Impetigo: Příznaky, léčba a nezbytná izolace

O co vlastně jde, když se řekne impetigo? Možná je to pro vás zcela neznámý pojem, ale zdání klame. S nepříjemnými příznaky tohoto vysoce nakažlivého onemocnění se potýká velké procento dětí, nejčastěji ve věku 3-7 let. Objevuje se i u dospělých, zejména u maminek nakažených dětí nebo dospělých po prodělání rýmy, nachlazení či chřipky.

Impetigo je bakteriální infekce kůže a patří mezi častá kožní onemocnění. Postihuje hlavně děti v předškolním věku, ale onemocnět mohou i dospělí. Jde o hnisavé bakteriální kožní onemocnění, které napadá hlavně povrchové vrstvy kůže. Název impetigo má původ v latinském slově impetere, což znamená zaútočit. A má to také své opodstatnění, protože tato nemoc je totiž vysoce infekční, rychle se šíří a patří mezi nejčastější kožní infekce letního období.

Co způsobuje impetigo a jak se šíří?

Impetigo je bakteriální infekce kůže nejčastěji způsobená streptokoky (obvykle Streptococcus pyogenes) a stafylokoky (zlatým stafylokokem Staphylococcus aureus) nebo oběma těmito bakteriemi dohromady. Původcem onemocnění je buď bakterie Streptococcus pyogenes (streptokok), nebo bakterie Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok), nebo jejich kombinace. Bakteriím, které infekci vyvolávají, se dobře daří ve vlhkém a teplém prostředí. Z toho důvodu se impetigo více šíří během letního období. Tou dobou incidence impetiga tvoří až 10 % všech kožních onemocnění, s nimiž se dětští lékaři v ordinacích setkávají. Symptomy impetiga obvykle vznikají na kůži, která je nějakým způsobem poškozená. Mezi taková drobná traumata patří například popáleniny, odřeniny, poštípání hmyzem nebo třeba ekzém.

K nákaze impetigem může dojít velmi snadno. Bakterie, které impetigo způsobují, jsou velmi odolné a nakažlivost impetiga je proto vysoká. K vlastnímu přenosu dochází buď přímým kontaktem pokožky zdravého a nemocného člověka, nebo prostřednictvím kontaminovaných předmětů, jako jsou ručníky, příbory, hračky nebo další často používané věci. K infekci může dojít také sekundárně, a to u pacientů s jiným kožním onemocněním, které způsobuje porušení kožní bariéry. Jedná se například o atopickou dermatitidu, což je chronický, recidivující zánět kůže, jenž u nemocných vyvolává nepříjemné svědění. Nejčastějším zdrojem nákazy impetigem u dospělých je pak ošetřování dětí.

Rizikové skupiny a inkubační doba

Nejvíce postiženými skupinami obyvatelstva, které se s impetigem potýkají, jsou kojenci, předškoláci a školáci. Ačkoliv impetigo u dětí výrazně převažuje, vzhledem k vysoké infekčnosti této choroby ale samozřejmě není výjimkou ani rozvoj impetiga u dospělých. Ohroženi jsou především lidé, kteří trpí jiným kožním onemocněním, jako je atopický ekzém. Další rizikové skupiny pak zahrnují osoby trpící cukrovkou, pacienty léčené kortikosteroidy či jedince se sníženou obranyschopností organismu. Lékaři udávají, že se inkubační doba impetiga pohybuje v rozmezí od několika dnů zhruba po jeden týden. U impetiga inkubační doba trvá klidně i 10 dní. Už během ní se dají najít bakterie vyvolávající impetigo na kůži nemocného.

Čtěte také: Jaké dřevo vybrat pro noční topení?

Formy impetiga a jejich příznaky

Symptomy impetiga závisí hlavně na tom, o jakou formu onemocnění se jedná. Typické jsou však hlavně puchýře, které se mohou objevit na obličeji, ale také na dalších částech těla. V důsledku infekce pak vzniká zánět, který se může projevit kdekoliv na těle a způsobuje pacientům nepříjemné zdravotní komplikace. Z počátku se objevuje začervenání, následně mokvání, popř. puchýřky, které snadno praskají. Vytéká tekutina, kterou se infekce šíří. Z prasklých puchýřků vznikají žlutavé (medové) krusty, které zanechávají červenou skvrnu, ta se už většinou vyhojí bez jizev. Přestože impetigo může vypadat hrozivě, při nekomplikovaném průběhu hnisavé vředy po těle nejsou příliš bolestivé a jen málo svědí.

Nebulózní impetigo (Impetigo contagiosa)

Impetigo contagiosa neboli nebulózní impetigo je častější formou tohoto onemocnění. Tato forma tvoří více než polovinu případů a vyskytuje se především v teplých letních měsících. Nejčastější příčinou je bakterie Staphylococcus aureus. Streptococcus pyogenes se na onemocnění podílí méně, zejména u předškolních dětí. Postihuje hlavně děti mezi 2-5 rokem. U tohoto typu impetiga začátek onemocnění vypadá jako skvrny na kůži, které praskají a zanechávají červené fleky s typickou žlutou krustou. Kvůli svému vzhledu bývá označována jako medová krusta. Impetigo se obvykle objevuje na obličeji, zvláště v okolí nosu a úst.

Typické pro nebulózní impetigo jsou ložiska s medově žlutými krustami, které jsou lokalizovány na obličeji. Na začátku onemocnění se objevují malé zarudlé vřídky, které praskají a vznikají žlutohnědé strupy. Po odhojení a odpadnutí strupů zůstávají drobné načervenalé skvrny, které se posléze hojí. Při nekomplikovaném průběhu nedochází k jizvení.

Bulózní impetigo (Impetigo bullosa)

Impetigo bullosa je naopak označováno jako bulózní impetigo. U této formy se vytváří ploché oválné puchýřky naplněné hnisem. Hnisavý puchýř pak může lehce prasknout. Jde o častější formu impetiga u dětí do 2 let a miminek. Tato forma je méně častá a postihuje především velmi malé děti - novorozence a děti do 2 let věku. Bulózní impetigo je vždy způsobeno koaguláza-pozitivním Staphylococcus aureus, který produkuje exotoxiny, kam patří exfoliatin či epidermolytický toxin A nebo B.

Charakteristickým příznakem bulózního impetiga jsou velké puchýře (buly o velikosti 5 mm až 2 cm), které rychle praskají a zanechávají po sobě na kůži červená mokvající ložiska. V centru vzniká vlhká ranka označovaná jako eroze, ale na okraji postiženého místa zůstávají zbytky puchýřů. Čiré puchýře bývají lokalizovány především v intertriginózních oblastech, tedy na místech, kde dochází k výraznému tření kůže. U novorozenců se tedy nejčastěji objevují v tříslech, ale následně se mohou šířit také na břicho, trup a končetiny. Kůže není hloubkově poškozena, při nekomplikovaném průběhu a správné péči, se hojí bez jizev.

Čtěte také: Jak správně sušit kaštanové dřevo?

Ecthyma

Nejzávažnější formou je ecthyma, která na rozdíl od předchozích typů impetiga postihuje také hluboké vrstvy kůže. Původcem je Streptococcus pyogenes, někdy v kombinaci se stafylokokem. Projevuje se hlubokými krvavými vředy se zánětlivým lemem. Ty se objevují zejména na nohou a chodidlech. Mezi typické příznaky patří výsev bolestivých vředů se zánětlivým lemem, po jejichž porušení se na místě tvoří tuhá šedožlutá krusta, která se sice postupem času zhojí, ale zanechá po sobě nevzhlednou jizvu. Často je doprovázena zvětšenými lymfatickými uzlinami.

Folikulitida

Další formou infekce je folikulitida - zánět vlasových váčků způsobených stafylokokem. V zasažených místech je často hnis, svědí a pálí. Impetigo ve vlasech svědí a může narušovat růst vlasů. Na folikulitidu ve vlasech je vhodné používat antibiotické nebo protiplísňové krémy a léčebné šampony.

Komplikace impetiga

Ačkoliv je riziko rozvoje komplikací po nákaze impetigem poměrně nízké, rozhodně není radno nemoc podceňovat. Mezi zdravotní obtíže, které se u pacientů mohou vlivem infekce objevit, patří již zmíněný syndrom opařené kůže. Další možnou komplikací je glomerulonefritida (zánětlivé onemocnění ledvin), která se projeví přibližně 18-21 dní od rozvoje nemoci a nejčastěji postihuje malé pacienty ve věku od 3 do 7 let.

• Glomerulonefritida - zánětlivé onemocnění ledvin, k němuž dochází při infekci některými druhy bakterií Streptococcus pyogenes. Objevuje se při infekci bakterií Streptococcus pyogenes. Glomerulonefritida se častěji projevuje u dětí mezi 3.-7. rokem života a rozvíjí se přibližně za 18-21 dní od začátku impetiga. Proto se za několik týdnů po prodělání nemoci provádí vyšetření moči.
• Syndrom opařené kůže (Staphylococcal scalded skin syndrome) - vzniká působením toxinu (podobně jako bulózní impetigo), který se ale z místa původní infekce rozšíří krevní cestou do dalších oblastí. Postihuje hlavně děti mladší 5 let. Projevuje se nejdříve červenými ložisky (často rozsáhlými) s odlučováním povrchových vrstev kůže, což může mít fatální dopady.

Diagnostika a léčba impetiga

O tom, zda k rozvoji onemocnění u daného pacienta opravdu dojde, má ovšem vliv celá řada různých okolností. Diagnostika impetiga spadá do rukou ošetřujícího lékaře. O tom, že se pacient potýká právě s impetigem, svědčí charakteristický klinický obraz daného onemocnění. Kromě příznaků však lékař k určení správné diagnózy potřebuje znát také věk a celkový zdravotní stav pacienta, roční období, lokalizaci puchýřků nebo další projevy, které infekci doprovázejí. Symptomy impetiga mohou na první pohled připomínat jiná puchýřnatá onemocnění různého původu. Ačkoliv si spousta lidí myslí, že se impetiga zbaví svépomocí, vždy je vhodné poradit se s lékařem, protože domácí ošetření puchýřků není dostačující.

Cílem léčby je především zastavení nákazy, zmírnění příznaků onemocnění a podpora hojení kůže. Impetigo se obvykle léčí antibiotiky, proto je vhodné vyhledat lékaře, který doporučí a předepíše vhodné cílené léky. Jak dlouho se léčí impetigo závisí také na správném ošetřování kožních lézí. Nesprávné používání antibiotik může u bakterií vyvolávajících impetigo vést k rezistenci. Pokud nenastanou žádné závažnější komplikace, impetigo většinou v průběhu 7-10 dnů odezní. Jak vypadá impetigo po zahojení, trápí nejednoho rodiče. Když po doléčení impetiga příznaky vymizí, zůstává kůže naštěstí bez jizev. Zánět totiž probíhá jen v povrchové vrstvě pokožky. Přesto se doporučuje chránit místa, kde byly krusty, před přímým slunečním zářením nebo používat ochranné opalovací krémy. Předejde se tím pigmentaci kůže a vzniku skvrn po impetigu.

Čtěte také: doba schnutí stěrky při zateplování

Lokální léčba

U nekomplikovaných případů obvykle stačí lokální ošetření pokožky v místech, kde se objevily nepříjemné puchýřky a vřídky. Aby mohla lokální antibiotika snáze proniknout na postižená místa, je třeba nejprve velmi šetrně odstranit strupy. To je možné odmočením či přiložením vlhkého krytí nejlépe se slabou dezinfekcí (např. roztokem manganistanu draselného).

• Strupy by měl pacient vždy odstraňovat velice opatrně, aby nedošlo k poškození kůže. Rozhodně tedy není nutné používat hrubou sílu. Pomoci naopak může krátkodobé použití keratolytické masti (například mast Saloxyl či mast s 5% ureou), která později pomůže antibiotikům lépe vstoupit do rány.
• Jakmile jsou všechny rány vyčištěné, na postižená místa se zhruba 2-3× denně aplikuje lokální antibiotický přípravek. Tím mohou být různé antibiotické masti a krémy vydané na lékařský předpis, které obsahují účinné látky, jako je například bacitracin, neomycin, mupirocin, kyselina fusidová či ratapamulin.
• Pokud pacient potřebuje ošetřit větší plochu kůže, někdy se používají také další antimikrobiální přípravky, kam patří různé pasty, obklady a léčivé přípravky do koupele. Z těch volně dostupných lze uvést např. Oilatum plus drm. Dále se používají místní přípravky s dezinfekčním účinkem např. s obsahem cloroxinu (masti připravované v lékárnách) nebo kombinace hexamidinu, chlorhexidinu a chlorcresolu, určené k čištění kůže při bakteriálních infekcích (Cyteal drm.).

Celková léčba

Závažnější infekce a případy, kdy lokální terapie nepomáhá, vyžadují celkovou léčbu, která spočívá v perorálním užívání antibiotik. Antibiotika se podávají formou tablet, u malých dětí pak jako sirup. Ta lékaři vybírají na základě vyšetření, při němž se odebere tekutina nebo hnis z puchýřů a následuje kultivace bakterií. Pokud se navíc objeví doprovodné příznaky v podobě bolestivosti nebo zvýšené teploty, pacient může sáhnout po ibuprofenu či paracetamolu.

Doprovodné léky a podpora hojení

Pokud je nemoc (u dítěte i dospělého) doprovázena např. zvýšenou teplotou či svěděním, je vhodné podávat i doprovodné léky - proti bolesti a teplotě např. ibuprofen (Ibalgin®) nebo paracetamol (Paralen®, Panadol®). V případě svědění pokožky se k celkovému zklidnění a zábraně rozškrábání podávají antihistaminika.

K podpoře hojení je možno použít HemaGel®. Jedná se o gel zajišťující v ráně vhodné pH a vychytávání škodlivých volných kyslíkových radikálů, vznikajících v důsledku zánětu. Jelikož se jedná o hydrofilní gel, vytváří v ráně vhodnou vlhkost a působí jako bariéra proti další infekci. Zabraňuje také bolestivosti. Mohou ho použít všechny věkové kategorie, dokonce i těhotné a kojící ženy. Kyselina hyaluronová má význam při hojení jak povrchových, tak hlubokých ran, jako jsou např. oděrky, tržné rány, popáleniny, operační rány, proleženiny a vředy jakéhokoliv původu. Má schopnost obnovovat kůži a tkáně. Představuje strukturální podporu kůže a tkáním zabezpečuje napětí, výživu a pružnost.

Na špatně se hojící zánětlivé rány je možné použít zábaly a obklady z řepíku lékařského. Používá se lokálně např. při hnisavých vyrážkách, odřeninách, bércových vředech a nehojících se ránách. Jeho použití při impetigu by tudíž mohlo být k užitku. Mast z měsíčku lékařského působí nejen na suchou a rozpraskanou pokožku, ale používáme ji také k regeneraci pokožky a hojení jizev. Vyznačuje se protizánětlivým účinkem, a proto se používá mimo jiné i na hojení hnisavých a špatně se hojících ran se zánětlivým okolím. Navíc omezuje růst bakterií a plísní.

Izolace a prevence šíření

Dítě s impetigem proto nesmí chodit do dětského kolektivu! Kromě přímého kontaktu bakterie zůstává na površích, přenáší se i různými předměty nebo prsty na zdravou kůži. Dávejte proto doma pozor na společně používané příbory, talíře nebo hrníčky. Než se nemocný uzdraví, měl by používat jen svoje vlastní nádobí. Také ručníky a oblečení by nemocný s nikým neměl sdílet. Perte všechno včetně ložního prádla na vysokou teplotu a nevynechejte žehlení. Pozor, zdrojem nákazy bývají i sdílené dresy na sportovištích.

Při léčbě impetiga je nezbytné dodržovat následující hygienická opatření:

• Rány pečlivě dezinfikovat.
• Každý den umývat kůži antibakteriálním mýdlem.
• Při natírání postižených míst je vhodné používat ochranné rukavice.
• Měnit nemocnému ložní prádlo, pyžamo a ručník, aby nedošlo k šíření infekce oblečením či jinými textiliemi. Prádlo atp.

Většina odborníků se shoduje, že dítě s impetigem by mělo zůstat doma a nenavštěvovat školu nebo kolektiv, dokud nejsou léze zcela vyléčeny a není riziko přenosu na ostatní. Konkrétní doba izolace se může lišit v závislosti na závažnosti infekce a typu léčby, ale obecně se doporučuje, aby se dítě vrátilo do kolektivu až poté, co jsou krusty zaschlé a nové puchýře se netvoří. Vždy je však nutné řídit se doporučením ošetřujícího lékaře.

tags: #impetigo #jak #dlouho #izolace #příznaky #léčba

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce instalací OSB podlahy
• Jak správně aplikovat kyselý tmel na vložky
• Podrobný článek o PVC membránách
• Jak využít hnědý betonový obrubník 50 mm na zahradě
• Problémy s hlodavci v zateplení