Izolace a omítky: Komplexní porovnání a volba pro různé aplikace

V tomto článku se podrobně zaměříme na různé typy izolací a omítek, jejich vlastnosti, použití a vzájemné souvislosti. Porovnáme materiály pro interiérové i exteriérové aplikace, sanační řešení pro vlhké zdivo a tepelněizolační omítky.

Vnitřní a vnější omítky: Rozdíly a specifika

Vnitřní omítky se od těch vnějších liší v mnoha ohledech. I když plní zejména estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu. Pokud jste v minulosti řešili výběr vhodné fasádní omítky, jistě jste se zaměřovali na parametry jako voděodolnost, mrazuvzdornost, pevnost, přilnavost či trvanlivost. Při volbě omítky do interiéru byste se ale měli rozhodovat podle jiných parametrů. Funkce vnitřních omítek se totiž od venkovních liší v mnoha ohledech.

Kritéria pro výběr vnitřních omítek

• Vzhled: U omítek do interiéru hraje zásadní roli vzhled. Měly by být dokonale rovné a jednotné, bez viditelných přechodů, prasklin či rozdílů struktur.
• Mechanická odolnost: Kromě vzhledu je důležitá i mechanická odolnost. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků.
• Další vlastnosti: Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub.

Typy interiérových omítek a jejich vlastnosti

Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi. Konkrétní typ vnitřních omítek volte zejména podle požadavku na finální vzhled, náročnost aplikace, typ podkladu a odolnost vůči vysoké vlhkosti. Na zrnitých omítkách se kdejaká nerovnost či nedokonalé vyrovnání ztratí, sádrová stěrka vám ale žádnou chybu neodpustí. Plánujete-li realizaci svépomocí, při výběru materiálu tak zohledněte i míru svých zkušeností s omítáním.

Jádrové (hrubé) omítky

Jádrové (hrubé) omítky zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů.

Štukové omítky a stěrky

Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku. K dispozici jsou i v pastovité konzistenci (např. oblíbený Keraštuk s obsahem kaolinu), a tak je jejich aplikace jednoduchá a bezprašná. Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin. Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

Materiálové složení interiérových omítek

Vlastnosti interiérových omítek přímo souvisí s obsahem použitých materiálů.

Vápenocementové omítky

Omítky ze směsi vápna a cementu jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti.

Vápenné omítky

Čistě vápenné omítky se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.

Sádrové omítky

Hlavním konkurentem vápenných štuků jsou sádrové omítky, které z estetického hlediska patří k nejdokonalejším. Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti. Mají však i řadu nevýhod - jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí (když ale budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte).

Hliněné omítky

Specifickým typem vnitřních omítek jsou hliněné. Představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Srovnání interiérových omítek

Pro lepší přehlednost uvádíme srovnávací tabulku různých typů interiérových omítek:

Izolace proti vlhkosti a sanační omítky

Sanace vlhkého zdiva je klíčová pro dlouhodobou životnost a zdravé prostředí v budovách. Největší pozornost se při sanaci vlhkosti zdí věnuje hlavně oddělení stěn od vlhkých základů, tedy vodorovnou izolaci.

Hydroizolace

Pokud máme zdivo, které je zboku zasypáno zeminou (například podlaha je pod terénem) musíme vyřešit i svislé izolace proti vodě. V případě, že se izoluje pod zemí, například nad podlahou suterénu je třeba zaizolovat i stěny přiléhající k zemině, aby vlhkost neprocházela ze strany. Na zeď se zvenčí navaří plastová fólie nebo asfaltová lepenka, slabým místem lepenky jsou spoje, slabým místem fóliových izolací pak prostupy vody nebo kanalizace. Nejúčinnější svislá izolace nepotřebuje úplně rovný podklad. Aby byla funkční, je třeba dodržet technologickou kázeň, kdy je nutné provést několik vrstev stěrky o celkové tloušťce 3-4 mm. Pomocí chemické injektáže je možné buď vytvořit nepropustnou clonu přímo ve stěně, nebo provrtat celou zeď a natlačit chemickou suspenzi zevnitř na vnější stranu stěny. Jako ochrana hydroizolační vrstvy proti proražení a dalším vlivům od zeminy se používá nopová folie. Tato folie není vhodná jako samostatná hydroizolace, protože není v místě spojů vodotěsná. Neslouží ani jako větraná mezera, protože pod fólií vzduch neproudí. Nemá spodní nasávací otvor a vlhký vzduch uvnitř zůstává.

Sanační omítky

Po provedení hydroizolační vrstvy bude zdivo nad ní stále vlhké a voda se může vypařovat ještě několik let. Z tohoto důvodu je nutné ze zdiva odstranit původní zavlhčené a zasolené omítky a ze spár částečně i zdicí maltu. Ideální by bylo nahodit novou omítku až po úplném vyschnutí objektu, což by však znemožnilo jeho okamžité využívání. Sanační omítky mají odlišnou strukturu pórů v porovnání s běžnými omítkami. To umožňuje odvod vlhkosti ze zdiva formou difuze vodní páry a ke krystalizaci solí obsažených ve vodě dochází na rozhraní mezi zdivem a omítkou. Omítky slouží jako dodatečné sanační opatření k dosušení vlhké zdi, ale není možné je použít jako jediné a samostatné sanační opatření.

Tepelněizolační omítky a zateplovací systémy

Úspora energie je téma současnosti. S tímto tématem úzce souvisí tepelná izolace objektů. U rodinných domů se nejčastěji setkáváme s řešením v podobě kontaktního zateplovacího systému ETICS. Nicméně k lepší tepelné bilanci umí přispět také tepelněizolační omítka.

Čtěte také: Informace o úpravě povrchu dřevovláknité izolace

Lehčené a tepelněizolační omítky

Vedle klasických jádrových omítek se v současné době používají tzv. lehčené omítky nebo také tepelněizolační omítky. Lehčené (našlehané) omítky využívají svých vlastností ke zlepšení tepelně-izolačních vlastnosti souvrství, ale je třeba říci, že v žádném případě nenahrazují zateplovací systém. Takové omítky mají silnou paropropustnost, jsou při zpracování vysoce vydatné a snižují riziko trhlin. Termoizolační omítky jsou při srovnání tepelně-izolačních vlastností ještě o stupínek výš. Jejich receptura je namíchána například s přídavkem expandovaného perlitu a polystyrenu. Tepelněizolační omítky jsou mezistupněm mezi klasickou minerální vícevrstvou omítkou a kontaktním zateplovacím systémem. Používají se tedy zejména v exteriéru, na vnější stranu obvodové stěny, nebo také v interiéru na stěny mezi vytápěným a nevytápěným prostorem (na chladnější stranu konstrukce). Tyto omítky snižují energetickou náročnost objektů a eliminují tepelné mosty. Jsou vhodné pro všechny druhy zdících materiálů, beton, popřípadě cementoštěpkové desky a bloky.

Aplikace termo omítky na novostavby

Na novostavby z termo-bloků YTONG, HELUZ, POROTHERM atd. lze aplikovat jak termo omítku, tak kontaktní zateplovací systém. Pomocí relativně malé vrstvy termo omítky (3-4 cm) vytvoříte na zdivu tzv. separační krycí souvrství, které se následně zaarmuje armovací tkaninou, napenetruje a finálně upraví fasádní omítkou. Tato skladba omítkového souvrství se tváří jako klasický zateplovací systém. Obecně se uvádí že 4 cm termo omítky se izolačními vlastnostmi rovnají 1 cm bílého fasádního polystyrenu. Tepelný izolant má v zateplovacím systému funkci tepelně izolační. Výrazně zlepšuje tepelně izolační vlastnosti na problematických částech stavby jako jsou překlady, ztužující věnce atd. Po vyzdění zdiva z termo bloků se provede před-nástřik. Následně se v jedné nebo ve dvou vrstvách nastříká kompresorem termo omítka, která je lehčená a obsahuje perlit nebo příměs polystyrenu. Následně se musí termo omítka nechat vyzrát. Při ideálním počasí (teplota 10-20°C) zraje termo omítka rychlostí 1 mm za den.

Postup aplikace tepelněizolačních omítek

Podklad pro aplikaci tepelněizolační jádrové vrstvy musí být suchý, nosný, zbavený prachu, mastnoty a jiných nečistot. V případě zdiva je třeba povrch dotvarovat a až na výjimky opatřit podkladním cementovým postřikem (špricem). Nanášení tepelněizolačních omítek se od těch klasických pak liší zejména mocností vrstvy (vrstev). Například zmíněnou omítku Cemix 2070 SUPERTHERM je možné aplikovat v jedné vrstvě do tloušťky 40 mm, při požadované větší tloušťce se tato první vrstva nerovná, nechá se zavadnout (6 až 12 hodin) a hned se aplikuje vrstva druhá, která už se klasicky stáhne do roviny omítkářskou latí. Při tloušťkách omítky nad 50 mm se mnohdy přistupuje k nahrazení klasických omítníků ztracenými polystyrenovými, které se k podkladu přilepí standardní lepicí stěrkou a zůstanou v omítce na trvalo. Po dostatečném zatvrdnutí spočívá další úprava povrchu ve zdrsnění mřížkovou škrabkou. Tato úprava povrch srovná a pórovitě otevře, aby mohla omítka správně „dýchat“. Na vyzrálou jádrovou vrstvu tepelněizolační omítky můžeme dále aplikovat některý ze štuků, který dále ošetříme systémovým penetračním nátěrem a finální fasádní barvou. Souvrství s tepelněizolační jádrovou minerální omítkou se ale velmi často finalizují pastovitou probarvenou směsí. V takovém případě je nutné povrch maximálně vyrovnat a co nejlépe zapravit výztužnou síťovinu, která se vlepuje do difuzní lepicí stěrky. Tepelněizolační omítky nesmí zůstat dlouhodobě povrchově neošetřeny, protože rychle dojde k jejich degradaci. Větší tloušťka, často aplikace jádrové vrstvy ve dvou krocích, vyžaduje také více času pro dostatečné vyzrání omítky. Tepelněizolační omítky se často používají zejména při rekonstrukcích, buď jako doplňkový či dodatečný izolační prvek v kombinaci se zateplovacím systémem, popřípadě tam, kde komplexní zateplení objektu není z různých důvodů možné či vhodné.

Vliv vlhkosti na izolaci a omítky

Zateplení s následným záklopem je záhodno dělat po omítkách, neboť na finálně upravený povrch se upevňuje profil vymezující roviny styku zateplení a stěny. Čili nejdříve omítnout, následně zateplovat. Izolace sama o sobě nic nenatahuje. Všechno je závislé na tlaku vodních par na vnitřní a venkovní straně střechy. Ten tlak je zase závislý na teplotě na obou stranách a z toho vychází, že průnik vodní páry (difuze) je zejména v zimě směrem ven z baráku. Uvnitř baráku v zimě bývá podstatně vyšší vlhkost jak venku a proto to proudí ven. Někde v izolaci je teplota rosného bodu a voda zkondenzuje a je malér. Proto se na vnitřní stranu dává parozábrana, aby se kondenzaci zamezilo. Žádná vodní pára = žádná kondenzace, i kdy tam byla teplota hrubo pod teplotou rosného bodu.

tags: #izolace #a #omítky #porovnání

Oblíbené příspěvky:

• Rustikální a antik dlažba: výběr a údržba
• Porovnání sádrokartonových a zděných příček
• Prozkoumejte interiér Mercedesu 190 E
• Výhody pultové střechy pro dřevostavby
• Průvodce výběrem ocelového lana na střechu