Granátické břidlice: Výskyt, charakteristika a historické souvislosti

Břidlice je hornina ceněná pro svůj přirozený vzhled a jednoduchou eleganci. Vyniká tam, kde je cílem střídmost, přirozenost a návrat k elementární estetice kamene. V symbolické rovině bývá břidlice vnímána jako kámen stability, klidu a ukotvení. Připisuje se jí schopnost posilovat vytrvalost a soustředění, podporovat pevné základy a rovnováhu v životě.

Geologický výskyt a charakteristika

Lozisko leží v severní části vrbenské skupiny. Oblast prodělala několikeré vrásnění. V komplexu dominuje horizont tzv. kvarcitu příčné hory, kromě nich jsou zastoupeny také metamorfované kyselé vulkanity a tufy a v jejich podloží se nalézají bazické vulkanity - zelené chloritické břidlice a chlorit-epidotické břidlice, které přecházejí do metasedimentů s biotitem. Nadloží je tvořeno pestrým sledem vulkano-sedimentárních hornin. Jejich faciální vývoj je charakteristický střídáním metaprachovců a metapelitů v malých mocnostech. Zastoupeny jsou zde také kyselé metavulkanity a metabazity (muskovitické, grafit-muskovitické, karbonatické a kvarcitické břidlice a dále krystalické vápence, kvarckeratofyry a kvarcmetakeratofyrové metatufy a metatufity). Nejvyšší část tvoří tzv. hermanivocké vápence. Všechny horniny jsou metamorfovány. Na východě v chloritické facii, na západě v biotitické granátické facii. Největší masa je metamorfována ve facii zelených břidlic. Při metamorfóze došlo k remobilizaci prvků rudních minerálů a jejich redepozici na puklinách - důsledkem je vznik žil alpského typu.

Moravskoslezský kulm

Počátky těžby břidlic v celé oblasti moravskoslezského kulmu spadají přibližně do poloviny 19. století. Moravskoslezský kulm představuje ložiska štípatelných jílových břidlic. Důl Hrubá Voda patřil k nejmoderněji vybaveným břidlicovým dolům své doby. Roční objem hrubé těžby lze odhadnout na cca 10 až 20 tis. m³. Odhad celkových zásob štípatelných břidlic je na cca 50 tis. t a počet činných dolů přibližně na stovku. Mezi významné lokality patří okolí Třemešné, Dětřichovice, Václavov u Bruntálu, Bohdanovice, Hrubá Voda - Hlubočky, Olomouc. Těžba štípatelných břidlic v moravskoslezském kulmu má dlouhotrvající historii. Její rozvoj byl podmíněn geotektonickým režimem dílčích bloků jeho dna (Dvořák, 1988). Ložiska štípatelných břidlic se nacházela v oblastech jako jsou Lipník nad Bečvou - Fulnek a Hlučín. Nejjižnější okraj miogeosynklinály zasahoval až k Brnu. Subsidence geosynklinály se postupně přesouvala směrem k východu. V geologických mapách se Krajina břidlice jeví jako šedivé místo, ve skutečnosti není vůbec šedivá. Je plná oblých zelených pastvin s hlubokými údolími vyřezanými řekami Odrou a Moravicí. Osamělé skupinky stromů v kopcích skrývají staré lomy a doly, zeleň střídají stříbřité haldy břidlic a bělostné břízy bojují o své místo na slunci. Jezírka zatopených lomů s průzračnou vodou ukrývají nesčetné druhy vodních živočichů a dávají prostor rozmanité květeně. Krajina břidlice je dílo přírody skloubené s dílem člověka.

Polymetalické ložisko je zde charakterizováno dominancí pyritu nad užitkovými minerály jako jsou chalkopyrit, sfalerit, galenit a zlato. Dominantní charakteristikou oblasti je proudění vody po puklinovém systému. Z tohoto pohledu jsou nejvýznamnější pásma drcené horniny a na ně navazující příčné a další podélné zlomy. Zvodnělý systém puklin zasahuje do poměrně významných hloubek. Stupeň propustnosti jednotlivých puklin je z prostorového hlediska velice různorodý. V období 1965-94 probíhalo využití ložiska polymetalů.

Lokalita Zmrzlík a kopaninské souvrství

Svahy Mlýnského potoka mezi Zadní Kopaninou a Zmrzlíkem, J. Skalní výchozy, dále Jirasův lom v Zadní Kopanině, stěnový lůmek V. Nejstarší sedimenty (jílovité břidlice, spodní polohy kopaninského souvrství, silur) vychází v nejjižnější části území nad boční roklí na pravém břehu Mlýnského potoka. Obsahují hojnou faunu často v úplných exemplářích (trilobiti, graptoliti atd.). V břidlicích je rovněž těleso bazaltového mandlovce, doprovázeného tufy. V nadloží břidlic se vyskytují vápence. Nejvyšší polohy kopaninského souvrství nejsou nikde v území odkryty. V těsném nadloží kopaninského souvrství se v horním Desdortově lomu vyskytují hlavonožcové vápence požárského souvrství (přídolí, silur). Zajímavá paleontologická lokalita je v ochraném pásmu mezi spodní a střední částí území v nárazovém břehu Mlýnského potoka, J. od bývalé kamenické dílny. Zmrzlík. Kód AOPK ČR: 1125. Typická lokalita oblastní litostratigrafické jednotky - kopaninského souvrství, paleontologická lokalita a instruktivní geologické profily. Vyhlášení ZCHÚ: NVP, 4. 7. Kříž, J. (1991): The Silurian of the Prague Basin (Bohemia) - tectonic, eustatic and volcanic controls on facies and faunal development, 179 - 203. In Bassett M.G., Lane P.D., Edwards D. (ed.) The Murchison Symposium: Proceedings of an international conference on the Silurian System. Spec. Pap. Palaeont., 44, 1-397. Svoboda, J. a Prantl, F. (1948): O stratigrafii a tektonice staršího paleozoika v okolí Chýnice.- Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 15, 1-39. Databáze významných geologických lokalit: 219 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [ cit. 2026-05-13].

Čtěte také: Svět geologie: Břidlice a druhy hornin

Historické využití a těžba břidlic

Břidlice byla od starověku využívána především jako stavební materiál - ze štípaných desek se vyráběly střešní krytiny, obklady i podlahy. Dobře se štípe a upravuje, avšak pro jemnější dekorativní zpracování není příliš vhodná. Pokrývačské břidlice byly povrchovým a leckdy i hlubinným způsobem těženy na řadě míst evropského kontinentu zhruba od roku 1780, i když je místy doloženo i starší využití. Břidličné střechy dodnes kryjí některé zámky na Loiře, budovu Westminsterského opatství v Londýně, nespočet drobných venkovských staveb v Belgii, domů kolem Rýna a na dalších místech. V roce 1830 byla polovina domů v New Yorku kryta pokrývačskou břidlicí z Cornwallu. Právě tato oblast byla pod názvem „Břidličná krajina“ zapsána do světového dědictví UNESCO. I u nás byl podíl břidličných střech až do roku 1945 značný, a to zejména v moravských Sudetech, ale s odsunem německých horníků těžba skončila a málokdo uměl či chtěl tuto střešní krytinu opravovat. Každé jaro totiž bylo nutné střechu prohlédnout a puklé či drobící se tašky vyměnit. Obvykle se sice jednalo jen o pár kusů, jinak byla střecha prakticky věčná, ale údržba byla nutná. Noví obyvatelé tak po čase raději sáhli po eternitu. Na druhou stranu se opět zejména v Sudetech, v Čechách např. v podhůří Lužických hor, dodnes zachovalo velké množství štítů skládaných z různobarevných břidlic někdy i z několika evropských států.

V období po II. světové válce byla těžba prováděna hlubinným způsobem. V 70. letech 20. století byla obnovena těžba ložiska Svatoňovice. Důl Svatoňovice byl otevřen úvodním překopem - štolou Klára (422 m n. m) a štolou Libor (455,5 m n.m.) v délce cca 1,2 km. Toto ložisko se nachází v katastrálním území obce Svatoňovice. Byla zde nalezena unikátní zařízení pro rozvod stlačeného vzduchu z období před II. světovou válkou. V tomto období probíhala těžba také v lokalitách Čermná a Klokočov. V roce 1994 byly těžební práce zastaveny.

Využití břidlice pro nože

Břidlice se uplatňuje především v dekorativní a symbolické rovině. Nože z tohoto kamene nevynikají funkčností, ale jednoduchou a přirozenou estetikou. Působí spíše jako rituální nebo pamětní předměty, které připomínají vztah k zemi a přírodě. V této podobě se stávají nositeli tiché elegance a střídmé krásy, nikoli praktickými nástroji pro každodenní použití.

Tabulka: Vhodnost břidlice pro výrobu nožů

Čtěte také: Průvodce břidlicovými obklady v Loužnici

Čtěte také: Více o mastkové břidlici

tags: #granaticke #bridlice #vyskyt

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce Silo Cemix
• Dřevěné fasádní obklady
• výhody zakládání staveb na zemních vrutech
• Balkonové latě Valašské Meziříčí
• Detailní pohled na lamelové clony