Jak zajistit, aby dlaždice neklouzaly a byly dokonale rovné

Při pokládce keramických dlaždic se často setkáváme s výzvou zajistit jejich dokonalou rovinnost a stabilitu. I když se snažíme, abychom měli dlaždice dokonale rovné, v praxi se to málokdy povede. Nemůžeme počítat s tím, že každá keramická dlaždice bude dokonale rovná a stejně hrubá. Jedna z klíčových geometrických vlastností obkladových keramických prvků je jejich plošná rovinnost, nazývaná také planarita. Její odchylky obvykle způsobují průhyby. Pro nás je klíčový překlad pojmu planarita jako rovinnost.

Rovinnost plochy každé dlaždice a také z ní vyplývající výsledná, místní rovinnost položené keramické podlahy jsou klíčové pro konečný vzhled podlahy. Pokud v běžných bytových prostorách norma určuje odchylku rovinnosti 0,5 %, počítanou podle rozměrů dlaždic, u velkých formátů by byla podlaha nepoužitelná. Kromě toho můžeme počítat s tím, že odchylky planarity budou mít „od výroby“ zejména dlaždice s velkým rozdílem délky a šířky. Například ty s rozměry 120 x 12 cm nebo 100 x 10 cm a podobně budou mít specifické průhyby již tehdy, když je vybalíme. Jejich nerovnost je způsobena procesem výroby, materiálem a rozměrem.

Problémy s nerovnými dlaždicemi a jak je řešit

Pokládačská praxe zná několik způsobů, jak pracovat s dlaždicemi, které jsou nerovné již před pokládáním. Tyto metody však nejsou stoprocentně účinné. Při takových způsobech pokládky stejně nedosáhneme cíle alespoň normativní planarity, protože vždy bude konec jedné dlaždice „padlý“ níže než rovná hrana dlaždice pod nebo nad ní. Vznikne tak nehezký a nerovný spoj spár, a tyto nerovnosti jsou při používání náchylné na odloupnutí povrchové glazové vrstvy. Kromě toho takto realizovaná podlaha není esteticky vyhovující a „propadlé“ spoje, spáry se i špatně čistí.

Odchylky planarity dlaždic nedokážeme vyrovnat ani čarováním s podkladem nebo s tím nejflexibilnějším lepidlem. A klasická „křížová“ metoda také nepomůže kvalitně položit dlaždice s průhyby. Na plošné odchylky rovinnosti dlaždic od výroby, ale i na celkovou místní rovinnost položené dlažby, existuje prakticky jediný účinný recept.

Vyrovnávací nivelační leveling systém

Použití vyrovnávacího nivelačního leveling systému dokáže průhyby eliminovat. Vyrovnávacím systémem nastavíme a zafixujeme konečnou rovinnost podlahy. Dlaždice vyrovnáme vůči sobě a zamezíme propadům, vyplývajícím z odchylek jejich rovinnosti. Keramická dlažba není laminátová plovoucí podlaha, není flexibilní a při pokládce nemůžeme počítat s tím, že ji ohneme, pokud bude potřeba. Aby nám dlažba nepopraskala a abychom ji položili co nejvíce do roviny, musíme jít na její přirozené odchylky od planarity jinak. Spony a klínky (levelling systém) dorovnávají dlaždice vůči sobě a snižují přesahy.

Čtěte také: Přírodní krása dřevěných dlaždic

Pokládka velkoformátových dlaždic

Zvětšování formátů obkladů představuje výzvu pro mnohé kladečské firmy, a to jak po stránce technické, tak i řemeslné. Nové postupy mění způsob aplikace lepicího tmelu i požadavky na vybavení obkladačů. Specifikem velkého formátu je menší počet spár. To je na jedné straně velkou výhodou, protože jeho použitím snižujeme zachytávání nečistot ve spárách. Na druhé straně ale spárami odvedeme při pokládce méně vzduchu z lepidla a méně zbytkové vlhkosti z podkladu. Maximálním pokrytím obkladů lepicím tmelem proto snižujeme riziko vzniku vzduchových dutin v lepidle mezi podkladem a dlaždicemi a následné kondenzace vlhkosti v těchto dutinách.

Klíčové aspekty pokládky velkoformátových dlaždic:

  • Výběr lepidel a vybavení obkladačů ovlivňuje přídržnost keramických obkladů. U velkých formátů dlaždic (od 45 x 45 cm) používáme lepicí tmel AD530 typu C2TES1 z řady RAKO SYSTEM. Varianta potlačující vznik výkvětů je lepicí tmel AD531 MAX. Výjimku z požadavku na použití flexibilního lepidla charakteristiky C2S1 můžeme udělat v případě velkoformátových obkládaček čili lehkých obkladů určených výhradně na stěny v interiéru, které tedy nejsou pochozí.
  • Velké formáty vyžadují obsluhu dvou osob a jsou náročné na manipulaci. Proto je vhodné využít profesionální přísavky. Přísavky se využívají u těžkých dlaždic velkých formátů, např. 120 x 120, 80 x 80 cm. Váha dlaždic formátu 60 x 120 cm se pohybuje kolem 16 kg. Přísavky fungují na principu podtlaku. S ohledem na jistotu při manipulaci doporučujeme výhradně přísavky, které jsou u rubové hrany olemovány.
  • V případě lepení do standardního lože používáme výšku zubu 10-12 mm. Hladítko s šikmým zubem vytvoří 2x silnější zub, než je mezera. Lepidlo naneseme také na rub dlaždice do hladka a celoplošně. Pak vytvoříme hladítkem s kolmým zubem 4mm řádky jedním směrem. Poklepovým hladítkem nebo vibrační deskou vyženeme zbývající vzduch.
  • Oboustranná aplikace lepidla u pokládky do standardního lože je žádoucí. Nejen pro velké formáty a exteriér, ale také pro podlahové vytápění, nestabilní podklady nebo vlhkostně zatížené prostory.
  • V případě pokládky do tekutého lože používáme půlkulatý zub výšky od 12 mm a více. Do jednosměrně nataženého lepidla rozlivové konzistence zatlačíme dlaždici půlkulatým zubem 16 mm. Pohybem proti řádkům se zbavíme vzduchu. Po zatlačení dlaždice do lepidla pohybujeme s dlaždicí zleva doprava proti směru řádků.
  • Šířka spár by neměla být menší než 2 mm. Pod dlaždici vložíme vyrovnávací spony, dlaždici položíme a následně aretujeme klínky.
  • Pro srovnání: při použití standardního lože s lepidlem pouze na podklad, aplikovaným metodou oblouk přes oblouk, vznikají mezi podkladem a dlažbou vzduchové dutiny, kde kondenzuje vlhkost.
  • Při pokládce stěnových obkladů: nejdříve aplikujeme lepidlo do hladka na podklad. Hladítkem se šikmým zubem 12 mm vytvoříme řádky jedním směrem. Lepidlo naneseme na rub obkladu celoplošně. Použijeme 4mm kolmý zub jedním směrem. Obkládačku vtlačíme do lepidla, gumovou paličkou se zbavíme zbývajícího vzduchu a obkládačku podepřeme klínky.

S dnešními vyspělými technologiemi výroby keramických obkládacích prvků připadá na materiálové chyby jen méně než 10 % celkového podílu chyb pokládky.

Protiskluznost podlah

Klouzat může dlažba v koupelně, ale také laminátová i jiná podlaha v kuchyni, na chodbě, v obýváku či jiných místnostech domu. Ještě horší je, když se vám po podlaze klouzají zákazníci v obchodě. Protiskluznost podlah se řídí normou podle německé normy DIN 51 130. Mastnota bývá nejčastěji v kuchyni, zvláště blízko sporáku, v koupelně od krémů a olejíčků. Nehody z uklouznutí jsou problémem také ve firmách. Při úrazu zaměstnanců nebo zákazníků společnostem hrozí vysoké náklady na odškodnění, proto mívají s pojišťovnami uzavřené pojistky proti nákladům spojeným s léčením.

Jak vyřešit kluzkou podlahu?

  1. Nečistoty a mastnota na podlaze: Často jde o směs prachu, oleje z vaření nebo zbytků saponátů, které při vytírání vytvoří neviditelný film. Ten pak brání podrážkám bot i ponožkám ve správném kontaktu s povrchem. Pomoci může jednoduchý trik, přidat do vody trochu octa. Ocet na vinylovou podlahu i ocet na plovoucí podlahu je šetrný a přitom výborně rozpouští mastnotu. Další možností je použití 1 lžičky tekutého kastilského mýdla rozmíchaného v 0,7 l teplé vody. Mastná místa na podlaze můžete posypat jedlou sodou.
  2. Výběr správných čisticích prostředků: Na čištění podlah používejte čisticí prostředky podle typu podlahy. Některé produkty na čištění a oživení podlah obsahují vosky a oleje, které zajistí, že se povrch podlahy leskne, ale zároveň může být podlaha potom kluzká. Vybírejte proto čisticí prostředky na podlahu pečlivě. Dejte přednost těm, které nezanechávají žádný zbytkový film a jsou určeny konkrétně na typ podlahy, který doma máte.
  3. Protiskluzové prostředky na podlahu: Na plovoucí podlahu z laminátu, lakovaného dřeva, PVC, dlažbu, kámen, mramor existují různé druhy protiskluzových pásků, pásů a fólií. Mají samolepicí vrstvu, pomocí které je přilepíte k povrchu, stačí podklad předem očistit a odmastit. Na trhu najdete protiskluzové nátěry a spreje, které jsou další možností, jak se ochráníte proti uklouznutí. Je možné je použít i v domácnostech, důležité je vybrat přípravek podle typu podlahy. Protiskluzové přípravky lidé nejčastěji aplikují na dlažbu.
  4. Koberce a běhouny: Na podlahu položte kusové koberce nebo běhouny, byt se tím ozvláštní, zútulní a podlaha nebude studit. Pohybu koberce po podlaze zabráníte protiskluzovou podložkou. Je gumová, nastříháte ji nůžkami.
  5. Matné podlahy: Matné podlahy se strukturovaným dekorem bývají méně kluzké než lesklé, nečistoty a škrábance jsou na nich méně vidět. Pokud podlahu teprve vybíráte, navštivte vzorkovnu podlah a nechte si poradit od odborníků.

Prevence je klíč

Někdy i přes všechnu snahu problém přetrvává. V takovém případě je dobré se podívat na další věci, které mohou kluzkost zhoršovat. Máte doma rohože u dveří? Nezůstává vám v zimě na podlaze voda z bot? I to může zanechat nečistoty, které klouzání podporují.

Zkontrolujte také nohy nábytku. Někdy bývají opatřené podložkami nebo gumou, která může na podlaze zanechávat film. Pokud navíc máte podlahu, která už něco pamatuje, třeba starší laminát bez matného povrchu, budete s kluzkostí bojovat víc. V tom případě pomůže jen kombinace několika řešení, protiskluzový přípravek, vhodné čisticí prostředky na podlahu a pravidelná údržba.

Čtěte také: Průvodce tmavými kamennými dlažbami

V případě, že vytřete podlahu, je důležité ji nechat uschnout a nepohybovat se po ní, když je mokrá. Nejen, že bude více klouzat kvůli vodě, ale ještě na její povrch můžete nanést nečistoty, které se přilepí a následně mohou způsobit i klouzání podlahy. Chodit po mokré podlaze je navíc nebezpečné, i proto hlídejte děti, když zrovna doma uklízíte.

Doporučení pro pokládku plovoucích a vinylových podlah

Kromě keramických dlaždic je důležité dbát na správnou pokládku i u jiných typů podlahových krytin, aby se předešlo problémům s klouzáním, ale i s dalšími defekty, jako je vrzání nebo nerovnosti. Kvalitní příprava podkladu a dodržení technologických postupů jsou pro dlouhou životnost podlahy klíčové.

Chyby plovoucích podlah

Když se chystáte položit podlahu sami, je potřeba věnovat dostatek času jak přípravě, tak pak samotné realizaci podlahy. Nic nepodcenit, protože chyby se mohou projevit hned nebo až za nějaký čas.

  1. Aklimatizace: Podlahu je nutné nechat v místě, kde ji budete pokládat, aklimatizovat minimálně 48 hodin. Teplota by měla být minimálně 17 stupňů a vlhkost 50-65 %.
  2. Dokonalý podklad: Alfou a omegou pokládky plovoucí podlahy je skvěle připravený podklad. Nerovnosti nesmí přesáhnout 3 mm na 1 m. Pokud je ovšem nerovnost větší, je potřeba vyrovnat povrch samonivelační stěrkou. Podklad musí být rovný, čistý, suchý a pevný.
  3. Podložka: Pod podlahu je nutné použít podložku. Ta sníží prostorový a kročejový hluk a zároveň také vyrovná drobné nerovnosti. Je důležité si v návodu ke každé konkrétní podlaze přečíst, jaký typ podložky je potřeba použít.
  4. Absence nebo malé dilatační spáry: Jednotlivé lamely podlahy se v závislosti na aktuálním klima roztahují a smršťují. Je tedy nutné, aby měla podlaha prostor a určité rezervy vůči pevným překážkám jako jsou stěny, trámy, topení nebo schody. Tomu říkáme dilatační spáry. Dilatační spára by měla být minimálně 5-10 mm po celém obvodu místnosti v závislosti na velikosti místnosti a zvoleném materiálu. K dodržení dilatace vám poslouží distanční klínky nebo páska.
  5. Zásady pokládky: Lamely můžete položit pravidelně, ale i nepravidelně, záleží čistě na vašem vkusu. Důležité je ovšem, aby překrytí čelních spojů bylo vždy u prken minimálně 2x šířka prkna. Nová řada pak začíná zbytkem řady minulé. Směr pokládky se ve většině případů řídí dopadajícím světlem a to čistě z optických důvodů. Podlaha by se měla pokládat podélně ve směru dopadu světla. Pokud je v místnosti více oken, tak směr určí okno největší.

Pokládka lepených vinylových podlah

Velmi oblíbenou krytinou je v posledních letech vinylová podlaha. A to zcela po právu, protože má řadu výborných vlastností - odolnost proti poškrábání, opotřebení a vlhkosti, příjemný povrch, nízkou hladinu kročejového hluku, snadnou údržbu a především velké množství dekorů.

  1. Dokonalý podklad: Jestliže u plovoucí podlahy musí být podklad rovný s minimálními nerovnostmi, tak u lepeného vinylu jsou na něj kladeny ještě vyšší nároky. Nejen, že by měl být rovný, suchý, čistý a pevný, ale musí být také hladký. Samotné vinylové lamely jsou 2-3 mm tlusté a jakákoliv i malá nerovnost se do této lamely může po pokládce prorýsovat. Pokud tedy nemáte povrch dokonale rovný a hladký, doporučujeme ho důkladně vyrovnat.
  2. Lepení podlahy: Pod lepenou verzi vinylové podlahy není potřeba používat žádnou podložku. Většina lepených vinylových podlah má na zadní straně šipku, která ukazuje směr nalepení. Všechny šipky jednotlivých dílců musí ukazovat stejným směrem. Nejdůležitější je založit správně první řadu lamel.
  3. Správné lepidlo: Na lepení je potřeba použít speciální lepidlo na vinylové dílce.
  4. Zásady pokládky: Lamely můžete položit pravidelně, ale i nepravidelně, záleží čistě na vašem vkusu. Důležité je ovšem, aby překrytí čelních spojů bylo vždy u prken minimálně 2x šířka prkna. Nová řada pak začíná zbytkem řady minulé. Směr pokládky se ve většině případů řídí dopadajícím světlem a to čistě z optických důvodů. Podlaha by se měla pokládat podélně ve směru dopadu světla. Pokud je v místnosti více oken, tak směr určí okno největší.

Čtěte také: Průvodce údržbou dlaždic

tags: #jak #zajistit #aby #dlaždice #neujizdely

Oblíbené příspěvky: