Rozdíl mezi hliněnou nátěrovou omítkou a hliněnou barvou: Průvodce výběrem a aplikací

Hlína jako stavební materiál se stává stále populárnější, zejména v souvislosti s ekologickým stavitelstvím a rekonstrukcemi. Je však důležité pochopit rozdíly mezi jednotlivými hliněnými produkty, jako jsou hliněné nátěrové omítky a hliněné barvy, a na co si dát pozor při jejich výběru a aplikaci.

Hliněná omítka a její vlastnosti

Hliněné omítky se vyrábějí z cihlářské hlíny nebo hlíny těžené z větších hloubek (30-40 m pod povrchem). Způsob těžby a složení hlíny výrazně ovlivňují její vlastnosti.

Rozdíly v hlíně: Povrchová vs. Hloubková

• Povrchová hlína (do 1,5 m): Je živější, obsahuje kořínky, bakterie a plísně. Má hnědou barvu a je s ní snadnější pracovat. S hlínou do metru a půl není co pokazit.
• Hloubková hlína (30-40 m): Je čistší, protože už není takovou směsí jako na povrchu. Jakmile začne světlat nebo být bílá, jsou z ní oddělené ostatní složky a už se s ní hůře pracuje.

Když se do hlíny přidává písek, který se jen prosel a nemusel se drtit a nešlo do něj žádné násilí, ve srovnání s hlínou, do které se dával mramor, do kterého už musela jít síla, to jsou věci, které to ovlivňují. Nemusíte studovat žádné technické parametry, ale řídit se od začátku pocity, pak se nemůžete splést.

Složení hliněných omítek

V hrubých hliněných omítkách jsou z 90 % písek a hlína. Přidávají se také slaměná nebo konopná vlákna. Sláma je přidávána, protože je plochá a její vlákna oddělují celistvost omítky. Hliněná omítka je plocha, která se při vysychání smršťuje, aby měla pevnost a další vlastnosti, řádově o 1-1,5 %, takže vznikají drobné praskliny. Když se přidá více hlíny, zlepší se vlastnost její živosti, ale při vysychání se smršťuje více, takže více praská a může začít ze stěny odpadávat. Když se přidají plochá slaměná vlákna, omítka se nebude smršťovat po blocích, ale po milimetrech nebo centimetrech a vytvoří spoustu malých nebo drobných trhlin, které nejsou vidět. Takže i když je smrštění třeba 3 %, tak to nedělá problémy. To je ten rozdíl, když si to člověk dělá sám, nebo má hlínu od výrobce.

Hliněné omítky se nejčastěji používají v bytové výstavbě a při renovacích historických budov jako jádrové a jemné vrchní omítky s plstěnou strukturou. U hladkých a nenasákavých podkladů je nutné jako nosič použít rákosovou rohož. V zónách ohrožených trhlinami nebo například při použití stěnového vytápění se k vyztužení jílových omítek používá jutové tkanivo. Jílová omítka je vhodná jako podklad pod obkladačky, tapety, ale i pod tvrdé a těsné vrstvy. Nelze ji však používat v prostorech se zvýšenou vlhkostí, na plochy, které jsou vystaveny přímému kontaktu s vodou, a na plochy zatěžované solí a vodou.

Čtěte také: Použití alufólie pro izolaci sauny

Výběr hliněné omítky: Na co si dát pozor

Nedívat se po technických parametrech, ale jít po pocitu. Když zvažujete nějaké výrobce, sledujte, jak se prezentují, jakou energii dávají na povrch. Pokud do hlíny budou přidávat písek, který se jen prosel a nemusel se drtit a nešlo do něj žádné násilí, a porovnáte ji s hlínou, do které se dával mramor, do kterého už musela jít síla, to jsou věci, které to ovlivňují. Není to vždy tak, že velká fabrika je vždy špatná. Když to vede jeden člověk a vede i sám sebe a dělá to svýma rukama, a pod ním je 20 nebo i 100 lidí - pořád ta hlava firmy a její filosofie musí být v pořádku.

V současnosti je jediný rozdíl mezi výrobci v množství hlíny, která je v omítce. Když jeden výrobce deklaruje 50 % hlíny a 50 % písku a jiný jen 20 % hlíny, nedá se říct, že ten první je lepší, protože má víc hlíny. Hlína se skládá z hlíny a písku a prachových částic atd, a ten, který deklaruje 50 % hlíny, tak i v těch 50 % už je nějaký písek. Neexistuje nic, podle čeho to posuzovat, jen ten pocit. Můžete se zeptat ženy, ta je na tom většinou lépe, než muži, kteří to převádějí na ekonomiku, ale ona posuzuje ten pocit a je od ekonomiky v tomto oproštěná.

Hliněná barva a její specifika

Hliněná barva obsahuje rostlinný kasein (rostlinnou bílkovinu) a bílou hlínu jako pojidlo. Hliněná nátěrová omítka je jednoduše zpracovatelný a výborně kryjící nátěr s jemnou zrnitostí na zdi v interiéru. Hliněné barvy přinášejí jemně matný vzhled, který vytváří přirozenou a útulnou atmosféru.

Složení a vlastnosti hliněných barev

Přírodní hliněné barvy byly speciálně vyvinuty na malování povrchů hliněných omítek. Obsahují směs hlíny, jílu, písku a škrobu. Všechny složky jsou přírodního původu a neobsahují rozpouštědla. Barevný pigment je barva použitých odrůd jílu a hlíny. K vytvoření dalších odstínů lze použít hliněné pigmenty. Přírodní hliněné barvy je možné několikrát natřít, je třeba je nechat dobře vyschnout a dostatečně prostor vyvětrat. U dobře nasákavého povrchu se s hliněnými barvami pracuje velmi lehce.

Výhody hliněných barev a omítek

• Regulace vlhkosti: Díky své schopnosti regulovat vlhkost a antistatickým vlastnostem přispívají ke zdravému vnitřnímu klimatu.
• Prodyšnost: Jsou prodyšné a schopné regulovat vlhkost vzduchu.
• Absorpce škodlivých látek: Absorbují škodlivé látky a zápachy či eliminují elektromagnetický smog.
• Akumulační schopnosti: Díky výborným akumulačním schopnostem jsou hliněné omítky vhodné k překrytí stěnového vytápění.
• Akustika: Jejich příznivé vlastnosti se projevují i ve schopnosti pohlcovat zvuk a vytvářet příjemnou akustiku.
• Tvárnost: Zajímavou vlastností hlíny je její dobrá tvárnost, kterou je možno využít při dotváření plastických prvků - modelováním či vtlačováním.

Aplikace a problémy s hliněnými omítkami a barvami

Barevná nejednotnost u starých domů

Při rekonstrukcích starých domů se může občas objevit problém s barevnou nejednotností hliněného povrchu. Barevné fleky na hliněné omítce nemusí znamenat chybu samotného materiálu. Pravděpodobnou příčinou je rozdílná vlhkost v jednotlivých částech zdiva. Kámen, cihla a malta mají odlišnou schopnost přijímat, držet a předávat vlhkost. Obecně platí, že čím je vrstva hliněné omítky tenčí, tím výrazněji se mohou rozdíly v podkladu projevit. Staré kamenné nebo smíšené zdivo se často nechová jako jednotný podklad. To znamená, že hliněná omítka může v různých částech stěny vysychat jinak. Tam, kde je podklad vlhčí nebo chladnější, se může povrch jevit tmavší. Důležitou roli hraje také roční období. Jedním z možných vysvětlení je vznik rosného bodu na povrchu kamene. V letních měsících bývá kamenná stěna chladnější než okolní vzduch. U starých staveb bývá situace často složitější. Při práci se starým kamenným nebo smíšeným zdivem je dobré počítat s tím, že podklad nemusí být homogenní.

Čtěte také: zdravé bydlení s hliněnou omítkou

Příprava podkladu a nanášení omítky

Omítky lze aplikovat na většinu materiálů, které se běžně používají k výstavbě stěn (cihly, kámen, beton, pórobeton, sendvičové panely, dřevotřískové tvarovky, sádrokarton a podobně). Pokud je zdivo staré, poškozené nebo znečištěné, je nutné ještě před omítnutím věnovat dostatečnou pozornost přípravě podkladu: nesoudržné části odstranit a křehký povrch zpevnit penetrací. Po vyplnění nerovností tmelem, maltou, případně i za použití pevných částí zdiva je zapotřebí počkat na dokonalé vytvrdnutí opravy. Podkladovou vrstvu tvoří nástřik řídké maltoviny - jeho úkolem je pevně a kvalitně propojit podkladový materiál s jádrem omítky. Následuje nanesení jádrové omítky v jedné nebo v několika vrstvách, přičemž platí, že každou následující vrstvu lze nanést až po vyzrání té předešlé.

Další typy omítek

• Vápenné nebo vápenosádrové omítky: Mají velmi dobré klimatizující a zároveň i dezinfekční a fungicidní účinky.
• Vápenocementové omítky: Preferují se v prostorech se zvýšenou vlhkostí, jako jsou koupelny, prádelny nebo i kuchyně, jsou pevnější, odolnější vůči vlhkosti a jsou ideálním podkladem pod keramický obklad.
• Cementové omítky: Používají se ve více zatěžovaných prostorech, které musejí odolávat mechanickému poškození i vlhkosti, avšak nemají tak dobré klimatizující vlastnosti.
• Sádrové omítky: Mají podobné klimatizující vlastnosti jako vápenné, jsou však náchylné k napadení plísněmi, proto by se neměly používat v mokrých prostorech. Ve vlhkých místnostech lze sádru impregnovat umělou živicí, ovšem v takovém případě ztrácí některé své cenné vlastnosti.

Jako příměs do zdicí malty a omítek lze použít vulkanickou horninu - tras, který zvyšuje odolnost materiálu vůči chemickým účinkům. Stavební prvek, jehož příměsí je tras, se při navlhnutí stává vodotěsným, přičemž v suchém stavu je opět pórovitý a paropropustný.

Tenkovrstvé omítkové systémy a stěrky

Na dokonale rovné a hladké povrchy stěn se používají tzv. tenkovrstvé omítky. Jsou to speciální jádrové omítky na vápenocementové nebo sádrové bázi, které se provádějí jako tenkovrstvé jádrové nebo vrchní omítky. Na rozdíl od klasických omítek, které se nanášejí ve vrstvách o tloušťce 1,5 až 2 cm, se tenkovrstvé omítky nanášejí v tloušťce pouze 3 až 6 mm.

Typy přírodních nástěnných barev

Přírodní nástěnné barvy zahrnují:

• Disperzní barvy na bázi přírodních pryskyřic
• Jílové (hliněné) barvy
• Vápenné barvy
• Silikátové barvy
• Kaseinové barvy

Charakteristika jednotlivých typů barev

V závislosti na složení a vlastnostech jsou některé barvy vhodnější jen na určité podklady a také se s nimi může odlišně pracovat.

Čtěte také: Vše o hliněných omítkách se slaměnou řezankou

Minerální barvy, jako jsou silikátové, vápenné a jílové, jsou vhodné jen na minerální podklady.

Malování a příprava

Příprava místnosti a podkladu

Před zahájením prací musí být místnost vyklizena nebo se všechny zařizovací předměty musejí přesunout doprostřed pokoje. Velmi důležité je důkladně přikrýt všechny plochy, které se nemají natírat, protože moderní barvy se vyznačují vysokou přilnavostí k podkladu. Plochy a předměty se zakrývají fóliemi, které se na okrajích podlahy přichytí malířskou páskou. Ta se používá i k oblepení menších ploch (jako jsou například vypínače, okenní rámy, lišty na podlaze a podobně). Značně se tím ušetří čas při úklidu po malování.

Nový nátěr se má nanášet na pevný, čistý a rovnoměrný podklad. Zejména u starších budov je důležité nejprve odstranit staré vrstvy nátěrů (přibližně čtyři i více) - mohly by se odlupovat. Je-li nutné upravit větší plochy, pomohou stroje, které barvy rychle a bezprašně zbrousí. Pokud je starý nátěr dostatečně pevný, ale je pouze znečištěný, stačí stěny umýt saponátem nebo mýdlovou vodou. Při odstraňování starých tapet a disperzních nátěrů usnadní práci zvlhčení stěny horkou párou. Pro tento účel slouží speciální přístroj na odstraňování tapet. Před dalšími kroky musí stěna dokonale vyschnout.

Před malováním se musejí opravit všechny otlučené rohy, různé rýhy, prohlubně či díry po hřebících a skobách. K tomu se používají vápenocementové nebo sádrové stěrky. Je však třeba počítat s tím, že vápenocementové omítky potřebují čas na vyzrání. Lidé se v této souvislosti často dopouštějí chyb - jsou netrpěliví a čerstvou omítku začnou hned malovat. V důsledku toho se mohou na stěnách objevit skvrny, které jsou viditelné zvláště u sytých odstínů barev. Proto se pro dokonalému vyhlazení povrchů stěn obvykle aplikují moderní sádrové stěrky, které lze natírat ihned po zaschnutí.

Pokud se v místnosti tvoří plísně, nejprve je nutné plísně odstranit pomocí fungicidního přípravku. Ten musí určitou dobu působit, poté se plísně za vlhka ze stěny seškrábnou. V dalších krocích lze použít i fungicidní barvu.

Penetrace a nanášení barvy

První nátěr se provádí penetrační látkou, která pomůže zvýšit přilnavost nátěrů k podkladu, zabraňuje tvorbě jemných prasklin a snižuje spotřebu barvy. Hloubková penetrace přispívá i ke zpevnění sypčejších podkladových vrstev. Úkolem penetračního nátěru je rovněž vyrovnat nasákavost podkladu, aby se zabránilo vzniku skvrn, například v místech, která se opravovala sádrou. Po přípravě podkladu (penetrováním) je zapotřebí nechat stěny důkladně vyschnout.

Samotná barva se potom nanáší malířskou štětkou, válečkem nebo stříkáním. Při domácím použití se nejvíce osvědčily válečky s teleskopickou rukojetí, díky níž se dají pohodlně vymalovat stěny a strop i bez žebříku. Před použitím je třeba váleček na dvě až tři hodiny namočit do vody, aby zvláčněl. Mezitím lze štětcem přetřít všechny kouty a místa spojů, do nichž se váleček nedostane nebo kde by hrozilo, že zasáhneme vedlejší stěnu, která má mít jinou barvu.

Začínáme malovat vždy od stropu. Strop se doporučuje rozdělit na několik částí, které se potom postupně vyplňují. Postupujeme směrem od okna do hloubky místnosti, aby bylo ve světle vidět, zda je barva rovnoměrně nanesena a zda se jednotlivé pruhy překrývají. Pracovat musíme tak rychle, aby byla nová malba v místech spojení ještě mokrá. Váleček do barvy namáčíme vždy jen do tří čtvrtin. Rovnoměrné rozložení barvy na jeho povrchu se zajistí pohybem válečku po stírací mřížce.

Postup při malování stěn je podobný jako u stropu. Plocha se rozdělí na pásy. Váleček se nasazuje přibližně uprostřed stěny, potom se barva plynulými pohyby roztírá ve svislých pásech směrem nahoru a dolů. Poslední tah by měl vést vždy odshora dolů. Musíme dbát na to, aby se jednotlivé pásy na kraji překrývaly, protože homogenního vzhledu docílíme překrýváním mokrých vrstev. Na rovnoměrné nanášení jsou citlivé především sytě barevné odstíny, proto musíme použít přípravky s vysokou krycí schopností. U přechodů mezi dvěma barvami na jedné ploše nebo sousedních stěnách poslouží speciální válečky s boční plechovou plochou, čímž se zaručí ostré ohraničení plochy, a zabrání se tak nežádoucímu zabarvení vedlejší plochy.

Ekologické aspekty a výběr barev

V souvislosti s celkovou ekologizací stavebnictví jsou opět v popředí zájmu hliněné omítky. Hlína s vysokým obsahem jílu se ve stavitelství využívá již od dávných dob. Hlavním důvodem, proč se tyto omítky v současnosti opět dostávají do povědomí, jsou jejich vlastnosti, které pozitivně ovlivňují kvalitu vnitřního prostředí. Při výběru barev respektujte nejen vlastní pocity, ale i danosti místnosti, jako jsou její světelné podmínky, orientace ke světovým stranám či velikost.

Tradiční vs. Moderní nátěry

Mezi tradiční malířské nátěry patří vápenné, křemičité, kazeinové, voskové a olejové barvy. Moderní alternativou jsou akrylátové barvy, které se vyznačují vynikající krycí schopností a pružností při teplotních rozdílech. Dají se použít na betonové konstrukce, ušlechtilé omítky či další povrchy v interiéru. Nehodí se však do prostorů s větší vlhkostí, protože mají menší schopnost dýchat, což může vést k odlupování barvy.

Charakteru starších venkovských staveb samozřejmě nejlépe odpovídají tradiční nátěry čistě vápenné, nanášené štětkou (nikoliv válečkem!) na zavadlou vlhkou omítku. Vápenné nátěry nezakrývají rukodělné zpracování omítky a reagují na rozdíly podkladu jemnou nerovnoměrností barevného odstínu. Fasáda tím získá žádoucí svěží a živý vzhled. V některých případech lze využít i průmyslově vyráběné modifikované vápenné nátěry, i když jejich problémem bývalá někdy až příliš stejnoměrný vzhled. Ostatní typy nátěrů při opravách venkovských stavení většinou nelze doporučit z technického i estetického hlediska. Jejich nevýhodou je především vysoká krycí schopnost, která ve výsledku promění fasádu v dokonale homogenní, ale „slepou“ barevnou plochu, navíc v nepřirozených barvách.

Barevnost a rekonstrukce historických staveb

K nejdůležitějším aspektům, ovlivňujícím vzhled a estetické působení historických staveb, patří jejich barevnost. Lze jí potlačit nebo naopak zvýraznit plastické prvky fasád, použitý konstrukční materiál, nebo i celkové proporce stavby. Barevnost stavby neurčuje jen její fasáda s nátěrem či povrchově upraveným stavebním materiálem, ale i odstín střešní krytiny, nátěr výplní otvorů, truhlářských, kovářských a klempířských prvků a dalších detailů. V minulosti barevnost podléhala změnám v závislosti na obecném vkusu. Proměňuje se však i během dne a roku v závislosti na světelných podmínkách, zastínění stavby apod. Ovlivňuje vnímání každé historické stavby, lidovou architekturu nevyjímaje. Proto je třeba barevné úpravě objektů tradičního venkovského stavitelství věnovat velkou pozornost. Konečná úprava stavby může kvalitu provedených prací zviditelnit, nebo naopak zcela degradovat.

Při obnově nátěru venkovské stavby je vhodné zvolit některý z odstínů, které již v minulosti byly na fasádě použity. Mnohdy lze na jednom objektu nalézt až překvapivý počet různých barevných nátěrů. Pokud se dochovala návaznost barevných vrstev v klíčových místech stavby (zejména přechody mezi plochou omítky a plastickými články), lze spolehlivě rekonstruovat proměnu vnějšího vzhledu celé stavby. Při rekonstrukci barevnosti je ovšem třeba mít na paměti, že spodní bílý nátěr mohl být jen podkladem, provedeným zedníky při dokončení stavby. Starší soudržné vrstvy nátěrů by se neměly zbytečně odstraňovat - jsou nenahraditelným nositelem informace o proměně podoby stavby v průběhu času. Navíc průčelí má díky postupně nanášeným, překrývaným a opravovaným souvrstvím nátěrů (včetně poškozených partií) nenapodobitelně živý, plastický ráz, v případě lidových staveb zvláště důležitý.

Před vlastní realizací je nutné včas posoudit dostatečně velký vzorek (případně více vzorků) nátěru přímo na fasádě, nejlépe na ploše asi jeden metr čtverečný. Plánování jen podle katalogu či vzorníku barev se nevyplácí, výsledek potom zpravidla neodpovídá původní představě. Základními technickými požadavky by měla být prodyšnost, schopnost vytvořit skutečně přirozený barevný odstín, stálobarevnost v čase, částečná transparentnost a v neposlední řadě také snadná odstranitelnost po dožití. Je rovněž velmi důležité, aby nátěr časem degradoval sprašováním a nikoliv odloupáváním v krustách či odprýskáváním.

Při koupi barvy je nutné si všímat její vydatnosti - zda se udává použití v jedné nebo dvou vrstvách. Vydatnost barvy ovlivňuje i struktura a nasákavost podkladu. Všechny tyto údaje jsou uvedeny na obalu nátěrové hmoty. Mnohem jistější je použít balení, která jsou tónovaná přímo ve výrobě, nebo navštívit kolorovací centrum, kde si lze vybrat ze stovek různých odstínů. Při výběru barevného odstínu z pestré nabídky barev je dobré poznamenat si číslo zvoleného barevného tónu. Pokud bychom neměli dostatek barvy, můžeme si ji kdykoli dokoupit.

tags: #rozdíl #mezi #hliněnou #nátěrovou #omítkou #a

Oblíbené příspěvky:

• protiskluzová venkovní dlažba
• Dezinfekce betonových povrchů
• Minerální vata Velox ETICS a protipožární ochrana
• Střešní nosiče pro Renault Espace
• Specifikace laminátových podlah pro váš interiér