Jak provést hrubou omítku na podzim: Kompletní průvodce

Omítání je činnost vyžadující zručnost a cvik. Nejedná se však o nic, co byste nedokázali zvládnout bez zedníka. Na začátek si pojďme vysvětlit, k čemu vlastně omítka slouží. Jedná se o vrstvu materiálu nanesenou na stěnu, kterou poté zpevňuje a chrání. Dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti. Před samotným omítáním je dobré pamatovat, že omítek je více druhů lišící se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností. Existují omítky pro strojní i ruční omítání.

Specifika omítání v podzimním období

Nezapomeňte, že omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla +35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky.

Při zdění uvnitř stavby platí - pokud v prostředí, kde pracujeme, neklesne během celého dne (alespoň 24 hodin) průměrná teplota pod +5 °C, můžeme zedničit, tedy zdít a betonovat, po celý rok. Optimální však je průměr o 10 stupňů vyšší. Může se stát, že se nám i přes nepříznivé podmínky podaří omítku nanést, ale po vyzrání zjistíme, že je odfouklá, tedy lidově řečeno na nic.

Je-li prostor trvale vytápěn na 18 - 20 °C, lze omítat bez obav i při venkovních mrazech. Pokud budeme s takovou situací počítat, je vhodné provést uvnitř omítky za topidly v předstihu, aby mohla být v mrazech zapojena. Pro zbytek omítek pak využijeme písku uloženého v teple a suchu, nebo suchých pytlovaných maltovin. A venku může mrznout a sněžit.

Omítaná zeď nesmí ani zvenku promrzat. V takové situaci nanášená omítka stéká, protože promrzlá zeď z ní nesaje vlhkost. Je třeba práci přerušit a pokračovat až po rozmrznutí a vysušení zdi.

Čtěte také: Kompletní postup omítání stěn vlastníma rukama

Zdivo, které je příliš vlhké, se nedoporučuje omítat, protože by docházelo k příliš velkým objemovým změnám v konstrukci omítky. To by poté mělo jiné mechanické vlastnosti, než potřebujeme. K nadměrnému zvlhnutí zdiva dochází při přívalových deštích, nebo po mokrých technologických procesech ve vyšších částech stavby. V takovém případě je zkrátka lepší počkat, než se zdivo vysuší, a nebo nákladně zdivo vysušit vysoušecími přístroji.

Teplé a suché počasí je samozřejmě lákavější, neboť podstatně urychlí vyschnutí zdiva. Pozor však, neuspíší jeho vyzrání. Velké sucho škodí právě tak jako mráz. Malta a beton se na rozdíl od rozpínavé sádry při rychlém vyschnutí silně smršťují i rychlou ztrátou vody. To znemožní nastartování procesu zrání a tuhnutí. Malty i beton se tím “spálí” a doslova se rozsypou. Za parného suchého počasí se proto vyplatí zdít s navlhčenými cihlami, aby malta měla z čeho brát vlhkost ke svému vyzrávání. Venkovní omítky, ať již jde o jádrové nebo štukové anebo jakékoli jiné, by měly do zámrzu nejen proschnout, ale i vyzrát. Je na to zapotřebí 4 až 6 týdnů. To znamená, že bychom měli omítat nejpozději do poloviny října a stejně si pečlivě všímat dlouhodobé předpovědi počasí.

Při provádění vnitřních mokrých procesů je nezbytné zajistit dostatečné větrání a případně použít odvlhčovače pro efektivní odvod vlhkosti, jinak hrozí problémy s vysycháním a vznik plísní.

Příprava podkladu pro hrubou omítku

Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Podklad by měl splňovat několik základních kvalitativních parametrů:

  • Rovný
  • Pevný a únosný
  • Nasákavě soudržný
  • Technologicky zaschlý
  • Nesmí být zmrzlý

Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout. Stejně tak tomu je v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Vlhkosti stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčena chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínaní vlhkosti do stěny a poté zdivo vysušit. Vše odstraňte smetákem či kartáčem.

Čtěte také: Jak vybrat správnou fasádní barvu

Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.

Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku. Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.

V oblastech, kde jsou ve zdivu zazděny jiné prvky, které mají jiné fyzikální vlastnosti, je potřeba vložit výztužnou síť pro jádrové omítky. Tato síť zajistí, že nebude docházet k dilatačním prasklinám v takto komplikovanějších místech. Dále si vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. To je většinou u napojení příček a nosných stěn, nebo v případě starších domů na místech, kde jsou drobné, staticky nevýznamné praskliny. Tyto místa je dobré vyztužit výztužnou sítí.

Seznam potřebného nářadí

Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o:

  • Zednickou lžíci
  • Vodováhu
  • Olovnici
  • Zednické hladítko
  • Zednickou naběračku (fanku)
  • Velkokapacitní vědro
  • Zednickou stěrku
  • Míchadlo (vrtulové mísidlo)
  • Stahovací lať (hliníkovou či dřevěnou)
  • Zednickou skobu
  • Ruční omítačku (pro špricování)
  • Klasickou míchačku (pro větší plochy)
  • Stavební kolečko (pro přepravu malty)
  • Omítníky (dřevěné latě nebo ocelový drát)

Míchání malty pro hrubou omítku

Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a případně vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Pokud potřebujete „mastnější směs“, přidejte více vápna.

Čtěte také: izolace věnce v hrubé stavbě

Materiál připravte vsypáním suché směsi do předepsaného množství vody a jejím smícháním. K rozmíchání směsi použijte pitnou vodu nebo vodu odpovídající EN 1008. Smíchání proveďte pomocí bubnové míchačky nebo pomaluběžného vrtulového mísidla. Rozmíchejte na homogenní směs bez hrudek, nechte odležet několik minut a poté znovu zamíchejte.

Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani moc hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá. Nesmí však být ani příliš řídká, protože by naopak stékala ze stěny.

Tabulka: Doporučené poměry složek pro vápennocementovou omítku

Složka Poměr (lopaty)
Hašené vápno 1
Cement 1
Písek (říční/kopaný) 3-5
Voda dle potřeby (do správné konzistence)

Aplikace hrubé omítky

Omítání vnitřních stěn lze rozdělit do třech základních kroků. Pokud se budete držet tohoto návodu na omítání, minimalizujete riziko, že se vám vnitřní omítka nepovede. Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat.

K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (případně 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať, a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.

Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání. Opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik. Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní.

Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka, případně zednická lžíce. Naberte maltu a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu. Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Při pomalém švihu omítka neulpí na povrchu stěny a opadne, při rychlém pohybu se rozprskne do všech stran a většina skončí na zemi. Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu.

Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Tloušťka jedné vrstvy by neměla přesáhnout 15 mm. Při větších tloušťkách omítky doporučujeme dvouvrstvé zpracování. Nanášení druhé vrstvy provádíme na čerstvý, ale zavadlý podklad. Poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Strženou jádrovou omítku zatáhneme kovovým nebo dřevěným hladítkem, v případě nerovností doplníme hladítkem maltu.

Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka.

Vyzrávání a sušení omítky

Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy.

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.

Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. Obecně se uvádí, že 1 mm omítky schne přibližně 1 den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.

Pokud bychom měli hrubou venkovní omítku hotovou až koncem října nebo v listopadu a chtěli začít nanášet štuk nebo břízolit, je lepší nechat “jádro” do jara a definitivní úpravu udělat až koncem dubna nebo začátkem května. Pokud je hrubá omítka dobře vyzrálá, jsou škody, které by mohly napáchat zimní a jarní plískanice a mráz, mizivé.

Důležité je vědět, které práce jsou v zimě proveditelné, na co si dát obzvlášť pozor a jaké postupy a materiály vám pomohou dosáhnout kvalitního výsledku i při teplotách pod bodem mrazu. V horkém počasí je třeba ji chránit proti rychlému vysychání zakrytím plachtou. Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm.

tags: #jak #provést #hrubou #omítku #na #podzim

Oblíbené příspěvky: