Hliněná omítka v koupelně: Ekologické řešení pro zdravé bydlení

Hliněná omítka je materiál, který si získává stále větší oblibu. Je ekologická, zdravotně nezávadná a dokáže v interiéru vytvořit příjemné klima. Její ekologické složení - čistě přírodní směs hlíny, písku a někdy i vláken - přispívá k tomu, že se postupně hledá cesta do moderních interiérů. Hliněné omítky jsou v našem stavitelství tradičním materiálem, na který se donedávna trochu zapomínalo. V posledních letech ovšem dochází k jejich návratu. Je to přirozený trend, který láká stále více stavebníků. Do chat a chalup totiž hlína patří stejně jako staré dřevěné trámy či kamenné podezdívky.

Proč hliněná omítka do koupelny?

Hliněná omítka skvěle pracuje s přebytečnou vlhkostí v interiéru. Tato schopnost se obzvlášť projevuje v prostorech s vysokými výkyvy vlhkosti, jako je například koupelna. Hliněné omítky si proto v koupelnách nacházejí své místo. Díky své schopnosti přirozeně regulovat vlhkost přispívají ke zdravému vnitřnímu prostředí a zvyšují komfort bydlení.

Jednou z nejdůležitějších vlastností hliněných materiálů je regulace vlhkosti. Zvýšenou vlhkost téměř okamžitě pohltí a poté ji pozvolna vracejí zpět. Této vlastnosti se s úspěchem využívá například v nízkoenergetických a pasivních domech, které jsou náchylné k vysušování interiéru. Hlavní výhodou hliněných omítek je jejich schopnost pohlcovat a následně uvolňovat vlhkost. V koupelně, kde dochází k rychlým změnám vlhkosti vzduchu, tato vlastnost výrazně pomáhá stabilizovat mikroklima. Vlhkost se během běžného sprchování nebo koupání nedostává hluboko do konstrukce. Hliněná omítka dokáže zútulnit, uklidnit a ohřát prostor.

Na kvalitu vnitřního prostředí má vliv i množství záporných iontů v ovzduší, podle průzkumů vnímáme jejich převahu velmi pozitivně. U vodopádu či v lese je jejich výskyt největší, ve městě nižší a v domech nejnižší. Hliněné omítky sice ionty samy neprodukují, ale na jejich povrchu (pokud je neošetřený) nedochází k vybíjení záporných iontů, jako se to děje např. u syntetických materiálů a nátěrů.

Estetika a variabilita hliněné omítky

Hliněná omítka může hrát různými barvami, od modré, přes hnědou, červenou a růžovou, po žlutou. Pohybujeme se ale v zemitých tónech. Základ tvoří asi 15 odstínů, do kterých lze přidat pigment a barevnou paletu rozšířit. Hledáme-li oblíbenou bílou možnost, nemusíme se vzdávat hliněné omítky. Bílé dosáhneme přidáním kaolinových jílů a bílých písků nebo speciálním nátěrem. Kromě odstínu si může klient zvolit hrubost finálního povrchu, množství slámy, plev či konopného pazdeří. Záleží, zda chceme dokonale rovný povrch nebo ne, jak moc chceme zaoblené rohy a dokonce zda chceme přidat i trochu lesku.

Čtěte také: Použití alufólie pro izolaci sauny

Použití hliněné omítky v koupelně: Praktické tipy

Hliněné omítky jsou vhodné na všechny plochy, které nejsou vystaveny přímému proudu vody. V místech s občasným kontaktem s vodou, například za umyvadlem, vedle sprchového koutu nebo v okolí ručníků, se často používá kombinace hliněné omítky a vápna, známá jako technika Ó-TSU. Na plochy, které jsou dlouhodobě vystaveny přímému proudu vody, hliněná omítka vhodná není. V těchto případech se doporučuje použít materiály na bázi vápna, například marocký štuk (tadelakt). Hliněná omítka nemůže plně nahradit obklady v místech s přímým kontaktem s vodou. Optimálním řešením je kombinace materiálů, hliněná omítka na většině ploch a voděodolné stěrky nebo jiné úpravy v místech přímého kontaktu s vodou.

Příprava směsi a podkladu

Jemnou hliněnou omítku je možné koupit u několika tuzemských výrobců, kteří nabízejí dokonce barevné odstíny a pigmenty. Jemná omítka se musí smíchat s vápnem, které se přidává ve chvíli, kdy už je hliněná omítka smíchaná s vodou. Doporučený poměr je 10 dílů jemné omítky a 4 díly vápenného hydrátu. Používá-li se vápno hašené, tak stačí 2 a půl dílu. Takto připravenou směs je možné hned začít nanášet na navlhčený podklad.

Ten může tvořit hrubá hliněná či vápenocementová omítka, případně přilnavostní hliněný nátěr. Pro hliněnou omítku totiž není rozhodující, na jaký druh zdiva se nanáší. Na pálených i nepálených cihlách drží perfektně, na betonové tvárnice je třeba nanést stavební lepidlo s perlinkou a následně použít hliněnou penetraci. Základem pro hliněné omítky mohou být standardní povrchy jako například sádrokarton, pórobetonové tvárnice, vápenopískové, keramické, pálené i nepálené cihly, OSB desky, kámen, dřevo a dokonce i stávající konvenční omítky nebo konvenční hrubé omítky. Je tedy možné aplikovat hlínu do interiéru dřevostaveb, paneláků, bytových domů i komerčních prostor.

Aplikace a hlazení

Tajemství použití hlíny v koupelně je skryto ve správném nanášení a důkladném uhlazení omítkové směsi. Pro nanášení jsou vhodná hladítka z měkké oceli, dřeva a plastu. Omítka se nanáší ve dvou vrstvách. Jakmile první vrstva zavadne, už je třeba začít s nanášením druhé. Hliněné omítky jsou typické tím, že hodně sají vodu, a tak mohou ztvrdnout dříve, než bychom potřebovali. Jejich vlastnosti však umožňují povrch navlhčit, znovu jej oživit a pokračovat v práci s požadovanou konzistencí.

Omítá-li se větší plocha stěny, tak je vhodné pracovat ve dvojici, kdy jeden omítku nanáší a druhý uhlazuje. Rychlé schnutí omítky to umožňuje a vyhlazení druhé vrstvy, která je finální, bude preciznější. Samotné vyhlazení finálního povrchu, který má být voděodolný, lze označit za nejnáročnější fázi celého postupu. Po nanesení konečné vrstvy je třeba počkat na její zavadnutí a celý povrch zahladit. Pro hlazení hliněných omítek jsou ideální měkká ocelová hladítka. Po krátké přestávce se povrch navlhčí a omítka se znovu zahladí. To se opakuje celkem pětkrát, dokud nevznikne dokonale hladký povrch. Pozor, aby nedošlo k hlazení omítky „na sucho“! Na povrchu by vznikly šmouhy, které už nelze odstranit. Dokonale uhlazovat povrch hliněných omítek je nutné jen tam, kde dochází k ostřiku vodou. Ostatní plochy stačí zpracovat technikou filcování molitanovým hladítkem.

Čtěte také: Složení venkovní omítky

Uzavření povrchu a ochrana proti vodě

Po 24 hodinách po dokončení vyhlazení hliněné omítky je možné začít s jejím nátěrem. Asi nejvhodnější je k tomuto účelu tzv. Marseillské mýdlo, což je tradiční přírodní výrobek z rostlinných olejů. Na hliněný povrch se natírá celkem třikrát a každý nátěr je nutné vyleštit. K natírání se hodí jemný štětec, pro leštění se nejlépe osvědčil obyčejný igelitový pytlík. Nezapomeňte, že omítka se při natírání Marseillským mýdlem nesmí rozmočit. Na štětec stačí nabrat malé množství mýdla, a to díky své olejové bázi překryje poměrně velkou plochu. Platí to zejména tehdy, když je omítka dostatečně uhlazená a mýdlo nemá kam vsakovat. Mýdlo povrch omítky uzavře a chrání ji proti odstřikující vodě, která pak do omítky pouze lehce vsakuje nebo stéká po povrchu. Zpevnění a uzavření hliněného povrchu je možné i speciálními lazurami. Ty jsou vhodné zejména když se omítku nepodaří zcela uhladit.

Z hlediska odolnosti proti vodě musíme takto zpracovanou hliněnou omítku brát s rezervou. Pokud bychom na ni pustili silný proud vody, tak se rozmočí. Při běžném koupání ve vaně však nic takového nehrozí. Hliněná omítka je trvanlivá, pokud se udržuje v suchu. Povrch lze v případě potřeby lehce opravit či přestěrkovat.

Výhody a specifika hliněné omítky

Hliněná omítka v koupelně určitě není řešením pro toho, kdo od stavebních materiálů očekává pravé úhly a rovný povrch beze stop ruční práce. Většinou osloví ty, kteří sami rádi přiloží ruku k dílu a svépomocně zkrášlují víkendová či rekreační stavení. Odměnou jim pak je nezaměnitelná přírodní vůně a na dotek příjemný materiál, který vytváří pocit útulnosti a vnitřního zklidnění. Navíc, pokud hliněnou omítkou opatříte většinu plochy koupelny, bude velmi dobře pohlcovat vlhkost. Prakticky se nesetkáte s párou a zamlženými zrcadly.

Důležité je myslet na detail. Při výběru omítky do modernějšího interiéru jsou rohy a ostění oken podstatným tématem. S hliněnou omítkou totiž nelze docílit ostrých rohů vzhledem, má totiž menší hranovou pevnost oproti konvenčním omítkám. Stavební náročnost hliněných omítek je srovnatelná s konvenčními omítkami. Délka realizace se také neliší.

Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt

tags: #hlinena #omitka #v #koupelne

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat lišty k vysokým kobercům
• Aromatické uhlovodíky v produkci polystyrenu
• Rozklad polystyrenu a dopad na přírodu
• Design a udržitelnost belgického vinylu
• Architektura Masarykova domu