Historie a vývoj staveb domů v českých zemích

Historie staveb domů je fascinujícím zrcadlem vývoje lidské společnosti, technologií a měnících se klimatických podmínek. I když je vývoj dřevěných staveb vzhledem k přírodnímu původu materiálu hůře prokazatelný, existuje řada pevných orientačních bodů na základě archeologických nálezů. Nejstarší prokazatelné stopy nás vedou do starší a střední doby kamenné. Prvními stavbami s nosnou konstrukcí ze dřeva byly v historii lidstva příbytky lovců a rybářů.

Počátky osídlení a trvalé obydlí

S odklonem od kočování a přechodem na usedlý způsob života, generujícím zemědělství a chovatelství, vznikají trvalejší stavby obydlí s delší životností. Uspořádány jsou již do vyšší organizační jednotky - osady či sídliště s ochrannou palisádou a příkopem. První domy měly nosnou konstrukci ze dřeva, kůly byly zapuštěny do podloží, podlahu tvořil dřevěný rošt podle povahy podloží ukládaný na terén nebo kotvený nad zemí do nosných kůlů stavby.

Rozvoj technologické vyspělosti při stavbě obydlí, zejména opracování nosných prvků a jejich spoje, šel ruku v ruce s vývojem nástrojů a klimatickými podmínkami. Stavitelským počinem našich pra-prapředků, na který můžeme být opravdu pyšní, je takzvaný „dlouhý dům“, který se jako typologický druh vyskytoval ve střední Evropě přibližně kolem roku 4000 před Kristem. Konstrukce z dubového dřeva o rozměrech 25 x 7 metrů o výšce 5 metrů měla dřevěnou podlahu zdviženou nad terén, stěny byly z masivní kulatiny, dřevěné krokve nesly vazničky s rákosovou krytinou.

Dalším přínosným obdobím pro rozvoj dřevostaveb bylo antické Řecko a Řím. V Číně a Japonsku se dochovaly rozsáhlé mnohapodlažní komplexy zejména sakrálních staveb ze dřeva starých tři tisíce let.

Středověk a raný novověk v českých zemích

Počínaje 7. stoletím se v Evropě rozvíjela znalost těžkých skeletových a hrázděných staveb. V českých zemích bylo převládajícím řešením v období středověku pro obytné domy roubení, němečtí osadníci přicházející do české kotliny v průběhu 13. století obohatili tuzemské znalosti o technologii hrázděné stavby. Mistrovským příkladem komplexního tesařského díla v domácích podmínkách byla stavba čtyřbokého dvoru jako hospodářské usedlosti, která se počíná objevovat ve středoevropském prostoru počínaje 16. stoletím jako důsledek vzniku lesní lánové vsi s většími rozestupy mezi jednotlivými usedlostmi. V Čechách byl tehdejším vzorem panský dvůr z 19. století.

Čtěte také: Vše o rýhované omítce

Dřevo jako stavební materiál v novověku a ústup z pozic

Novodobé použití dřeva jako stavebního materiálu zaznamenáváme až na sklonku 18. století. Cena stavebního dříví byla v té době závislá na ceně dřeva pro palivo a k využití v dolech. V druhé polovině 18. století se můžeme v českých zemích a na Moravě setkat s projevy energetické krize: neúměrné nároky na kapacity palivového a důlního dříví tehdy vyčerpaly zásoby dřeva.

Dřevo i pro svoji vyšší cenu a menší dostupnost (časté kalamity v monokulturách lesního hospodářství) přestává být oblíbeným stavebním materiálem a celodřevěná stavba se vytrácí i z oblasti lidového stavitelství. To postihuje nejen města (zpřísnění požárních předpisů a nové stavební řády, které užití dřeva pro bytovou výstavbu výrazněji omezují), ale i vesnice. Dřevo (pomineme-li stále rozšířené stavby zemědělské a vedlejší) jako konstrukční materiál je vytlačováno do oblasti návrhu krovů a stropních a střešních konstrukcí, kde lze za něj i v průběhu 19. století jen stěží nalézt vhodnou a ekonomicky přijatelnou náhradu. Určitou výjimkou jsou pouze pozemní stavby pro dráhu, kde se dřevo i nadále uplatňuje pro pomocné objekty remíz, drážních domků, WC a skladišť. Tyto do jisté míry pomocné budovy jsou často řešeny jako stavby pro opakovanou výstavbu - jedná se tak vlastně o první pokusy v oblasti objemové typizace v našich zemích.

19. a počátek 20. století: dočasné stavby a secesní architektura

Pro období národního obrození v 19. století je charakteristická výstavba dočasných divadelních arén ze dřeva, kterých byly v různých českých městech realizovány asi dvě desítky. Za příklad stojí Nové české divadlo v Praze (1876 - 1885) od architekta A. Přelom 19. a 20. století náleží dřevěným stavbám v oblasti výstavních pavilónů (zejména zemědělské a lesnické expozice) a lázeňských staveb. Na tomto místě nelze nezmínit architekta Dušana Jurkoviče (1868 - 1947), který dokázal transformovat typické detaily, ornamenty a barevnost lidové architektury i do oblasti velkých veřejných staveb v secesním slohu. Rozšířená je rovněž stavba plováren s dřevěnými šatnami, dřevěných sokoloven, turistických a rekreačních chat. Lidové tradice a tvarosloví starších dřevěných staveb je přenášeno i do klasických zděných staveb do členění jejich fasád, uplatňují se rovněž dřevěné dekorace.

Poválečný rozvoj a úpadek dřevostaveb v Československu

S poválečným rozvojem průmyslové výroby dochází k prudkému rozvoji dřevěného stavitelství s užitím prvních lepených a lamelových konstrukcí. Významného uplatnění dosahují sbíjené konstrukce. Rozšíření obchodních a hospodářských styků se Spojenými státy vede rovněž k přenosu know how - zejména systému two by four. Stavitelé se inspirují, opouštějí těžké masivní trámové konstrukce a nahrazují je levnějšími fošinkovými z jednotného unifikovaného profilu. Vzniká celá řada úsporných halových konstrukcí, například filmová studia Barrandov, pekárny v Praze Hostivaři, vozovny ve Střešovicích a dalších.

Spolu s technologiemi přichází na kontinent ze Států a z Británie rovněž hnutí „Wood craft“, které obrací často levicově orientovanou dělnickou mládež k zájmu o přírodu a pobyt v přírodě. Podél dosud neregulovaných českých řek vznikají trampské osady a posléze chatové kolonie se svéráznou dřevěnou architekturou, která u nás dosud přetrvává zejména v povodí Sázavy.

Čtěte také: Cesta za teplem a bezpečím domova

Mezi oběma válkami se rozhodujícím objemem těžby stává dřevo zejména materiálem pro bednění betonových (například pohraniční opevnění) a jiných pomocných konstrukcí. Jeho druhotné využití je problematické, a tak bylo likvidováno zejména veřejnými dražbami. Docházelo tak k absurdní situaci - potřeba dřeva byla pro pomocné konstrukce stejně vysoká, jako kdyby se ze dřeva stavěly běžné stavby. V prvních letech po osvobození bylo proto východiskem zavedení prefabrikace a produkce konstrukcí bez užití dřeva. Přispěla k tomu rovněž značná zachovalost technické infrastruktury a bytového fondu v poválečném Československu oproti vybombardovanému Německu a Rakousku, které muselo řešit v historicky krátké době bytový problém. Reakcí na to byly rozsáhlé kolonie dřevěných bytových domů.

V novém poválečném Československu bylo dřevo označeno za strategickou surovinu a degradováno pouze na pomocný stavební materiál a konstrukce pro dočasné stavby. Jak vyplývá z šokujících, v poslední době zveřejněných dokumentů, celá poúnorová produkce a rozvoj plánovaného národního hospodářství (první dvouletka a pětiletky) byla v duchu sovětské vojenské doktríny orientována na třetí světovou válku. Šlo o zajištění dostatku primárních zdrojů uhlí, oceli a cementu pro průmysl. Zákon č. 22/1955 Sb. v podstatě zastavil vývoj dřevěných konstrukcí u nás. Umožnil vznik Státní dřevařské inspekce, která se snažila zcela vyloučit dřevo ze stavebnictví.

Dřevostavby byly na státní úrovni centrálně řízeného hospodářství v 70. a 80. letech minulého století degradovány zejména na výrobu „Unimo“ buněk pro sovětský těžařský průmysl a tuzemská zařízení staveniště. Omezena však byla rovněž výuka dřevěných konstrukcí na odborných a vysokých školách, nevydávaly se knihy s touto tematikou. Přerušen byl dovoz časopisů a odborných publikací ze zahraničí do knihoven. S tímto dědictvím bojujeme dodnes.

Na západě, kde nikdy nedošlo k přerušení vývoje do té míry jako u nás, se dřevostavby dostávají v souvislosti s první ropnou krizí na počátku 70. let a následně vlivem války mezi Irákem a Íránem do popředí zájmu jako výhodný stavební materiál pro energeticky úsporné stavby. O vývoj a dodávku dřevěných halových staveb pro zemědělství se pokoušel v tuzemsku v souladu s evropskými trendy s dílčími úspěchy podnik Bios Sedlčany. Severomoravské dřevařské závody (dnes RD Rýmařov) rozvíjely projekty rodinných domů a prostorové prvky ze dřeva. Rudné doly Jeseník potom produkovaly licenční výrobu rodinných domů Okal problematické úrovně, která nadále poškozovala pověst dřevěných staveb pro individuální bydlení. Armabeton, závod Tesko se specializoval na lepené nosníky pro velkorozponové haly.

Vývoj bytové výstavby v Praze

Původní koncepce úkolu pro Územně analytické podklady hl. m. Prahy byla taková, že se graficky zpracuje rozsah osídlení celého území hl.m. Prahy v několika vybraných historických vrstvách. Jako signifikantní byl uvažován stav předindustriální rokem roku 1850, konec 19. století, vznik Velké Prahy 1922, polovina 20. století, revoluční zlom 1990 a dnešní stav. Nejstarší osídlení by bylo vyznačeno schematicky spolu s historickými cestami. Porovnáním vrstev a vyhodnocením, co se z jednotlivých období zachovalo a co bylo překryto, by vznikl jednak časový model vývoje, jednak model transformace v lokalitách s více vrstvami.

Čtěte také: Odhalte tajemství miniaturních staveb a jejich příběhy

Předindustriální osídlení (do roku 1850)

Předindustriální osídlení je zpracováno samostatně proto, že je z valné části setřeno či překryto novějším a jeho rozsah by jinak nebyl zřetelný. Podkladem pro práci byly umístěné (v systému S-JTSK) listy II. vojenského mapování, které zachycuje v zásadě stav podle map stabilního katastru (kolem roku 1840), doplněný později o některé liniové prvky (nové silnice, železnice). V komplikovaných místech bylo přihlédnuto k podrobnému zachycení polohopisu přímo na indikačních skicách stabilního katastru.

Intravilán

V samostatné vrstvě jsou pomocí „polygonů“ zachyceny obvody intravilánů všech sídel. Intravilánem se rozumí souvislá zastavěná plocha včetně přilehlých zahrad. Mimoto jsou bodově doplněny všechny jednotlivě stojící usedlosti a další objekty. Jednotlivé sídelní útvary jsou identifikovány svými jmény.

Stáří osídlení

V samostatné vrstvě jsou jednotlivé sídelní útvary rozlišeny podle svého stáří, přičemž se vycházelo buď z první listinné zmínky (souhrnně zpracováno Archivem hl. m. Prahy), nebo z dochovaných hmotných dokladů (kostel). Jsou rozlišovány 3 časové vrstvy:

• raný středověk, před vrcholnou kolonizací, cca do roku 1250 (vesnice + hradiště)
• středověk, cca 1250 - 1526
• novověk, cca od 1526

Graficky jsou odlišena sídla existující a zaniklá, resp. převrstvená mladší sídelní strukturou.

Silnice

• Dálkové cesty podle Müllerovy mapy Čech: Jejich trasy jsou rekonstruovány podle původní mapy z roku 1720 (výčet sídel, jimiž komunikace prochází) s tím, že trasa je zakreslena do komunikací existujících kolem roku 1840.
• Jiné významné předindustriální komunikace: Jde o všechny cesty existující kolem roku 1840, které spojovaly jednotlivé sídelní útvary.
• Císařské silnice: Zakreslen stav na II. vojenském mapování. V této kategorii jsou všechny silnice nově postavené cca od konce 18. století a vedené obvykle v odlišných trasách oproti starší situaci. Případný souběh „Müllerových“ a císařských silnic je vyznačen střídavou barevností dané komunikace.

Přehled vývoje osídlení (1850 - současnost)

Dnešní osídlení je členěno podle dochovaného stavu na období vzniku před rokem 1850, 1950, 1990 a po roce 1990. Dále je území členěno podle základní struktury osídlení. Podkladem byly mapy II. vojenského mapování a vymezení intravilánu podle K. Kuči, vybrané části z Císařských otisků stabilního katastru, III. vojenské mapování z roku 1927, mapy Prahy 1 : 5 000 z roku 1951, topografické mapy 1 : 25 000 z roku 1956 a mapa Prahy z roku 1992 v měřítku 1 : 25 000, ortofotomapy z let 1938, 1953, 1975 a ortofotomapa současná (stav podzim 2007).

Grafické znázornění vzniklo zákresem do mapy současného stavu 1 : 25000 a jeho následné digitalizace. Zákresy sledují obě základní charakteristiky, tj. období vzniku a typ struktury. Podrobnost zákresu odpovídá měřítku 1 : 25000. Na rozdíl od předchozí části, předindustriálního osídlení, nesleduje přehled vývoje celé intravilány, zahrady a parcelaci, ale především skutečný rozsah zástavby v daném období. Je to zejména proto, že časem dochází k převrstvení původní starší zástavby, k podstatným dostavbám a přestavbám uvnitř intravilánu, ke změně parcelace a cestní sítě.

Osídlení do r. 1850

V této vrstvě je vyznačen stav dochované zástavby podle stabilního katastru. U dochovaných vesnic někdy existují původní středověká jádra, ale v rámci této práce je nelze specifikovat. Také nerozlišujeme drobné mladší dostavby, nebo stavební úpravy, pokud zásadně neporušují původní půdorysnou a parcelační konfiguraci. Někdy se vyskytují úplné novodobé přestavby na základě původní parcelace nebo historických půdorysů. Z hlediska vývoje zastavěného území by se daly řadit mezi původní osídlení. Pokud ovšem přestavba jen napodobuje půdorysné tvary a je ve skutečnosti novotvarem, řadíme je do vrstvy podle doby vzniku.

Historická města pražská

Osídlení v hradbách řadíme do obdobné původní zástavby, ačkoli od roku 1850 prošlo bouřlivým stavebním vývojem. Kromě asanace Židovského města prošlo přestavbou většina budov Nového a mnoho budov Starého Města. Výška zástavby se několikrát zvětšila, stejně jako hustota zástavby. Zůstala ale většina uliční sítě a půdorysné osnovy.

Osídlení z let 1850 - 1950

Kolem roku 1900 roste město těsně za hradbami a mírně rostou některé periferní obce. Příměstská krajina je protkána železniční sítí, ale ještě si zachovává venkovský charakter i nedaleko za hradbami. Mapa z roku 1927 už ukazuje obraz úplně jiný. Kolem regulované Vltavy stojí nové čtvrti Holešovice, Libeň, Letná, Smíchov. Je víceméně dokončená výstavba Vinohrad, Žižkova, Nuslí, Vršovic, Košíř, Radlic. Je založena a rozestavěná osnova Dejvic a Bubenče, Vysočan, Břevnova. Neuvěřitelným tempem vznikají vilové čtvrti. Jednak rostou jako expanze kolem staršího osídlení, jako např. v Podolí, Braníku, Hodkovičkách, Modřanech, Krči, Strašnicích, Malešicích, Košířích, Jinonicích a jinde. Zakládají se také zcela nová zahradní města - Spořilov, Ořechovka, Hřebenka. Do II. světové války byly založeny prakticky všechny pražské vilové čtvrti.

Příměstská krajina se mění ze zemědělské na zemědělsko-průmyslovou. Kolem železnice téměř u každého nádraží vzniká průmysl většího či menšího rozsahu, např. v Jinonicích, Modřanech, Braníku, Hostivaři, Uhříněvsi, Čakovicích, Radotíně. Roste zástavba i v mnoha obcích dosud typicky zemědělských - např. Horních Počernicích.

Osídlení z let 1950 - 1990

Po II. světové válce se ještě krátkou dobu dostavují kompaktní městské čtvrti - Vršovice, Břevnov, Vysočany, ale záhy začíná éra výstavby sídlišť a panelové, tzv. hromadné bytové výstavby. Sídliště je možno rozdělit do několika typů a generací. První generací byly menší sídliště na zelené louce na okraji tehdejšího osídlení, jako např. Petřiny, Chmelnice. Následovala celá řada stále ještě menších sídlišť 60. let víceméně po obvodu tehdy kompaktně zastavěného města, jako např. Pankrác, Krč, Novodvorská, Zahradní Město, Spořilov, Malešice, Jarov, Hloubětín, Červený Vrch.

Další generací jsou už nové velké soubory vnějšího prstence osídlení na severu, počínaje ještě menším Prosekem, na který navazují Kobylisy, Ďáblice, menší Čimice a obří Bohnice. Vnější osídlení pokračovalo sídlištěm Řepy, Jižním a nakonec Jihozápadním Městem. Kromě těchto rozměrem grandiózních projektů a menšího sídliště Barrandov, které vycházely z tehdejší urbanistické koncepce rozvoje města, se stavěla řada dalších sídlišť jako dostavba volného území na okraji vilových čtvrtí - Modřany, Kamýk, Lhotka, Dědina, Petrovice a Horní Měcholupy apod. Na volných plochách vznikla také nahodile situovaná sídliště, jako např. Černý Most a Košík.

Protože se jiná než panelová technologie nestavěla, pronikala tato forma také přímo do městské a venkovské zástavby a do vilových čtvrtí - např. ve Starých Vršovicích, Strašnicích, Horních Počernicích, Čimicích, Komořanech a mnoha dalších. Po celé toto období byla úplně zanedbaná péče o starší domy, takže se celé čtvrti začaly rozpadat. Kromě pověstné asanace Žižkova a starých Vysočan podlehly destrukci také mnohá historická jádra vesnic a měst - v Radotíně, Modřanech, Letňanech, Břevnově. Historická zástavba také ustupovala dopravním stavbám - tak např. zanikly Holešovice.

Výstavba rodinných domů byla převážně individuální soukromou iniciativou na volných pozemcích ve starších vilových čtvrtích, nebo na jejich okraji. V menší míře byly založeny i nové soubory rodinných domů, převážně řadových - např. na Babě, v Bohnicích, Hájích, Na Groši apod. Značnou rozlohu nového osídlení zaujala průmyslová výstavba zejména v Malešicko-Hostivařské průmyslové oblasti, v Horních Počernicích, Uhříněvsi, nebo Běchovicích.

Osídlení po roce 1990

Rozvoj osídlení měl v posledních 20 letech několik fází. Rozsáhlá byla pochopitelně výstavba těch forem a druhů, které zde proti evropským standardům chyběly - velké obchodní komplexy (Černý most, Letňany, Štěrboholy, Zličín, Chodov), kancelářské kapacity (Pankrác, Smíchov), skladová a logistická centra (např. Horní Počernice). Také se v pozměněných formách dostavovaly projekty z let osmdesátých (např. asanace Vysočan, nebo bytové domy na Jižním Městě západ). Z bydlení se doháněly kapacity levných rodinných domků (např. Dolní Chabry, Ďáblice, Satalice, Uhříněves) a vilové zástavby (např. Křeslice, Hrnčíře). Vznikaly a vznikají nové obytné soubory, např. na Zahradním Městě, na Košíku, na Proseku. Dostavují se, přestavují a vznikají nové výrobní závody v Hostivaři, Uhříněvsi, Horních Počernicích. Postavilo se nové letiště Ruzyně. Začala také přestavba brownfields na Smíchově, ve Vysočanech, Libni, Holešovicích, Modřanech. Kromě těchto velkých projektů vznikaly stovky menších, a to všech funkčních typů a forem.

Charakter a vývoj osídlení Prahy

Charakter a vývoj osídlení významně určuje charakter krajinného rázu. V Praze o to zřetelněji, že osídlení zaujímá polovinu rozlohy území. Praha byla původně souměstím. Základ pražského osídlení v moderním pojetí města se samosprávou a městskými právy tvořila čtyři samostatná města Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany. Jejich spojením v roce 1784 vzniklo statutární město Praha (v roce 1854 byl začleněn Josefov). Rozvoj tohoto vnějšího osídlení byl rozvojem Prahy stimulován, nebo dokonce podmíněn (předměstí). Jednalo se vždy o rozvoj celé aglomerace, a expanze města jako administrativního celku, který probíhal ve skocích, na rozvoj osídlení reagoval vlastně dodatečně.

Expanze administrativních hranic Prahy

• 1883: připojeno město Vyšehrad
• 1884: Holešovice - Bubny
• 1901: Libeň
• 1922: vznik Velké Prahy, připojeno 52 obcí

Vývoj cen nemovitostí v České republice

Ceny nemovitostí v České republice prošly v uplynulých 100 letech dramatickými změnami. Od období první republiky, přes válečné a poválečné turbulence, éru socialismu s přísnou regulací, až po současnou dynamickou tržní ekonomiku. Každá historická etapa přinesla zásadní změny, které ovlivnily ceny bytů, domů i pozemků.

Historické milníky ve vývoji cen nemovitostí

1. Po vzniku Československa v roce 1918: Rostl realitní trh díky hospodářské stabilitě a rozvoji průmyslu. Kulminace cen nemovitostí přišla v roce 1928. Následovala však světová hospodářská krize v roce 1929, která způsobila dramatický propad cen nemovitostí - pokles o 36,3 %.
2. Po roce 1945: Převzal trh stát a zavedl přísné regulace. Bytová politika se orientovala na výstavbu státních bytů a ceny byly uměle udržovány na extrémně nízké úrovni.
3. Po pádu socialismu v roce 1989: Se realitní trh liberalizoval. Soukromé vlastnictví bylo obnoveno a ceny začaly stoupat.
4. Vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004: Vedl k přílivu zahraničních investorů. Ceny nemovitostí mezi lety 2000 a 2008 rostly rekordním tempem. V roce 2008 však světová hospodářská krize způsobila pokles cen nemovitostí o 18,1 %.
5. 2010-2016: Byl průměrný růst cen 3,5 % ročně, od roku 2017 se růst zrychlil až na 10,7 % ročně.
6. Pandemie COVID-19 a následný růst úrokových sazeb: Způsobil ochlazení trhu. V roce 2023 se prodeje nemovitostí propadly na nejnižší úroveň od roku 2015. Ceny bytů meziročně klesly o 5,8 %, zatímco ceny rodinných domů zůstaly stabilní. V následujících letech lze očekávat postupnou stabilizaci trhu.

Vývoj cen nemovitostí v České republice odráží širší ekonomické a politické změny. Zatímco některá období přinesla prudké růsty cen, jiná byla poznamenána krizemi a propady.

Statistika výstavby a rekonstrukcí domů

Podle výsledků Sčítání 2021 bylo v desetiletém období od roku 2011 v Česku postaveno nebo zrekonstruováno 203 610 obydlených domů (10,9 %). Podíl obydlených domů postavených nebo zrekonstruovaných po roce 1991 ze všech obydlených domů se zjištěným obdobím výstavby nebo rekonstrukce dosáhl 33,7 %. V období mezi lety 1946 a 1990 byly postaveny nebo zrekonstruovány dvě pětiny obydlených domů, u nichž se podařilo tento údaj zjistit.

Podle výsledků Sčítání 2021 byl za posledních 10 let téměř každý čtvrtý obydlený dům postaven nebo zrekonstruován ve Středočeském kraji, který má ze všech krajů i nejvyšší podíl obydlených domů postavených či zrekonstruovaných po roce 1991 (42,5 %). Ve Zlínském a Moravskoslezském kraji pocházela zhruba polovina dokončených či zrekonstruovaných obydlených domů, u nichž se podařilo období výstavby nebo rekonstrukce zjistit, z období 1946-1990. Relativně nejvíce obydlených domů z období před rokem 1920 se nachází v Libereckém (19,8 %) a Ústeckém kraji (19,3 %).

tags: #historie #staveb #domy #vývoj

Oblíbené příspěvky:

• řešení falešné březosti
• Přečtěte si celou recenzi kuchyňské obuvi SIKA
• CAD informace pro dřevěný sokl v systémech Weber ETICS
• Vše o OSB deskách a jejich rozměrech
• praktické řešení pro napojení podlah