Gumové pásy mezi trámy a trapézový plech – montáž

Při montáži trapézového plechu na dřevěné trámy je důležité zajistit správnou izolaci a tlumení hluku. Jedním z řešení je použití gumových pásů mezi trámy a plech. Tento článek se zaměřuje na různé aspekty montáže, včetně kotevních patek, střešních konstrukcí a zatížení střech.

Kotevní patky

Kotevní patky se rozlišují podle toho, do jakého povrchu bude konstrukce upevněna. Můžete koupit patky do betonu nebo patky, které se zapouští přímo do země (zemní vruty, kotevní hroty). U patek do betonu se rozhodujeme také podle toho, zda budeme patky kotvit současně s procesem tvorby základů, tzn. do čerstvého betonu, nebo do již vytvrzeného betonu.

Kotevní patky jsou velmi spolehlivé, zajistí pevné a stabilní uchycení a lze je využít prakticky v jakémkoliv terénu.

Montáž patek do betonu

Pokud se chystáte použít ke kotvení patky do betonu s roxorem, máte dvě možnosti montáže:

  1. V prvním případě je nutné nejprve vykopat do země otvor a vyplnit ho betonem. Do betonu se začerstva vtlačí patka, vyrovná se a nechá zatuhnout. Roxor musí být zalitý betonem do 3/4 délky. Po zatuhnutí můžeme do patek zasadit dřevěné hranoly. Povrchovou úpravu a impregnaci hranolů je vhodné provést před ukotvením konstrukce.
  2. Druhou možností je kotvení patky do již hotového betonového základu. Do betonu se vyvrtá díra, do které je roxor ukotven pomocí chemické malty.

Kotevní pilíře s deskou jsou vhodné pro připevnění k již hotový betonovým podkladům. Pilíře se šroubovicí jsou výškově nastavitelné, tudíž je možné dodatečně vyrovnat výškové rozdíly mezi jednotlivými patkami.

Čtěte také: Úspora tepla s gumovým těsněním

Montáž kotevních pilířů

Při montáži je nejprve nutné vyvrtat zespoda do středu sloupku otvor pro patku pilíře. Poté se vyvrtají otvory pro vruty a sloupek se začistí.

V betonovém podkladu se vyvrtají díry pro hmoždinky, které se natlučou do připravených děr. Kotevní pilíř se přichytí na sloupek pomocí vrutů a vruty se nechají povolené, utáhnou se až po usazení a ukotvení sloupku.

Sloupek s kotevním pilířem se usadí na betonový podklad s předvrtanými otvory a ukotví se pomocí vrutů. Všechny vruty se dotáhnou pomocí ráčny.

Střešní konstrukce

Nosná konstrukce střech závisí především na tvaru zastřešení, zatížení vlastní tíhou střešního pláště, nahodilým zatížením sněhem a větrem. U střech s větším sklonem se zpravidla navrhují krovy, nejčastěji dřevěné. Při větších rozponech nebo neobvyklých tvarech může být krov podepřen ocelovými prvky (nosníky na větší rozpětí, rámy apod.). Zpravidla uspořádání vychází ze základních soustav - krokevní, hambalkové, vaznicové nebo vlašské.

Krovy

Krov je nosná konstrukce šikmé střechy (sklon 10-45°) a strmé střechy (sklon > 45°). Jednotlivé krokve se opírají v patě o pozednice nebo jsou zakotveny do vazného trámu a vzájemně se opírají ve hřebeni. Při rozpětí L < 12 m (hospodárné L ≤ 8 m) se navrhují krokve z řeziva, při větších rozpětích lepené nosníky apod.

Čtěte také: Izolace podlahy krok za krokem

Pro zmenšení rozpětí krokví je vložený hambalek v každém páru krokví (popřípadě více hambalků v patrech), která rozpírá krokve pro svislé zatížení - hambalek je tlačený prvek.

Vaznicová soustava

Vrcholová vaznice je namáhána jen svislými silami, zároveň proti vodorovným silám se vzájemně podepírají krokve. Mezilehlé vaznice jsou namáhány svislými i vodorovnými silami.

Vlašská soustava

Konstrukce krovů vlašské soustavy patří mezi nejstarší a byly používány již ve starém Římě pro střechy s malým sklonem (v = 1/5-1/4 rozpětí), to je α = 21,8-26,5°. Mohou se používat nad jednoduchými půdorysy větších rozponů s tvarem střechy sedlové nebo pultové. Střešní konstrukce této soustavy se vyznačují jednoduchostí a menší spotřebou dřeva.

Vlašské krokve (vazničky) se u této soustavy umísťují rovnoběžně s okapovou hranou, jejich rozpětí se pohybuje 4-5 m, vzájemné vzdálenosti krokví jsou obvykle mezi 0,8-1,0 m. Krokve se kladou na vzpěry (horní pasy) vazníků, které se zapouštějí do krokví (vazniček) na hloubku 20 mm. Proti pootočení se vazničky mohou zapřít špalíky (zvanými pachole) přibitými na vzpěry.

Ploché střechy

Z hlediska nosné konstrukce je plochá střecha obdobná stropu v běžném podlaží a liší se pouze velikostí zatížení. Stropní konstrukce se skládají z nosné stropní desky, ze stropních nosníků, průvlaků, podlahy a podhledu.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

Zatížení střech

Vlastní tíha nosných konstrukcí střechy jako jsou panely, železobetonové desky apod. jsou uvedeny v kap. podle způsobu využívání podle kategorií A-D. Zatížení od střešních zahrad na plochých střechách - skladba vegetace, substrát, ochrana proti prorůstání kořenů, drenážní a filtrační vrstva, vodotěsná a tepelná izolace, parotěsná zábrana. Podle druhu vegetace jsou orientační hodnoty uvedeny v tab.

Zatížení sněhem

Způsob stanovení zatížení sněhem je dán normou ČSN EN 1991-1-3. Postup je takový, že se podle zeměpisné polohy určí sněhová oblast podle mapy a každé sněhové oblasti přináleží charakteristická hodnota zatížení sněhem na zemi sk, jejíž překročení je dáno s určitou statistickou zárukou. Tato hodnota se dále upraví pomocí součinitelů, které zohledňují tvar střechy, sklon, drsnost, tepelné vlastnosti, možnost tvoření návějí, vliv okolního terénu a vzdálenost sousedních staveb na charakteristickou hodnotu zatížení sněhem na střeše, která je dána zatížením na metr čtvereční půdorysné plochy střechy.

μ … tvarový součinitel podle tvaru střechy, viz tab. Ce … součinitel expozice podle okolí stavby, viz tab.

Pro jednoduché tvary pultových a sedlových střech, kde není bráněno sesouvání sněhu, se zatížení uvažuje do sklonu 60°. Tvarový součinitel lze určit v závislost na úhlu podle následujícího grafu v tab. Na dalším obr.

Zatížení větrem

Stanovení účinku větru na stavební konstrukce podle normy ČSN EN 1991-1-4 je poměrně složité a vyžaduje stanovení řady dílčích parametrů. V následujícím textu je uveden zjednodušený postup pro stanovení účinku větru pro jednoduché pozemní stavby.

Základním údajem pro stanovení účinku větru je jeho základní výchozí rychlost. Ta je stanovena pro určitou geografickou polohu v České republice podle mapy pro jednotlivé větrné oblasti. Je to desetiminutová střední rychlost s roční pravděpodobností překročení p = 0,02 ve výšce 10 m nad plochým terénem.

Dalšími faktory, které ovlivňují zatížení větrem, je tvar a drsnost terénu v okolí stavby. Okolní terénní útvary jako kopce, hřebeny, terénní zlomy (tzv. orografie) výrazně ovlivňují proudění vzduchu. Pro určení vlivu drsnosti terénu se rozlišují kategorie terénu podle následující tab.

Referenční výška nad terénem ze, ve které se zjišťuje účinek větru, se uvažuje v intervalu zmin ≤ ze ≤ 200 m. Maximální dynamický tlak qp(ze) v referenční výšce ze lze stanovit z grafu.

Zatížení větrem se uvažuje jako tlak nebo sání kolmo na uvažovanou plochu střechy nebo fasády, případně jako tření proudu vzduchu o danou plochu ve směru této plochy.

Účinek větru v daném místě pláště budovy se určí jako součin maximálního dynamického tlaku větru qp(ze) pro referenční výšku ze a součinitele vnějšího tlaku cpe.

Dilatační spáry

Podle příčiny se dilatace navrhuje pro předpokládaný vzájemný posun ve svislém směru, například pro různé sedání, nebo ve vodorovném směru z důvodů objemových změn materiálu konstrukce, způsobených například smršťováním betonu, tepelnou roztažností apod.

Velikosti dilatačních celků pro jednotlivé konstrukční materiály jsou předepsány v některých normách, nebo se musí konstrukce na účinek například smršťování betonu posoudit. Při kombinaci různých materiálů je nutné vzít v úvahu nejnepříznivější z hodnot. Velikost dilatačního úseku závisí také na uspořádání ztužujících prvků stavby.

Například největší délky dilatačních celků s ohledem na tepelnou roztažnost jsou u ocelových konstrukcí, pokud je konstrukce uspořádána tak, že konstrukce může volně dilatovat od středu k oběma koncům. Podle ČSN EN 1992-1-1 lze u železobetonových konstrukcí zanedbat účinky teploty a smršťování, pokud je dodržena maximální vzdálenost dilatačních spár djoint = 30 m. Pro prefabrikované konstrukce mohou být vzdálenosti spár větší, protože část smršťování a dotvarování proběhla před montáží.

Ztužení konstrukcí

Pro zajištění prostorové tuhosti objektu musí být, za předpokladu tuhých stropů či střešní roviny, konstrukce ztužena alespoň ve třech svislých rovinách, které se neprotínají ve společné přímce (průsečnici).

Prostorovou tuhostí nazýváme schopnost stavební konstrukce odolávat zatížení, které působí obecným směrem.

Rámy jsou možné u všech typů staveb a jsou architektonicky a provozně velmi výhodné. V halách jsou časté dvoukloubové rámy různých provedení, u vícepodlažních budov patrové rámy, které vzniknou tuhým spojením sloupů s průvlaky. Typickým materiálem pro rámy je železobeton.

Střešní lemování

Krycí lišta z materiálu magnelis sloužící jako připojení pro střešní nástavby nebo stříšky.

  • Žlabový závěs bez vodní drážky z materiálu magnelis pro ukončení střechy u okapového žlabu.
  • Úžlabí z materiálu magnelis pro krytinu ze střešních tašek nebo břidlic.
  • Okapový pás bez vodní drážky z materiálu magnelis pro spodní ukončení střechy u šikmých střech.
  • K vytvoření přechodu mezi svislou stěnovou konstrukcí a spádnicí střechy, například k oplechování komína. Je vyrobené z kvalitního pozinkovaného plechu o tloušťce 0,55 mm.
  • Okapové lemování Classic je vyrobené z pozinkovaného plechu o tlouštce 0,55 mm s lesklým polyesterovým nátěrem. Slouží jako ochrana před pronikáním vody a vzduchu a dodává střeše na estetice. Je vyrobené z kvalitního pozinkovaného plechu o tloušťce 0,55 mm.
  • Lemování je vyrobené z ocelového plechu s povrchovou úpravou v podobě lesklého polyesterového nátěru.
  • Štítové lemování Classic vrchní je vyrobené z ocelového plechu s povrchovou úpravou v podobě lesklého polyesterového nátěru.
  • Úžlabí Classic je vyrobené z ocelového plechu s povrchovou úpravou v podobě lesklého polyesterového nátěru.
  • Plech s vodní drážkou z materiálu magnelis pro boční připojení střechy a vikýře.
  • Okapní pás pod krytinu chránící zaokapovou plochu.
  • Okapní pás nad krytinu přivádějící vodu ze střešní plochy do žlabu.
  • Spodní závětrná lišta chránící štítovou plochu.
  • Závětrná univerzální vnější lišta je nabídka přesného zakončení bočních hran střešních sklonů pro všestranné použití na jakékoli střeše bez ohledu na typ krytiny. Vnější závětrná lišta chrání střešní krytinu proti zafoukávání vody.

Tabulky

Vzhledem k rozsahu a formátování tabulek v původním textu je nelze všechny efektivně zahrnout do tohoto formátu. Nicméně, níže je uveden příklad tabulky s ukázkovými daty pro ilustraci:

Typ Střechy Sklon Tvarový Součinitel (μ)
Pultová 0-30° 0.8
Sedlová 30-60° 0.5

Tato tabulka ilustruje, jak se tvarový součinitel mění v závislosti na typu a sklonu střechy, což je klíčové pro výpočet zatížení sněhem.

tags: #gumové #pásy #mezi #trámy #a #trapézový

Oblíbené příspěvky: