnost celé konstrukce a zabrání kondenzaci na spodní straně plechu.

Barva střešních tašek má také zásadní vliv na charakter střechy. Červené tašky, jako třeba MONZAplus - kaštanová jsou odkazem na tradiční střechu. Optimální estetický efekt vzhledu lze dosáhnout výběrem barvy tašek k velikosti a úhlu sklonu. Pokud je povrch střechy poměrně velký a sklon pláště je ve velkém úhlu, nedoporučujeme používat tašky tmavých barev. Střecha pak může vypadat příliš masivní a bude dominovat nad celým domem. Z tohoto důvodu jsou střešní tašky se světlejšími barvami, například přírodní červená nebo měděná, mnohem častěji používány na velkých strmých štítových střechách.

Rekonstrukce jednoplášťové střechy na dvouplášťovou

K úvaze o rekonstrukci stávající jednoplášťové ploché střechy na větranou dvouplášťovou střechu totiž vždy vedou poruchy původní střechy. Z výše uvedených důvodů by měla být vždy provedena větraná dvouplášťová střecha.

Je nutné si uvědomit, že povrch stávající jednoplášťové ploché střechy tvoří vodotěsná izolace (zpravidla původní souvrství asfaltových lepenek s nátěry asfaltem za horka spolu se souvrstvím asfaltových natavitelných pásů) v tloušťce řádově až několika centimetrů, obvykle s různě velkým množstvím zateklé nebo zkondenzované vody. Toto hydroizolační souvrství má obvykle velmi vysoký difuzní odpor.

V zásadách pro návrh nové větrané dvouplášťové střechy bylo uvedeno, že tepelná izolace položená na dolním plášti dvouplášťové střechy nesmí být zakryta vodotěsnou izolací s velkým difuzním odporem. Z tohoto pohledu se proto zdá být vhodným řešením u přeměny původní jednoplášťové střechy na střechu dvouplášťovou perforace stávající vodotěsné izolace (nebo její úplné odstranění) - perforací stávající hydroizolace by se výrazně podpořilo vysychání zateklé vody nebo naakumulované vlhkosti ze souvrství původního střešního pláště do větrané vzduchové vrstvy nové dvouplášťové střechy.

• Pokud ve stávajícím souvrství střešního pláště není položena parozábrana, může zateklá nebo zkondenzovaná voda i při provlhlém souvrství střešního pláště po jeho doteplení postupně vysychat do interiéru.
• Pokud ve stávajícím souvrství střešního pláště je položena parozábrana, zdá se být lepším řešením perforovat původní hydroizolaci s podmínkou doteplení střechy vhodnou dodatečnou tepelnou izolací. Zateklá nebo zkondenzovaná voda ve stávajícím střešním plášti však může při svém úniku do větrané vzduchové vrstvy (dočasně) znehodnotit novou tepelnou izolaci.

V případě, že bychom se rozhodli neperforovat původní hydroizolaci, zůstane zateklá nebo zkondenzovaná vlhkost dlouhodobě zabudovaná ve stávajícím souvrství střešního pláště a bude pozvolna vysychat jen difuzí skrz původní parozábranu a původní vodotěsnou izolaci. Pokud se stávající hydroizolace perforuje, je třeba zohlednit tuto úpravu i v tepelně technických výpočtech. Většinou se pro perforovanou hydroizolaci používá ekvivalentní difuzní tloušťka sd = max. 0,27 m.

Provedením nového horního pláště dvouplášťové střechy však bude zcela odstraněn pozitivní vliv slunečního záření na vysychání střešního pláště, protože stávající povrch původní jednoplášťové ploché střechy bude zakryt tímto novým horním pláštěm. Tento nedostatek však může být při správném návrhu větrané dvouplášťové střechy vyvážen například perforováním či odstraněním stávající vodotěsné izolace a odvětrávanou vzduchovou vrstvou. Téměř vždy je nutné doplnit tepelnou izolaci stávajícího střešního pláště. Výška větrané vzduchové vrstvy by neměla být menší než 250 mm.

Cena dvouplášťové střechy - co ovlivňuje výslednou cenu?

Cena dvouplášťové střechy se odvíjí od mnoha proměnných. Je důležité ji vnímat jako investici s dlouhodobou návratností - kvalitně provedená dvouplášťová střecha vás na desítky let zbaví starostí s vlhkostí a tepelnými ztrátami.

Hlavní faktory ovlivňující cenu:

• Typ a sklon střechy: Složitější tvar střechy (sedlová vs. mansardová, přítomnost vikýřů, střešních oken) zvyšuje cenu práce i spotřebu materiálu. Nižší sklon vyžaduje větší vzduchovou mezeru a přesnější provedení detailů.
• Volba střešní krytiny: Cena se liší v závislosti na materiálu a kvalitě povrchové úpravy. Plechová krytina s prémiovou úpravou je dražší než základní varianta, ale náklady na údržbu jsou výrazně nižší a životnost výrazně vyšší.
• Typ a tloušťka tepelné izolace: Minerální vlna, PIR desky nebo foukaná izolace - každý materiál má jiný součinitel tepelné vodivosti (λ) a jinou cenu. Pro splnění požadavků na tepelný odpor dle ČSN 73 0540 je u šikmých střech obvykle potřeba izolace v tloušťce 220-300 mm.
• Pojistná hydroizolace a parozábrana: Kvalita těchto vrstev zásadně ovlivňuje spolehlivost celé konstrukce. Úspora na levné fólii se může projevit v podobě nákladných oprav za 5-10 let.
• Práce: Dvouplášťová střecha je náročnější na realizaci než jednoplášťová - správné provedení větrací mezery, detailů u oken, vikýřů a prostupů vyžaduje zkušeného řemeslníka. Cena práce tvoří u šikmých střech typicky 40-60 % celkových nákladů.
• Doplňkové prvky: Hřebenáče, větrací tašky nebo hřebenové větrací pásky, okapnice, klempířské prvky a odvodnění jsou nedílnou součástí dvouplášťové střechy a jejich cena se k celkovým nákladům přičítá.

Dvouplášťová střecha s větranou vzduchovou mezerou je řešení, které v kombinaci s kvalitní střešní krytinou a správně provedenou izolací vydrží desítky let bez problémů. Klíčem je správný návrh, výběr vhodných materiálů a precizní realizace.

tags: #dvouplastova #strecha #hreben #informace

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce pokládkou PVC podlahy
• odhlučnění kapoty Yaris
• vše o střešních krytinách Tigela
• Dozvíte se vše o dlažbě 260x140x50
• Přečtěte si článek o proložkách 780x1180 mm