Hydroizolace a gravitační odvodnění: Klíč k trvanlivosti staveb

Ochrana spodní stavby proti vodě a radonu ovlivňuje významné parametry stavební konstrukce, jakými jsou její užitná hodnota, trvanlivost a možnost využívání suterénních prostor. Vzhledem k tomu, že izolace spodní stavby jsou po svém zabudování nepřístupné, je zřejmé, že musí být navrhovány s největší odpovědností a z kvalitních materiálů, jejichž životnost odpovídá předpokládané životnosti stavebního díla.

Hydroizolace staveb se navrhují tak, aby bránily pronikání vod v kapalném nebo tuhém skupenství do chráněných konstrukcí nebo na jejich chráněný povrch, pokud speciální předpisy nebo požadavky objednatele nestanoví jinak. Připouští-li se pronikání vody v libovolném skupenství do konstrukce, chráněného nebo vnitřního prostoru, nesmí být pronikající voda na závadu funkci konstrukce nebo prostoru. Stavební konstrukce se navrhují tak, aby se dosáhlo jejich příznivého vlhkostního stavu a režimu.

K tomu se doporučuje zamezit nebo omezit transport vody do konstrukce; omezit množství technologické vody; omezit množství pohlcené vody srážkové; vyloučit nebo omezit kondenzaci vodní páry v konstrukcích nebo na jejich povrchu; umožnit únik vody z konstrukcí větráním popř. vodivostí vlhkosti a výparem z povrchu.

Hydrogeologický průzkum (HGP)

Před stavbou opěrné zdi je třeba provést hydrogeologický průzkum (HGP), abychom zjistili typ podloží, zatřídění zeminy a hladinu podzemní vody. Pro jednoduché stavby poslouží HGP formou kopaných sond. Pro složitější stavby je třeba sondáž pomocí kopaných či vrtaných sond a dále laboratorní rozbor zemin - zejména rozbor zrnitostního složení, stanovení úhlu vnitřního tření zeminy, koheze, objemové hmotnosti atd. Rozbor by měl být proveden pro základovou půdu (zemina, na které stěna bude stát) a zeminu, která bude působit na rub zdi tlakem. Součástí HGP by v každém případě mělo být ověření hladiny podzemní vody. Zvýšená hladina podzemní vody může vyvolat zvýšené nároky na konstrukci drenáže zdi, kterou lze pro specifické podmínky provádět pod stěnou (pokrývková drenáž) nebo za stěnou (komínová drenáž).

Hydrofyzikální namáhání a spolehlivost hydroizolací

Stavby jsou namáhány vodou, vyskytující se v různorodých formách v přírodě i ve stavbě, v míře závislé na situování objektů v krajině, osazení v terénu, provozu uvnitř i vně objektů i způsobu realizace staveb apod. Nejvýznamnějším ukazatelem, na kterém závisí návrh této ochrany, je míra hydrofyzikálního namáhání. Ta se předběžně stanovuje při hydrogeologickém průzkumu území, do kterého má být stavba umístěna. Konečné rozhodnutí o skutečné hydrofyzikální expozici je však na projektantovi, který musí zohlednit spolu s uživatelskými požadavky a technickým řešením stavby také způsob osazení stavby do terénu, odvodnění základové spáry, vztah k okolí a další vlivy.

Čtěte také: Materiály pro sokl

Kategorie hydrofyzikální expozice:

• P Namáhání vodou v plynném skupenství (vodní parou): Vzniká v důsledku koncentrace vodní páry ve vzduchu, difúze a kondenzace vodní páry v konstrukcích.
• Namáhání kondenzátem: Vzniká, dochází-li na povrchu stavební konstrukce ke kondenzaci vzdušné vlhkosti v důsledku poklesu povrchové teploty konstrukcí pod rosný bod.
• Namáhání odstřikující vodou: Vzniká, působí-li na stavební konstrukci dopadající voda, která se odrazila od volných přilehlých povrchů.
• A Namáhání vzlínající vlhkostí: Vzniká, působí-li na stavební konstrukci voda, šířící se v přilehlém pórovitém horninovém prostředí nebo ve stavebních materiálech popř. šířící se z povrchu konstrukcí působením kapilárních sil, vypařováním a kondenzací v kapilárních systémech, a to všemi směry i proti směru gravitace a přes rozhraní vrstev.

Hydroizolační konstrukce se porovnávají podle spolehlivosti, s jakou zajišťují splnění své hydroizolační funkce. Na spolehlivost hydroizolačních konstrukcí má největší vliv mechanická odolnost; možnost kontroly funkce před předáním; možnost lokalizace vady nebo poruchy; opravitelnost vady nebo poruchy.

Drenážní systémy u opěrných zdí

Princip odvodnění je důležitý pro všechny typy opěrných zdí, včetně gabionových zdí, svahových tvárnic i zdi ze ztraceného bednění, ale provedení se mírně liší v závislosti na konstrukci a materiálu. Gabionové zdi mohou být stabilní, pokud je drenáž správně provedena, ale stále hrozí deformace. Svahové tvárnice spoléhají na vlastní hmotnost a odstupňovanou konstrukci proti svahu, což zvyšuje riziko jejich nestability.

Systém opěrných zdí Stavoblock oproti běžným řešením minimalizuje rizika díky své suché montáži. Pohledové prvky jsou pevně spojeny statickými dvoutáhly, která se provazují s terénem, což zajišťuje stabilitu konstrukce.

Kroky pro správné odvodnění opěrné zdi:

1. Pro zajištění správného odtoku vody je nutné, aby terén za opěrnou zdí byl mírně vyspádovaný směrem od konstrukce. Dno výkopu pro štěrkový základ (300 mm) by mělo být vyspádováno v minimálním sklonu 1:12 (cca 5° nebo 8 %) směrem k zadnímu líci stěny. Tloušťka štěrkového polštáře se mění v závislosti na sklonu drenážní trubky, aby byl zajištěn její plynulý spád.
2. Prohloubený výkop pro drenážní trubku - Alternativně lze drenážní trubku umístit do prohloubeného výkopu za nebo pod opěrnou zdí Stavoblock. Toto řešení umožňuje zvýšit sklon trubky, čímž se urychlí gravitační odtok vody a minimalizuje riziko stagnace. Drenážní trubka - Na úrovni základové spáry se pokládá perforovaná drenážní trubka (ø100-150 mm se žlábkovaného nebo profilovaného HDPE nebo PVC), která je obsypána štěrkem a obalena geotextilií, aby se zabránilo jejímu zanášení jemnými částicemi. Trubka se uloží do nejnižšího místa štěrkového polštáře a zajišťuje odvod vody z celého drenážního systému stěny. Spád trubky je obvykle ke koncům stěny.
3. Drenážní rigol se provádí těsně za korunou zdi a má za účel zamezit přetékání povrchové vody přes korunu zdi a prosakování povrchové vody do zdi. Přetékající voda způsobuje zašpinění zdi. Rigol se buduje v rámci pokládání poslední vrstvy zeminy. Odvádí vodu ke koncům stěny nebo do vpusti. Nejčastěji je proveden z asfaltu nebo nepropustného betonu. Může to být ale také vrstva málo propustné zeminy.
4. Systém opěrných zdí Stavoblock zajišťuje přirozenou drenáž díky specifické výplni mezi tvarovkami. Jednotlivé dutiny se zasypávají tříděným a vymývaným kamenivem frakce 16/32 mm, které umožňují volný průchod vody. Pro finální dosypání se používá kamenivo frakce 8/16 mm, čímž je zajištěna stabilita konstrukce a efektivní odvodnění bez nutnosti dalších složitých drenážních opatření.

Hydroizolace spodní stavby

Hydroizolace spodní stavby je důležitým krokem jak při budování nového domu, tak při rekonstrukci. Zamezuje totiž pronikání vody dál do základů domu a chrání tak konstrukci před poškozením. Díky hydroizolaci si tak zajistíte dlouhou životnost celé stavby. Hydroizolace spodní stavby zahrnuje ochranu základové desky a stěn základů proti vlhkosti a vodě. Jejím hlavním úkolem je zabránit průniku dešťové, povrchové i spodní vody do konstrukce domu, a tím předejít poškození stavebních materiálů. Detail hydroizolace spodní stavby musí být proto pořádně promyšlen. Jedině tak dlouhodobě ochráníte, jak vodorovnou, tak svislou konstrukci a předejdete vlhkosti uvnitř budovy.

Proč je hydroizolace spodní stavby potřeba?

• Vzlínání vlhkosti: Bez kvalitní izolace vlhkost postupně vzlíná z půdy dál do zdiva. Voda se nejdřív dostane do sklepa a pokud to nebudete řešit bude pokračovat dál. Pak vás čeká opadávající omítka a často i plíseň i v obytných místnostech.
• Vlhkost ve sklepě: Pokud není správně provedená hydroizolace, voda se může hromadit právě ve sklepě. Sklep kvůli tomu moc nevyužijete a navíc se voda může dostat dál.
• Zkrácení životnosti budovy: Vlhkost ve stavební konstrukci snižuje její izolační schopnost a navíc může vést k narušení její pevnosti.

Kvalitní hydroizolace je tedy investicí, která předejde budoucím problémům a nákladným opravám.

Čtěte také: Demontáž cihel při opravě hydroizolace komína

Metody hydroizolace spodní stavby:

• Asfaltové pásy: Jsou odolné vůči tlakové vodě a dlouho vydrží, nicméně aplikace je trochu náročnější. Je pravděpodobné, že si budete muset připlatit za odborníky, kteří hydroizolaci provedou. Pokud totiž asfaltové pásy aplikujete špatně a např. spáry nebudou správně těsnit, bude hydroizolace k ničemu.
• Tekutá guma: Moderní alternativa k asfaltovým pásům na bázi asfaltové emulze. Tento materiál můžete aplikovat, jak nástřikem, tak štětcem nebo válečkem a případě ho vyztužit geotextilií. Její aplikaci navíc zvládnete jednoduše sami.

Kdy hydroizolaci spodní stavby provést?

Ideální čas je samozřejmě po položení a vytvrdnutí základů. Hydroizolace se v tomto případě jednoduše aplikuje na základovou desku a stěny základů ještě před samotnou výstavbou nadzemní části domu. Pokud ale řešíte vlhkost u starších budov, kde hydroizolace nebyla správně provedená, můžete spodní stavbu hydroizolovat dodatečně. Tady vás nicméně čeká trochu víc práce, protože postup zahrnuje odkopání základů.

Postup hydroizolace spodní stavby:

1. Příprava podkladu: Nové základy domu musí být dostatečně vytvrzené a očištěné od prachu a nečistot. Staré základy je potřeba odkopat a očistit. Na zvážení je pak aplikace penetračního nátěru.
2. Aplikace hydroizolace: Když jsou základy připraveny, je čas na aplikaci vybrané hydroizolace. Tady je potřeba myslet na to, aby nikde nebyly mezery, škvíry nebo vzduchové bubliny.
3. Vyztužení geotextilií: Pokud je to potřeba a pokud hydroizolujete tekutou gumou, geotextilie se přikládá na izolační vrstvu pro zvýšení odolnosti a přetírá se další vrstvou. Většinou se instaluje na různé předěly nebo kolem prostupů.
4. Kontrola po dokončení: Po aplikaci a zaschnutí nátěrů je potřeba vše překontrolovat - hlavně místa s nerovnostmi i celkovou kvalitu izolace.

Odvodnění plochých střech

Odvodnění plochých střech je možné navrhovat jako systém gravitační nebo podtlakový. Oba systémy se liší tím, že u gravitačního systému se uvažuje se stupněm plnění svislého odpadu max. 0,33, u podtlakového systému se uvažuje s plným plněním. Při navrhování gravitačního odvodnění je nutné vycházet nejen z ČSN EN 12 056-3: 2001, ale také z ČSN 73 1901 Navrhování střech a z ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace. Vedle vlastního dimenzování průměrů vpustí a jejich počtu pro konkrétní střechy, pro které je možné využít podklady poskytované výrobci, je nutné dodržet vždy jednu základní zásadu: pro odvodnění každé střešní plochy navrhnout nejméně dvě střešní vpusti. Malé plochy lze odvodnit jen jednou vpustí, ale musí být vždy doplněné pojistným přepadem nebo chrličem.

U plochých střech s atikou nebo vyššími částmi budovy po celém jejím obvodu je třeba počítat s možností zanesení vpustí nebo odpadního potrubí a s tím souvisejícím rizikem dodatečného zatížení střešní konstrukce zvýšenou hladinou vody. Hmotnost vody namáhající střechu se stanoví podle polohy pojistného odvodnění.

Výpočet odtoku srážkových vod z ploché střechy:

Qr = i . A . C

• Qr … odtok srážkových vod [l/s]
• i … intenzita deště je průměrná hodnota, která je stanovená pro celé území ČR na 0,03 l/s.m² (dle ČSN 75 6760: 2014 Vnitřní kanalizace)
• A … Účinná plocha střechy dle ČSN EN 12056-3: 2001 je půdorysný průmět odvodňované plochy v m². Do účinné plochy se započítávají i navazující a přilehlé konstrukce odvodněné na plochu střechy. Dle čl. 4.3.4 se zohledňuje také účinek větru ve výpočtech dešťového odtoku, a to v případech, kde je déšť větrem hnán proti stěně a může odtékat na střechu či do střešního žlabu, v tom případě se doporučuje připočíst 50 % plochy stěny k účinné ploše střechy.
• C … Součinitel odtoku je bezrozměrné číslo, v závislosti na druhu odvodňované plochy, u standardních střech s nepropustnou horní vrstvou = 1,0.

Umístění střešních vpustí:

Střešní vpusti a prostupy potrubí se nesmí umisťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Jedná se o nejčastěji porušovanou základní zásadu při návrhu odvodnění plochých střech. Takové provedení má za následek nejen riziko hromadění nečistot, ale zejména konstrukce střešní vpusti neumožňuje opracování v blízkosti atik a jiných prostupů.

Čtěte také: Hydroizolace spodní stavby: Novostavby a rekonstrukce

Osazení a kotvení střešních vpustí:

Hrdlo vpusti, které je v úrovni horního povrchu vodotěsnicí vrstvy, musí být nejnižším místem přilehlé střešní plochy i při uvážení průhybu střechy (ČSN 73 1901 - C.1.2). Je vhodné, aby povrch hydroizolačního povlaku v okolí vpusti byl níže než povrch hydroizolačního povlaku přilehlé plochy střechy. Těleso vpusti musí být vždy připevněno k nosné vrstvě (ČSN 73 1901 - C.1.10).

Užití ochranného koše nebo mřížky:

Ochranné košíky a vpusti se musí kontrolovat, případně čistit, nejméně 2krát ročně (ČSN 73 1901, tabulka H.1). Vpusti by měly mít vždy ochranný košík (lapač střešních splavenin), který zabraňuje vniku větších nečistot do dešťového odpadního potrubí. Ochranné košíky osazované na vpusti nepochozích plochých střech musí vyčnívat nejméně 40 mm nad střešní krytinu.

Hydroizolace betonové jímky

Při dodatečné izolaci betonové jímky, do které zatéká povrchová voda, je nezbytné nejprve odstranit nefunkční těsnění (např. studnařskou pěnu) z ložné spáry víka jímky a po vysušení ji opětovně dotěsnit trvale pružným tmelem na bázi polyuretanů s odolností proti chemické a biologické korozi. Stejně tak je nutné opracovat detail větracího komínku ve víku jímky.

Dále se doporučuje po celém obvodu víka instalovat ukončující profil z houževnatého PVC (např. od výrobce Fatra, a.s., Napajedla), kotvený do železobetonové konstrukce spolu s podkladní biotickou geotextilií min. plošné hmotnosti 300g/m2, šrouby do betonu. Na tento profil pak bude navařena hydroizolační fólie na bázi m-PVC např. Fatrafol 813/V nebo Fatrafol 803 tl. 1,5 mm s zatažením cca 300 - 500 mm pod ložnou spáru víka jímky maximálně však do úrovně dna trubní drenáže. Ochrannou vrstvu proti mechanickému poškození zpětným obsypem inertním materiálem s vysokým součinitelem filtrace (kačírek, drcené kamenivo apod.) doporučujeme z nopkové fólie např. Technodren nebo Lithoplast dren.

Pokud z jakýchkoli důvodů nelze trubní drenáž realizovat, bude ponecháno navržené řešení včetně obsypání obvodu konstrukce jímky materiálem s vysokým součinitelem filtrace pro snížení hydrofyzikálního namáhání.

Spojení funkce protiradonové izolace a hydroizolace

V určitých případech se nabízí možnost, aby ochranu stavby proti vodě i radonu zajišťovala jediná izolace. Při rozhodování je třeba si uvědomit, že požadavky na bezpečnost a kvalitu izolace jsou v obou případech značně protichůdné. U hydroizolací jsou nejvyšší nároky kladeny tam, kde je objekt zakládán pod hladinou spodní vody, nebo kde se kolem podzemních konstrukcí vyskytují nepropustné zeminy. V případě protiradonové izolace je tomu naopak. Nejvyšší bezpečnost a spolehlivost musí vykazovat v zeminách suchých a vysoce propustných. V zeminách nepropustných nebo dokonce pod hladinou spodní vody je jen velmi malé nebo téměř žádné množství půdního vzduchu, který se navíc může šířit jen difúzí, naproti tomu pro suché a propustné podloží je charakteristický vysoký obsah půdního vzduchu a jeho transport prouděním. Z toho například vyplývá, že v případě objektu na podloží o středním nebo vysokém radonovém riziku musíme na ochranu budoucí stavby vždy použít kvalitní, trvanlivé a spolehlivé izolační materiály, byť by k tomu z hydroizolačního hlediska nebyly důvody.

Hydroizolační konstrukce se vytvářejí z materiálů odolných proti působení vody a výrazně omezujících nebo zamezujících šíření vody. V případě skládaných konstrukcí se uplatní těsnění nebo tvarové řešení styků. Hydroizolační vlastnosti pórovitých stavebních materiálů se upravují penetrací a impregnací povrchů těsnicími látkami nebo hydrofobizací povrchů nebo struktury materiálů.

tags: #hydroizolace #gravitacni #oda #informace

Oblíbené příspěvky:

• Prozkoumejte kvalitu Egger pracovních desek
• Udržitelné řešení pro stavebnictví v Jižních Čechách
• Vše o autobusu Karosa ŠM 11
• Použití krmné soli v chovu
• Pokládka plovoucí podlahy krok za krokem