Jak chránit cihly proti korozi a zvětrávání

Cihly jsou krásný materiál, trpí ale na vlhkost. Porézní materiály jsou takové, které obsahují ve svém složení malé, v některých případech i pouhým okem neviditelné otvory. Struktura materiálu vytváří dutiny mezi částicemi, které tvoří zbytek materiálu. Tyto dutiny se běžně nazývají póry. Vlhkost a další povětrnostní podmínky jsou pro porézní materiály velký, a můžeme říci doslova zásadní problém. Pokud k tomu přičteme zhoršující se kvalitu ovzduší, působení průmyslově vyráběných chemických přípravků a mechanický otěr, dostáváme v součtu fakt, že i pevné horniny se začnou časem drolit. Takovým materiálem je pískovec, vápenec a z kombinovaných materiálů především cihly. Tyto porézní materiály jsou velmi oblíbené právě ve stavebnictví.

Ošetření interiérových cihel a dlažeb

Pokud máte půdovky, tedy ruční cihlovou dlažbu, nemusíte ji nutně ošetřovat. Pokud ale přece jen chcete, doporučujeme použít tvrdé podlahové oleje. Ty zvýší odolnost podlahy proti špíně a vodě. Můžete použít i tvrdé voskové oleje, ty nejenom cihly chrání, ale také oživí jejich barvu. Nátěr voskem je lesklý a výrazně barevný. Tyto dva nátěry můžete i kombinovat. Obzvlášť staré půdovky mají savost vysokou, a je proto vhodné nanést i třetí nátěr. Proveďte nátěr podlahovým olejem a další dva voskovým olejem. I zdánlivě celistvá dlažba nasákne olej, a ten vytvoří nevzhledné mapy.

Ochrana venkovních cihel

Venkovní cihly jsou náchylné na vlhkost. Nedostatečné ošetření vede k růstu mechu apod., natřením zvýrazníte přirozenou barvu cihly. Pro tyto účely můžete použít impregnaci. Ideálně nějaký krycí nátěr, jako jsou fasádní barvy - akrylátové nebo silikonové. Většinou stačí jedna vrstva přípravku, ale přesný návod najdete na obalu nátěru. Většinou vám 25 litrů vystačí na 125 metrů čtverečních plochy. Nátěr nanášejte válečkem nebo postřikovačem. Pokud chceme především prodloužit trvanlivost naší dlažby uvnitř i vně domu, ošetřit cihlové zdi, kamenné sloupky, podezdívky a všechno ostatní, co máme pod střechou i na zahradě, můžeme sáhnout po ošetřujícím nátěru, který zacelí póry v materiálu, zvýrazní barvu i strukturu a oživí zašlé materiály. Lze jej použít jak v interiéru, tak v exteriéru. Aplikace je zcela jednoduchá. Doporučujeme VERNIS PAVÉS - BRIQUES, nežloutnoucí lak speciálně navržený pro ochranu porézních minerálních materiálů, jako jsou dlažba, cihly, kameny a beton. Je k dispozici ve dvou bezbarvých variantách - saténové a matné. Speciální lak na porézní materiály pomůže obnovit krásu domova a zahrady bez nutnosti nákladných renovací. Stačí lak dobře rozmíchat a štětcem nebo molitanovým válečkem aplikovat na povrch. Materiál, který budeme ošetřovat, by měl být zbaven nečistot, prachu a měl by být dokonale suchý. Povrch dlažby nebo kamenný sloupek můžeme před aplikací laku umýt (například wapkou), nechat důkladně vyschnout a poté nanést nátěr. Nátěr dodá povrchu matný a hedvábný vzhled a podstatně zvýší odolnost porézního povrchu vůči vnějším vlivům - zlepší vlastnosti těchto materiálů a porézní materiál se stane téměř neporézním. Nátěr není kluzký a je použitelný na všechny stavební materiály.

Jak předcházet výkvětům na cihlách

Klinkerové cihly vypadají krásně, pokud se neobjeví na zdi výkvět. Výkvět neboli bílý povlak projevující se jako bílé mapy na povrchu cihel, je nepřítel estetického vzhledu fasády, soklů, plotů a jiných objektů. Abychom účinně zabránili výkvětům, musíme nejprve znát jejich příčinu. Sraženina se na cihlovém povrchu projeví tehdy, když se do cihel dostane voda. Nedostatek účinného odvětrání dodatečně situaci zhoršuje. Vlhkost způsobuje, že soli obsažené v maltě či lepidle se rozpustí. Následovně se voda společně s rozpuštěnými chemickými složkami prostupuje mikroskopickými kapilárami na vnější stranu zdi. Na povrchu přirozeným způsobem dochází k vysychání a po odpaření vody dojde ke krystalizaci solí, což má za následek vznik ošklivé mapy bílé barvy. Proto je nejefektivnějším postupem, který pomůže zabránit výkvětům je chránit cihly před vlhkostí.

Prevence během výstavby

Prevenci výkvětů je nutné zajistit ve všech fázích procesu výstavby, od dopravy a skladování až po zednické práce. Během skladování na stavbě je třeba zakrýt nahoře fólií a zároveň skladovat na podloží, ze kterého nedojde k nasáknutí vodou zespodu od země. Zednické práce by měly být provedeny za teplého a suchého počasí a každopádně chránit každou vyzděnou část před nečekanými dešťovými přeháňkami. Dalším důležitým prvkem v boji proti výkvětům je použití správné malty vhodné pro klinker a také je potřeba dbát o její správnou přípravu a dodržovat návod výrobce. Nesmí být příliš řídká. Doporučuje se také, aby malta neobsahovala vápno. Kromě toho je potřeba vyvarovat se zdění na prázdné nebo zapuštěné spáry. Pokud se nevyvarujeme těchto postupů, bude se ve spárách zachycovat dešťová voda, která se časem může dostat hlouběji do zdiva, což způsobí výkvěty a dokonce může oslabit celou strukturu stěny. V případě vyzděné fasády z cihel je potřeba zajistit ventilaci uvnitř mezery konstrukce stěny. Odvádění vlhkosti znemožní vyplavování solí.

Čtěte také: Optimalizace výkonu kaučukové izolace

Letní práce na hrubé stavbě a ochrana cihel

  1. Letní práce na hrubé stavbě vyžadují dobrou organizaci a pečlivou přípravu. Než se pustíte do samotného zdění, je důležité správně uskladnit materiál a připravit staveniště tak, aby byl chráněn před přímým sluncem, ale i náhlými přeháňkami a bouřkami. Počasí totiž může být v létě i velmi zákeřné. Prudké bouřky, krátké přívalové deště nebo dokonce kroupy mohou stavební prvky výrazně poškodit. Proto je důležité myslet nejen na ochranu před sluncem, ale také na zabezpečení proti nečekaným výkyvům počasí. Cihly, malta i další materiály by měly být zakryty nepromokavou plachtou či ponechány v originálním balení, případně uskladněny pod přístřeškem. Když se předpovídá silný déšť, je vhodné ochránit rozbalený stavební materiál, ale také již vyzděné konstrukce. Ideální je, když má staveniště připravený jednoduchý krizový plán pro případ rychlé změny počasí. Stačí mít po ruce zakrývací fólii, lze například využít tu z palet se zdivem. Pro zajištění krytí vrchu zdiva proti dešti nebo větru je vhodné fólii zatěžkávat těžkými předměty, například cihlami nebo betonovou dlažbou, aby neodletěla. Čím lépe bude materiál chráněn, tím menší je riziko jeho poškození, snížení funkčnosti nebo nutnosti reklamace.
  2. Součástí plánování by měl být také výběr vhodného pojiva podle aktuálních teplot. „Rychletvrdnoucí směsi mohou v horku tuhnout příliš rychle, což zvyšuje riziko vzniku defektů. V některých případech je proto vhodnější sáhnout po směsích s pomalejší reakcí, které umožní korekci a lepší zpracovatelnost i při vyšších teplotách. Velmi praktickým řešením pro letní podmínky je zdicí pěna Porotherm Dryfix, která nevyžaduje vodu ani míchání a je použitelná až do 35 stupňů. Pokud se však investor rozhodne sáhnout po klasice, může využít tenkovrstvou maltu Porotherm Profi.
  3. Rozhodující je pro celou stavbu samotné založení první řady cihel. V horku, kdy spojovací malty tuhnou rychleji, je správně vyrovnaný základ ještě důležitější. Vhodnou kombinací laseru a zakládací soupravy investor docílí přesného a rychlého nanesení maltového lože.
  4. „Rychlé odpařování vody z malt a lepidel při vysokých teplotách a suchém vzduchu může vést k příliš rychlému tuhnutí pojiva, nedostatečnému vyzrání spojů a tím i k trhlinám a oslabení konstrukce. Proto je vhodné cihly před nanesením malty navlhčit malířskou štětkou.

Odstranění již vzniklých výkvětů

Pokud se přesto všechno na zdi objeví výkvět, není možné jej ignorovat. Abychom cihlám dodali estetický vzhled, je potřeba začít u odstranění příčiny, která mohla způsobit vznik map. Ve stěně mohly například popraskat, vydrolit se spáry, což způsobí vnikání vlhkosti dovnitř zdi. Po zatěsnění těchto míst a zajištění stěny před vlhkostí je možné začít s odstraněním výkvětů. V první řadě se doporučuje mechanické čištění kartáčem na sucho. Takto očištěnou stěnu omyjeme vysokotlakým zařízením teplou vodou. Pokud výkvěty po těchto zásazích nezmizí, je možné použít speciální přípravky stavební chemie určené k jejich odstranění. Dostupné jsou ve většině obchodů se stavebninami. Před použitím prostředku je potřeba cihly ve slunečném suchém dni omýt vodou a počkat, až dobře vyschnou. Podobně jako v případě různých prostředků chemie se doporučuje vyzkoušení preparátu na malé, málo viditelné části zdi. Následně se na zeď nanáší preparát, při striktním dodržení instrukcí výrobce, které obsahují také doporučení počasí.

Ochrana ocelových konstrukcí ve stavebnictví

V moderním stavebnictví se v mnoha případech používají kovové konstrukce s následnou ochranou organickými nátěry pro zajištění požadovaného vzhledu a také životnosti. Ocelové konstrukce jsou ve stavebnictví z mnoha důvodů velmi populární. Bez ochrany proti korozi se ale jejich životnost rapidně snižuje. V našem případě je nejrozšířenější ocelovým prvkem opláštění, které je tvořeno z více vrstev, nejen samotná organická nátěrová hmota, která má zajistit požadovaný vzhled, ale i anorganická vrstva zinku, která má zajistit katodickou ochranu při narušení ochranné vrstvy. Celý proces pro zajištění co nejdelší životnosti začíná již u předúpravy povrchu materiálu. A to jak mechanické přípravy, tak i chemické. Chemická technologie může být pouze odmaštění, nebo také odmaštění s mořením pro zlepšení adheze, či rozšířena o další ochranné mezivrstvy jako jsou povlaky na bázi titanu či zirkonia pro zlepšení korozní odolnosti. Množství vrstev a jejich složení pro námi požadovanou životnost, je závislé na podmínkách prostředí, kterým bude daný systém vystaven.

Norma ČSN EN ISO 12944 pro ochranu ocelových konstrukcí

Pro ochranu ocelových konstrukcí proti korozi vycházíme z normy ČSN EN ISO 12944, jejich částí 1 až 9. Tato norma se zabývá ochranou od samotné konstrukce, předcházení vzniku defektů již při samotné přípravě výkresové dokumentace, až po zhotovení nátěru.

  • Část 1: popisuje obecné zásady ochrany ocelových konstrukcí a výrobků nátěrovými systémy.
  • Část 2: definuje kategorie korozní agresivity vnějšího prostředí.
  • Část 3: se zabývá konstrukčními aspekty a popisuje vhodná či nevhodná řešení z pohledu protikorozní ochrany nátěrovými systémy. Zde se mimo jiné dozvíte, jak konstrukcí zamezit shromažďování vody a nečistot. Jaký je ideální rádius hran, aby nedocházelo ke koroznímu napadení od hran.
  • Část 4: popisuje postupy přípravy povrchu a požadavky na jeho výslednou kvalitu.
  • Část 5: doporučuje nátěrové systémy a jejich vrstvy vhodné pro jednotlivé kategorie korozní agresivity prostředí.
  • Část 6: specifikuje laboratorní metody zkoušení nátěrových systémů.
  • Část 7: určuje provádění a dozor při zhotovování nátěrů.
  • Část 8: určuje zpracování pracováních specifikací pro nové a údržbové nátěry.
  • Část 9: upravuje laboratorní metody pro extrémně korozivní atmosféry.

Avšak pozor! Tato norma nezohledňuje další faktory, jako jsou odolnosti vůči působení chemikálií, mikroorganismů, mechanickým vlivům, vysokým teplotám / ohni.

Kategorie korozní agresivity prostředí

Od poslední aktualizace normy ČSN EN ISO 12944 z roku 2019 se, konkrétně v části 2, rozlišuje šest základních prostředí (agresivit atmosfér), kde může být díl exponován. Navíc uvádí i čtyři prostředí pod hladinou a pro konstrukce uložené v půdě.

Čtěte také: rizika cihel v ohništi

Kategorie korozní agresivity vnějšího prostředí:

  • C1: velmi nízká korozní agresivita (interiér)
  • C2: nízká korozní agresivita (atmosféry s nízkým znečištěním, např. venkovské oblasti)
  • C3: střední korozní agresivita (atmosféry se střední úrovní znečištění, např. městské a průmyslové oblasti)
  • C4: vysoká korozní agresivita (průmyslové a přímořské prostředí se střední salinitou)
  • C5: velmi vysoká korozní agresivita (průmyslové oblasti s vysokou vlhkostí a agresivní atmosférou, např. pobřežní oblasti s vysokou salinitou)
  • CX: extrémní korozní agresivita (přímořské oblasti s vysokou salinitou a průmyslové oblasti s extrémní vlhkostí a agresivní atmosférou, subtropické a tropické atmosféry)

Pro části pod hladinou a uložené v půdě:

  • Im1: sladká voda
  • Im2: mořská nebo brakická voda (bez katodové ochrany)
  • Im3: půda
  • Im4: mořská nebo brakická voda (s katodovou ochranou)

Životnost nátěru

Ke každému prostředí jsou přiděleny čtyři požadované „životnosti nátěru“:

Životnost nátěru Doba
Nízká do 7 let
Střední od 7 do 15 let
Vysoká od 15 do 25 let
Velmi vysoká 25 let a více

Je třeba mít na paměti, že uvedené životnosti nátěru slouží pouze jako pomocné kritérium pro volbu vhodného nátěrového systému. Nejsou spojeny s životností konstrukce! Ta je ovlivněna mnoha vnějšími vlivy:

  • korozní agresivita prostředí, jakému prostředí bude díl vystaven (působení chemikálií, mechanické namáhání apod.)
  • samotná konstrukce (zamezení vzniku míst s vyšší kondenzací či nižší vrstvou laku, např. ostré hrany)
  • povrchová předúprava (volba dle požadavků životnosti a kontrola jejího správného provedení)
  • nátěrový systém (volba počtu a síly vrstev pro dosažení dostatečné ochrany pro dané prostředí, kontrola správné aplikace a vytvrzení)
  • program údržby během životnosti celého systému

A jak tedy zjistíme, že námi navržený nátěrový systém je dostatečně odolný? Norma předepisuje testy, které nám pomohou prověřit teoretickou odolnost nátěru tak, abychom byli schopni říci, zda je záruka reálná. Takovým testem je například korozní test dle ČSN EN ISO 9227. Ale pozor! Jednotlivé laboratorní zkoušky umělého stárnutí neodpovídají přesně skutečnému prostředí, testuje se jeden faktor, a proto je potřeba tyto testy různě kombinovat. Tato kombinace testů by měla co nejvíce napodobovat reálné prostředí zahrnující další faktory, jako je mechanické či chemické namáhání, které nám mohou životnost nátěrového systému ovlivnit.

Čtěte také: Druhy impregnace na dřevo

tags: #jak #chranit #cihly #proti #korozi #zvětrávání

Oblíbené příspěvky: