Komplexní průvodce izolací základů asfaltovými pásy

Izolace základů stavby je vždy nezbytná. Liší se pouze její kvalita, postup aplikace s ohledem na okolní podmínky, zvolenou konstrukci stavby a radonový index. Bezpečná stavba vyžaduje pevné a spolehlivé základy, ve kterých jsou právě izolace důležitým prvkem.

Proč je izolace základů potřeba?

Hlavním úkolem izolace je:

• Zamezení přístupu zemní vlhkosti k nadzemním konstrukcím stavby.
• Ochrana proti stékající i tlakové vodě.
• Izolace proti radonu a jiným plynům.

V České republice se vyskytuje geologické podloží s významným obsahem uranu, který se přirozeně rozpadá na radonový plyn. Radon je radioaktivní plyn bez barvy, chuti a zápachu, který může pronikat ze zemské kůry do budov a vytvářet potenciálně nebezpečné koncentrace uvnitř. Radon může vstupovat do budov skrze póry v zemi a podzemních konstrukcích. Abychom zabránili jeho pronikání, je nutné zvolit vhodné hydroizolační opatření. Výběr správné hydroizolace je klíčový pro úspěšné minimalizování rizika radonového pronikání.

Základy domu je nutné chránit nejen před pronikáním vlhkosti. U podsklepeného i nepodsklepeného domu může také docházet k výrazným únikům tepla. Je proto nutné základy zateplit. Aby bylo dosaženo kvalitní ochrany objektu před vlhkostí a současně efektivních úspor energie, je doporučeno v případě zateplování základů zajistit kvalitní hydroizolaci základového zdiva, drenáž pro odvod vody a odpovídající tepelnou izolaci.

Typy izolačních materiálů

Označení IPA lepenka znají všichni starší kutilové. Jednalo se v podstatě o asfaltovou lepenku s papírovou vložkou. Ta se ovšem časem rozmočila a izolace přestala plnit svoji funkci. V dnešní době se naštěstí používají trvanlivější materiály, zaručující izolacím potřebnou životnost. Ze segmentu asfaltových pásů se pro izolace základů používají oxidované a modifikované asfaltové pásy.

Čtěte také: Izolace základů a vlhkost

Asfaltové pásy

Asfaltový pás (někdy též asfaltová lepenka) je tvořen několika vrstvami, které přímo definují vlastnosti a účel použití asfaltového pásu. Nejčastěji se skládá z nosné vložky, na kterou jsou aplikovány krycí asfaltové vrstvy. Spodní i vrchní krycí asfaltové vrstvy jsou ještě opatřeny vhodnou povrchovou úpravou.

Skladba asfaltového pásu:

• Nosná vložka určuje použití asfaltového pásu (hydroizolace, ochrana proti radonu aj.).
• Krycí asfaltové vrstvy určují technické vlastnosti pásu (teplotní odolnosti, ohyb).
• Povrchové úpravy krycích vrstev mají ochranné i estetické účely (UV ochrana, zbarvení).

Asfalt, jako materiál prověřila léta. Je mimořádně stabilní v průběhu času. Díky krátké destilaci vyžaduje k získávání méně energie při vzniku minimálního množství odpadu (v porovnání s mnoha jinými izolačními materiály na jiné než asfaltové bázi). Na rozdíl od dříve používaného (karcinogenního) dehtu, představuje jen minimální zátěž a riziko pro lidstvo po celou dobu jeho životního cyklu.

Dělení asfaltových pásů podle krycí vrstvy:

• Oxidovaný asfaltový pás: Bývá zpravidla nejlevnější a je určen pro méně náročná použití. Oxidované pásy jsou méně odolné proti mechanickému poškození, hůře zpracovatelné při nízkých teplotách, nelze je ohýbat do kolmých úhlů a vlivem UV záření rychle degradují. Oproti modifikovaným pásům mají nižší životnost. Proto se v rámci izolace základů pokládají spíše jako roznášející nebo doplňující vrstva, rozhodně však nad úrovní terénu. Stárnutím křehne a má nízkou odolnost vůči UV záření. Zkouška ohybu se pro oxidovaný asfaltový pás provádí při 0 °C. Pro výrobu je použit vysoce oxidovaný asfalt.
• Modifikované asfaltové pásy: Modifikované pásy dnes hrají na střechách prim.
  • SBS modifikovaný asfaltový pás: Díky přidání elastomeru (tj. syntetický kaučuk) je elastický, odolný proti stárnutí a vzniku prasklin při nízkých teplotách. Stupeň modifikace pro asfaltový pás lze odvodit od výrobcem uváděné teploty ohybu. Od -15 °C (upravená modifikace), po -25 °C (plná modifikace). Modifikované asfaltové pásy jsou elastické, více odolné vůči UV záření a ohebné dle typu i při minusových teplotách až do -25 °C. Používají se tedy všude tam, kde oxidovaná provedení nestačí. Ve finální vrstvě střechy se používá modifikovaný SBS asfaltový pás s břidličným posypem, který zajišťuje ochranu proti UV záření. Ochrana proti UV je zásadní pro zajištění životnosti SBS modifikovaného asfaltového pásu.
  • Modifikovaný asfaltový pás APP: Asfaltový pás modifikovaný ataktickým polypropylenem (APP) je dobře zpracovatelný v širokém pásmu teplot a odolný proti UV záření. Tyto asfaltové pásy sice nemají schopnost elasticity, ale disponují vysokou teplotní stálostí (až 130 °C) při ohybu od -5 °C do -15 °C. Svými vlastnostmi jsou předurčeny pro použití v jižních státech a hydroizolaci střech s vyšším spádem. Modifikované asfaltové pásy APP jsou proti UV záření odolnější a lze je zakoupit i používat bez této posypové vrstvy.

Dělení asfaltových pásů podle tloušťky:

• Asfaltový pás typ A: Tloušťka do 1 mm, který není určený k natavení. Je bez krycí asfaltové vrstvy (jen impregnovaná nosná vložka).
• Asfaltový pás typ R: Tloušťka do 2,5 mm, který není určený k natavení. Má spodní a horní krycí asfaltovou vrstvu tloušťky do 1 mm.
• Asfaltový pás typ S: Tloušťka 4-5 mm, určený k natavení pásu z oxidovaného asfaltu nebo natavitelných asfaltových pásů z modifikovaného asfaltu SBS.

Dělení asfaltových pásů podle použití:

• Izolace staveb: Vodorovná i svislá izolace proti radonu, hydroizolace zemní vlhkosti - izolace základů, izolace proti vodě (tlakové a prosakující vody).
• Střešní pásy: Podklad pro asfaltové šindele a lepenku na střechu, finální střešní pásy, krytiny pro zahradní domky.
• Parozábrany: S nízkou i vysokou požární zátěží, parozábrany pro ploché střechy.
• Dočasné ochranné zakrytí.

Výběr asfaltového pásu podle nosné vložky:

Nosná vložka má velký význam a je důležitým rozhodujícím prvkem pro použití. Asfaltový pás s papírovou nosnou vložkou se nebude používat jako parozábrana pro střešní plášť. K hydroizolaci střešního systému se použije asfaltový pás s nosnou kovovou vložkou, do méně exponovaných prostor se zvolí pás s nosnou vložkou ze skelné tkaniny apod.

• Ze skleněné rohože: Cenově dostupnější asfaltové pásy, které ovšem mají nižší pevnost v tahu. Obecně jsou skelné materiály odolnější vůči ohni.
• Z kovové fólie: Výztužná vložka může být tvořena i tenkou kovovou fólií. Nejčastěji hliníkovou, ale lze se setkat i s měděnou nebo z nerezové oceli.
• Ze syntetických vláken: Nejčastěji polyesterová syntetická vlákna jsou dnes užívané v řadě asfaltových pásů s vysokými parametry.

Propracovanější variantou pro kombinaci vlastností jsou tzv. spřažené nosné vložky. U těchto vložek nejde jen o nezávislé uložení dvou výztužných vložek pásu, ale o skutečné propojení různých typů vložek v jednu. Jedná se například o polyesterové rouno a skelnou tkaninu nebo mřížku.

Ostatní izolační materiály

Kromě asfaltových pásů lze pro izolaci základů použít i PVC fólie o tloušťce 1 - 1,5 mm, nebo stěrkové hmoty, které uzavřou povrch podkladního betonu pomocí krystalizace a zabrání tak prostupu vlhkosti dále do konstrukce. Další možností provedení hydroizolací jsou i různé varianty nátěrových, stěrkových nebo stříkaných hydroizolačních hmot. Vhodný druh izolace pro vaši konkrétní stavbu by vám měl stanovit projekt, případně jej předem ještě konzultujte s projektantem.

Čtěte také: Vše o izolaci základů v Dačicích

Při plánování hydroizolací stojí za zvážení živičné hmoty, které chrání nejen před tlakem vody, ale i před mechanickým poškozením a chrání beton před kapilární nasákavostí.

K hydroizolaci základů je nutný kvalitní výrobek, který bude odolný vůči zatížení dešťovou vodou a zároveň ochrání stavbu před vlhkostí. Podzemní voda může tlačit na základ, takže správná izolace proti vlhkosti a hydroizolace je nesmírně důležitá. V našem internetovém stavebním obchodě najdete obrovský výběr izolačních materiálů, které zabraňují škodlivému působení vody a vlhkosti. Vyplatí se do nich investovat již ve fázi stavby domu, protože zátěž vlhkostí a spodní vodou je nebezpečná pro každou stavbu.

Jak se izolují betonové základy?

1. Výběr vhodné izolace základů

Návrh konkrétní realizace izolace základů ve většině případů kombinuje požadavky investora (využití stavby, rozpočet, aj.) s odborným návrhem projektanta. Ten jej zpracovává na základě posouzení radonového indexu a hydrofyzikálního namáhání spodní stavby v těchto oblastech:

• zemní vlhkost,
• volně stékající voda po svislých plochách,
• volně stékající voda po sklonitých plochách,
• tlaková podzemní voda,
• tlaková voda vzniklá hromaděním,
• srážková povrchová a odstřikující voda.

Je vhodné, aby použitá hydroizolace sloužila zároveň jako izolace proti radonu. Požadavky na protiradonovou izolaci stanoví též projektant, na základě naměřeného Rn (radonového indexu).

Měřené hodnoty radonu a detailní analýza specifických podmínek lokalit jsou nezbytné pro určení vhodného hydroizolačního systému. Výběr materiálů pro hydroizolaci musí být založen na měřených hodnotách a specifických potřebách konkrétní lokality.

Čtěte také: Ochrana domu před vlhkostí

Aplikace vhodných asfaltových pásů dle zatížení:

2. Příprava podkladu

Podklad, na který izolaci natavujeme, musí být dobře připraven. Jen tak je zajištěna odpovídající přilnavost. Nosný podklad musí být rovný, suchý, bez prasklin, nečistot (prach, úlomky, mastnota, vápenné mléko), ostrých hran a hlavně ošetřený penetračním nátěrem pro asfaltové pásy. Ten pomůže zajistit dokonalé přilnutí izolace k podkladu (zvýšenou pozornost věnujte přípravě podkladu pro samolepicí asfaltové pásy). Doporučuje se desce ihned po zatuhnutí obrousit hrany a omlátit vyčnívající kamínky, aby nedošlo k protržení izolací. Penetraci vždy nanášet ve stínu a až na očištěný a obroušený povrch desky.

Podkladem pro izolační vrstvu z asfaltových pásů mohou být:

• betony (vč. betonových mazanin),
• cementové potěry,
• zdiva s cementovou omítkou.

Při pokládce by se měly jednotlivé pásy překrývat po spádu, tak aby voda volně stékala přes spoje. Pro všechny střešní asfaltové pásy platí, že se pokládají na podklad, který je souvislý, rovný, suchý a čistý. Podkladem nejčastěji bývá beton, polystyren, nebo dřevěné bednění.

• Beton: Na beton je třeba aplikovat vhodné penetrační nátěry pod asfaltové pásy, které zajistí maximální přilnavost pásu k podkladu.
• Polystyren: Polystyren by byl při natavování podkladových pásů poškozen, proto se používají samolepicí asfaltové pásy.
• Dřevěné bednění: S ohledem na požární rizika se natavování podkladových pásů nepoužívá. Podkladní pásy se mechanicky kotví.

3. Natavení asfaltových pásů

„Pokládka“ izolace se provádí postupným odvíjením a svařováním asfaltových pásů. Pomocí plamene pás rozehřejeme tak, aby rozteklý asfalt dokonale přilnul k podkladu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích. Při více vrstvách musí být tyto mezi sebou vzájemně homogenně svařeny v celé ploše. Jednotlivé vrstvy musí být posunuty tak, aby nikdy nebyly podélné a příčné přesahy nad sebou.

Při izolaci je klíčové dodržet jednotlivé přesahy izolačních pásů:

• příčné přesahy minimálně 12 cm,
• podélné přesahy minimálně 8 cm.

Izolovat můžete celou plochu najednou, nebo nejdříve části pod nosnými zdmi. V takovém případě je vhodné položené pruhy izolace proti vodě zakrýt materiálem charBIT A330 H, který přesahuje na bocích hydroizolací cca o 5 až 10 cm. Přesah pro napojení hydroizolace z plochy je tak ochráněn proti značnému stavebnímu znečištění (malta, prach apod.). Před pokračováním izolatérských prací se charBIT A330 H odtrhne a pod ním je ideálně čistý povrch asfaltového pásu pro dokončení izolace.

V případě pokládání více vrstev se každá další vrstva pokládá:

• ve stejném směru, jako předchozí vrstva (pásy se nekříží a natavují celoplošně),
• na střed pásu v předchozí vrstvě (okraj pásu je v polovině podkladového pásu),
• s příčnými spoji pásů alespoň 30 cm od příčného spoje předchozí vrstvy (spoje nejsou nad sebou).

Svislé plochy klademe maximálně v délkách 250 cm, aby nedošlo k prověšení pásů. Podkladní asfaltové pásy doporučujeme kotvit v příčném spoji.

Montáž svislé a vodorovné izolace je nejlepší svěřit profesionálům, pokud v tomto oboru nemáme zkušenosti. To platí jak pro primární izolaci, tak pro hydroizolaci starých základů. Rovněž stojí za to vědět, že existují různé typy vodorovné a svislé hydroizolace a její výběr by měl záviset mj. hladina podzemní vody nebo způsob založení stavby. V první řadě je třeba řádně připravit podklad, a to pomocí základního nátěru, který zvyšuje přilnavost hydroizolace. Jakmile vše stihlo zaschnout, začneme izolovat základovou desku. Pokud je objekt umístěn nad vodní hladinou, může stačit pouze lehká izolace. V případě zatížení tlakovou vodou nejlépe poslouží těžká izolace základů. Začneme aplikací speciálního nátěru, utěsněním kritických míst konstrukce, jako jsou spáry. Poté je do hydroizolace zapuštěna síťovina ze skelných vláken a předtím musí být provedena krytina. Výztuž by měla být zcela pokryta hmotou. Na úplný závěr se nalepí polystyren a poté se provede dokončovací vrstva např. z polyetylenové fólie. Polystyren je lepen pomocí stejného výrobku, ze kterého byla vyrobena izolace. Mnohé z nich fungují dobře jako izolace i pojiva.

4. Ochrana izolace základů

Po úspěšném natavení pásů je třeba ochránit izolaci proti protržení, proříznutí, nebo proseknutí. Již kompletně dokončené vodorovné izolace lze ochránit dočasně (lehkým pásem charBIT A330 H, starým kobercem, polystyrenem, geotextilií, aj.), nebo trvale betonovou mazaninou, či potěrem (před pokládkou podlahových vrstev). Izolace svislých stěn lze ochránit přilepenými deskami z extrudovaného polystyrenu (poslouží zároveň jako tepelná izolace). Jsou nenasákavé a lze je tedy zahrnout zeminou. Alternativou je též ochrana nopovou fólií, nebo přizdívkou z cihel. Nopové fólie jsou zvláště vhodné pro obvodovou izolaci zdiva základů, protože jsou velmi odolné i proti agresivní vodě. V případě vysoké hladiny spodní vody je rovněž vhodné provést drenáž pod základy a kolem základů, abyste odvedli přebytečnou vodu pryč od konstrukce. S drenáží začněte ještě před realizací základových konstrukcí, výkop pro základy proveďte širší, abyste mohli zrealizovat drenáž hned vedle základů. Po vybetonování základů lože drenáže vyspádujte pro snazší odtok vody pomocí štěrku nebo betonové mazaniny, do které zatlačíte drenážní potrubí. Osaďte nopovou fólii, ochrannou geotextilii, vysypte jámu štěrkem a položte drenážní potrubí a zahrňte je vrstvou štěrku.

Pokud jde o hydroizolaci, je třeba vybírat podle konkrétních podmínek stavby, pod tepelnou izolaci je však nejvhodnější nopová hydroizolace, která vytváří drážky pro oddělení vlhkého zdiva od podkladu. Jako tepelná izolace se do základů používá kvalitní pevný izolační materiál s minimální nasákavostí, který neumožňuje vzlínání vlhkosti. Jako nejvhodnější se jeví extrudovaný polystyren (XPS) ve formě desek v tloušťkách od 8 do 20 cm, který je pevný a dostatečně odolný vůči předpokládané zátěži a mrazu. Polystyren je dodáván ve formě desek, které mohou být opatřeny drážkami pro odtok vody. V oblastech s vyšším objemem vody v podloží se doporučuje překrýt tepelnou izolaci geotextilií pro přefiltrování odváděné vody. Pro odtok vody je také možné doplnit izolační polystyren speciálními drenážními deskami. V případě, že je tepelná izolace umístěna na vnější straně hydroizolace, slouží také jako její ochrana proti možnému mechanickému poškození a teplotním změnám. Polystyrenové desky je nutné na boky soklu upevnit buď lepidlem doporučeným výrobcem, nebo asfaltovým disperzním lepidlem. Toto uchycení je víceméně zajišťovací, desky budou po zásypu základů ke zdi přitlačeny zeminou. Z toho důvodu je také nezbytné umístit desky tak, aby byly podepřeny zespodu, například přesahem základů, tak, aby se samovolně neposunuly při hutnění základového zásypu. Při aplikaci zateplovacího materiálu je vždy nutné dodržovat technologický postup a dbát na kvalitní provedení práce, aby bylo zamezeno vzniku tepelných mostů. Nejcitlivějším místem je horní sokl, spojující základy s obvodovou stěnou. Tepelná izolace by měla přesahovat horní hranu soklu a být napojena na tepelnou izolaci obvodových stěn. Vždy je také třeba brát v potaz konkrétní podmínky stavby - vlhkost v zemině, nasycení vodou, kondenzaci vodních par a podobně.

Hlavní funkcí tepelné izolace soklu je zabránit promrzání obvodových základů a části terénu pod stavbou. Zateplením soklu dochází k výraznému omezení kondenzace v místech napojení základu na zdivo, zamezí se prolínání vlhkosti do vyšších částí nad terénem. Výška zateplení soklu by měla být minimálně 30 centimetrů nad budoucím okolním terénem. Do této výšky by měl být použít nejen soklový polystyren, ale také svislá hydroizolace kolem stavby. Vhodné materiály pro zateplení základů domu jsou tepelné izolace z pěnového skla nebo extrudovaného či perimetrického polystyrenu. Rozhodně je třeba se vyvarovat běžnému polystyrenu, protože do podzemních podmínek není vhodný. Běžný fasádní polystyren je příliš nasákavý a během pár let by izolace ztratila svoji funkčnost. Při výběru materiálu na zateplení základů domu je třeba také zohlednit, zda má dům suterén, v jakém je terénu, ale také podle toho, jaké je složení podloží. Hloubka základů je důležitá pro dosažení tzv. nezámrzné hloubky. Tedy hloubky, ve které již daná zemina v dané lokalitě nezamrzá. Tuto hloubku lze ovlivnit tepelnou izolací zeminy. V našich klimatických podmínkách se jedná běžně o hloubky 90 - 120 cm. Je třeba se se základy dostat pod tuto hranici, jen tak se zajistí, že skupenské změny vody v zemině a s tím spojené rozměrové změny je nenaruší. Zateplené základy domu šetří peníze za energie vynaložené na vytápění a zvyšují teplotní komfort.

Založení samotné stavby domu je jednou z nejdůležitějších částí celé stavby. Většina staveb (obzvláště rodinné domy) jsou založeny na betonových pasech. Základová rýha, je vykopána bagrem a následně vylita betonem. V případě složitějších základových podmínek, např. neúnosné půdy (např. jíly, navážky, apod.), se používají základové desky či základové rošty (taková deska je únosná po celé ploše). Tyto základové desky mohou být zespodu zatepleny pomocí extrudovaného polystyrenu nebo pěnoskla. XPS (extrudovaný polystyren) - jedná se o tepelně izolační desky odolné vůči vodě a zemině.

Jak docílit maximální životnosti izolace

Aby izolace základů vydržela maximum, je třeba dodržet klíčové podmínky při kladení pásů a aplikaci penetračního nátěru:

• Teplota konstrukce, materiálu a ovzduší by neměla být:
  • nižší než 5 °C při pokládce oxidovaných lepenek,
  • nižší než 0 °C u lepenek z modifikovaných asfaltů,
  • vyšší než 30 °C u všech typů lepenek, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.
• Teplota konstrukce a ovzduší by při penetraci neměla být nižší než 8 °C.
• Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit.

Životnost asfaltového pásu je zcela závislá na typu krycí vrstvy, kvalitě výroby a správné aplikaci (pokládání svařování asfaltového pásu). Pohybovat se tak může v širokém rozsahu od 5 do 50 (a více) let. Navzdory reklamám výrobců je třeba říci, že neexistuje nic, jako bezúdržbová střecha. Každou střechu (tu z asfaltových střešních pásů nevyjímaje) je třeba v pravidelných intervalech čistit a kontrolovat, aby byla zajištěna maximální životnost a spolehlivost. Pro zachování kvality je nutné skladovat nepoužitý asfaltový pás v suchu a chráněný před přímým slunečním světlem. Nebude tak stárnout vlivem UV záření.

tags: #izolace #zakladu #ipa #komplexni #informace

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti dubových latí
• Přečtěte si o dopadech digitálního světa na duševní zdraví.
• Jak na instalaci betonových obrubníků u drátěného plotu
• Inovativní dřevěné stavby v Minecraftu
• Vlastnosti modřínové podlahy