Hliněné omítky Rigi: Zdravé a ekologické řešení pro váš domov

Hliněné omítky představují návrat k tradičním, osvědčeným stavebním materiálům, které se v posledních letech opět těší rostoucí oblibě. Jsou hřejivé, příjemné na dotek, a co je nejdůležitější, mají blahodárný vliv na zdraví a psychiku člověka. Ve stavebnictví se stávají trendem ekologického a zdravého bydlení.

Vlastnosti a výhody hliněných omítek

Hlína je jedním z nejstarších a zároveň nejvariabilnějších stavebních materiálů. Je to přírodní, plně recyklovatelný materiál, jehož výroba je neporovnatelně méně energeticky náročná než u pálené hlíny. Kromě toho stavby, které využívají nepálenou hlínu, poskytují svým obyvatelům díky stálému vlhkostnímu mikroklimatu zdravější prostředí, které je příznivé nejen pro alergiky, ale dobře působí i na lidskou psychiku.

Hlína má vynikající schopnost pojmout vzdušnou vlhkost, a to minimálně třikrát rychleji než běžně používané materiály (beton, vápenocementová omítka, dřevo) a následně ji postupně uvolňuje zpět do interiéru. Této vlastnosti se využívá hlavně v zimních měsících, kdy je vzdušná vlhkost v interiérech nízká a díky hliněným omítkám nejsou tyto prostory přesušené. Hliněné stavby bez problémů absorbují vysoký obsah vzdušné vlhkosti například z koupelny či kuchyně a poté vodní páru pozvolna uvolňují zpět do interiéru. Právě v tom je tajemství jejich schopnosti navodit příznivé mikroklima. Vytvářejí povrch stěn, který filtruje prach, absorbuje škodlivé látky, upravuje teplotu, dokonce přispívá k schopnosti stěny akumulovat teplo. To vše přispívá k dojmu zabydlenosti.

Hliněné omítky slaměných stěn tvoří přirozenou protipožární ochranu slaměných balíků, určují výsledný tvar domu, zajišťují tepelnou i vlhkostní stabilitu vnitřního prostředí a příznivé elektroiontové mikroklima. Mohou zajistit i dostatečnou (pro nízkoenergetický standard) vzduchotěsnost vnitřní obálky vytápěného prostoru anebo větrotěsnost fasády.

Hliněné omítky se skládají z přírodních složek, kameniva a jílu. Hlavní výhoda hliněných omítek spočívá v jejich pórovité struktuře, která jim dává vysokou absorpční schopnost a velmi dobrou regulaci vlhkosti v interiéru. Hlína je navíc antialergenní, dokáže pohlcovat pachy a kouř, neobsahuje žádné chemické ani průmyslové přísady a má schopnost akumulovat teplo.

Čtěte také: Moderní interiér s hliněnými omítkami

Mechanické a tepelně-technické vlastnosti

Pokud jde o mechanické vlastnosti nepálené hlíny, jsou srovnatelné s jinými stavebními materiály. Objemová hmotnost nepálených cihel bez přísad činí 1 600 až 2 000 kg/m3, s lehčivy 1 000 až 1 600 kg/m3. Pevnost v tlaku závisí na hutnění, složení, vlhkosti, hliněné cihly a monolitické konstrukce splňují požadavky pro nízkopodlažní výstavbu, tedy tlak 3-10 N/mm2.

Tepelně technické vlastnosti závisí na objemové hmotnosti, obsahu vlhkosti a složení konstrukce, akumulační vlastnosti jsou velmi dobré a jsou využívány. Hliněné konstrukce jsou také schopné regulovat teplotu v místnosti. Slaměné domy jsou z hlediska tepelné stability blíže zděným stavbám než lehkým dřevostavbám. Sláma má sama o sobě poměrně velkou tepelnou kapacitu danou mj. i skupenskými změnami vody (voda-pára) v jejích kapilárách. Ani v mrazech, po přerušení vytápění, teplota ve slaměném domě neklesá o víc než 2 °C za 24 hodin, pokud je aspoň relativně těsný.

Typy a složení hliněných omítek

Hliněná omítka je tvořena směsí jílovité zeminy s pískem. Do směsi se pak může přidávat řezaná sláma nebo konopí. Písek tvoří v omítce plnivo a zabraňuje smršťování hlíny, sláma či konopí pak vytvářejí jakousi kostru omítky a zabraňují tvorbě trhlin. Jemnou hliněnou omítkovou směs je možné dobarvit přírodními pigmenty, případně přetřít barvami. Pracovat lze i se samotnými přirozenými barevnými odstíny různých typů hlíny.

Stejně jako běžné omítky se i hliněné dělí na hrubé a jemné (finální).

Hrubá hliněná omítka

Hrubá hliněná omítka s konopnou či slámovou řezankou se používá pro nanášení na nestabilní podklady (rákosová rohož či dřevěný kotvicí rošt). Délka vláken řezanky je uzpůsobena tak, aby vlákna pronikla skrze rákosovou rohož. Různá délka vláken přispívá k větší soudržnosti omítky. Tato omítka také obvykle obsahuje o deset procent více jílu, takže lépe ukládá vlhkost a akumuluje teplo. Trendem jsou omítky spíše slabší, v součtu všech vrstev cca 3 cm, protože se tím šetří pracnost a z hlediska akumulace tepla se to nijak zásadně neprojeví.

Čtěte také: zdravé bydlení s omítkami Picas

Finální (jemná) hliněná omítka

Finální hliněná omítka je poslední, nejjemnější vrstva hliněné omítky, která se zpravidla nanáší na hrubou hliněnou omítku či na jiný vhodný podklad. Jiným podkladem může být stavební lepidlo nebo původní vápenná/vápenocementová omítka. Nejpodstatnějším rozdílem mezi finální a hrubou hliněnou omítkou je zrnitost písku. Pro finální omítku je ideální velikost zrna písku do 2 mm. Některé finální omítky mohou mít ještě menší zrnitost písku nebo ho nemusí obsahovat vůbec.

Finální vrstva je určena k vnitřnímu použití. Tvoří ji hlína s příměsí písku a může tvořit i konečný dekorativní povrch stěny bez jakýchkoli dalších úprav. Nebo může být probarvena pigmentem. Její povrch se dotváří filcováním nebo hlazením.

Barevná škála

Obrovskou výhodou finálních hliněných omítek je jejich přírodní barevná škála. Přirozená barva hliněné omítky se pohybuje v odstínech hnědé. Hnědé jíly jsou získávány povrchovou těžbou, jsou dostupnější, snadněji zpracovatelnější, a proto levnější. Přejeme-li si světlejší odstíny, lze jich dosáhnout přidáním hlubinných kaolinických jílů nebo přidáním přírodních pigmentů.

Pokud si přejeme mít zajímavou dekorativní vrstvu, můžeme uvažovat o přidání organické složky - plevy, levandule, kopretiny, pazdeří a podobně. Další možností, jak se dá obohatit finální štuková vrstva je přidání anorganické složky - rozdrcené skleněné kuličky, perleťové vsypy, barevná sklíčka a kamínky.

Aplikace hliněných omítek

Mnoho stavebníků si myslí, že práce s hliněnými omítkami je složitější než s běžnými omítkami. Opak je pravdou, práce s nimi je příjemná a jejich aplikace nenáročná. Nejsou potřeba žádné ochranné pomůcky. S materiálem se snadno manipuluje, vyhlazuje, upravuje a udržuje.

Čtěte také: Jak na zdravý domov s omítkami Cemix

Příprava podkladu

Povrch slaměných stěn je vhodné sestřihnout plotostřihem a oprášit od volných kousků stébel, aby byl podklad co nejrovnější, s co nejmenším měrným povrchem, což usnadňuje omítání. Výhodné je stavět stěnu ze slaměných balíků už od začátku co nejrovněji. Srovnávání se provádí dřevěnou palicí. Pokud se vám srovnání palicí úplně dobře nepodaří, můžete největší boule seříznout elektrickou protiběžnou pilou ocaskou.

Podklad musí být očištěn od mastnoty a jiných nečistot a nesmí být zmrzlý. Hliněné omítky lze použít jak na nepálené cihly, tak na pálené zdicí prvky, a také na klasické cihelné zdivo. V některých případech vyžaduje hliněná omítka nanášení na podklad z rohoží, juty nebo třtiny.

První vrstva - hliněná kaše (špric)

Na řadu přichází první vrstva - hliněná kaše (o konzistenci hodně hustého jogurtu). Tvoří přilnavostní můstek mezi slámou a dalšími vrstvami omítky. Kaši si připravíte rozmícháním jílovité hlíny s vodou pomocí elektrického ručního míchadla s vřetenovou metlou. Stejná kaše potom slouží jako základ i pro všechny další vrstvy hliněné omítky. Můžete ji rovnou připravit do dvou nádrží o rozměrech cca 0,8x1,2x0,8m vyrobených např. z prken a pevné plachty.

Hliněnou kaši můžete nanést velkým plastovým hladítkem (18x40cm) na slaměné stěny. Žádné vmasírovávání či vpichování omítky do hloubky balíků, jak se často traduje, není potřebné. Kaše má dostatečnou přilnavost, aby ji stačilo v první fázi nanést hladítkem mírným tlakem a ve fázi druhé rozmazat trochu větším tlakem třemi či čtyřmi prsty ruky tak, aby se odhalili všechny nerovnosti a případné dutiny. Někdy se této vrstvě říká "vrstva odhalovací", po její aplikaci stěna nepřibyde na tloušťce, opticky se spíše zúží, resp. ukáže, kde byla měkká nesoudržná místa. Hliněná kaše je vetřena těsně pod povrch slaměných stěn a lehce povrch slaměných stébel zakrývá.

Dobrá strojní omítačka se šnekovým čerpadlem a tryskou hnanou kompresorem je dobrým pomocníkem, který práci s hliněnou kaší výrazně zrychlí, nemá ale tolik smysl ji pořizovat či shánět, pokud stavíte jen jeden dům. Ruční provedení nezabere při troše šikovnosti více než jednu hodinu na každých cca 10 m2 plochy omítaných stěn.

Hliněnou kaši (rozmíchání hrudek místní hlíny ve vodě) je mnohem rychlejší připravit ručním míchadlem s vřetenovou metlou předem v bazéně než v talířové míchačce. Jádrová vrstva nejlépe přilne ještě k vlhkému špricu, není příliš výhodné dělat zde technologickou přestávku. I když i k suchému špricu přilne omítka dobře, nahazování na vlhký jde přeci jen o něco rychleji.

Při provádění venkovních hliněných omítek hydrofobizovaných kravincem přidávám kravinec v poměru cca 1:1 do hliněné kaše. Kaši s kravincem pak při provádění venkovních omítek používám jako základ pro všechny vrstvy: špric, jádrovou i finální. Pokud kravinec nemá smrdět, je zapotřebí uchovat jej v suchu anebo ve stínu. Je-li více dní rozmočený ve vodě a je na sluníčku, tak může začít zapáchat značně.

Jádrová vrstva

Jádrovou vrstvu hliněné omítky je nejlépe připravit v talířové míchačce smícháním hliněné kaše s pískem a slaměnou řezankou nejčastěji v objemovém poměru cca 1:1:1. Záleží však kolik jílu, prachu a písku už v sobě má samotná místní hlína. Zkušený hlinař odhadne obvykle vhodný poměr tak, že si směs po namíchání promne v rukách a cítí co tam je. Pro méně zkušené je lepší si na stěnu provést několik vzorků aspoň 70 x 70 cm v různých poměrech. Pokud vám vzorek příliš praská, přidejte písek anebo řezanku. Pokud vzorek málo lepí, nesnadno přilne na stěnu anebo je málo soudržný, přidejte jílovitou hlínu.

Nejčastěji dávám na 200 l jádrové směsi asi 90 l hliněné kaše, 40 lopat písku a 120 l slaměné řezanky. Anebo lépe: řezanky co nejvíc, ale tak, aby směs pořád ještě dobře lepila a vody tolik, aby se se směsí dobře pracovalo. Někteří hlinaři dávají záměrně jen malé množství řezanky, aby jádrová vrstva vypraskala velkými spárami, které je možné snáze zaplnit. Z mého pohledu je jakékoli dodatečné zaplňování vypraskané omítky zbytečné.

Jádrovou vrstvu hliněné omítky je nejsnazší provést hned po aplikaci první "odhalovací" vrstvy (přilnavostního můstku) dříve než uschne. Výkonná strojní omítačka vhodná k provádění jádrových omítek se slaměnou řezankou z místní hlíny existuje, pokud vím, v Evropě jen jako jeden prototyp. Běžné strojní omítačky, kterými lze dobře nanášet hliněné omítky z pytlovaných směsí, není možné pro omítky z místní hlíny se slaměnou řezankou použít.

Když pominu možnost strojního omítání, pak je nejrychlejší naházet jádrovou omítku rukama, poměrně zblízka a ne příliš velkým švihem, aby se zbytečně neodrážela a nepadala na zem. Tloušťka jádrové vrstvy může být 1 - 8 cm dle rovinnosti podkladu a požadované míry vyrovnání. Jádrovou vrstvu je vhodné nahazovat rovnoměrně, aby následné roztažení a vyrovnání hladítkem bylo co nejméně pracné. Používám běžné plastové hladítko 18 x 40 cm, jehož 40 cm dlouhou hranou vytvářím kvazirovinu - od oka a z ruky. Větší rovinnosti je možné dosáhnout pomocí stahovací lati, s hliníkovou se pracuje lépe než s dřevěnou. Je také dobře možné provést jádrovou vrstvu mnohem rovněji v celé ploše stěny - do omítníků, je to ale asi dvakrát pracnější než kvazirovina od oka.

Finální vrstva

K finální vrstvě hliněné omítky se přistupuje až po úplném vyschnutí omítky jádrové, čili zde je technologická pauza nutná, jinak se objemové změny dané vysycháním sčítají a dochází tak k trhlinám. Doporučujeme omítku nanášet ve dvou vrstvách následujících chvíli po sobě (podle míry navlhčení). Výsledný vzhled bude lepší.

Finální hliněná omítka se realizuje na vyschlý a vyzrálý podklad. Vyschnutí poznáme tak, že podklad má všude stejnou barvu. Při vysychání se mohou objevit trhliny a praskliny. Pokud jsou vlásečnicového charakteru, není důvod je jakkoliv řešit. Vlásečnicovité praskliny způsobuje změna objemu omítky, když ji opouští voda. Pokud se někde objeví větší trhlina, je důležité zjistit, jestli se omítka neoddělila od podkladu. Pokud ano, je nutné toto místo opravit ještě před nanesením finální hliněné omítky. V případě konvenčních lepidel, postupujte dle technického listu výrobce. Před aplikací finální vrstvy, musí být podklad provedený řemeslně správně: kvalitní provedení ostění oken a dveří (špalety), modelace venkovních a vnitřních rohů, spoje různých materiálů opatřeny armovací síťkou.

Hliněný štuk je finální úprava. Proto všechny nedokonalosti - spáry u obložek, u lišt, fabion u obkladu - by měla vyřešit hliněná omítka. Po vás už nepřijde žádný malíř, který tyhle drobnosti doladí a povrch sjednotí nátěrem. Opravy a dodělávky na hliněných omítkách jsou náročná záležitost a je lepší jim předcházet. Rozhodně se nepouštějte do aplikace finální hliněné omítky bez osazených parapetů. Bez hotových obkladů se do práce raději ještě nepouštějte. A bez ostatních kroků s rizikem, které se dá snést. Očekávejte ale práci navíc.

Předem připravené suché směsi na přípravu hliněných omítek se promíchají s vodou. Můžete ji nanést na zdrsněný podklad pokrytý nátěrem z řídké hlíny stejným způsobem jako jinou omítku nebo dokonce strojově (stříkáním). Podkladem může být i juta nebo třtina či jiná rákosová rohož. Nanášení se provádí ručně (zednickou lžící) do připravených stavovacích lišt. Zahlazujeme dřevěným či kovovým hladítkem. Příliš rychlé vysychání může zapříčinit vznik větších trhlin, proto dbejte nejen na dobré provlhčení podkladu, ale i pomalé vysychání. Jemnou omítku doporučují výrobci nanášet ve dvou vrstvách. Po zavadnutí se finální vrstva hliněné omítky vyhladí kovovým či molitanovým hladítkem.

Filcovaný povrch

Filcovaný povrch je nejběžnější povrchová úprava hliněné omítky. K jejímu provedení používáme různé typy molitanových hub. Jejich tvrdost a hrubost si volíme podle druhu omítky a zkušeností realizátora. Filcování provádíme nejčastěji dvakrát za mokra a jednou za sucha. Filcování za sucha je důležitý krok. Výrazně omezí sprašování finální hliněné omítky. Filcovaný povrch bývá na omak hrubý a dá se snadno provádět s jakýmkoli druhem hliněných omítek. Finální filcování je dobré provést dvakrát až třikrát. První filcování po uschnutí zapraví hrubé nerovnosti. Druhé filcování vytvoří požadovaný povrch. A třetí odstraní přebytečná zrníčka písku.

Hlazený povrch

Hlazený povrch je složitější disciplína, časově i fyzicky náročnější. Pokud ji chcete dělat profesionálně, potřebujete různé druhy hladítek - plastové, japonské, benátské aj. Vystačit si se dnem od jogurtu (jako hladítkem) můžete na pár metrech doma v obývacím pokoji. U hlazených povrchů obecně platí, čím menší zrnitost materiálu, tím lépe se hladí. Při hlazení nejlevnějších typů finálních hliněných omítek je výsledek nejistý, zdlouhavý a pracný. Jen těžko se dá vytvořit celistvý hladký povrch. V tomto případě je lepší sáhnout po dražších a jemnějších materiálech. Finální vrstva bude příjemná na omak a nebude sprašovat. Kvůli své náročnosti (dražší materiál i práce) tento finální povrch není tak častý jako filcovaný.

Technologický postup pro finální hliněnou omítku (Cemix 4613)

  1. Důkladně si olepte vše, co nechcete zašpinit.
  2. Podklad si navlhčete.
  3. Připravte si dostatek směsi stejné šarže. Směs se nanáší na podklad velkým nerezovým nebo novodurovým hladítkem.
  4. Udržujte nářadí čisté.
  5. Nesnažte se udělat všechny omítky najednou. Není cíl "honit metry", ale vytvořit hezký povrch.
  6. Při jedné práci se snažte udělat stěnu "od rohu do rohu". Všechna napojení jsou vidět.
  7. Doporučujeme omítku nanášet ve dvou vrstvách následujících chvíli po sobě (podle míry navlhčení). Výsledný vzhled bude lepší.
  8. Finální filcování je dobré provést dvakrát až třikrát. První filcování po uschnutí zapraví hrubé nerovnosti. Druhé filcování vytvoří požadovaný povrch. A třetí odstraní přebytečná zrníčka písku.

Na co si dát pozor:

  • Správná hustota směsi je ani hustá ani řídká, zkrátka tak akorát. Něco mezi smetanou a pomazánkovým máslem. Asi jako hustější puding.
  • Kolem oken, dveří a jiných prvků (dřevěný překlad, vystupující cihla nebo kámen) si dát velmi záležet.
  • Při filcování zvolit správnou chvíli. Moc brzo znamená rýhy. Moc pozdě dřinu a přidávání vody. Správná chvíle nastane, když omítka lehce vytváří sametovou strukturu, snadno se zaplňují důlky a mizí nerovnosti. Na povrch vystupují zrníčka písku a plocha se sjednocuje.
  • Snažte se nanášet stejnoměrnou vrstvu co nejmenším množstvím tahů.

Nejčastější chyby v technologickém postupu:

  • Příliš hustá směs - horší zpracovatelnost, větší spotřeba.
  • Příliš řídká směs - horší zpracovatelnost, větší odpad.
  • Špatně rozfilcovaný detail kolem pantů oken a dveřní části.
  • Po uschnutí finální omítky nepřefilcováno na sucho nebo neometeno.

Sortiment hliněných omítek na trhu

Vzrůstající poptávka po ekologických stavebních materiálech inspirovala celou řadu výrobců, takže zájemci o hliněné omítky mohou vybírat z množství připravených směsí. S těmi se pracuje podobně jako s běžnými omítkami. Ředí se v předepsaném poměru s vodou, zpracovávají se v míchačce či ručním míchadlem a nanášejí se na stěnu pomocí zednické lžíce a hladítka. Oproti standardním vápenocementovým omítkovým směsím však vyžadují specifické postupy a nejsou vhodné na každý podklad.

Materiál na hliněné omítky, s jejichž pomocí lze vytvářet velmi útulné interiéry, lze vyrobit svépomocí snáze než cihly, v případě tohoto materiálu je však situace lepší i na trhu. Existuje již několik firem, které nabízejí hliněné omítky, a jejich vývojem se dokonce zabývají i domácí výrobci stavebnin. Např. firma Rigi (www.rigi.cz) nabízí vlastní patentovaný typ hliněné omítky Picas.

Omítkový systém Cemix

Sortiment hliněných omítek je soustředěn především v rukou menších, úzce specializovaných dodavatelů, ale najdeme je i v nabídce lídra na trhu, společnosti Cemix. Výhodou silné značky je špičková kvalita výrobků, podpořená dlouhodobým testováním a vývojem, profesionálním technickým poradenstvím nebo spolehlivou a flexibilní dodávkou.

Omítkový systém se skládá z:

  • Hliněného spojovacího můstku Cemix 4610: Zajišťuje přídržnost omítky k podkladu. Před nanášením můstku podklad navlhčíme. Můstek se rozmíchá s vodou do homogenní hladké hmoty.
  • Základní vrstvy hliněné omítky 4611 (pro ruční zpracování) nebo 4612 (pro strojní zpracování): Nanáší se v maximální vrstvě 20 mm. Tvoří vnitřní hliněné jádrové omítky Cemix.
  • Vrchní vrstvy 4613 štukové hliněné omítky: Nanáší se ve vrstvě cca 2 mm. Má přirozený hnědý odstín a jemnou strukturu. Vytvrzení omítky na 1 mm trvá jeden den. Jemnou hliněnou omítku lze použít buď jako součást kompletního omítkového systému, nebo jako povrchovou úpravu běžných omítek.

Rigi Picas ART

Pro zájemce o přímý kontakt s hliněnými stěnami bez další povrchové úpravy jsou vhodné omítky z řady Picas ART. Jejich konečný povrch se dotváří technikou filcování, kde na povrch vystoupí jemný písek nebo technikou zahlazování, při kterém dochází k zatlačování zrnek jemného písku do omítky a na povrch vystoupí hliněné částice. Tyto omítky se vyrábějí z čistě přírodních barevných jílů bez přídavku pigmentu. Základní řada je tvořena sérií sedmi barev (bílá, žlutá, starorůžová, červená, zelená, modrá, hnědá).

Workshop hliněného stavitelství

V dnech 5.-8. října se uskutečnil workshop na téma hliněné omítky a další technologie související s hliněnými stavbami. Akci uspořádaly Sdružení hliněného stavitelství, firma HLINĚNÝ DŮM Marka Vlčka a firma RIGI. Cílem akce bylo zpopularizovat využití hliněných materiálů ve stavebnictví a informovat účastníky o možnostech aplikace hlíny ve stavebních konstrukcích. Workshop byl zaměřený na hliněné omítky tradiční hladké a strukturované, hliněné omítky novodobé z pytlovaných směsí, dále na ruční výrobu nepálených cihel (vepřovic) a další.

Teoretické přednášky byly zaměřeny na vývoj hliněného stavitelství v Evropě i u nás, začlenění hliněných materiálů do nízkoenergetických staveb a využití hlíny při rekonstrukci památkových objektů. Většina účastníků se aktivně účastnila praktických ukázek práce s hlínou a pro mnohé z nich byla příležitost si tento materiál "osahat" motivací k účasti na tomto setkání. Dům č.p. 33 v Lysovicích je významnou kulturní památkou lidové architektury se zachovaným původním dispozičním řešením této střední zemědělské usedlosti.

Příprava při obnově původních těrkovaných hliněných omítek probíhala již několik dní před samotným workshopem. Z důvodu problematického stavu zdiva pod nepůvodní vápennou omítkou se tato vrstva neodstraňovala, ale na omítku realizační firma připevnila rákosové rohože tl. 2,5 cm s řídkým rákosovým pletivem přichyceným ke zdi velkoplošnými terči. Na takto připravený podklad byla nanesena vrstva přilnavého hliněného podhozu ("špric") a po zaschnutí pak bude nahozena vrstva hrubé hliněné omítky se slaměnou řezankou. Finální vrstva jemné hliněné malty s ječmennými osinami bude vtlačována prsty do zavadlého materiálu (tzv. těrkování). Vznikne plastická fasáda s obloučkovými motivy, která je tradičním prvkem lidové architektury zdejšího regionu.

Hrubé hliněné omítky se slaměnou řezankou byly aplikovány na dalším pracovišti na nepálenou cihlu pomocí rukou a dřevěných hladítek, a to pouze v místech, kde došlo k destrukci starých omítek. Větší výpady ve zdivu byly doplněny plombami z nepálených cihel zděných na hliněnou maltu. Před nanesením omítek je důležité připravit zdivo tak, aby hrubá malta co nejlépe přilnula k podkladu. Příprava na staré zdi spočívá v odstranění zbytků původní nesoudržné omítky, prospárování zdiva a nanesení přilnavostního podhozu či postřiku. Po zaschnutí podhozu je možné začít s nanášením hrubých omítek.

Pro aplikaci hliněných omítek zednickým způsobem, nahození lžící do omítníků a stáhnutí povrchu latí, bylo použito hliněných omítek bez přidání organického plniva. Podkladem byla zeď z pálených cihel upravená prospárováním a přilnavostním postřikem. V prostoru stáje byly nanášené jemné omítky na již proschle hrubé omítky. K natahování byly použity umělohmotná hladítka a po zavadnutí byl povrch upraven hladítky molitanovými. Finální strukturu povrchu je možné ovlivnit technikou utažení.

V průběhu celého kurzu byly použity české průmyslově vyráběné pytlované hliněné omítky vyvinuté ve spolupráci firem Hliněný dům a RIGI.

Důležité poznatky z workshopu

  • Doc. Ing. Ivana Žabičková, předsedkyně Sdružení hliněného stavitelství, zmínila především směřování a vývoj hliněných staveb u nás i v ostatních evropských zemích, možnosti spolupráce a nezbytnost dostat tuto alternativu do výukových programů, zkušebních laboratoří a norem.
  • PhDr. Věra Kovářů, dlouholetá pracovnice SPÚ v Brně a neúnavná propagátorka hliněných technologií v lidových stavbách, uvedla přítomné do problematiky údržby a obnovy hliněných staveb z hlediska památkové péče. Byly zmíněny různé tradiční postupy, které byly v návaznosti na tuto přednášku prezentovány při večerním promítání filmu HLINĚNÝ DŮM.
  • Obsahem filmu natočeného Ústavem lidové kultury ve Strážnici jsou ukázky ruční výroby cihel, dusané zdi, válkové zdi, různé typy hliněných omítek, spárování srubových staveb a pokládání dlažby do lože z hliněné malty.
  • Pan Michal Navrátil z firmy RIGI představil svůj projekt Sluneční ulice u Tišnova, který zahrnuje studie, prováděcí projekt a realizaci komplexu nízkoenergetických domů zasazených do pěkného přírodního prostředí s maximálním využitím přírodních materiálů.
  • Pavel Otáhal, zastupující prodej a realizace rákosových materiálů v ČR, uvedl jeho další možné způsoby využití např. k izolacím, do fasádních systémů, k dekoračním účelům a vytvoření esteticky hodnotné střešní krytiny s dlouhou trvanlivostí.

Workshop pro zúčastněné znamenal aktivní odpočinek, inspiraci a alternativu ke zkostnatělým stavebním materiálům.

tags: #hlinene #omitky #rigi #informace

Oblíbené příspěvky: