Izolace základů a podlah polystyrenem: Kompletní průvodce

Základy domu je nutné chránit nejen před pronikáním vlhkosti. U podsklepeného i nepodsklepeného domu může také docházet k výrazným únikům tepla. Je proto nutné základy zateplit. Podlaha má také výrazný podíl na celkovém teplotním komfortu a tepelných únicích. Účinným řešením je kvalitní zateplení podlahy.

Aby bylo dosaženo kvalitní ochrany objektu před vlhkostí a současně efektivních úspor energie, je doporučeno v případě zateplování základů zajistit kvalitní hydroizolaci základového zdiva, drenáž pro odvod vody a odpovídající tepelnou izolaci. Pokud jde o hydroizolaci, je třeba vybírat podle konkrétních podmínek stavby, pod tepelnou izolaci je však nejvhodnější nopová hydroizolace, která vytváří drážky pro oddělení vlhkého zdiva od podkladu.

Typy polystyrenu pro izolaci

Při nákupu polystyrenu se vyplatí zjistit, který polystyren pro základovou desku bude nejlepší volbou. Pro zateplení základů byste měli zvolit vhodný typ polystyrenu.

Expandovaný pěnový polystyren (EPS)

• Expandovaný pěnový polystyren patří k nejpoužívanějším typům tepelné izolace.
• Vyrábí se napěněním polystyrenových perlí o velikostech podle druhu použití (cca 0,63 - 3,15 mm).
• Označuje se zkratkou EPS a číslem, které vyjadřuje napětí v kPa při 10% stlačení. Pro stavební účely se používá EPS 70 až 150.
• EPS 70 se uplatňuje v zateplovacích systémech a jako spodní vrstva tepelné izolace nepochůzných plochých střech.
• EPS 100 se nejčastěji používá právě do plochých střech jako vrchní vrstva tepelněizolačních vrstev plochých střech nebo jako izolace do podlah s malou zátěží.
• Do stavebních konstrukcí se používá EPS samozhášivý, který obsahuje tzv. retardéry hoření způsobující, že při odstranění zdroje hoření materiál sám uhasne a stabilizovaný, tzn., že desky dané tloušťky byly z bloků nařezány až po tom, co proběhlo přirozené smrštění materiálu obvyklé v prvních týdnech po jeho vyrobení.
• EPS se používá do stavebních konstrukcí bez zvláštních požárních požadavků. V případech, kdy to požární předpisy vyžadují (například u zateplovacích systémů budov o větších výškách a u skladeb střech), se obvykle nahrazuje deskami z minerálních vláken.
• Objemová nasákavost je při úplném ponoření do 5 % (tj. 100 kg/m³).
• Tepelné izolace z pěnového polystyrenu (EPS) používané ve stavebnictví, jsou již z podstaty své struktury materiálu poměrně málo nasákavé. Při laboratorních testech se zkouší nasákavost při ponoření po dobu 28 dní a běžné stavební materiály vykazují nasákavost do 5 %.
• Důležitou vlastností EPS je zachování mechanických vlastností (zejména pevnost v tlaku a tahu) i při zvýšené vlhkosti, tj. vlhký materiál v konstrukci plní dále svoji statickou funkci. Z tohoto důvodu nehrozí např. sedání podlah apod.
• Tepelná vodivost EPS s rostoucí vlhkostí také mírně roste. Pro konkrétní hodnoty nasákavosti do 1 % vzroste např. pro typický podlahový materiál EPS 100S z hodnoty 0,0343 W.m^-1K^-1 ve zcela suchém stavu na 0,0360 W.m^-1K^-1 při 1% vlhkosti.
• Pěnový polystyren pro izolaci základů EPS 100 je ideální jako izolační vrstva pro vnější stěny.
• Nejpoužívanější tepelná izolace - podlahový polystyren - používaná pod anhydritové podlahy bez požadavku útlumu kročejového hluku je polystyren s označením EPS 100 Z nebo S. U většiny podlah v rodinných domech stačí používat pod anhydritovou podlahu podlahový polystyren EPS 100. U skladeb izolací, které jsou vyšší než 150 mm raději používáme podlahový polystyren EPS 150, kde je stlačení nižší.
• Pokud jsou na podkladu vedeny instalace, např. voda, skladbu izolací je lepší zohlednit podle výšky těchto instalací. Např. výška instalací dosahuje 60 mm a celková skladba izolace je 150 mm. Rozvržení skladby je tak ideální rozložit do tří vrstev - první vrstva podle výšky instalace - tedy 60, další vrstva pak v 50 mm a poslední ve 40 mm.
• Také zpracování polystyrenových desek je s přibývající tloušťkou náročnější, proto používáme EPS většinou do tloušťky 80 mm. Jinak řečeno, používáme podlahový polystyren s označením EPS 100 a výše. Nepoužíváme EPS 50 a EPS 70. Zbytečné je také používat polystyreny s označením F - fasádní.

Šedý grafitový polystyren (EPS NEO)

• Jedná se o obdobný materiál, jako bílý EPS.
• Do materiálu je přidána přísada z grafitových nanočástic, díky níž se významně snižuje sálavá složka přenosu tepla v izolačním materiálu.
• Má zvýšené izolační parametry díky přidání grafitu ve svém složení.
• Kvalita grafitových polystyrénových desek umožňuje izolovat základové stěny a opatřit je vhodnou hydroizolací.

Perimetr

• Expandované polystyrenové kuličky jsou někdy dodávané s příměsí proti škůdcům.
• Vyrábí se ze samozhášivého polystyrenu, napěněním polystyrenového perlitu. Lze využít materiálový základ bílý polystyren či grafitový polystyren.
• Materiál je rozvolněný, není stlačen do desek.
• Perimeter se vyrábí tzv. vypěňováním do formy. Výrobek se dále nedělí. Na rozdíl od EPS má uzavřenou strukturu povrchu.
• Tento polystyren má obvykle dlouhodobou objemovou nasákavost při úplném ponoření < 3 % (dle ČSN EN 12 087), a proto může být užívaný pro izolaci podzemních částí budovy, soklů (do míst exponovaných vodou), kde díky profilaci povrchu může plnit i drenážní funkci, a pro podlahy na terénu bez nároků na kročejový útlum. Někteří výrobci uvádějí použití i pro inverzní střechy.

Extrudovaný polystyren (XPS)

• Extrudovaný polystyren se označuje zkratkou XPS a číslem, které označuje napětí při 10% stlačení materiálu.
• Prvotní surovinou pro výrobu XPS je ropa, dále polystyrenový granulát, který se extruduje rozpínavými plyny.
• Hlavní předností extrudovaného polystyrenu je uzavřená struktura pórů, což zaručuje téměř nulovou nasákavost.
• XPS se vyznačuje velkou pevností v tlaku. Používá se zejména do konstrukcí staticky zatěžovaných a exponovaných vodou (tepelná izolace stěn v kontaktu s terénem a sokly budov, střechy s opačným pořadím vrstev, pod plošné základy, pojížděné střechy atd.).
• Jako tepelná izolace se do základů používá kvalitní pevný izolační materiál s minimální nasákavostí, který neumožňuje vzlínání vlhkosti. Jako nejvhodnější se jeví extrudovaný polystyren (XPS) ve formě desek v tloušťkách od 8 do 20 cm, který je pevný a dostatečně odolný vůči předpokládané zátěži a mrazu.
• Polystyren je dodáván ve formě desek, které mohou být opatřeny drážkami pro odtok vody. V oblastech s vyšším objemem vody v podloží se doporučuje překrýt tepelnou izolaci geotextilií pro přefiltrování odváděné vody. Pro odtok vody je také možné doplnit izolační polystyren speciálními drenážními deskami.
• XPS polystyren do základů má nižší koeficient lambda a větší odolnost proti mechanickému poškození. Tento typ polystyrenu má hladký a extrémně tvrdý povrch. Bude velmi odolný proti vlhkosti a deformacím, takže bude perfektní pro izolaci.
• Pěnový polystyren pro izolaci základů XPS je ideální jako izolační vrstva pro vnější stěny.
• Pro použití v těžké plovoucí podlaze se osvědčilo používání tepelné izolace z polystyrenu, označovaného jako podlahový polystyren.

Kompaktní polystyren

• Jedná se o materiál na bázi polystyrenu, strukturou připomínající pemzu nebo sádru.
• Pro svou vysokou pevnost v tlaku (pevnost kompaktního polystyrenu až 10 MPa - pro srovnání EPS: 0,1-0,2 MPa) se využívá ke složitě řešitelným detailům, především k přerušení bodových tepelných mostů.
• Patří k dražším typům izolace.

Srovnání typů polystyrenu

Zateplení základů a soklu

Proč se vyplatí použít polystyren pro svislou izolaci základů? Kvalitní polystyren je odolný proti dlouhodobé vlhkosti, zajišťuje tepelný komfort a má vysokou odolnost proti stlačení CS. Při výběru polystyrenu pro základy EPS nebo XPS pamatujte, že se jedná o materiál, který se připevňuje pod úroveň terénu. Izolace základových stěn by měla být odolná proti vlhkosti a mít odpovídající úroveň nasákavosti. Kromě toho byste měli zkontrolovat jeho součinitel prostupu tepla lambda, tlakové napětí a samozřejmě cenu. Efektivní izolaci základů zajistí pouze ten nejlepší polystyren od známých a prověřených výrobců izolačních materiálů.

V případě, že je tepelná izolace umístěna na vnější straně hydroizolace, slouží také jako její ochrana proti možnému mechanickému poškození a teplotním změnám. Polystyrenové desky je nutné na boky soklu upevnit buď lepidlem doporučeným výrobcem, nebo asfaltovým disperzním lepidlem. Toto uchycení je víceméně zajišťovací, desky budou po zásypu základů ke zdi přitlačeny zeminou. Z toho důvodu je také nezbytné umístit desky tak, aby byly podepřeny zespodu, například přesahem základů, tak, aby se samovolně neposunuly při hutnění základového zásypu.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

Při aplikaci zateplovacího materiálu je vždy nutné dodržovat technologický postup a dbát na kvalitní provedení práce, aby bylo zamezeno vzniku tepelných mostů. Nejcitlivějším místem je horní sokl, spojující základy s obvodovou stěnou. Tepelná izolace by měla přesahovat horní hranu soklu a být napojena na tepelnou izolaci obvodových stěn. Vždy je také třeba brát v potaz konkrétní podmínky stavby - vlhkost v zemině, nasycení vodou, kondenzaci vodních par a podobně.

Pokud se jedná o izolaci soklu, doporučení je, aby tepelná izolace zabíhala minimálně 80 cm pod úroveň upraveného terénu. Jako nejmenší minimum lze připustit 60 cm a to i s ohledem na výše položenou úroveň základové desky. Důležitá je i tloušťka zateplení soklu, 5 cm XPS lze považovat za minimum, přimluvil bych se za víc.

Poměrně novou technologií je založení stavby na tepelně-izolačním zásypu Liapor firmy LIAS Vintířov, který izoluje stavbu v nejnižších vrstvách, a není proto nutná další podlahová izolace.

Zateplení podlahy

Rozhodnutí zateplit podlahu je prvním krokem k nižším účtům za vytápění a dosažení většího teplotního komfortu. V závislosti na typu podlahy a materiálu, který si na izolaci vyberete, můžete dosáhnout například i účinného tlumení kročejového hluku. Tepelné úniky přes podlahu představují přibližně 10 až 20%. Svojí nemalou úlohu sehrává i to, zdali jde o zateplení podlahy v přízemí, případně podlahy ve sklepě.

Před výběrem materiálu je tedy určitě vhodné zohlednit typ podlahy, její využití či míru zatížení a přizpůsobit tomu výběr materiálu tak, aby byl výsledný efekt zateplení co nejlepší. Na zateplení podlah je možné využít podlahové desky z expandovaného pěnového polystyrenu EPS nebo vylepšeného šedého polystyrenu EPS NEO. Na zateplení podlah v poschodích s požadavkem na kročejový útlum budou vhodnou možností polystyrenové desky pro kročejovou izolaci Austrotherm EPS POLYFON. Alternativou k izolačnímu materiálu EPS jsou desky z extrudovaného polystyrenu XPS, který je možné využít i na podlahy s vyšší mírou zatížení.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Pokud je podlaha vybavená podlahovým vytápěním, musí se zvolit takový materiál, který je dlouhodobě schopný odolávat teplotnímu zatížení. Mohou to být například systémové desky podlahového vytápění Austrotherm EPS nebo systémové role Austrotherm opatřené ALU fólií. Pokud již máme vybraný typ výrobku resp. materiál, zbývá už jenom pohlídat si jeho kvalitu. Méně kvalitní výrobky se mohou časem deformovat, tím celá podlahová izolace prakticky ztratí svůj význam.

Postup při zateplení podlahy

Pro jistotu upozorníme, že k izolaci podlah není možné použít fasádní polystyren, ale speciální podlahový polystyren s vyšší pevností. Z projektu vyčteme, jak silnou podlahu budeme mít, a podle toho polystyren objednáme.

Příprava podkladu

• Podklad před pokládkou polystyrenu by měl být co nejrovnější. Případné milimetrové nerovnosti není nutno řešit, protože závěrečná vrstva lité podlahy vše srovná. Větší nerovnosti můžeme vyrovnat suchým křemičitým pískem.
• Než se do pokládky polystyrenu pustíme, měli bychom odstranit všechny zbytky omítky či malty.

Pokládka první vrstvy polystyrenu

• Polystyren se pokládá ve více vrstvách. A abychom minimalizovali vyřezávání otvorů pro trubky instalací vedoucích po podlaze, objednáme si tloušťky desek tak, abychom ideálně další vrstvou přikryli rozvody v domě.
• Pokud do polystyrenu potřebujeme vyříznout drážku pro jeden či dva kabely, stačí desku polystyrenu na kabely položit, zatlačit nebo si na ni stoupnout a kabely se do desky pěkně obtisknou. Drážku pak snadno vyřízneme odlamovacím nožem. V případě většího svazku kabelů, chrániček, klimatizace či rekuperace je vhodnější desku rozříznout a umístit k takovému vedení z každé strany.
• Aby nám antibakteriální potrubí rozvodů rekuperace nenadzvedávalo další vrstvu polystyrenu nebo fólii s rastrem pro podlahové topení, je vhodné potrubí ukotvit do betonového stropu.

Pokládka druhé a třetí vrstvy polystyrenu

• Před pokládkou další vrstvy polystyrenu vyplníme mezeru mezi deskami v místech rozvodů nízkoexpanzní pěnou nebo suchým pískem, případně kombinací obou variant. Tím získáme pevný a rovný podklad pro další vrstvy.
• Při pokládce polystyrenových desek se vždy snažíme zajistit převazbu spojů. A to jak v první vrstvě, tak i ve všech ostatních. Převazba by měla být ideálně o polovinu délky desky.
• Abychom umožnili anhydridové podlaze v budoucnu pracovat, umístíme po obvodu stěny dilatační pás. Pás je na jedné straně vybaven samolepicí fólií, ale i přes to je vhodné jej na některých místech připevnit k omítce pomocí ruční sponkovačky.
• Spoje dilatačního pásu provádíme vždy na stěně. Nikoliv tedy v rohu nebo v jeho bezprostřední blízkosti. V rozích dilatační pás nenařezáváme, ale pečlivě vytvarováváme do pravého úhlu. Mírný rádius, který v rohu vznikne, je žádoucí.
• Poslední vrstvou polystyrenu přimáčkneme dilatační pás ke stěně a současně dáváme pozor na to, abychom nepoškodili igelit, který je součástí obvodové dilatace a v následující stavební etapě jej budeme lepit k fólii s rastrem pro podlahové topení.
• V koupelnách, technických místnostech a dalších prostorech s velkým množstvím rozvodů vedených v podlaze vyžadují pečlivou pokládku tepelné izolace a také velkou dávku trpělivosti. Doslova za odměnu je pokládka podlahového polystyrenu ve velkých místnostech jako je obývací pokoj či garáž.

Požadavky normy ČSN 73 0540-2 pro podlahové vytápění

Návrh tepelně izolační vrstvy by měl vyjít z tepelně technické legislativy a předpisů, tedy především z požadavků současné platné ČSN 73 0540-2 - norma stanovuje požadované a doporučené hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m².K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má. Pro podlahu přilehlou k zemině s podlahovým vytápěním je minimální požadovaná hodnota U 0,30 W/m².K a doporučená hodnota součinitele prostupu tepla U je 0,20 (W/m².K).

• Použití EPS se součinitelem tepelné vodivosti λ 0,042 W/m.K: Bude hodnota součinitele prostupu tepla U 0,35 (W/m².K), což je z pohledu ČSN nevyhovující.
• Použití extrudovaného polystyrénu XPS se součinitelem tepelné vodivosti λ 0,032 W/m.K: Pak bude celková hodnota součinitele prostupu tepla podlahy U 0,27 (W/m².K). To již splňuje minimum dle normy.
• Kombinace 6 cm EPS + 6 cm XPS: Pak splní minimální požadovanou hodnotu U dle ČSN 0,30 W/m².K. Nejedná se o příliš efektivní řešení.
• Použití desek na bázi polyuretanu (PU) se součinitelem tepelné vodivosti λ kolem 0,028 W/m.K: Celková hodnota součinitele prostupu tepla U se dostávala na hranici 0,23 (W/m².K). V případě podlahového systému vytápění je doporučeno přiblížení se k doporučené hodnotě U dle normy.

Po dokončení podlahy již nebude možno dodatečně nějakou další izolaci přidat, proto se na tepelně izolačních vlastnostech podkladních vrstev rozhodně nedoporučuje šetřit.

Izolace a povodně

Povodňová voda nejvíce zasáhne konstrukce podlah a fasád, dostává se mnohdy i pod povrch, dovnitř konstrukce. V případě zaplavení podlahy se do tepelné izolace vlhkost skrz vrchní vrstvu dostane vždy. Spodní část fasády je konstrukčně navržena tak aby odolávala běžné odkapové vodě či tajícímu sněhu, které pravidelně (krátkodobě) působí na soklovou část fasády. V případě záplavy je situace odlišná.

Čtěte také: Informace o úpravě povrchu dřevovláknité izolace

Zhoršuje se tepelná izolace maximálně. Je velmi složité vytvořit univerzální návod, jelikož vždy záleží na charakteru záplavy, a především na době zatopení a množství konstrukcí vodou zasažených. U fasád lze rizika snížit zvýšením spodní části fasády, nejlépe s použitím extrudovaného polystyrenu, nebo soklových desek EPS tak, aby izolace z nenasákavého materiálu sahala nad možnou výšku povodňové vody.

Chování minerální izolace a polystyrenu při povodních

Minerální izolace

• Minerální izolace používané ve stavebních a technických aplikacích jsou hydrofobizované, tedy vodoodpudivé.
• Pokud se během montáže izolace dostane materiál do kontaktu např. s dešťovou vodou, pak dopadající voda bude po povrchu stékat, a netvoří překážku pro konečné zakrytí ochranou vrstvou chránící izolaci před povětrnostními vlivy. Z krátkodobého hlediska tedy nemůže dešťová voda ohrozit izolační schopnost materiálu.
• Pórovitou strukturu izolací z minerální vlny tvoří prostorově nahodilé uspořádání jednotlivých vláken. Jejich trvalou vzájemnou polohu zajišťuje organické pojivo.
• Pokud by po určité době došlo k proniknutí vody do celého průřezu izolační vrstvy, může dojít kvůli agresivním složkám záplavové vody k narušení, nebo částečnému vyplavení tohoto pojiva. Materiál zplstnatí (slehne) a ani po případném oschnutí se nevrátí do původní struktury. Zplihlá, byť vyschlá izolace by nemohla plnit svůj účel - neizolovala by.

Polystyren (EPS)

• Tepelné izolace z pěnového polystyrenu (EPS) používané ve stavebnictví, jsou již z podstaty své struktury materiálu poměrně málo nasákavé.
• Při delším ponoření by hodnota nasákavosti byla pochopitelně vyšší, ale to není případ povodní, kdy zaplavení (ponoření) trvá jednotky dní. Z tohoto důvodu se předpokládá nasáknutí materiálu cca do 1 %.
• Ze zaplavených desek EPS tato zvýšená vlhkost do 1 % pak během několika týdnů až měsíců postupně z konstrukce vyschne.

Náprava škod po povodních

Náprava škod způsobených povodní je vždy bolestná. Jednak pro rozsah škod, jednak pro jejich neočekávaný výskyt. Náprava zatopených izolací znamená jejich stržení, ekologickou likvidaci, revizi, případně opravu povrchu pod izolací a provedení zcela nového izolačního systému. Náklady jsou vyšší než u původně pořizované izolace. Ignorování nutnosti výměny může znamenat znásobení tepelných ztrát v provozu (zejména u technických izolací, kde se vyskytují podstatně vyšší teploty než u stavebních izolací) a výskytu plísní v důsledku nedostatečného vyschnutí konstrukce a kontaminace vodou s organickými zbytky. Do skladby podlahy nesmí zatékat. Nejen že anhydritové podlahy nejsou dlouhodobě odolné vodní lázni, ale voda se většinou ani nemá jak z této konstrukce odpařovat a může zapříčinit plesnivění a destrukci pochozí vrstvy.

tags: #izolace #zakladu #polozenim #polystyrenu #informace

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní průvodce instalací sádrokartonových podhledů
• vhodné markýzy pro Volkswagen Transporter T5 a T6
• postup při opravě uvolněné dlažby
• Vše o smrkových palubkách SECA
• Kvalitní spoje se sádrokartonem