Izolace před sousedy: Praktická řešení a legislativní aspekty pro klidné soužití

Pocit soukromí je v dnešní době stále cennější, ať už se jedná o relaxaci v zahradě nebo klidné bydlení v bytě. Pátravé oči zvědavců a nechtěný hluk od sousedů mohou být velmi nepříjemné. Naštěstí existuje mnoho způsobů, jak se před těmito vlivy chránit. V tomto článku prozkoumáme různé možnosti izolace, od venkovních clon až po komplexní zvukovou izolaci interiéru, a dotkneme se i důležitých legislativních aspektů, které je třeba vzít v úvahu.

Soukromí v zahradě

Především na místech, kde se pohybujeme nejčastěji a relaxujeme, je soukromí v zahradě nejzásadnější. Volba různých druhů keřů a nejlépe pak stálezelených, případně ale i trvalek, které budou zvědavcům clonit jen v sezóně, popnutí pergoly liánami, ale i souvislé živé ploty a nebo ploty zděné, případně třeba betonové stavebnice, nabízí mnoho způsobů zajištění soukromí. Na prvním místě je však již samotné plánování zahrady a s ním související rozhodnutí, kam takzvanou relaxační zónu vlastně umístit. Většina lidí chce doma trávit svůj volný čas v soukromí. Když si v zahradě nezajistíme soukromí, je to jako bychom v domě večer rozsvítili všechna světla a přitom ignorovali jakýkoli způsob stínění oken.

Zelené clony a živé ploty

Výborným řešením jsou samozřejmě i liány, nejlépe pak ty stálezelené, jelikož ty nás budou chránit celoročně, ovšem nesmí zasahovat na sousedův pozemek a majetek, pokud se s ním nedohodnete jinak. Ideální jsou jako opory popínavek pergoly s trelážemi. Vybírat přitom můžeme popínavky vytrvalé i jednoleté, které mají úžasnou schopnost vytvořit v jediné sezóně ohromnou rostlinnou hmotu. Vybírat jinak můžeme mezi břečťany, vistáriemi, přísavníky, popínavými růžemi, trubači, plaménky, zlatým deštěm a dalšími druhy. Vzrostlé stromy prostě mohou být časem problém, třeba vysoká řada jehličnanů, lepší je proto volit keře a vůbec menší rostliny, které lze navíc snadno upravovat řezem. Živé ploty, to je pak natolik široké téma nabízející nespočet možností řešení, že by vydalo na mnoho knih.

Mobilní zeleň a další prvky

Navíc se nabízí i jedna legislativně zcela nepostihnutelná možnost, totiž mobilní zeleň. Pokud jsou dostatečně objemné mobilní nádoby osazené rostlinami tak, že je obtížné přes ně vidět do chráněného prostoru, nemůže vám nikdo nic říct. Rostliny v nádobách navíc můžeme volně přemisťovat, vždy podle aktuální potřeby. Je jen třeba vyřešit, jak s často velmi těžkými nádobami manipulovat. Je proto například dobré umístit velké keře a stromky v těžkých nádobách na pojízdné podložky, což manipulaci usnadní. Ochrana před zvědavci má navíc ještě jeden důležitý aspekt, vytváříme jí stín a chráníme se tak před sluncem za největšího horka. A nejen my, ale i domácí zvířata a také rostliny, které nesnesou plné slunce. A právě i prvky protisluneční ochrany nás pak mohou naopak i chránit před pohledy zvědavců, třeba různé ratanové zástěny například upevněné na plot, stínicí plachty a další prvky. Určitě jsou řešením i vyšší zděné ploty, ale je vždy na zváženou, zda jsou třeba a zda je jejich volba v konkrétním případě vhodná. Obzvláště podél rušných komunikací jsou takové ploty často vyloženě nezbytné, ale třeba směrem do přírody a v sousedství se sousedovými zeleninovými záhony to není rozhodně dobrý nápad. V posledním uváděném případě je třeba zvážit, kam relaxační zónu přemístíme.

Ochrana před pohledy z výšky

A ještě jeden problém nás může potkat, totiž potřeba odclonění pohledům z výšky. Ne kvůli občasnému přeletu letadla, ale blízkosti vyšších budov, ze kterých je na zahradu výborně vidět. V tomto případě pomůže zastřešení dosti prostorné pergoly, ale třeba i sluneční plachty a samozřejmě vyšší dřeviny. Než nám však vyrostou, nějakou dobu to bude trvat. Vhodným řešením jsou výškově různorodé výsadby, ve kterých budou zakomponovány i stromy se širokými a hustě olistěnými korunami.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

Zvuková izolace v bytových domech

Hluk zdaleka nejvíc vadí v domácím prostředí, kde se mu obvykle nemůžeme vyhnout. I když si to často neuvědomujeme, hluk ovlivňuje naši fyzickou i psychickou pohodu, bez ohledu na hlasitost. Nejvíce zvukového rušení bývá v bytových domech a panelácích. Jsou to zvuky z okolních bytů. Často nepříjemné, které nechceme slyšet. Rušivými můžeme nazvat různé druhy zvuků - od vrzání postele přes šum vody procházející potrubím, klapot podpatků na podlaze až po hlasitou reprodukovanou hudbu. Tyto „hluky“ se šíří buď vlněním vzduchem a když narazí na pevnou překážku, jemně rozvibrují i její částice a část vln přes ni pronikne. Mnohé z těch, co vyrostli v panelácích, vědí o hluku své. Krajním případem akustické nepohody pak obvykle jsou panelové domy. U nich přistupuje ještě další problém - většina protihlukových opatření ještě sníží i tak malé rozměry místností.

Princip šíření zvuku a možnosti izolace

Zvukové vibrace mají tu nevýhodu, že se dokážou šířit jakýmkoli skupenstvím, včetně toho pevného. Zcela je zastaví jen vakuum. Hluk má záludné vlastnosti, které moderní stavební konstrukce ještě podporují. Nejnepříjemnější je ta, že se v kompaktních materiálech šíří lépe než vzduchem. Rozhodně proto nestačí nějaké polovičaté řešení - například obložit polystyrenem stěnu, za níž žije hlučný soused. Zdi, stropy i podlahy zvuk spolehlivě rozvedou i navzdory této zábraně. Je pravda, že neprůzvučnost jednoplášťové stěny, např. omítka - cihlové zdivo - omítka, je určena hlavně její plošnou hmotností v kg / m². Architekti na panelákových stěnách rozhodně neplýtvali, ale na jejich obranu je třeba uvést, že kdyby se plošná hmotnost, a tedy i tloušťka betonových či cihlových stěn zdvojnásobila, neprůzvučnost se zvýší pouze o 6 dB za cenu nadměrného přetížení stavby. Pokud ji však aplikujeme pouze na stěnu přiléhající s vedlejším bytem, vzduchem šířený zvuk od sousedů může rozvibrovat i jiné části stavby, nejen dělicí příčku. Energie se pak šíří konstrukcí a je vyslána do cílové místnosti jinou stěnou nebo stropem. Rozvibrována může být kterákoliv jiná zeď, kromě dělící příčky. Zůstávají nám tedy ještě další stěny, podlaha a strop. Skutečně účinné odhlučnění proto dokáže navrhnout jen odborník a realizovat specializovaná firma, kterou předcházejí dobré reference. Nejen proto, že každý izolační materiál má jen omezené schopnosti pohlcovat zvuk a pro absolutní účinnost by byl neúnosně tlustý a drahý. Další problém je v tom, že vynikajícím vodičem zvuku jsou inženýrské sítě, kterým se nevyhneme. Patří k nim zejména ústřední topení, vodovodní a odpadové stoupačky. V praxi se však můžeme ideálnímu stupni odhlučnění jen přibližovat.

Izolace zdí

Zbývá nám řešení přidat na stěnu vrstvu zvukové izolace. Jednou z možností je předsazení resp. zavěšení obkladu ze sádrokartonu. Zvukovou ochranu docílíme dvojitým opláštěním, standardními 12,5 mm sádrokartonovými deskami. Na zabránění přenosu zvuku musí být všechny profily upevňovány na stěnu a strop podlepené těsněním. V roli zvukového izolantu nejlépe obstál materiál s vysokou schopností pohlcovat zvuk - minerální vlna. Dnes se proto nejčastěji používají sádrokartonové desky, za nimiž je vrstva minerální vlny. Výhodou je kvalitní povrch a mechanická odolnost, nevýhodou poměrně značné náklady. Kutilové rádi a úspěšně sádrokarton nahrazují dřevem - opět s minerální vlnou. Někteří odvážlivci experimentují i s méně tradičními materiály. Překvapivě dobré akustické vlastnosti mají například palety na vajíčka, samozřejmě ne ty plastové, ale z lisované papíroviny. Velmi zajímavý je z akustického hlediska také korek. Ten se ostatně hodí i na podlahy.

Izolace stropů

Stropy se opět obkládají buď polystyrenem - speciálními stropními podhledovými panely - nebo sádrokartonem. Za sádrokartonem je opět minerální vlna. Do prostoru mezi strop a SDK desku se vkládá izolační vata, nejlépe s objemovou hmotností 12 kg na m³. Vrstva vaty nemusí být silnější než 10 cm. Zvážit zato můžete použití dvou SDK desek pro lepší, i když rozhodně ne dvojnásobný efekt. Nevýhodou celého procesu je, že se vám strop sníží zhruba o 12 cm. V některých domech může být navíc problematické kotvení profilů do stropů. V případě podhledu by ideálně měla dosahovat tloušťku 100 mm, ale vzhledem k nízké stropy panelových bytů můžete uvažovat i o menší, minimálně 50 mm tloušťce. Je důležité, aby zvuková izolace vyplňovala celou plochu konstrukce bez mezer. Pružnost a stlačitelnost skleněných vláken zajišťují dokonalé vyplnění prostoru dutiny a těsný styk sousedních desek. Izolace z minerální vlny má velmi vysokou pohltivost třídy A se součinitelem pohltivosti qw = 0,90 - 1,00. Kromě tepelné ochrany ze strany schodiště můžeme docílit i zdravější klima v interiéru. Na trhu najdeme produkty z ekologické skelné minerální vlny z přírodních nebo recyklovaných surovin, jejichž vlákna jsou spojena pomocí organické technologie bez formaldehydu, fenolů, akrylových pryskyřic a bez přidávání umělých barev, bělidla nebo barviv. Často se vyskytuje názor, že čím víc vlny do skuliny napěchujeme, tím lepší izolace. Není to pravda: to co izoluje není minerální vlákno, ale vzduch mezi nimi. Existují také systémy využívající samonosné panely.

Izolace podlah

Samozřejmě, netřeba zapomínat ani na podlahu. Průniku kročejového hluku do stropu pod námi zabrání zvuková izolace uložena na plovoucím betonovém potěru. Současně tlumí zvuk, který se šíří vzduchem. K dosažení požadovaného efektu musí být potěr od přilehlých svislých konstrukcí oddělen dilatačním okrajovým páskem. Polystyren není velmi dobrým zvukovým izolantem, je poměrně tvrdý a nepohlcuje zvuky tak dobře jako minerální vlna. Podlaha by podle normy měla mít vlastnost, které se odborně říká kročejová neprůzvučnost. Zejména v moderní zástavbě tomu tak často není. Velmi se v tomto ohledu liší názory na tzv. plovoucí podlahy: podle jedněch jde o žádoucí prvek odhlučnění, podle druhých zvuky naopak zesilují. Skutečnost je taková, že v bytě pod plovoucí podlahou je opravdu slyšet málem i našlapování kočky. A přimět souseda nad vámi, aby k drahé podlaze přikoupil ještě nijak levné koberce, se nemusí vždy podařit. Přitom hluk se rád šíří právě podlahami směrem dolů, protože od souseda pod vámi vás přece jen dělí docela silná vrstva vzduchu.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Další tipy pro snížení hluku

Hned na začátku bychom se měli zamyslet, zda nám překáží více náš vlastní hluk, který se rozléhá po interiéru, nebo ten od sousedů. V prvním případě odrážení zvukových vln ztlumí koberce, závěsy nebo jiné doplňky. Pokud však chceme zvýšit neprůzvučnost obvodových stěn a stropů bytu, je třeba opatřit je vrstvou, která pohlcuje různé spektrum zvukových vln. Jednu z možných strategií znali už stavitelé pancéřových lodí: obrnit především důležité systémy. Tu si můžeme snadno představit jako jakousi kóji obestavěnou izolačními přepážkami, nad níž je pod stropem třeba úložný prostor. Důkladně „odzvučit“ omezený prostor na spaní je mnohem snazší a levnější než izolovat celý byt. Skutečné ticho ovšem může být jen ve vlastním domě umístěném v klidné čtvrti nebo za městem.

Legislativní aspekty a sousedské vztahy

Ještě než se však rozhodneme přistoupit ke konkrétnímu řešení, je dobré si připomenout trochu „mouder“ z platné legislativy. Možný problém se totiž ukrývá v případě, že by se konkrétní řešení našeho soukromí mohlo jakkoli dotknout sousedů. Obzvláště pak clony v blízkosti pozemku sousedů se mohou stát pověstným jablkem sváru. Nejlepší je se ve sporných situacích se sousedy dohodnout a ideálně pak získat písemné svolení. Pokud máte od souseda písemný souhlas, není třeba se striktně řídit platnými zákony, ale samozřejmě jen v určité míře, s rozumem. Platí totiž, že nesmíme stínit cizí pozemek a nemáme povoleno ani používání cizího plotu. Podle nově platícího Občanského zákoníku (§ 1017) je navíc zakázáno vysazovat stromy blíže než 150 cm od hranic cizího pozemku a to je na mnohých (obzvláště úzkých) pozemcích problém.

Zateplení domu a sousedé

Bez písemného souhlasu souseda se v podstatě neobejdete. V této souvislosti je v první řadě nutné si uvědomit, že rovněž zateplení je stavební činností, a to konkrétně změnou dokončené stavby v podobě stavební úpravy (jak to výslovně vyplývá z § 2/4 a 5 písm. c) stavebního zákona). Stavební zákon na mnoha místech počítá s tím, že stavebník doloží stavebnímu úřadu písemný souhlas vlastníka pozemku, má-li být stavba realizována na cizím pozemku, a to úplně či částečně (§ 184a stavebního zákona). Dle platné právní úpravy není v zásadě možné, aby stavba přesahovala nad sousední pozemek, jak to vyplývá z § 23/2 a § 25/6 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území (samozřejmě není-li získán písemný souhlas vlastníka tohoto pozemku). Ze soukromoprávního hlediska je vhodné poukázat na § 506/1 občanského zákoníku, dle něhož platí, že: "Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem..." Pozemek je tedy platnou právní úpravou chápán jako trojrozměrný objekt. Pokud by zateplení Vašeho domu zasahovalo do prostoru nad sousedním pozemkem, bylo by de facto zasaženo přímo do tohoto pozemku. Občanský zákoník sice obsahuje i § 1023/1, dle něhož platí, že: "Vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit." Aplikovatelnost tohoto ustanovení na Váš případ je však dle mého názoru nemožná. Získání písemného souhlasu souseda proto bude nutné.

Příklad z praxe

Na stavebním výboru mi řekli, že bez jeho povolení mohu maximálně 2 cm od místa, kde končí moje a začíná jeho. Což znamená, že tam mohu dát tak maximálně 4 cm, abych nelezl na jeho víc jak 2 cm. Kdybych tam dal třeba polystyren 10 cm, tak mu zmenším pozemek o 10 cm. Někdy ale nemusí pomoci ani když obložíme byt celý.

Měření hranic pozemku

Ještě mne napadá jedna věc - nechat vyměřit přesné hranice pozemku, je dobré to v prvním kole nechat udělat neoficiálně. Pouze výjimečně jsou hranice přesně tam, kde je plot, či zažitá hranice pozemku. Nejvíc mne pobavil klient, kterému nechtěl soused povolit plot na hranici a po přeměření se zjistilo, že soused má pozemek přetažený takřka o 1,4 m k žadateli. Neoficiální ale přesné měření je nutné proto, pokud by situace byla opačná.

Čtěte také: Informace o úpravě povrchu dřevovláknité izolace

Normy pro hluk a možnost měření

Předem je třeba říci, že pro úroveň hluku a zvukové izolace existují normy - v tomto případě ČSN 73 0532. Pokud máte pocit, že váš byt tyto normy překračuje, můžete si objednat firmu, která provede potřebná měření. Na základě jejich výsledků pak lze rozhodnout o dalších opatření, včetně požadavku na provedení příslušných úprav. A je i povinnost dodržovat noční klid v době od 22 do 6 hodin, kterou lze vymoci třeba i přivoláním policie. To jsou ovšem krajní případy, protože zejména obyvatelé měst bývají vystaveni hluku prakticky trvale.

tags: #izolace #pred #sousedama #rady

Oblíbené příspěvky:

• Vše o ukončovací liště Vertex pro ETICS
• technické parametry a využití Isover Domo Plus
• Příběhy domíchávačů betonu
• Jak vybrat a aplikovat fasádní barvu Hnědé zrno
• Detaily lepení hydroizolace