Hliněné omítky: Vnitřní i venkovní použití a boj proti plísním

Hliněné omítky si získávají stále více příznivců a využívají je nejen stavebníci u nových staveb, ale také při rekonstrukcích. Představují moderní a rovnocennou alternativu konvenčních stavebních hmot.

Přírodní stavební materiály zažívají v současnosti renesanci a těší se stále větší oblibě. V dnešní době, kdy trávíme až dvě třetiny života v interiérech domů, je kvalita a nezávadnost vnitřního prostředí prioritou. Hliněné omítky jsou vyhledávané pro své přírodní složení, schopnost regulovat vlhkost a přínos pro zdravé vnitřní prostředí. Mnoho stavebníků si myslí, že aplikace hliněných omítek je složitější než u klasických omítek. Je tomu právě naopak, práce s hliněnými omítkami je příjemná a jde od ruky. Hliněné omítky jsou nenapodobitelné po stránce vizuální a jsou příjemné na dotek.

Přednosti hliněných omítek

  • Akumulace tepla: Hlína se vyznačuje velmi dobrou schopností uchovávat po určitou dobu teplo. Hlína má v tomto směru podobné vlastnosti jako šamotová kamna. Pokud tedy místnosti vytápíme, omítka do sebe akumuluje teplo a poté toto teplo vyzařuje. V létě pro změnu chladí. Ideální jsou tyto omítky též pro stěnové vytápění.
  • Vlhkost v interiéru: Hliněné konstrukce i omítky ji dokážou regulovat. Omítka odebírá vodní páry ze vzduchu za zvýšené vzdušné vlhkosti a za nižší vzdušné vlhkosti nasáklou vlhkost se zpožděním vypouští. Hliněné omítky tak udržují optimální mikroklima v interiéru. V koupelně slouží jako lapač páry a nerosí se tak zrcadla.
  • Požární bezpečnost: Omazávky hlínou se tradičně využívaly k ochraně dřeva v konstrukcích proti ohni.
  • Zdraví a alergici: Hliněné omítky jsou vhodné pro alergiky, jelikož dovedou pohlcovat škodlivé látky ze vzduchu včetně například cigaretového kouře. Lze dokonce říci, že hlína je pro své vlastnosti léčivá. Povrchy stěn zůstávají prodyšné, mají vyšší povrchovou teplotu a jejich protialergické vlastnosti zaručují, že se Vám i Vašim dětem bude doma dobře dýchat.
  • Estetika: Hliněná omítka je příjemná na dotek a v přírodní podobě (bez přídavku barviv) je teplá na pohled. Hliněné omítky jsou vyráběné a prodávané v řadě odstínů, jsou lehce zpracovatelné a plně recyklovatelné. Po nanesení omítky a vyhlazení se obvykle již nepoužívá štuk ani výmalba, čímž ušetříme.
  • Ostatní vlastnosti: Hliněné omítky potlačují vysokofrekvenční záření a konzervují a chrání dřevěné konstrukce dřevostaveb. Mají navíc výborné vlastnosti zvukově izolační. Designovou variabilitu a vlastnosti hliněných omítek lze ještě zvýšit přidáním přírodních přísad.

Co hliněným omítkám škodí

  • Eroze: Destruktivnímu působení klimatických vlivů na povrch hliněné konstrukce i povrchy lze zabránit správným zpracováním materiálu i zabránění přístupu vody, například dostatečným přesahem střechy.
  • Kondenzace vlhkosti: Již při návrhu konstrukce nebo při opravách staveb je nutné docílit toho, aby vodní páry kondenzovaly mimo hliněnou konstrukci. K tomu je třeba vypočítat a stanovit tzv. kondenzační zónu tak, aby byla vně konstrukce. Výpočet by měl dělat odborný projektant.

U hlíny je nutné brát v úvahu její nižší odolnost vůči vodě. Vystavení nepálených cihel i hliněných omítek přímému vlivu vody snižuje jejich životnost. Řada těchto omítek proto není vhodná pro venkovní použití, některé však ano, jen je nutné vybrat pro fasádu ten správný typ a držet se doporučených postupů zpracování.

Hliněné omítky a plísně: Mýty a realita

Hliněné omítky jsou vyhledávané pro své přírodní složení, schopnost regulovat vlhkost a přínos pro zdravé vnitřní prostředí. Přesto se kolem nich často objevuje otázka, zda se na nich může vytvořit plíseň. Odpověď je z odborného hlediska poměrně přesná: samotná hlína růst plísní nepodporuje, naopak se s růstem plísní dokáže lépe v interiéru vypořádat než konvenční materiály. Během vysychání omítky se ale při vysoké vlhkosti, pomalém schnutí a nedostatečném větrání může na povrchu dočasně objevit biologický růst.

Proč plísně vznikají

Plísně a houby jsou přirozenou součástí půdního ekosystému. Společně s bakteriemi zajišťují recyklaci živin z rozkládajícího se biologického materiálu rostlinného i živočišného původu. Živí se organickou hmotou a při jejím rozkladu vzniká oxid uhličitý, těkavé látky, étery a minerální složky, které se uvolňují do okolního prostředí. Právě tyto látky vytvářejí charakteristický pach, typický například pro staré a dlouhodobě neudržované domy.

Čtěte také: Použití alufólie pro izolaci sauny

Plísně se vyskytují téměř všude, a to jak ve venkovním prostředí, tak v interiérech budov. Hlavní část plísně není okem viditelná. Tvoří ji síť jemných vláken, tzv. mycelium, které prorůstá hmotou. Viditelná část plísně slouží k rozmnožování. Vytvářejí se zde mikroskopické spory, tedy výtrusy, které se větrem nebo otěrem dostávají do okolí a mohou kontaminovat další povrchy. Spory usedají na vlhké materiály, kde vytvářejí nová vlákna mycelia.

Vliv na zdraví

Pokud je koncentrace spor ve vzduchu vysoká, může je člověk vdechnout do plic. U alergiků nebo osob se sníženou imunitou mohou vyvolat podráždění nebo alergickou reakci. Obecně se předpokládá, že pokud zdravý člověk není vysokým koncentracím spor vystaven dlouhodobě, neměly by vzniknout závažné zdravotní problémy. Aby plíseň během růstu omezila konkurenci, produkuje mykotoxiny. Ty rozvádí až na okraj svých vláken a následně je uvolňuje do okolí. Pro člověka jsou mykotoxiny nebezpečné zejména při požití, protože se mohou v organismu kumulovat.

Rizikové faktory a prevence

Samotná hlína plísně nepodporuje. Riziko vzniká především tehdy, pokud hliněná omítka obsahuje organickou příměs a současně vysychá příliš pomalu. Plísně na hliněných omítkách se mohou objevit do okamžiku, kdy klesne vlhkost omítky přibližně pod 14 %, relativní vlhkost vzduchu pod 60 % a vodní aktivita pod hodnotu 0,65 Aw. Při splnění těchto podmínek se růst plísní zastavuje. Teplota přitom nemusí být vždy rozhodujícím faktorem, ale z praktického hlediska je pro správné schnutí hliněné omítky vhodné zajistit, aby se teplota vzduchu pohybovala nad 15 °C.

Při nanášení hliněných omítek je nezbytné dodržovat technologické přestávky mezi jednotlivými vrstvami. Vrstva o tloušťce 2 až 3 cm může vysychat přibližně týden až čtrnáct dní. U směsí s vyšším obsahem jílu může doba schnutí přesáhnout i jeden měsíc. Po celou tuto dobu musí být zajištěno dostatečné větrání při schnutí omítky, aby mohla být přebytečná vlhkost plynule odváděna z jejího povrchu. V praxi je důležité si uvědomit, že těsně nad povrchem vysychající omítky vzniká téměř stoprocentní vlhkost. Tato mikrovrstva vytváří ideální prostředí pro růst plísní. Pokud se však po povrchu stěny pohybuje vzduch, dochází ke snížení vlhkosti v této zóně a podmínky pro růst plísní se výrazně zhoršují. Z tohoto důvodu bývá intenzivní větrání účinnější než samotné použití vysoušečů vzduchu.

Vyšší riziko biologického růstu se týká především hrubých omítek s příměsí organických materiálů, jako je řezanka. Díky svým schopnostem pojmout vysoké množství vlhkosti schnou déle a při nevhodných podmínkách mohou na svém povrchu dočasně vykazovat výskyt plísní nebo hub. Je znám i ojedinělý případ z pasivní dřevostavby, kde na mokrých hliněných omítkách vyrostly jedlé houby. Důvodem byla kombinace několika nepříznivých okolností: stavba byla vzduchotěsná, nevětralo se a po dobu čtrnácti dnů nebyla z vysoušečů odstraňována zkondenzovaná voda. Dva týdny tepla a vysoké vlhkosti v interiéru tak vytvořily ideální podmínky pro růst hub a plísní. Jednalo se však o mimořádný a výjimečný případ.

Čtěte také: zdravé bydlení s hliněnou omítkou

Co dělat, když se objeví plíseň

Pokud se na povrchu hliněné omítky již objevily spory plísní, nejčastěji ve formě bílých nebo černých chomáčků, je potřeba v první řadě zlepšit větrání a podpořit rychlejší schnutí hliněné omítky. Jestliže z jakéhokoli důvodu nelze větrání dostatečně zintenzivnit a plíseň se již objevila, je možné povrch omítky rozprášit čistým lihem nebo bílým vinným octem. Pokud se rozhodnete přimíchat do omítky vápno, pamatujte, že ocet nesmí přijít do kontaktu s vápnem, protože by ztratil účinnost. Takové ošetření zpravidla zastaví růst plísně přibližně na tři dny, poté je nutné nástřik zopakovat. Použít lze také specializované přípravky proti plísním, například HOME CLEANSE nebo STOP PLÍSNÍM od firmy Subio. Po úplném vyschnutí omítky se plíseň setře vlhkou houbou a následně je možné pokračovat další vrstvou hliněné omítky. V jednodušších případech postačí preventivní postřik čistým lihem a následné stažení plísně vlhkou houbou.

Výjimku může představovat pouze extrémní a dlouhodobý nárůst vlhkosti způsobený dalšími mokrými procesy na stavbě, například betonováním podlah. Z odborného hlediska hliněné omítky v suchém stavu nepředstavují materiál, který by podporoval růst plísní. Rizikovým obdobím je především fáze vysychání, a to zejména u hrubších vrstev a směsí s obsahem organických příměsí. Největší vliv má dlouhodobě zvýšená vlhkost a nedostatečné větrání, nikoli samotná přítomnost hlíny.

Venkovní použití hliněných omítek

Hliněnou omítku venku můžeme dát jen, když je zaručeno, že na omítku nebude pršet, například když máte dostatečný přesah střechy nebo někde pod pergolu. Je možné na hliněné jádro (1-2 cm) nanést vápenný štuk, který vytvoří ochranu hlíny. Tím vytvoříte kombinaci, která funguje a zůstává difuzně otevřená. Také máte možnost hliněnou fasádu natřít hydrofobním nátěrem. Nátěr je třeba opakovat alespoň jednou za pět let podle toho, jak moc prší.

Systém hliněných omítek Cemix je určen do vnitřních nebo před povětrnostními vlivy krytých venkovních prostor. Hliněná omítka hrubá Cemix (482) je určena pouze pro vnitřní použití.

Hliněné omítky můžeme aplikovat prakticky na jakýkoli materiál - dřevo, cihly, beton, hliněné stěny (vyzděné z hlíny), slaměné stěny, sádrokarton apod. U omítek Picas se doporučuje u venkovních omítek myslet na jejich ochranu před vlhkem.

Čtěte také: Vše o hliněných omítkách se slaměnou řezankou

Aplikace hliněných omítek

Hliněné omítky jsou už běžně k sehnání v podobě suchých směsí v hrubé i v jemné variantě. Častým argumentem proti je, že s nimi zpravidla neumějí pracovat řemeslníci, zvyklí na standardní postupy omítání. Hlína totiž vyžaduje osvojení některých specifických dovedností. Přibývá ovšem počet specializovaných „hlínařů“, práci s hlínou se navíc lze poměrně rychle naučit a využít k tomu třeba i různé semináře či praktické workshopy, které čas od času pořádají výrobci i řemeslníci.

K aplikaci hliněných omítek Cemix budete potřebovat:

  • Příprava nesavého či smíšeného podkladního zdiva: Cemix Spojovací můstek CLAY (401), spotřeba můstku činí cca 0,9 kg/m2.
  • Zdění a aplikace jádrové omítky: Cemix Hliněná omítka hrubá (482), spotřeba jádrové omítky činí při vrstvě 10 mm 16,5 kg/m2.
  • Štuková omítka: Cemix Hliněná omítka jemná (433), spotřeba jemné omítky činí při vrstvě 2 mm 3,2 kg/m2.
  • Případná povrchová úprava: Cemix Penetrace silikát, spotřeba penetrace činí cca 0,2 kg/m2.
  • Interiérový nátěr: Cemix Silikátový interiérový nátěr, spotřeba nátěru činí cca 0,30-0,45 kg/m2 při dvou nátěrech.
  • Nářadí: nádoba na maltu, štětka nebo váleček, zednická lžíce, stahovací h-lať, rozprašovač nebo hadice s vodou, nerezové nebo plastové hladítko, filcové nebo pěnové hladítko, bubnová míchačka nebo el. míchadlo s metlou.

Pracovní postup: 6 kroků ke zdravé omítce

1. Míchání směsi

Spojovaný zdicí materiál musí být pevný, bez prachu, zbaven mastnoty a jiných nečistot a nesmí být zmrzlý. Suchá směs se vsype do předepsaného množství vody a důkladně se rozmíchá v bubnové míchačce nebo jiným typem míchače (nejlépe rychloběžným míchadlem) na homogenní hladkou hmotu. Před nanášením směsi je nutné ložnou spáru důkladně provlhčit vodou.

2. Promaltování spár a příprava podkladu

Směs se nanáší ve vrstvě cca 12 mm. U nepálených cihel je nutné kromě ložných spár promaltovat také svislé spáry mezi jednotlivými zdicími prvky. Spotřeba směsi činí cca 20 kg/m2. Ostatní zdicí materiály (plné cihly, THERM bloky apod.) musí být vyzděny vhodným typem malty v souladu s technologickým předpisem výrobce pro daný materiál.

Podklad musí být před omítáním vyschlý, rovnoměrně nasákavý, objemově stálý, zbavený prachu, mastnoty a ostatních nečistot a nesmí být zmrzlý. Zdicí malta musí být dostatečně vyzrálá a zdivo musí být dotvarováno.

Použití spojovacího můstku:

  • Zdivo z nepálených cihel: Zdivo se pouze důkladně navlhčí.
  • Savé zdicí materiály: Zdivo se navlhčí a na podklad se následně aplikuje Cemix hliněná omítka hrubá jako postřik a nechá se vyschnout.
  • Nesavé a smíšené podklady: Zde je nutné použít Cemix spojovací můstek CLAY. Před nanášením můstku podklad navlhčíme. Suchá směs se vysype do vody a důkladně rozmíchá. Po pětiminutovém odstání nanášíme rovnoměrně válečkem.

3. Provádění jádrové vrstvy

Pro provedení jádrové vrstvy se použije Cemix Hliněná omítka hrubá (482) rozmíchaná do homogenní hladké konzistence. Malta se nanáší na stěnu zednickou lžící v ploše 1-2 m2. V případě nesavých podkladů (např. beton) nebo při přechodech materiálů (smíšené zdivo) s různou savostí se použije Cemix Spojovací můstek CLAY (401).

4. Stahování omítky h-latí

Plocha se následně srovná stahovací latí. Zahlazování se provádí podle potřeby dřevěným nebo nerezovým hladítkem. Minimální doba zrání jádrové omítky je 1 den na 1 mm nanášené vrstvy - k tvrdnutí omítky dochází pouze schnutím a rychlost je ovlivněna teplotními a vlhkostními podmínkami.

5. Provádění vrchní omítky

Pro povrchovou úpravu hliněné jádrové omítky se používá Cemix Hliněná omítka jemná (433). Podkladní jádrová omítka se důkladně navlhčí. Omítka se nanáší na podklad velkým nerezovým nebo novodurovým hladítkem. Po lehkém zavadnutí se povrch stočí filcovým nebo pěnovým hladítkem za současného vlhčení vodou pomocí rozprašovače (pozor na vyplavování jemných částic z omítky).

6. Povrchová úprava

Hliněnou jemnou omítku lze ponechat bez dodatečné povrchové úpravy. V případě požadavku na povrchovou úpravu se tato provádí až po dokonalém vyschnutí jemné omítky s minimální technologickou přestávkou pět dnů. Povrchovou úpravu lze provést nátěrem Cemix Silikátový interiérový nátěr v bílé nebo probarvené variantě, případně vápenným nátěrem.

Na co si dát pozor

Pro aplikaci omítky v zimním období musí být vnitřní prostory temperovány na teplotu min. 15 °C (současně je nutné zajistit dokonalé odvětrání vlhkosti). Cemix Hliněná omítka hrubá (482) je určena pouze pro vnitřní použití. Lze ji použít v novostavbách a při rekonstrukcích hliněných staveb, ale také na klasické cihelné zdivo. Materiál je rovněž vhodný jako zdicí malta pro hliněné konstrukce. Cemix Hliněná omítka jemná (433) je vhodná pro úpravu vnitřní hliněné jádrové omítky Cemix. Omítka má po zafilcování jemnou strukturu a přírodně hnědý odstín. Omítku lze použít také pro povrchovou úpravu klasických omítek. Spojovací můstek CLAY (401) je určený pro úpravu povrchů pod hliněné omítky Cemix. Snižuje a vyrovnává nasákavost podkladu a drsnou strukturou zvyšuje přídržnost hliněných omítek.

Postup omítání dle Picas a obecné rady

Základní vrstvu hliněné omítky tvoří jílový přilnavostní nátěr v tloušťce do 1 mm (prodává se hotový ke zředění vodou) nebo hliněný nástřik (špric) ve vrstvě do 3 mm. Na ně se nanáší hrubá hliněná omítka o tloušťce 15 až 22 mm, nebo případně hrubá hliněná omítka s příměsí řezanky. Vrstva hrubé omítky se nechá zcela vyschnout (obvykle 3 až 4 týdny). Finální vrstvu tvoří jemná hliněná omítka, případně lze na stěně ponechat do hladka vyhlazenou hrubou omítku a jemnou už nenanášet.

Pokud si k omítání zvolíte hliněné omítky, je třeba dobře připravit podklad. Musí být suchý, pevný, savý, zbavený prachu, mastnot a ostatních nečistot. Musí být rovněž dostatečně vyzrálý, aby dále nepracoval a neměnil tvar.

Jakékoli savé podklady kromě hliněných stěn je nutné natřít zmíněným přilnavostním nátěrem, případně hliněným špricem. Jílový nátěr zředíme tak, aby hmota ulpívala na čisté rukojeti zednické lžíce. Hmota ale nesmí být zase moc hustá. Nátěr nanášíme štětkou nebo válečkem.

Hliněný špric připravíme tak, že smícháme jíl s pískem v poměru 1:2 nebo 1:3 a naředíme vodou do konzistence, kterou je možné špricovat zeď zednickou lžící, případně ruční omítačkou (čertem). Špric se před dalším omítáním nechává na rozdíl od jílového přilnavostního nátěru zcela zaschnout.

Nanášíme-li hliněnou omítku na tvárnice z betonu (ztracené bednění), použijeme raději klasický cementový špric. Na pórobetony se doporučuje natáhnout před nahozením hliněné omítky vrstvu stěrky s perlinkou podobně, jako při omítání polystyrenu. Před nanášením omítky musí být podklad dobře provlhčený. Na nesavé podklady (OSB desky, beton) se připevní rákosová rohož nebo se vytvoří dřevěný kotvicí rošt. Hrubá omítka se smíchá s vodou v předepsaném poměru v míchačce nebo v kbelíku pomocí míchadla. Po prvním důkladném rozmíchání se směs nechá odstát 3-5 minut a poté se opět znovu promíchá.

Hrubou hliněnou omítku nahazujeme zednickou lžící na ještě ne zcela zaschlý přilnavostní nátěr. Pro dosažení roviny použijeme omítníky a zarovnáme omítku stahovací latí. Můžeme však rovněž vyrovnávat omítku bez použití omítníků pouze dřevěným hladítkem. Příliš rychlé vysychání omítky někdy způsobuje vznik trhlin. Je tedy nutné nanášet omítku na dobře provlhčený podklad a zajistit pozvolné vysychání. Natahujete-li v zimě, je nutné topit a současně větrat.

Na hrubou omítku na rákosové rohoži, dřevěném roštu či jakémkoli dalším rizikovém podkladu je dobré natáhnout jutovou tkaninu nebo perlinku. Zamezíme tím případným problémům s praskáním jemné finální omítky. Dělá se to tak, že do zavadající omítky hned po stažení latí nebo dřevěným hladítkem (vyhrubování) natáhneme jutovou tkaninu nebo perlinku a celou plochu takto vyarmované vrstvy omítky uhladíme plastovým hladítkem. Jemné hliněné štuky se nanášejí až po úplném vyschnutí hrubého podkladu. Ten před nanášením jemné omítky navlhčíme vodou a hladítkem (doporučuje se plastové z novoduru) na něj natahujeme jemnou hliněnou omítku v tloušťce do 3 mm dle použitého druhu. Finální úprava se dělá ocelovým nebo plstěným hladítkem.

Technika pro hladký povrch

Výrobce omítek Picas doporučuje techniku finální úpravy povrchu hliněných omítek, s jejíž pomocí docílíte pevné a hladké plochy bez nutnosti dalších úprav.

Při filcování svrchní vrstvy plstěným hladítkem se dostávají na povrch zrnka písku a vytváří strukturální povrch. Pak ovšem dochází k trvalému uvolňování kamínků a proto se filcovaný povrch fixuje nátěrem. Při zahlazování omítky se na povrch dostává jíl, který utváří pevnou a hladkou plochu. Zahlazenou plochu proto není nutné dále upravovat. První vrstva jemné hliněné omítky se nanese pomocí dřevěného nebo plastového hladítka. Tuto vrstvu uděláme co nejslabší a vyčkáme na její zavadnutí. Do omítky vtlačíme palec a pokud omítka neulpí na palci a přitom bude stále vlhká a tvárná, naneseme nerezovým hladítkem druhou vrstvu omítky tak, aby se vytvořil hladký povrch bez děr. Výstupky vzniklé tahy hladítkem nevadí. První hlazení provádíme ve chvíli, kdy je omítka zavadlá. Opět vtlačíme palec, na kterém by neměla ulpět omítka a přitom by měla být stále tvárná. Pro hlazení použijeme měkké ocelové hladítko, které položíme na hlazený povrch tak, aby se ho dotýkalo alespoň čtvrtinou své plochy. Je třeba docílit sjednocení povrchu a zatlačení případných tahů po hladítku, které vznikly při druhém natažení. Pokud se při hlazení bude v některém místě lepit omítka na hladítko, místo vynecháme a vrátíme se k němu o něco později. Při přeschnutí povrchu ho navlhčíme pomocí ručního rozprašovače. Po navlhčení vyčkáme dvě minuty, pak je možné pokračovat v práci.

Finální leštění se dělá pomocí speciálních plastových hladítek. Jako alternativa poslouží kolečko, vyrobené například odstřižením okrajů z víčka od hořčice nebo velkého balení jogurtu, na němž se otřepy po odstřižení zabrousí jemným brusným papírem. Plocha musí být zavadlá tak, aby se omítka nelepila na víčko a přitom zůstala ještě tvárná. Ve čtvrtkruhových či krouživých pohybech přeleštěte celou plochu.

Jak na dřevo

Při omítání dřeva, dřevocementových či OSB desek je nutné vytvořit nosnou konstrukci pod omítku, která zajistí její lepší soudržnost s nenasákavým podkladem. Omítka se tedy nanáší na štukatérský rákos (palach), opět opatřený jílovým přilnavostním nátěrem nebo špricem. Na něj se aplikuje vrstva hrubé hliněné omítky s řezankou, do ní perlinka a finální vrstvu pak tvoří jemná hliněná omítka.

Nosný drát rákosových stébel v rohoži by měl být pozinkovaný, ještě lepší je nerezový. Ze stejných materiálů by měl být i drát pro napínání rákosové rohože ke stěně. Rákos připevňujeme sponkami alespoň 18 mm dlouhými ve vzdálenosti maximálně 20 cm. Sponky upevňujeme od středu postupně ke konci. Tím docílíme vypnutí napínacího drátu a rákos se nebude vlnit. Na rákos naneseme přilnavostní jílový nátěr, který vytvoří spojení mezi hrubou omítkou, rákosem a OSB deskou. Poté nanášíme vrstvu hrubé hliněné omítky. Jestliže jsme použili jílový špric (doporučeno na stropy), počkáme na jeho úplné vyschnutí.

Omítání sádrokartonu

Na sádrokarton se hliněná omítka obvykle nedoporučuje, protože pomalé vysychání hrubé hliněné omítky může sádrokartonovou desku narušit. Praktické zkušenosti však ukazují, že lze na sádrokartonovou desku natáhnout tenkou vrstvu hliněného štuku za předpokladu, že se plocha sádrokartonové stěny před omítáním vyarmuje perlinkou, nataženou do lepidla.

Typy hliněných omítek a jejich použití

  • Hrubé hliněné omítky: Používají se jako jádrová vrstva.
  • Jemné hliněné omítky: Slouží jako finální povrchová úprava.
  • Omazávky roubených a laťových konstrukcí: Tradiční použití pro dřevěné stavby.
  • Hliněný pačok (nátěr): Lehké úpravy a dodatečná ochrana.
  • Vodou omyvatelné hliněno-vápenné omítky Hlinatura Argica: Tyto omítky ochrání jakýkoliv interiérový povrch bez tvarového a velikostního omezení. Přidáním vhodného množství vápna do hlíny vznikají čistě přírodní hliněno-vápenné omítky v různých barevných odstínech. Správným technologickým postupem nanášení a povrchové úpravy omítek Hlinatura Argica vzniká odolný, omyvatelný povrch. Je použitelná například jako povrch polic, různě tvarovaných ploch v koupelnách a na toaletách, rámů kolem zrcadel apod. Omítkám Hlinatura Argica nevadí odstřiková nebo volně stékající voda. Argica však není vhodná na vnitřní plochy umyvadel a sprch, které jsou zatěžované tlakovou vodou.

tags: #hlinena #omitka #venkajsi #informace

Oblíbené příspěvky: