Průvodce kotvením do betonu: Hmoždinky, šrouby a chemické kotvy

Kotvení do betonu může být náročný úkol, ale existuje několik způsobů, jak toho dosáhnout. Tento průvodce se zaměřuje na různé metody, materiály a postupy, které vám pomohou zajistit pevné a stabilní upevnění.

Možnosti kotvení do betonu

Pro kotvení do betonu se obvykle používá chemická kotva, ale existují i jiné metody. Mezi hlavní možnosti patří:

• Hmoždinky: Vkládací hmoždinky jsou plastové nebo kovové výlisky či obrobky, které po vsunutí šroubu, očka, háčku, skoby, šroubu nebo závitové tyče zajistí nevyklouznutí spojovacího materiálu ze zdi, podlahy nebo stropu. Jejich účinek je možné zlepšit pomocí chemické malty nebo lepidla. Univerzální hmoždinka je taková, která vás nenechá ve štychu, ať už je materiál jakýkoli. Univerzální hmoždinky často kombinují více způsobů zádrže v díře - uzlování, rozevření, křidélka, apod. Bez hmoždinek se neobejde žádný domácí kutil ani řemeslník. Hmoždinky se vkládají do otvoru ve zdi, ve kterém se utažením zdeformují. Tím vznikne pevné ukotvení, kdy se zatížení přenese do zdi nebo konstrukce. Druh deformace záleží především na typu materiálu, do kterého hmoždinky montujete. Rozepření - při utahování šroubu se hmoždinka roztáhne a pevně se zaklesne do stěn vyvrtaného otvoru. Zauzlení - zadní část hmoždinky se při utahování stáhne do uzlu, který vytvoří oporu na vnitřní straně dutiny. Zkroucení - při montáži se hmoždinka zkroutí a vytvoří kotevní bod. Ukotvení rámu rozepřením, resp. Natloukací hmoždinky - hmoždinka se zasune do předvrtaného otvoru a vrut se zatluče kladivem. Rychlé a jednoduché řešení pro lehčí až středně těžké konstrukce. Šroubovací hmoždinky - do otvoru se vloží hmoždinka a vrut nebo šroub se zašroubuje pomocí šroubováku nebo vrtačky. Závitové (vrtné) hmoždinky - obvykle se šroubují bez předvrtání přímo do měkkých materiálů (např. sádrokartonu). Nejrozšířenější plastové hmoždinky se hodí pro lehké až středně těžké konstrukce v interiéru. Plastové a kovové hmoždinky poskytují vyšší nosnost a jsou vhodné pro těžké konstrukce a exteriér. Univerzální přístup nabízí chytré hmoždinky jako Fischer DuoXpand nebo Fischer DuoPower, které automaticky volí správný princip uchycení podle materiálu. V plném zdivu se rozepřou, v porézní struktuře se zkroutí.
• Chemické kotvy: Chemická kotva (malta) představuje řešení pro extrémní zatížení. Funguje na principu vytvrzení chemické hmoty v otvoru. Chemická malta nabízí nejvyšší nosnost - využijete ji pro kritické spoje s extrémním zatížením. Spoj vytvořený chemickou kotvou je vodotěsný. Proto je chemické kotvení vhodné i do míst s vysokou vlhkostí a přímým kontaktem s vodou. Chemická kotva je také odolná vůči vibracím, korozi nebo chemikáliím. Na rozdíl od hmoždinek u chemického kotvení nedochází k přenosu rozpínacích sil v podkladu. Chemickou kotvu lze použít u všech běžných stavebních materiálů i za nepříznivých podmínek. Za teplot nad nulou ztvrdne za 2 až 13 minut, na mrazu do 24 hodin. Aplikuje se přímo do předvrtaného otvoru, do kterého následně zasunete závitovou tyč.
• Šrouby přímo do betonu: Tyto šrouby mají dvojitý závit, který usnadní kotvení přímo do betonu. Keramický povlak zajišťuje nejvyšší ochranu proti korozi. Šrouby budou v betonu držet stejně spolehlivě, jako kdyby byly ukotvené v hmoždinkách či v chemické kotvě.

Porovnání hmoždinek a chemických kotev

Základem úspěšného a bezpečného upevňování předmětů do podlahy, stěny nebo stropu je výběr vhodného spojovacího materiálu. Následující tabulka shrnuje klíčové rozdíly mezi hmoždinkami a chemickými kotvami:

Postup kotvení do betonu bez chemické kotvy (pomocí šroubů)

Kotvení do betonu není úplně jednoduchá záležitost, proto si ukážeme, jak si tuto práci usnadnit s použitím šroubů přímo do betonu.

1. Vyznačení bodů: Nejprve si na místě, kde budeme patku kotvit do betonu, vyznačíme body.
2. Vrtání: Na vrtání použijeme vrtačku s elektropneumatickým příklepem, označovanou také jako vrtací kladivo. Motor kladiva je využíván k pohonu pneumatického příklepového mechanizmu a k otáčení vrtáku. Základní funkcí stroje je vrtání s příklepem, vrtání bez příklepu a šroubování. Na vrták nasadíme odsávání, aby otvor zůstal čistý. Vrtačka bude potřebovat kvalitní vrták do betonu. Vysoce kvalitní vrtáky do zdiva umožňují až o 20 % omezit spotřebu energie při vrtání s AKU-příklepovou vrtačkou. Speciální ostrý karbidový břit zvládne rychlé přímé a cylindrické vrtání.
3. Použití šroubů do betonu: Do čistého otvoru použijeme šrouby přímo do betonu. Tyto šrouby mají dvojitý závit, který usnadní kotvení přímo do betonu. Keramický povlak zajišťuje nejvyšší ochranu proti korozi.
4. Ukotvení rázovým utahovákem: Šrouby usadíme do otvorů v patkách a rázovým utahovákem ukotvíme. Rázový utahovák je ideálním pomocníkem při uvolňování nebo utahování šroubů a čepů. Díky němu můžeme zapomenout na zaseknuté šrouby. Tento výkonný pracant si s nimi poradí téměř bez námahy.

Bezpečnost práce při vrtání do betonu

Vrtání do betonu za použití pneumatické vrtačky je riziková práce a jako k takové bychom měli i přistupovat. Samozřejmostí by tedy mělo být použití ochranných pomůcek - především ochranných brýlí nebo celoobličejového štítu. Tyto pomůcky nám ochrání zrak před odletujícími úlomky betonu i proti vniknutí prachu do očí.

Čtěte také: Průvodce výběrem kotevní techniky

Chemická kotva: Typy a podrobný postup

Typy chemických kotev

Podle složení se chemické kotvy rozdělují na polyesterové a vinylesterové.

• Polyesterové chemické kotvy: Představují cenově dostupnou variantu, která je vhodná pro základní kotvení. Dělí se na typy s obsahem styrenu a bez styrenu. Kotvy s obsahem styrenu jsou vhodné jen pro venkovní použití, protože tato látka silně zapáchá.
• Vinylesterové chemické kotvy: Odolají extrémnímu zatížení, jsou odolné vůči tlaku i ohybu. Jsou odolné také vůči chemikáliím a dají se aplikovat i do vodou vyplněných děr. Hodí se pro kotvení do betonu, kamene i cihel. Chemická kotva SOUDAFIX VE-SF je dvousložková kotvicí malta na bázi vinylesterové pryskyřice. SOUDAFIX má vysokou chemickou a požární odolností, je vhodná i pro kotvení v rozích a v blízkosti hran, neboť upevňování kotvícího prvku nezpůsobuje žádný tlak na okolní materiál. Pro domácího kutila nebo pro běžné kotvení na stavbě stačí základní vinylesterové chemické kotvy. Tyto malty jsou většinou dodávány v kartuši, která lze vytlačit klasickou pistolí na silikon. Pro upevnění jeřábů, výtahů, robotů atd. jsou určeny chemické kotvy s vyšším výkonem.

Práce s chemickou kotvou: Podrobný postup

Práce s chemickou kotvou není tak složitá, jak by se mohlo zdát.

Potřebné nástroje a materiály

• Kartuš s maltou a směšovač
• Vytlačovací pistole
• Kotvicí prvek (závitová tyč, kotevní šroub apod.)
• Vrtačka a vrták do zdi nebo betonu
• Kartáček a pumpička nebo kompresor s ofukovací pistolí na vyfouknutí prachu (při kotvení do plných cihel a betonu)
• Sítko (při kotvení do děrovaných cihel)

Postup kotvení s chemickou kotvou

1. Vyznačení a vrtání děr: Vyznačte si na zdi všechna místa, kde chcete kotvit. Odpovídajícím vrtákem podle typu zdi vyvrtejte všechny díry. Pozor, do děrovaných cihel nikdy nevrtejte s příklepem! Správný průměr otvoru se liší podle toho, do čeho vrtáte.
2. Čištění otvoru: Otvor v plném zdivu, betonu nebo kameni teď musíte vyčistit od prachu. Je nutné prach zevnitř alespoň 2x vyfoukat pumpičkou k tomu určenou nebo kompresorem s ofukovací pistolí. Ještě kartáčkem opakovaně uvolněte zbylý prach ze stěn a zase ho vyfoukejte ven. Při použití chemické kotvy do betonu je důležité vyčistit vyvrtaný otvor od prachu. Toto pravidlo platí pro 99% chemických kotev běžně dostupných v železářství.
3. Vložení sítka (pro děrované cihly): Pokud kotvíte do děrovaných cihel, otvor není třeba čistit, ale musíte do otvoru vložit sítko. Vybírat můžete mezi plastovými a kovovými sítky.
4. Příprava kartuše: Odšroubujte víčko kartuše, místo něj našroubujte směšovač a kartuši vložte do pistole. Bez vytlačovací pistole vhodné pro danou velikost a typ kartuše se malta nedá aplikovat.
5. Vytlačení malty: První trocha malty není dobře smíchaná, a tedy ani funkční. Z toho důvodu nejdřív vytlačte cca 10 cm bokem třeba na starý karton.
6. Aplikace malty do otvoru: Konec směšovače vsuňte do otvoru a od nejhlubšího místa vytlačujte maltu. Pokud máme otvor vyčištěný tak ho zhruba do jedné třetiny naplníme chemickou maltou. U plného zdiva vyplňte asi 2/3 otvoru. U děrovaných cihel se plní sítko celé, až po okraj.
7. Vložení kotevního svorníku: Do malty zasuňte kotevní svorník. Ale pozor! Vždy ho musíte jakoby trochu zašroubovávat. Při kotvení do plného materiálu přeteče po zašroubování svorníku přebytečná malta ven. Vyteklou maltu hned setřete třeba kouskem kartonu, než zatvrdne.
8. Doba vytvrzení: Teď musíte maltu nechat zatvrdnout. U chemických malt jsou přitom důležité dva údaje: doba zpracování a doba vytvrzení. Chemické kotvy jsou dvousložkové. Při vytlačování přes směšovač se obě složky spojí a dochází k chemickým reakcím. K vytvrzování (gelovatění) materiálu začne docházet přibližně po 6 minutách od aplikace. Do té doby můžete vložené šrouby nebo závitové tyče lehce vycentrovat. K samotnému vytvrzení obvykle dochází po 45 minutách, poté lze spoj již zatížit. Výše uvedené hodnoty odpovídají teplotě pokojové. Pokud byste například chemickou kotvu aplikovali v exteriéru při venkovní teplotě kolem nuly, začne materiál tuhnout až po 45 minutách a vytvrdne asi po 7 hodinách. Chemickou kotvu nechte plně vytvrdnout.

Kotevní patky pro kotvení do betonu

Kotevní patky jsou speciální ocelové prvky, které slouží k upevnění různých druhů stavebních konstrukcí a dřevostaveb do podkladu. Nejčastěji se používají při kotvení dřevěných konstrukcí (trámy, hranoly) do betonu nebo země. Jsou velmi spolehlivé, zajistí pevné a stabilní uchycení a lze je využít prakticky v jakémkoliv terénu. Uvažujete-li o stavbě nové terasy, pergoly, zahradního domku nebo dětského hřiště je kromě použití zemních vrutů možné založit stavbu na základové betonové pilíře. Kotevní patky jsou ocelové prvky navržené tak, aby přenášely zatížení z nadzemních konstrukcí do betonového základu.

Možnosti montáže kotevních patek

Kotevní patky se rozlišují podle toho, do jakého povrchu bude konstrukce upevněna. Můžete koupit patky do betonu nebo patky, které se zapouští přímo do země (zemní vruty, kotevní hroty). U patek do betonu se rozhodujeme také podle toho, zda budeme patky kotvit současně s procesem tvorby základů, tzn. do čerstvého betonu, nebo do již vytvrzeného betonu.

Upevnění kotevních patek do betonu

Pokud upevňujeme patky přímo do země, máme jednodušší práci. Potřebujeme k tomu pouze speciální klíč, který je možné si zapůjčit ve specializovaných prodejnách nebo přímo u výrobce. Je tu ale druhá možnost, a to upevnění kotevních patek do betonu. Na to budeme potřebovat čas buď na náročné vrtání a usazení té správné hmoždinky, nebo budeme muset použít chemickou kotvu.

Čtěte také: Průvodce výběrem hmoždinek

Pokud se chystáte použít ke kotvení patky do betonu s roxorem, máte dvě možnosti montáže:

1. Kotvení do čerstvého betonu: V prvním případě je nutné nejprve vykopat do země otvor a vyplnit ho betonem. Do betonu se začerstva vtlačí patka, vyrovná se a nechá zatuhnout. Roxor musí být zalitý betonem do 3/4 délky. Po zatuhnutí můžeme do patek zasadit dřevěné hranoly. Povrchovou úpravu a impregnaci hranolů je vhodné provést před ukotvením konstrukce. U první varianty, kdy základ není hotový a budeme jej teprve betonovat, můžeme využít kotevních patek s trnem, kdy trn kotevní patky přímo zabetonujeme do betonu.
2. Kotvení do hotového betonového základu: Do betonu se vyvrtá díra, do které je roxor ukotven pomocí chemické malty. Kotevní pilíře s deskou jsou vhodné pro připevnění k již hotový betonovým podkladům. Pilíře se šroubovicí jsou výškově nastavitelné, tudíž je možné dodatečně vyrovnat výškové rozdíly mezi jednotlivými patkami.

Postup montáže kotevních pilířů

1. Nejprve je nutné vyvrtat zespoda do středu sloupku otvor pro patku pilíře.
2. Poté se vyvrtají otvory pro vruty a sloupek se začistí.
3. V betonovém podkladu se vyvrtají díry pro hmoždinky, které se natlučou do připravených děr.
4. Kotevní pilíř se přichytí na sloupek pomocí vrutů a vruty se nechají povolené, utáhnou se až po usazení a ukotvení sloupku.
5. Sloupek s kotevním pilířem se usadí na betonový podklad s předvrtanými otvory a ukotví se pomocí vrutů.
6. Všechny vruty se dotáhnou pomocí ráčny.

Hmoždinky: Výběr, montáž a speciální typy

Aby bylo kotvení funkční, je třeba vybrat správný typ hmoždinky. Jenže vyznat se v nepřeberném množství různých provedení hmoždinek není jen tak. Abyste byli schopni vybrat správnou hmoždinku, musíte vědět, do jakého stavebního materiálu ji budete upevňovat. I když se běžně používají univerzální stavební hmoždinky, nikdy nezajistí takovou pevnost jako speciální hmoždinky určené přímo pro daný typ materiálu. Kromě materiálu musíte při výběru hmoždinky zohlednit i zatížení, způsob použití a další požadované vlastnosti.

Výběr správné hmoždinky

Pro běžné použití si vystačíte s klasickými hmoždinkami. Pro montáž plotovek a plotových latí do jeklu (dutého kovového profilu) se hodí hmoždinky s nerezovým vrutem FISCHER P 9 K (5 × 45 mm). Lehčí prvky - držáky plotových polí, lišty nebo dekorativní lamely - upevníte výše zmíněnou chytrou hmoždinkou FISCHER DuoPower 10 × 50 s nerezovým vrutem. Maximální zatížení hmoždinky se odvíjí od materiálu, ve kterém ji kotvíte. Pro kotvení pantů vstupních branek do plných cihel, betonu či ztraceného bednění sáhněte po montážní sadě 10 ks kotev do zděných sloupků. Hmoždinkami FISCHER DuoXpand 8 × 80 mm FUS s pozinkovaným šroubem připevníte k betonovému podkladu např. Pro montáž plotovek na kovové rámy jsou ideální hmoždinky s distančním límcem (např. FISCHER P 9 K), které zajišťují mezeru pro odvětrání a chrání dřevo před hnilobou. Při instalaci jednokřídlých vstupních branek sáhnou nakupující nejčastěji po kompletní montážní sadě 10 ks kotev pro vstupní branku do zděných sloupků, resp. Pro dvoukřídlou bránu nabízíme montážní sadu 20 ks kotev do zděných sloupků, ve které najdete všechny součástky v dvojnásobném množství. Konečně se dostáváme k jádru pudla, tedy k samotnému rozdělení hmoždinek podle konstrukce a způsobu použití. Mezi nejrozšířenější typ hmoždinek patří ty univerzální, které by měl mít po ruce v dostatečném množství každý kutil i řemeslník. Univerzální stavební hmoždinky jsou vhodné jak pro kotvení do plných stavebních materiálů, tak těch dutých. Svůj účel splní například při připevňování svítidel nebo lehkých skříněk. Vyrábí se v několika provedeních lišících se tvarem. Princip je však u všech stejný - po zasunutí hmoždinky do předvrtaného otvoru a zašroubování vrutu se roztáhne a zajistí pevné kotvení. Vyrábí se typy s límečkem i bez něj.

Postup montáže hmoždinky

1. Vyberte správný vrták: Průměr vrtáku musí přesně odpovídat průměru hmoždinky, tzn. pro hmoždinku 8 mm použijte vrták 8 mm. Do měkkých stavebních materiálů se doporučuje vyvrtat díru o 1 mm menší než je průměr hmoždinky. Při montáži se nebude hmoždinka protáčet a zvýší se její nosnost. Způsob vrtání zvolte podle typu materiálu. Do deskových a děrovaných materiálů (např. duté cihly, sádrokarton) vrtáme bez příklepu. Pokud si nejste jisti, do jakého materiálu se chystáte kotvit, poznáte to podle prachu z vyvrtaného otvoru.
2. Vyvrtejte otvor správné hloubky: Otvor by měl být o 5-10 mm hlubší než délka hmoždinky. Obecně je doporučeno vrtat otvor hlubší o velikost průměru hmoždinky. Pokud byste nevyvrtali dostatečně hluboký otvor, vrut by nebylo možné správně zavrtat. Při maximálním zašroubování vrutu musí špička vrutu přesáhnout přes konec hmoždinky.
3. Vyčistěte otvor: Prach a drobky z vrtání vysajte vysavačem nebo vyfoukejte.
4. Zasuňte hmoždinku: Hmoždinka by měla jít zasunout rukou nebo lehkým poklepáním kladívkem. Pokud nejde zasunout, je otvor malý.
5. Zašroubujte vrut nebo šroub: Používejte pouze vruty doporučené výrobcem hmoždinky. Pro pevné ukotvení je nutné vybrat vrut vhodné délky, vrut musí být dostatečně dlouhý. Po zašroubování by měl vrut o několik milimetrů přesahovat hmoždinku, tak zaplní prázdný prostor, který jste vyvrtali navíc. Správnou délku vrutu už víme, neméně důležité je také vybrat správný průměr vrutu. Pokud byste zvolili malý průměr vrutu, mohl by z hmoždinky vyklouznout. Průměr vrutu by měl činit minimálně polovinu průměru hmoždinky. Ke hmoždince musíte pořídit samozřejmě i vhodné vruty nebo háčky odpovídajícího průměru a délky. Ta by měla odpovídat minimálně součtu délky hmoždinky a jejímu průměru.

Jak vytáhnout špatně namontovanou hmoždinku?

Do plastové hmoždinky našroubujte vrut o jeden rozměr větší, než jste původně použili. Kovovou hmoždinku můžete zatlouct hlouběji do zdi tak, aby nepřekážela.

Kotvení do různých stavebních materiálů

Abyste byli schopni vybrat správnou hmoždinku, musíte vědět, do jakého stavebního materiálu ji budete upevňovat.

Čtěte také: Kompletní průvodce hmoždinkami Fischer

• Zdivo (pevná cihla i duťák): V pevných a plných materiálech, jako je plná cihla, kámen nebo beton uplatňují více rozpírací hmoždinky a kotvy.
• Beton (s trhlinami i bez trhlin): Do tvrdého betonu dobře využijete kotvy, které se v betonu roztáhnou a vytvoří maximálně pevný spoj.
• Turbošrouby: Je možné použít například ke kotvení dveří a oken přímo do zdiva bez nutnosti použít hmoždinku. Jejich výhodou je rychlá montáž bez nutnosti použití hmoždinky a navíc jiné působení na okolní materiál - netlačí na něj a snižují tak riziko prasknutí materiálu například v blízkosti rohů.
• Pórobeton (Ytong, plynosilikát): Ytong, plynobeton, plynosilikát, to všechno jsou názvy či druhy pórobetonu. Tak se označuje beton lehčený pomocí pórů ve struktuře hmoty, takže není tak pevný jako klasický beton. Proto má chemické kotvení v něm svá specifika. Je možné kotvit buď roztahovacími hmoždinkami, hmoždinkami se závitem, kotvami i chemickou maltou. Záleží na tvrdosti materiálu, průměru kotveného spojovacího materiálu a samozřejmě na hmotnosti (vytahovací síle), která bude následně na hmoždinku působit. Proč je na to potřeba speciální vrták? Má totiž prstenec, který vrták v místě otvoru zafixuje a poskytuje mu pevnou oporu. Při kroužení se tak zvětšuje pouze otvor uvnitř, ne „vstupní“ díra. Pak do otvoru dejte centrovací vložku, která zajistí, aby byl svorník opravdu kolmo ke zdi, protože v kuželovém otvoru ho nic nepodpírá. Vyplňte ho dobře smíchanou maltou odhadem ze dvou třetin. Pro kotvení do pórobetonového zdiva zvolte speciální hmoždinky, které jsou vhodnější než univerzální typy nebo hmoždinky do plného zdiva. Typy určené pro montáž do pórobetonových tvárnic nebo panelů mají po obvodu žebírka, která se po zašroubování vrutu do materiálu „zakousnou“. Hmoždinka GB je vyrobena z kvalitního nylonu a osazuje se do zatlučením kladivem do otvoru předvrtaného bezpříklepovým vrtáním.
• Sádrokarton, OSB desky: Pro hmoždinku, která se bude kotvit do desky je buď důležité maximalizovat plochu, díky které bude v desce držet (hmoždinky s hrubým závitem, například Duoblade), nebo se za deskou zauzlují, případně velmi dobře fungují sklopné hmoždinky, které se po provlečení dírou zapřou za deskou. Jejich montáž je velmi jednoduchá a výsledky jsou oslňující. Hmoždinky do sádrokartonu mají speciální konstrukci se širokým závitem nebo křidélky pro rozložení zatížení na větší plochu. Díky ostrému závitu je rovnou přivrtáte. Používají se pro police na knihy, nástěnné skříňky, věšáky na šaty nebo montáž lehkých svítidel. Potřebujete-li připevnit předměty do sádrokartonových předstěn, stropů nebo jiných SDK konstrukcí, sáhněte po speciálních hmoždinkách určených právě do sádrokartonu. Jsou vybavené ostrým samozřejmým závitem, a tak se instalují bez předvrtávání. Na těžší břemena sáhněte po kovových hmoždinkách vybavených deštníčkem s velkým rozpěrným rádiem. Pro deskové materiály jsou vhodné i hmoždinky s krátkou rozpěrnou délkou, které se jednoduše montují díky vytvarovanému vnitřnímu závitu. Neexistuje univerzální doporučení, pro jaký typ hmoždinky do SDK sáhnout.
• Zateplení a fasády: Zvláštní pozornost pak věnujte při vrtání a upevňování předmětů do zateplovacích systémů. U nich je potřeba zabránit riziku pronikání vlhkosti a vytváření tepelných mostů, které mohou negativně ovlivnit energetickou náročnost domu. Hmoždinky do izolací a fasád jde rozdělit na dva druhy - ty, které se kotví do zdi pod izolaci (talířové pro přikotvení izolace ke zdi) a hmoždinky, které drží přímo v izolaci. Ty mají velmi hrubý závit tak, aby i měkký materiál udržel požadovanou zátěž, podobně jako u SDK. Samostatnou kategorii hmoždinek tvoří ty určené pro kotvení do zateplovacích systémů. V takovém případě je výběr vhodného provedení obzvláště důležitý, protože volbou špatné hmoždinky můžete narušit funkci zateplení a vytvořit nežádoucí tepelné mosty. Konkrétní typ hmoždinek je třeba vybrat s ohledem na typ použitého izolantu. Kvalitní hmoždinky tvoří ucelenou sestavu, která zajistí přerušení tepelného mostu, dokonalé kotvení i utěsnění. Některé typy sestav jsou například tvořené kombišroubem, protichladovým kuželem se skelnovláknitou výztuhou a plastovou zátkou pro utěsnění. Vždy se řiďte doporučeným postupem udávaným výrobcem konkrétního zateplovacího systému a poraďte se s odborníky. Pro montáž zateplovacího systému se používají fasádní talířové hmoždinky.

Samostatnou kategorii tvoří ocelové kotvy, se kterými bezpečně připevníte i těžká břemena. Výrobci hmoždinek a kotevní techniky vyrábí různé typy, které jsou předurčené pro speciální použití. Vždy mějte po ruce dostatečné množství univerzálních stavebních hmoždinek, které jsou vhodné jak pro kotvení do plných, tak dutých materiálů.

tags: #hmozdinka #do #betonu #sroub #průvodce

Oblíbené příspěvky:

• průvodce výběrem lepidla na obklady
• Řešení pro sprchové kouty: Geberit CleanLine
• Přečtěte si, jak snadno skrýt kabely
• Detailní informace o lepidle DenBit BOND
• Vše o fasádních barvách Teluria