Hrubá omítka: Podrobný postup omítání svépomocí

Omítání patří mezi základní dovednosti každého zedníka. I laik by ale měl vědět, jak na omítku, aby si doma mohl omítnout zeď nebo spravit oprýskané zdivo. Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale ve skutečnosti jde hlavně o pochopení správného postupu a pečlivou přípravu. Omítky jsou totiž zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky.

Kdy se pustit do omítání svépomocí a kdy ne

Omítání svépomocí dává smysl hlavně tehdy, když chcete mít práci pod kontrolou, neřešíte časový tlak a jde vám o běžné úpravy interiéru. Pro menší úpravy, jednu místnost nebo práci po etapách zůstává ruční omítání praktickou volbou. Omítání vnitřních stěn lze rozdělit do třech základních kroků. Pokud se budete držet tohoto návodu na omítání, minimalizujete riziko, že se vám vnitřní omítka nepovede. Nezapomeňte, že omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky. Stejně tak je nevhodné omítat příliš nahřáté zdivo v obdobích letních měsíců. Zdivo se v takovém případě naopak musí před omítáním navlhčit.

Druhá možnost je obrátit se na firmu, která se zabývá pouze vnitřními omítkami. Můžeme si vybrat stříkané omítky jednovrstvé sádrové, nebo dvouvrstvé štukové. Firma si na stavbu přiveze silo, osadí kovové rohové profily a provede omítky ve vyšší povrchové kvalitě a za nižší cenu než při ručním omítání.

Typy omítek a jejich využití

Před samotným omítáním je dobré pamatovat, že omítek je více druhů lišící se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností. Při výběru omítky je důležité zohlednit místo použití, stav podkladu i požadovaný výsledek. Ne každá omítka se hodí všude - některé slouží jako základní vrstva, jiné jako finální úprava a další řeší specifické problémy, jako je vlhkost nebo tepelná izolace.

Jádrová omítka patří k nejpoužívanějším typům a tvoří základní vrstvu omítkového systému. Jádrová omítka slouží pro vyrovnání nerovností na stěně. Jedná se o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky a může mít tloušťku až několik centimetrů. Následně jádrová omítka slouží jako podklad pro nanesení finální pohledové vrstvy - štuku. V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Povrch jádrové omítky je hrubší a je možné jej ponechat jako finální pohledovou vrstvu například v garáži či ve sklepě.

Čtěte také: Jak vybrat správnou fasádní barvu

Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu.

Druhy jádrových omítek podle složení:

• Vápenocementová omítka: Pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná. Má charakteristickou šedou barvu. I kvůli tomu se obvykle nepoužívá jako finální vrstva ani pro nenáročné aplikace.
• Vápenná omítka: Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm). Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost.
• Sanační omítka: Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů. Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov.
• Tepelně-izolační omítka: Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch. Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren).
• Lehká vápenocementová omítka: Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady. Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.

Příprava omítkové směsi

Když nevíte, jak na omítku, respektive na její přípravu, můžete si ji koupit už nachystanou. Jádrové omítky pro ruční zpracování se dodávají v pytli podobně jako cement. Obsah pytle pak stačí nasypat do vědra, zalít vodou a promíchat stavebním míchadlem. Je to rychlé a snadné. Kupované jádrové omítky mají vysokou kvalitu. Dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy.

Jestli se nebojíte práce a chcete trochu ušetřit, můžete si jádrovou omítku připravit svépomocí. Základní složky jsou písek frakce 0/4, dále cement, vápno a voda. Základní poměr je tento: 6 dílů písku, 3 díly vápna a 1 díl cementu. Voda se dolévá podle potřeby tak, aby měla omítka konzistenci krupicové kaše. Čím více přidáte cementu, tím bude omítka tvrdší, naopak přidáním vápna bude omítka vzdušnější a lépe se vám bude nahazovat. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.

Materiál připravte vsypáním suché směsi do předepsaného množství vody a jejím smícháním. K rozmíchání směsi použijte pitnou vodu nebo vodu odpovídající EN 1008. Smíchání proveďte pomocí bubnové míchačky nebo pomaluběžného vrtulového mísidla. Rozmíchejte na homogenní směs bez hrudek, nechte odležet. Nechte několik minut odstát a poté znovu zamíchejte. Dávejte si také pozor na čas. Rozmícháme si omítku na vhodnou konzistenci, nesmí být příliš řídká, aby nestékala po zdivu, ani příliš hustá, vytvářela by tuhé koláče (ve stavební míchačce promícháváme asi 1 minutu).

Příprava podkladu

Správná příprava zdi je jeden z nejdůležitějších kroků při omítání zdí. Pokud se podklad podcení, omítka nemusí dobře držet, může praskat nebo se časem odlupovat. Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý. Povrch nesmí být zmrzlý, nebo vodoodpudivý. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. Staré zdivo vyžaduje jiný přístup než nové stěny. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.

Čtěte také: izolace věnce v hrubé stavbě

Opravy nerovností a trhlin

Podklad se nejprve musí opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny. Nerovnosti podkladu vyrovnejte vhodnými materiály a nechte vyschnout a vyzrát.

Penetrace a cementový postřik (špric)

Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné. Před samotným nahazováním omítky je potřeba zeď lehce navlhčit. Stačí jemné pokropení vodou, ideálně konví s kropicí hlavicí. Důležité je celou stěnu navlhčit, aby nevysávala vodu z cementového postřiku. Savé podklady provlhčete vodou do matně vlhka, hladké podklady zdrsněte nebo použijte kontaktní můstek.

Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Jeho účelem je, aby sjednotil povrch zdiva. Až po zaschnutí postřiku můžeme na zdivo nahazovat připravenou jádrovou omítku.

Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.

Speciální případy - nepálené zdivo a vlhkost

Omítání starého zdiva vyžaduje jiný přístup než práce na nových stěnách. Staré zdi bývají zatížené vlhkostí, solemi nebo nestejnoměrnou savostí, což může výrazně ovlivnit přilnavost i životnost nové omítky. Obvykle se s nepálenými cihlami setkáme při rekonstrukcích starých domů a v poslední době zažívají renesanci. Nevýhodou je nižší pevnost, do vepřovice se také obtížně instalují hmoždinky, nesnáší vlhko. Omítat takové cihly můžeme běžnou jádrovou omítkou, jak bylo popsáno výše. Důležitá je ale příprava takové zdi. Starý a osvědčený postup při rekonstrukcích stěn z nepálených cihel je tento - na zeď je potřeba nejprve přitlouct rabicové pletivo. Do zdi se zatlouká obyčejnými skobami. Takto upravenou zeď ošetříme vápenocementovým postřikem, který necháme pořádně vytvrdnout. Až pak můžeme začít nahazovat jádrovou omítku tak, jako by šlo o klasické zdivo.

Čtěte také: Složení venkovní omítky

Pokud se u zdiva dlouhodobě objevuje vlhkost nebo solné výkvěty, běžná omítka často nestačí. Zdivo, které je příliš vlhké, se nedoporučuje omítat, protože by docházelo k příliš velkým objemovým změnám v konstrukci omítky. To by poté mělo jiné mechanické vlastnosti, než potřebujeme. K nadměrnému zvlhnutí zdiva dochází při přívalových deštích, nebo po mokrých technologických procesech ve vyšších částech stavby. V takovém případě je zkrátka lepší počkat, než se zdivo vysuší, a nebo nákladně zdivo vysušit vysoušecími přístroji. Vlhkosti stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčiněna chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit. Při práci se sanační omítkou je důležité dodržet několik navazujících kroků, které zajistí její správnou funkci a dlouhou životnost.

Potřebné nářadí

Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku (fanku), velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu. Hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se samozřejmě hodí klasická míchačka, zejména pokud omítáte větší plochy. Pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.

Aplikace hrubé omítky

Když máme připravenou omítku i zeď, můžeme začít s nahazováním jádrové omítky. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítku aplikujte na plochu zednickou lžící nebo jiným vhodným nástrojem. Poté plochu srovnejte nahrubo stahovací latí nebo hladítkem do požadované roviny. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm.

Příprava omítníků

Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používaly omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě.

Nahazování omítky

Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik). Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Zednickou naběračkou, příp. zednickou lžíci naberte maltu na a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu. Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Při pomalém švihu omítka neulpí na povrchu stěny a opadne, při rychlém pohybu se rozprskne do všech stran a většina skončí na zemi. Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Pokud na zdi nedrží, zkuste přidat vápno. Jestli se malta příliš rozstříkává, je moc řídká. Takovou směs je třeba zahustit. V nahazování „bochánků“ pokračujeme dál, zhruba do metru výšky stěny. Pak si vezmeme stahovací lať a latí opřenou o omítníky stáhneme omítku do roviny. Staženou maltu vrátíme zpátky do koleček nebo vědra a po promíchání ji můžeme na zeď znovu nahodit. Takto pokračujeme, až je celá zeď nahozená. Jádrová omítka se nanáší ve dvou vrstvách bezprostředně za sebou. První vrstva se pouze nechá chvílí „zavadnout“, a pak se již nahodí vrstva druhá.

Rohy a hrany

Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti. Rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky. Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky. Pokud omítáte stěny z tvárnic, lze pro omítání použít ocelové rychloomítníky, které se na stěnu nalepí na tenkou vrstvu malty.

Technologické přestávky a finální úpravy

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den. Minimální doba zrání jádrové omítky se uvažuje 1 den na 1 mm nanášené vrstvy. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.

Zahlazení povrchu

Ihned po nahození jádrovou omítku strháváme latí, pohybujeme jí přitom po omítnících střídavě ve svislém i vodorovném směru. Strženou jádrovou omítku zatáhneme kovovým nebo dřevěným hladítkem, v případě nerovností doplníme hladítkem maltu. Vyjmeme omítníky a rýhy po nich zapravíme. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Až omítka zavadne, je potřeba ji zahladit dřevěným hladítkem. Zavadlá omítka se pozná tak, že když ji přejedete prstem, vytvoří se pouze šmouha, ale prst nezajede do omítky. Dřevěné hladítko si namočíme do vody a krouživým pohybem celou zeď přehoblujeme. Je to rychlá práce a dobře jde od ruky. Po zavadnutí omítky plochu ztočte hladítkem do požadované rovinnosti.

Natažení štukové omítky

Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu.

Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm.

tags: #hruba #omitka #postup

Oblíbené příspěvky:

• Vše o izolaci PVC potrubí
• Inovativní řešení Guttanit+ pro udržitelné stavby
• Vše o JSA Fish Deštník PVC
• Střechy v Milovicích: Případová studie požárů a incidentů
• Ekologické vytápění dřevem