Izolace podkladního betonu a správná skladba podlahy

Při stavbě nebo rekonstrukci domu se často setkáváme s pojmy jako podkladní beton a základová deska, které se nesprávně zaměňují. Podkladní beton není to samé, co základová deska, i když se tak často nesprávně nazývá. Nejedná se o nosnou konstrukci základů, nýbrž o podkladní vrstvu betonu pro uložení hydroizolačního souvrství, protiradonové izolace a skladby podlahy.

Na fórech svépomocných stavebníků panuje mnoho otázek, mýtů a polopravd ohledně podkladního betonu: Je potřeba hutnit vrstvy pod betonem? Je potřeba vkládat podsypy? Má se podkladní beton zhotovit na pasy nebo mezi pasy? Je potřeba ho vyztužit? V následujících odstavcích se pokusíme na tyto otázky odpovědět a objasnit správné postupy.

Správné názvosloví

Základová deska není podkladní beton na pasech! Základová deska je druhem plošného základu vyztužená dle statického výpočtu a její tloušťky se pohybují od 0,3 m výše a tvoří základovou konstrukci pod celou plochou objektu. Samozřejmě i jednoduché stavby, jako jsou rodinné domy, se mohou zakládat na těchto základových deskách, pokud to základové poměry vyžadují.

Vraťme se však k podkladní betonové desce neboli podkladnímu betonu. Nejedná se o nosnou konstrukci základů, nýbrž o podkladní vrstvu betonu pro uložení hydroizolačního souvrství, protiradonové izolace a skladby podlahy.

Příprava zeminy pro zásypy

Mezi tvárnicemi ztraceného bednění vzniká často prostor, který je nutné vyplnit. Jednak vznikne prostor při skrývce ornice a jednak se v rámci stavby provádí rozvody kanalizace, přípojek vody a elektřiny, a prostor je tak velmi často protkán dalšími výkopy a ten je nutné zasypat. Již při výkopech a dle geotechnického průzkumu zjistíme, jakou zeminu vlastně vyhloubíme v rámci základových pasů. Tuto zeminu lze využít pro tyto zásypy.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

• Skrývku ornice zásadně nepoužíváme.
• Nelze používat ani zeminu s kusy kořenů a organických příměsí - ty následně vyhnívají a tzv. prosedají.
• Jako nevhodné jsou soudržné zeminy třídy F5-F8 (jíly a hlíny se střední, vysokou, velmi vysokou a extrémní plasticitou), které v podstatě nelze hutnit a jsou objemově nestálé.
• Všechny ostatní zeminy lze pro zásypy použít, případně je nahradit štěrkovým podsypem.

Hutnění zeminy

Abychom mohli na tyto nasypané zeminy provést podkladní betonovou desku, je nutné je zhutnit. Hutnění se u těchto jednoduchých staveb provádí pro nesoudržné zeminy (štěrky, písky, hlína štěrkovitá) vibrováním a válcováním. U soudržných zemin pak pouze válcováním. Při zhutňování je nutné dbát, aby nedošlo k porušení svodného potrubí kanalizace a ostatních přípojek. Obecně se u těchto jednoduchých staveb kvalita zhutnění nijak neměří a lokálně tak může docházet k nerovnoměrnému zhutnění, které má za následek vytváření lokálních prohlubní pod podkladním betonem.

Štěrkové podsypy pod podkladní beton

Štěrkové podsypy ani polštáře se pod podkladní ani základové desky zpravidla nedělají. Desky jsou navrhovány s ohledem na únosnost stávající zeminy a zlepšování zeminy je v takovýchto plochách neekonomické. V případě podkladních betonových desek se podsyp u hrubozrnných zemin většinou neprovádí, jelikož ty jsou dostatečně únosné a štěrkem již únosnosti významně nepomůžete.

Je nutné si však uvědomit, že případná vložená štěrková vrstva má svou mezerovitost, a tedy i vzduch, ve kterém se hromadí radon. Dle příslušné normy musí být všechny štěrkové podsypy a zeminy o mocnosti nad 50 mm odvětrány nad střechu.

V rámci jemnozrnných zemin obsahujících jíly a hlíny střední a vysoké plasticity, které po celou dobu zůstávají mezi základovými pasy, jsou vždy nasyceny vodou a je nutné provést štěrkový podsyp. Tyto zeminy je nutné důkladně nechat vyschnout, následně zaválcovat štěrkem frakce 16-32 tloušťky 100 mm a následně uložit frakci 8-16 tloušťky 150 mm a provést zhutnění vibrační deskou. Štěrkový podsyp se zde dává z jediného důvodu, a to z důvodu urychlení konsolidace neboli postupného vytlačování vody z pórů zeminy při zhutňování. Po vylití podkladní desky betonem se již nepředpokládá znovu nasycení vodou. Pokud by i přesto k němu došlo, stěrkový podsyp při bobtnání jílovitých částí zachytí tuto vodu a nevznikne tak pórový tlak vody zespoda na desku.

Velmi nedoporučuji používat jako podsyp štěrkopísek, zejména ve větších vrstvách. Používá se pouze u štěrkopískových polštářů, a to jsou úplně jiné druhy zlepšování zeminy. Pokud jej použijeme u podkladního betonu, únosnost ani sedání nijak neovlivníme, ovšem zaděláme si na skrytý problém v další fázi stavby, kdy na tuto vrstvu vylijeme podkladní betonovou desku. Proto doporučuji v případě štěrkopísku separovat jej od následného betonu polyetylénovou fólií. Stejný postup se aplikuje při odvětrání radonu, kdy nechceme, aby cementové mléko protékalo do vrstvy štěrku a snižovalo tak jeho účinnost na odvětrání. Folii lze u štěrkového podsypu také nahradit geotextílií. V případě použití fólie je betonová vrstva odseparována od podkladu a beton tak není přímo namáhán vlhkostí.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Ještě upozorním, že pokud je v domě instalováno teplovodní nebo elektrické podlahové topení nebo štěrková vrstva o mocnosti nad 50 mm, nebo je-li radonový index stavby vysoký, je nutné provést vždy odvětrání radonu přes štěrkové lože nad střechu objektu nebo vložení ventilační vrstvy do kontaktní konstrukce (tedy souvrství podlahy). Sálání tepla z podlahy totiž urychluje také prostup radonu do interiéru stavby.

Podívejte se na správný postup a použitý materiál, který budete potřebovat pro izolaci betonové podlahy. Můžete jej využít při stavbě i rekonstrukci domu.

Postup práce při izolaci betonové podlahy:

1. Na hrubý zhutnělý povrch položíme hydroizolační vrstvu a nasypeme na ni křemičitý písek. Důvodem je vyrovnání všech nerovností, například přeplátování izolací.
2. Stahovací latí nebo vodováhou rozhrneme písek do roviny.
3. Na takto vyrovnanou vrstvu pokládáme izolační polystyrenové desky a stále kontrolujeme rovinnost.
4. Izolační desky mezi sebou musíme převazovat. To znamená, že nikdy nesmí vyjít styk desek v jednom kříži. To samé platí i o vrstvení izolantu. Spáry nesmí vycházet nad sebou z důvodu eliminace tepelných mostů.
5. Po položení vrstvy izolantu vložíme ke stěnám akustické izolační pásky, které oddělí svislé nosné konstrukce od skladby plovoucí podlahy.
6. Pak vše zakryjeme separační fólií.
7. Připravíme roznášecí beton, který pak rozprostřeme na fólii. Používáme kari sítě, aby betonová deska nepraskala.
8. Přebytečnou fólii a akustické izolační pásky odřízneme nožem.

Hydroizolace a protiradonová ochrana

Nová betonová podlaha

V případě, že je potřeba udělat betonovou podlahu novou, přidejte při míchání do nového betonu izolační přísadu SIKKATON A - na takto izolovanou betonovou podlahu pak můžete položit novou podlahovou krytinu (dlažbu, plovoucí podlahu,…).

• SIKKATON A: Tekutá přísada, která se vmíchá přímo do betonové směsi zajišťující vodotěsnost betonu (proti zemní vlhkosti i tlakové vodě). Nelze ji zničit, protože se stává přímou součástí betonu, její životnost je tedy stejná jako životnost izolovaného betonu.

Potřebujete-li izolovat i proti radonu, aplikujte ještě na novou betonovou podlahu izolaci PROFIDICHT 1K FIX a pak teprve položte podlahovou krytinu.

• PROFIDICHT 1K Fix: Asfaltová hydroizolační stěrka, která se jednoduše natře na zdivo (nemusíte řešit spáry a napojení jako např. u IPA).

Dodatečná izolace stávající betonové podlahy

Při dodatečné izolaci stávající betonové podlahy doporučujeme izolovat silikátovými stěrkami, které jsou velmi jednoduché na použití (nátěrem).

Čtěte také: Informace o úpravě povrchu dřevovláknité izolace

• DICHTUNGSSCHLÄMME: Silikátová prášková hmota, která se smíchá s vodou a rozetře se na místa, která potřebujeme izolovat - podlahy, stěny (ze zdiva, betonu, cementové omítky...). Izoluje proti zemní vlhkosti i proti tlakové vodě (až do 5m vodního sloupce) - bazény, čističky... Spotřeba: 2kg/m2 (zemní vlhkost), Balení: 25 kg.
• ELASTIKSCHLÄMME 2K: Směs prášku a tekutiny pro izolaci balkonů, teras či betonových podlah. Obě složky se smíchají a jednoduše rozetřou. Odolává mrazu i solím. Je pochozí, není nutné ji překrývat další podlahovou krytinou. Je pružná, překrývá drobné trhliny (do 0,6mm podle tl. vrstvy), lze přímo na ni lepit např. dlažbu. Spotřeba: 3 kg/m2 při tl. 2mm, Balení: 25 + 8 kg.

Sanace vlhkosti v starších objektech

V první řadě je nutné zamezit pronikání vlhkosti z betonu podlahy do nové úpravy podlahy. Zaizolováním betonu by se mohla začít hromadit, což by se projevilo zvýšeným vlhnutím obvodového zdiva (ošklivé mapy zvenku i zevnitř, oprýskávání zasolených omítek, zatuchlý vzduch, který nelze vyvětrat a možnost vzniku hub a plísní).

Řešení spočívá v proříznutí betonu při obvodu místnosti v šíři asi 30 cm. V tomto prostoru se vykope rýha hluboká 45 - 60 cm, do níž se na 5 - 7cm vrstvu štěrkopísku (ne písku kopaného - hlinitého) uloží v mírném spádu drenážní trubky. Použijeme buď ty z porézního páleného materiálu, tzv. trativodky, nebo plastové trubky s otvory (obojí lze dostat ve stavebninách; pozor, nesmějí být glazované!). Ve zdivu soklu - základu se vysekají otvory pro vyvedení obvodových drenážek. Podle povahy terénu to bude na nejnižších a nejvyšších místech, aby bylo zajištěno proudění vlhkého vzduchu s různou specifickou hmotností. V konečné fázi úpravy se výstupy zakryjí mřížkou s hustou sítí, aby pod podlahu nelezli myši ani pavouci. Drenážní trubky se zasypou asi 5 - 7 cm nad jejich úroveň zase štěrkopískem a znovu se dobetonuje vyříznutý pás. Do betonové směsi použijte Sokrat nebo Lokrat (akrylové lepidlo do betonu, ředitelné vodou), které pomohou spojit starý a nový beton.

Po zatvrdnutí a vyzrání, tedy minimálně za 21 dní, beton natřete Lukofobem a do zavadlého naneste třeba Gumoasfalt. Na něj přijde dobrá hydroizolace na bázi živice nebo plastu (u obou je nutné spáry dobře slepit, nebo ještě lépe svařit). Vyplatí se jako první použít chemický izolační nátěr. Tím jste sice „udusali“ vlhkost pod podlahou, ale ona se odvětrává průvanem drenáže kolem zdí a jejími vývody ven do terénu.

Nad touto hydroizolací můžete buď do potěru nebo lepidla klást keramickou dlažbu s požlábkem okolo stěny (podlaha se pak dobře vytírá), nebo plovoucí podlahu s doporučeným podkladem. Nechte kolem zdi průběžnou spáru 2 - 3 cm a zakryjte ji plastovou lištou. Vlhkost by se měla postupně snižovat nebo zcela vymizet. Vysychání není samozřejmě otázkou týdnů, ale už po měsíci by mělo nastat znatelné zlepšení. Bude záviset i na počasí, větrání místnosti a jejím vytápění. Hodně rovněž pomůže, pokud zdivo není ve stínu starých stromů. Jejich kořeny sice „vypijí“ spoustu vody, ale oslunění a průvan kolem chalupy má své přednosti.

Tepelná izolace podlahy

Abyste se vyhnuli tepelným ztrátám, dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy přes 150 - 200 mm pro nízkoenergetické až po 200 - 300 mm pro pasivní domy. Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků, jako jsou například izolace na terénu, se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnový polystyren. Tyto materiály mají při celoplošném zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost.

Návrh a provedení tepelné izolace podlahy s malým dotvarováním není složitý, je třeba dodržet pouze několik jednoduchých zásad:

• Používejte jednu vrstvu tepelné izolace dostatečné tloušťky.
• Nelepte desky EPS na sebe.
• Nepoužívejte podsyp s větším zrnem pod desky EPS.
• Trvalé zatížení podlahové konstrukce rodinných domů by nemělo přesáhnout 2 000 kg/m2 (0,02 MPa).

Chcete-li si zlepšit i tepelnou izolaci, pak na hydroizolaci položte (přilepte) fasádní tvrzený polystyren v tloušťce alespoň 5 cm. Na trhu jsou i vhodné vláknité lisované desky (názvy podle výrobců). Každopádně by nad touto izolací měla být buď 4 - 6 cm vrstva potěru se sítí nebo pletivem.

Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější Isover EPS 100) vzniká největší dotvarování zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení pak nepřenáší izolační deska celoplošně, ale bodově pouze v místech, kde se podkladu dotýká.

Kvalitní podklad pod podlahovou krytinu

Kvalitní podklad pod podlahovou krytinu je základ. Podklad je možné zhotovit dvěma způsoby - anhydritem či betonovou mazaninou. Betonová podlaha je základní vrstva, na kterou se následně pokládají další vrstvy podlahy - tepelná izolace, hydroizolace, nášlapná vrstva (keramická dlažba, PVC, lino).

Příprava a realizace betonové podlahy

1. Příprava: Především je potřeba řádně připravit podklad, na kterém bude betonová podlaha realizována. Pokud se jedná o rekonstrukci stávající podlahy, povrch by měl být čistý, soudržný a zbavený prachu.
2. Srovnávací rovina: Dále je potřeba připravit srovnávací rovinu tvořenou ocelovými trubkami, příp. ocelovou pásovinou či dřevěnými hranoly. Horní hrana trubek představuje úroveň (rovinu) horního povrchu podlahy. Tyto trubky musí být tedy v takové výšce, ve které požadujeme horní úroveň betonové podlahy. Důležité je, aby vodicí srovnávací trubky byly pevně usazené a během betonáže nedošlo k jejich poškození a deformaci.
3. Míchání betonu: Pokud nemáte zajištěnou dodávku betonu domíchávačem, betonovou směs jednoduše připravíte v míchačce smícháním vody, písku a cementu v požadovaném poměru. Poměr cementu a písku je standardně 1:4, tedy jedna lopata cementu a čtyři lopaty písku. Pro míchání betonu se používá kopaný písek frakce 0/4 mm a příp. štěrk frakce 4/8 mm. Voda se přidává v takovém množství, aby směs nebyla ani moc hustá, ani moc řídká.
4. Betonáž: Při betonování betonové podlahy se postupuje od nejzazšího koutu místnosti, nejlépe směrem ke dveřím. Beton je třeba hutnit, aby byly vyplněny všechny mezery a nevznikaly v betonové desce dutiny. Zhutněný beton je poté možné „strhnout“ pomocí srovnávací hliníkové latě vedené po ocelových trubkách.
5. Zrání a ošetřování betonu: Beton zraje standardně několik týdnů, plné pevnosti dosahuje po 28 dnech, avšak pochozí je už během dvou dnů. Během doby jeho zrání je vhodné jej ošetřit, aby nedošlo k praskání betonu nadměrným vysycháním. Pokud je podlaha betonovaná ve vlhkém prostředí při nízké teplotě (do 10 °C), ošetřování není nutné. Nicméně v horkých letních dnech je betonovou podlahu vhodné kropit vodou, nebo přikrýt navlhčenou geotextílií, příp. kartonem.

Statika podlahové konstrukce

Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave" na měkkém podkladě. Ze statického hlediska se jedná o působení tenké Kirchhoffovy izotropní desky na pružném Winkler-Pasternakově podkladě. Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m2 tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50 - 60 mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm).

V případě betonových desek navrhujeme vzhledem k malé pevnosti betonu v tahu výztuž (nejčastěji kari síť) vždy, výjimečné případy (malé podlahy apod.) bez výztuže je třeba vždy doložit statickým posudkem. Výztuž ukládáme osově do středu desky. Je to efektivní poloha z hlediska umístění, zároveň při smrštění desky nedochází k přírůstkovým momentům.

tags: #izolace #podkladni #beton

Oblíbené příspěvky:

• Podrobnosti o firmě Stavebniny Aleš Marek
• Boj proti plísním v interiéru
• Jak správně udržovat asfaltovou lepenku
• Vše o EPS zateplení
• Jak přísady ovlivňují beton?