PergolyArchitektonické prvky: Od románského Vineckého kostelíka po renesanční iluze
Architektura je fascinující obor, který nás obklopuje na každém kroku. Od drobných venkovských staveb po majestátní chrámy, každý detail má svůj význam a příběh. Tento článek se zaměřuje na klíčové architektonické prvky, jako jsou hlavice, sokly a římsy, a prozkoumává jejich roli a proměny v různých slozích.
Románská krása Vineckého kostelíka
Patrocinium sv. Vinecký kostelík sv. je drobná, při pohledu z větší vzdálenosti poměrně nenápadná stavba. Pohled v něm však rozpoznává naprostý skvost románské architektury a tvarosloví. Na venkovské tvorbě je velmi neobvyklý tvar stavby, připomínající donjon, nikoli však románský kostel, jaký byl stavěn v Čechách 13. století. Kostel má půdorys obdélníku, jen málo se lišícího od čtverce, a je široký 3.60 m, ukončený třemi stranami polygonu. Pozdější, zřejmě barokní krov, naprosto neodpovídá původnímu.
Severní průčelí a jeho výzdoba
Na severní průčelní fasádě zaujme sochařská výzdoba, místy vkomponovaná v oblounu, žlábku a druhém oblounu. Tyto prvky jsou obohaceny o drápky ve tvaru mušlí, přípor a ozuby, probíhající nad celým presbyteriem a na východní části lodi. Vrchní dekorativní pás ukončuje římsa s palmetovým motivem. Tento stav přetrval až do dnešních dnů.
Tři liseny na severní fasádě, s taktéž karnisem zkosenými hranami, jsou v ose kněžiště a zbývající dvě jsou na stěnách přiléhajících k lodi. Nad portálem se nelogicky nachází třetí lisena, rozdělující zeď na dvě nestejně velké plochy. Z ní vychází dekorativní pás se stejnou dekorací, jako ta již popsaná, již však silně poškozená.
Portál a tympanon
Portál je tvořen lineárními hmotami, tvořícími ostění kolem oblouky sklenutého portálu, s vloženým čtyřlístkem. Po okraje portálu až po tympanon, který je na ní umístěn, probíhají drobně zdobené krychlové hlavice. Portál je o půl metru výše, z důvodu nerovnosti terénu. Tympanon je pojat poměrně stroze. Znázorňuje Krista na kříži s rozpaženýma rukama a trnovou korunou. U jeho nohou klečí dvě postavy, snad donátoři kostela. Z původní malby se dochovaly jen fragmenty, a to zelená země a červené roucho jedné z klečících figur. K sochařské výzdobě se stavba řadí do druhé čtvrtiny 13. století, kolem roku 1240.
Čtěte také: Použití výfukové hlavice VH 125
Hlavice polosloupů a římsy
Přípory portálu, se zvonovnicovými tvary, jsou obohaceny kanelurami, směrem vzhůru šroubovitě se stáčejícími. Přímo přechází u polosloupů, zdobených řeménkovými motivy. Polosloupky jsou ukončeny drobně zdobenými krychlovými hlavicemi, z kterých přímo vybíhají arkády. U hlavic polosloupů můžeme předpokládat žebrovou klenbu, tvořící podpory pro žebra dnes již zaniklé klenby.
Římsa, složená ze dvou různě velkých zvonovnic, je méně zdobená než boční přípory, ale je ukončena totožnou římsou. Vrchní dekorativní pás ukončuje římsa s palmetovým motivem, stejně jako na ostatní. Původní tvarosloví římsy, jak uveřejnil F. J. Lehner (1903b, 121) na svém nákresu, se shodou okolností dochovalo na stavbě ve dvou místech: na severovýchodním nároží a na prostřední liseně, ne však dále, aby naznačovala původní rozměry lodi.
Dispozice a vnitřní prostor
Návštěvník musí užasnout nad dispozičním pojetí stavby. Kněžiště zabírá více jak polovinu lodi a ještě je od ní v patře oddělena mohutnou zdí. Podkruchtí ukončují dvě mohutné arkády. Východní stěnu v úrovni přízemí i empory (Lehner, F. J.) prosvětluje jižní úzké špaletové okno, zvenčí zdobené bobulemi. Na levé straně jsou obyčejné dveře, vedoucí do uzavřeného prostoru tribuny. Ta je opravdu více než zajímavá, přímo naproti portálu. Nad obloukem portálu se nachází kamenná konzola s hlavicemi, z níž dříve vybíhala žebra, která se však ani v náznaku nezachovala. Stejně tak byla žebra usazena na konzolách východní stěny. Lze předpokládat, že nad emporou byla situována poměrně rozměrná věž, tvořící základ věže, jak se dá předpokládat i z dalších stavebních faktorů.
Chronologie a donátoři
Letopočet 1165 se často spojuje s Vineckým kostelíkem, jeho pravost ale nebyla dosud prokázána. K sochařské výzdobě se stavba řadí do druhé čtvrtiny 13. století, kolem roku 1240. Otázku "kým" byl kostel postaven a kdo byl stavitelem, můžeme rozdělit na dvě části. Donátoři jsou pravděpodobně vyobrazeni na tympanonu, klečící u nohou Ježíše Krista. Stavitelé zanechali již nic neříkající kamenické značky na části hlavice severního polosloupu v podkruchtí. Těchto symbolů je pět, co znamenají se již asi nedá přesně zjistit. Otázku "proč" byl vinecký kostelík postaven se dozvíme již stěží. Předpokládá se, že byl založen jako dík za šťastný návrat z druhé křížové výpravy. Tomu prý nasvědčuje vyobrazení Krista s rozpaženýma rukama na tympanonu. Podobně má být nakreslen v rukopisu syrského mnicha Krahuly z konce 9. století. Znaky účastníků křížové výpravy nalezneme na mnoha kostelech v Čechách i na Moravě.
Iluzivní architektonické prvky v renesanci
Renesanční architektura, zejména v 16. století, hojně využívala iluzivní prvky k dekoraci fasád a zvýšení vizuální atraktivity staveb. Tyto techniky umožňovaly dosáhnout složitého vzhledu s menšími náklady.
Čtěte také: Údržba betonových stříšek
Malované kvádrování a bosáž
Nejběžnějším iluzivním prvkem bylo malované kvádrování, imitující plasticitu skutečného kamenného zdiva s hrubě přitesanými čely kvádrů. Takováto forma rustiky většinou objímala jen sokl nebo přízemní partii domu. V architektuře šlechtických sídel se uplatnily spíše vizuálně působivější formy iluzivní bosáže. Pro optické zvýraznění ostrého zlomu nárožní hmoty domů byla v městské zástavbě často používána malovaná armatura, imitující kamenné kvádry (někdy měla ornamenty nebo zoomorfními motivy zdobená čela kvádrů). U řadových objektů, situovaných v uliční frontě, někdy malovaná nárožní rustika svou skladbou podélných kvádrů na kolmý trámec připomínala vazebné systémy interiérových trámových stropů, používaných ve světnicích renesančních i raně barokních měšťanských domů.
Sgrafito a další dekorace
Mezi rafinovaný prostředek k docílení zdání reliéfně neklidné fasády patřila forma malovaného kazetování, jež se v kombinaci s iluzivní římsou a náboženskými scénami objevuje na fasádě Krupekova domu v Levoči na Slovensku. Fiktivní sgrafitové architektonické články, aplikované kolem oken, uličního vstupu nebo na ploše domovního štítu, evokovaly členitost a plasticitu průčelí, čímž dokázaly exteriér objektu velmi levně modernizovat tak, že odpovídal dobovému vkusu. V 16. století se lze na průčelích setkat i s iluzivní imitací cihelného zdiva, jak dokládá atika slavonického domu.
Kombinování architektonických článků bez ohledu na platné sloupové kánony a tektonickou logiku, jehož jsme v některých případech iluzivní architektonické dekorace svědky, je průvodním znakem pozdní renesance 16. století.
Iluzivní arkádové kulisy a hermy
Tradičním způsobem optického pročlenění větší souvislé fasádní plochy byla iluzivní arkatura. Jednotlivé fiktivní arkády se navzájem lišily hustotou oblouků, jejich šířkovými a výškovými parametry a tvaroslovnou složitostí svých pilířů a jejich článků (patek a hlavic). K nejnáročněji pojednaným iluzivním sgrafitovým arkádám v Českých zemích patří dvoupatrová kulisa na nádvoří zámku v Přerově nad Labem, autenticky datovaná k roku 1562. Příkladem výrazně prostší arkádové kulisy je spodní patro štítu českokrumlovského domu. Společně s fiktivními římsami a výklenky se sochařskou výzdobou byl na renesančních zámeckých i domovních průčelích zhusta malířsky vyveden také další iluzivní architektonický prvek: pilířek vynášející mužskou polopostavu či poprsí - tzv. herma. Na výstavní malované fasádě českokrumlovského Krčínova domu, vzniklé zkraje osmdesátých let 16. století, nesou hermy (v případě ženských těl zv. karyatidy).
Imaginární okenní otvory
Velmi bohatá škála malovaných nebo sgrafitových dekorací je spojena s imaginárními okenními otvory. V některých případech dostala skutečná okna jen malované ozdobné obruby a trojúhelné nadokenní štíty nebo iluzivní, segmentově tvarované nástavce vyplněné stylizovanou kartuší s další výzdobou. Jindy - zejména u honosněji pojednaných realizací - byly plné stěny domu nebo fasády zámeckého nádvoří fiktivně prolomeny malovanými, většinou dvoukřídlými obdélnými okny s kolečkovým zasklením. Pro oživení z nich někdy vyhlíží mužské nebo ženské postavy, zpodobňující majitele domu nebo žánrové figury. Jen zřídka máme iluzivní okenní prvky doloženy u sakrálních objektů. Neobyčejně kultivovaný příklad takového použití představuje fragment malby na zevním plášti horšovotýneckého kostela sv. Petra.
Čtěte také: Prohlédněte si detaily TOPWET TWO 110 PVC pro odvětrání střechy
Loretánské kaple a jejich architektonické řešení
Loretánské kaple, inspirované řešením v italském Loretu, představují unikátní architektonický fenomén, který se v Čechách objevil především v období třicetileté války. Tyto kaple se vyznačují specifickými stavebními prvky a dekoracemi.
Stavební prvky a dekorace
Typické loretánské kaple se skládají z kladí a atiky. Spodní výzdobný pás přerušují pouze portály dveří. Jednotlivé opakující se zdobné prvky byly odlévány do forem, což přineslo nejen úsporu času, ale také financí. Vnější obklad je tvořen svislým tektonickým systémem pilastrů nebo lisén. Stěna se ve své ploše neuplatní vůbec. V hlavních polích bývají daleko menší výklenky, úměrné členěné ploše, které jsou zaplněny výplní. Tyto výplně často odsouvají architekturu na druhé místo. Pilastry jsou kanelované s kompozitivními hlavicemi a bohatě zdobeny. Sokly, na nichž stojí pilastry, jsou také bohatě zdobeny. Pouze na půdu, ale i nad emporou byla situována poměrně rozměrná věž, tvořící základ věže.
U kaplí s lisénovým řešením opticky armují nároží kaplí mohutnější plastické římsy. U těchto typů loretánských kaplí více v ploše vynikají typické otvory, někdy oválnými okénky. Nejsilnějším plastickým prvkem je silně vyložená římsa ukončující celou stavbu. Střechy loretánských kaplí byly různorodé. Často byly římsy ukončené a přecházely v atiku, někdy se jednalo o krov střechy nebo zdi přecházely v atiku. Voda odchází atikovým otvorem do středového nebo bočního žlabu. V mnoha kaplích se setkáme s kamenným, nebo kamenem obloženým soklem a ostěním otvorů. V tradičním uspořádání bývá někdy sokl vytažen pouze v omítce.
Dispozice a osvětlení
Hloubka prostoru za oltářem se pohybuje okolo 150 cm. Každá Santa Casa klasického typu má vždy oválný otvor o rozměrech 70 x 90 cm. Některé kaple se potýkaly s problémem klenby, a proto se někde setkáme s náhradním řešením, stropem z prken. Dlaždice jsou dnes převážně z pískovce nebo keramiky ve všech loretánských kaplích u nás. Jednotlivé stavební materiály jako cihly a kamenný obklad se používaly i na zaklenutí kaplí a obložení pilastrů a svislých článků architektury. Z hlediska barevnosti se setkáme s barvou růžovou, zlatou i zelenou.
Kromě klasického architektonického řešení Santa Casy existují také kaple osobitě pojaté, například Santiniho, nebo ty u zámeckého kostela sv. Trojice v Rychnově nad Kněžnou. V Horšovském Týně je to jen architektonicky orámovaný výklenek v hlavní ose průčelí. Těsně k chrámu sv. Mikuláše v Horšovském Týně. V Olomouci byla loretánská kaple, která prošla novogotickou přestavbou. Kaple sloužila jako podnož pod sošku Panny Marie krytou baldachýnem a novogotickou balustrádou nad opěrákem. Přístupná byla pouze gotickým portálem z boční lodi kostela sv. Mikuláše. Portál sloužil zároveň pro kapli i jako jediný zdroj světla.
Architektonické řešení je opravdu více než zajímavé. Půdorysem ovšem nemá, až na název, s původní kaplí nic společného. Vnitřní zdivo Santa Casy v Loretu je také vystouplý před zdí a obohaceno o obloučkový vlys. Bramante ozdobný plášť zároveň chránil původní zdivo Santa Casy. Vznikaly tak loretánské kaple bezplášťové, které představují jeden ze tří základních dispozičních typů staveb. V některých případech, například v Horšovském Týně, se vstup nachází v jedné ze tří částí chodby. Přístupná a tudíž i využívaná však byla pouze její část. Často v této chodbě bývá umístěno schodiště.
Závěrem
Tento přehled architektonických prvků, od románského Vineckého kostelíka až po iluzivní sgrafitové dekorace renesančních fasád a specifika loretánských kaplí, ukazuje bohatou historii a rozmanitost stavebního umění. Každá doba a každý region přinesly své vlastní inovace a interpretace, které obohatily naši kulturní krajinu o jedinečné architektonické skvosty.
tags: #hlavice #soklu #architektura #informace
