Možnosti konečné úpravy vnitřních a vnějších omítek: Komplexní přehled

Dům má při vnějším pohledu působit jako estetický celek. Vliv na jeho vzhled nemá jen samotný tvar, ale i zvolené materiály a jejich barvy či textura. Fasáda je vlastně vizitkou každého domu. Zároveň však fasáda chrání nosné stěny domu před vnějším prostředím, zlepšuje tepelně a zvukově izolační vlastnosti stavby a plní stejně jako vnitřní omítky a jiné povrchové úpravy stěn i funkci hygienickou.

Řešení fasád a omítek

Druh fasády a její barevnost řeší projektant už při přípravě projektu stavby. Kombinovat lze více materiálů, nebo se zaměříme na jeden konkrétní. Můžeme kombinovat dřevěné či keramické obložení a omítky. V kombinaci s dodatečným zateplením lze dům obléct do slušivých lícových cihel, jde však o velmi drahé řešení. Alespoň sokl domu či třeba celou jednu stěnu lze obložit kamenem, či betonem v imitaci kamene, obklady však mohou být i plastové nebo dřevoplastové. Součástí řešení fasády mohou být i sanační systémy, které zlepšují odolnost i hygienické vlastnosti obálky domu.

Platí, že vnitřní a vnější úpravy stěn lze provádět až po dokončení veškerých rozvodů a instalací. Tradičním řešením fasád i vnitřních omítek je dvouvrstvé spojení jádra (jádrová omítka) a povrchového štuku, který je po zaschnutí opatřen ochranným nátěrem. Jádro dvouvrstvých omítek se dnes provádí z již hotových směsí. Záleží však na tom, jakého chceme dosáhnout výsledného povrchu - jádrová omítka se může lišit obsahem příměsí (slída, vápenec, přírodní vlákna, křemičité granule a další) i způsobem nanášení a úpravou povrchu (hlazené omítky, škrábané, zatírané, …).

Barevnost povrchu lze řešit již obarvenou směsí nebo finálním nátěrem, případně nástřikem. U tradičních omítek se pro konečnou vrstvu tvořící podklad pro malbu používá štuková vápenná nebo vápenocementová omítka s velmi jemnou zrnitostí do cca 0,4 mm nebo jen jemnou zrnitostí do cca 0,7 mm, která se upravuje filcováním. Jemné omítky se nanášejí prakticky stejně jako hrubé, pomocí ocelových, plstěných nebo molitanových hladítek. Podklad musí být vyzrálý (asi dva týdny schnutí). Vrstvu v tloušťce 1 až 2 mm nechte zavadnout, poté hladítkem upravte a rozfilcujte.

Druhy omítek a jejich vlastnosti

Dalším řešením jsou pastovité omítky akrylátové, silikonové či silikátové, které se liší svými pojivy a díky nim získávají své specifické vlastnosti. Tyto jednovrstvé hmoty plní funkci vyrovnávací i funkci konečné vrstvy. Nanášejí se nejdříve dva měsíce po vyzdění stavby (z cihelného zdiva), jakmile malta dostatečně vyzraje a vlhkost zdiva nepřekračuje normu (3,5 % vápenopísková cihla, 4 % pálená cihla, 6 % lehké betonové tvárnice, 8 % pórobeton). Teplota okolí a omítaného povrchu by během práce a zrání neměla klesnout pod +5 °C. Pokud jsou odchylky od rovinnosti stěn větší než 5 mm na lati dlouhé 2 m nebo jsou vodorovné spáry hlubší než 5 mm či svislé širší než 5 mm, je nutný vícevrstvý systém omítání.

Čtěte také: Návod na zateplení domu svépomocí

Akrylátové omítky: Pojivem akrylátových omítek je umělá pryskyřice. Akrylátové omítky jsou tvrdé, houževnaté a vodoodpudivé. Navíc jsou z pastovitých omítek nejlevnější. Více se však špiní (snadno na nich ulpívá prach) a horší je i jejich paropropustnost - proto nejsou doporučované na kontaktní zateplení minerální vlnou. V případě zateplení polystyrenem jsou ale ideálním řešením.

Silikátové omítky: Pojivem omítek silikátových je draselné vodní sklo, které jim propůjčuje výbornou paropropustnost. Silikátové omítky jsou vhodné na jakýkoli typ zateplení obálky domu. Díky zásaditému pojivu jsou tyto omítky navíc přirozeně odolné vůči plísním a mechům. Stinnými stránkami silikátových omítek jsou horší pružnost i vodoodpudivost. Silikátové omítky jsou dražší než akrylátové.

Silikonové omítky: Pojivem silikonových omítek je syntetický silikon. Jsou tím nejlepším, ale i nejdražším na současném trhu - kloubí se v nich nejlepší vlastnosti omítek akrylátových i silikátových. Jsou pružné, vodoodpudivé i paropropustné a hůře na nich ulpívá prach. Posledním řešením jsou silikátové omítky s přídavkem silikonu - hovoříme o silikonsilikátových omítkách. Přídavek silikonu zvyšuje odolnost vůči ulpívání prachu a jiných nečistot na povrchu omítky.

Užitné vlastnosti omítkovin jsou z velké části určeny pojivem, ale mohou být výrazně ovlivněny i formulací hmoty, tj. obsahem pigmentů a zvláště plniv. Výsledný poměr pojivo/pigmenty + plniva a také kvalita použitých surovin ovlivňuje paropropustnost, nasákavost i vodotěsnost omítkoviny. Pro vyjádření paropropustnosti se často používá hodnota Sd, tedy ekvivalentní difuzní tloušťka. Čím je tato hodnota vyšší, tím je složitější, aby vodní pára tímto materiálem procházela. Pokud fasádní omítka tyto parametry nesplňuje, může se stát, že do ní projde větší množství vody, než se stačí ve formě par přes omítku odvětrat. Podklad, ať již zdivo nebo minerální vata, se nasaje vodou, která v zimních měsících zmrzne, v omítkovině se objeví praskliny a celá vrstva omítkoviny se začne oddělovat od podkladní armovací vrstvy.

Typy vnitřních omítek

Kvalitně provedené omítky jsou základem pro dokonalý vzhled stěn, zlepšují jejich technické vlastnosti a chrání zdivo před mechanickým poškozením. Správně zvolená vnitřní omítka zajistí ochranu zdiva, zvyšuje jeho technické vlastnosti i trvanlivost, funguje též jako designový prvek. Kvalitní podklad zbavený nerovností je důležitý také pro esteticky příjemný dojem z konečné malby a její dlouhodobý bezchybný vzhled. Nejčastěji se do interiéru používají sádrové, vápenné, vápenocementové nebo hliněné omítky.

Čtěte také: Funkční obklady kolem umyvadla

• Vápenné omítky: Hrubá vápenná omítka je jednovrstvá, nanáší ve větší tloušťce, obvykle 10 až 12 mm. Používá se na půdách, štítech, komínech, povrch se nechává nezatřený nebo se zatře pomocí hladítka. Silnější hladká vápenná omítka se obvykle nanáší v jedné vrstvě o síle 15 mm, případně jako dvouvrstvá v tloušťce až 20 mm. Vápenné omítky se nehodí do příliš vlhkého prostředí, jsou více nasákavé, mají nižší pevnost a nevyhovují ani jako podklad pro lepení obkladů.
• Štuková omítka: Nejčastěji používaným typem omítek v interiéru je štuková omítka, která se nanáší ve dvou vrstvách. Materiál silnější spodní vrstvy, nazývané jádro, je z vápenocementové nebo cementové malty. Velmi jemná štuková malta se natahuje v tenké vrstvě, vyhladí hladítky a povrch je připraven na malbu či tapety.
• Sádrová omítka: Hladký povrch sádrových omítek patří vzhledově k nejdokonalejším a používá se do reprezentativních a společensky hojně užívaných prostor. Sádrové omítky jsou dobře přilnavé, hodí se ke všem běžným stavebním podkladům (beton, cihla, pórobeton), obvykle se aplikují na penetrovaný podklad. Zhotovují se rychle v jednom kroku, na pórobetonové tvárnice stačí aplikovat sádrovou omítku v tloušťce jen 5 až 6 mm, cihlové zdivo vyžaduje vrstvu 10 až 15 mm silnou.
• Vápenocementová a cementová omítka: Do místností s vysokou vzdušnou vlhkostí, ale i tam, kde hrozí větší riziko mechanického opotřebení se nanáší jednovrstevná omítka z vápenocementové nebo cementové malty v tloušťce 10 až 12 mm. Vápenocementová omítka se používá také v situaci, kdy je nutné srovnat nerovné zdivo. Nerovnosti podkladu se vyrovnají 10 - 20 mm silnou vrstvou jádrové omítky, v případě potřeby i silnější.
• Hliněné omítky: Jsou vyráběny ze směsi jílu, písku, vody a organické hmoty. Finální vrstva omítky se uhlazuje do různých struktur, konečný vzhled stěn je přírodní, bez dalších nátěrů.
• Perlitové omítky: Perlitové omítky mají dobré izolační vlastnosti díky materiálům s malou tepelnou vodivosti (perlit, polystyren). Hodí se do nevytápěných prostor (schodiště, chodby).
• Sanační omítky: Sanační omítky zamezují vzlínání vlhkosti a usnadňují odpařování vody.

Tabulka: Přehled typů omítek a jejich vlastností

Obklady fasád a v interiéru

Fasádní obklady bývají součástí zateplovacích systémů, ale nemusí. Materiálů se nabízí celá řada - přírodních i umělých. Z přírodních materiálů lze použít dřevo, kámen (surový i leštěný), lícové zdivo (pálené cihly), cihelné pásky a keramické obklady. Výběr je v zásadě shodný s možnými obkladovými materiály v interiéru, kde lze ještě navíc použít obklady skleněné (například i dlaždice vyrobené technologií fusing - spékání skla). Mnohé umělé materiály jsou od těch přírodních na první pohled k nerozeznání, nejsou však většinou volené do interiéru. Umělé obklady často dosáhnou lepších fyzikálních a chemických vlastností - plast, dřevoplast. Stejně tak dokážou věrně imitovat přírodní materiály i obklady betonové, které jsou navíc velmi levné.

Problém může nastat při výběru obkladového materiálu pro dřevostavby. Jejich konstrukce umožňuje jen omezenou zátěž stěn a mnohé materiály jsou zde prostě nepoužitelné. V interiéru saháme nejčastěji po dřevěných palubkových obkladech a keramických dlaždicích, které vhodně doplňují keramickou dlažbu především v koupelnách, na WC a v kuchyních. Zásadní je hygienická funkce keramických obkladů a dlažby, jsou omyvatelné a zlepšují tak hygienu prostředí. Navíc brání pronikání nadměrné vlhkosti do stěn. Dlažba je vhodná i do předsíně.

Pro obklady stropů lze použít i sádrokartonové či kazetové podhledy, nejčastěji v kombinaci s tepelnou izolací stropu. Podhledy jsou praktické i pro vedení rozvodů.

Zateplovací systémy

Tepelná izolace obálky domu zajistí v interiéru optimální klima bez větších výkyvů a sníží spotřeby energií na vytápění. Volíme mezi izolací kontaktní (polystyren či minerální vlny) a bezkontaktní odvětrávanou. Trh nabízí poměrně široké spektrum materiálů a značek, včetně materiálů alternativních, například izolací z konopí či slámy. Kontaktní zateplovací systém je pevně spojen se stavební konstrukcí, u odvětrávaného systému je mezi finální vrstvou a izolantem odvětrávaná mezera. Stejnou důležitost jako izolaci obálky domu přikládáme izolaci střech - šikmých i plochých.

V souvislosti se zateplením hovoříme nejčastěji o „zateplovacích systémech“. Jsou to komplexní ucelené sestavy výrobků pro stavbu, respektive zateplení a konečnou úpravu povrchu - tedy včetně realizace fasády. Zateplovací systém tvoří dohromady obvodový plášť budovy. Kromě zateplení polystyreny či minerálními vlnami a dalších řešení se setkáme i se zateplovacími omítkami, které však mají malou účinnost. Nejlevnějším způsobem zateplení obálky domu je zateplení kontaktní fasádním polystyrenem.

Čtěte také: Nejlepší barva pro váš projekt

Renovace a oprava omítky

Poškozená omítka, ať už na fasádě nebo v interiéru, se projevuje několika jasnými signály vyžadující pozornost. Mezi nejčastější příznaky patří viditelné trhliny a praskliny, odlupující se nebo opadávající části omítky, barevné změny a ztráta původní struktury povrchu. Drobné dutiny nebo otvory v omítce většinou svědčí o napadení hmyzem nebo jinými škůdci. Zvýšená salinita, skvrny nebo plísně naznačují prostupující vlhkost. Nedostatečná tepelná izolace nebo poruchy vzduchotechniky způsobují zvýšenou tvorbu kondenzace na zdích a stropech. Špatný stav omítky může mít mnoho příčin, které se liší v závislosti na tom, zda se jedná o fasádu budovy nebo o některý z typů vnější omítky.

Povětrnostní vlivy významně oslabují strukturu zejména u venkovní omítky a způsobují její poškození. Déšť proniká do omítky a po uschnutí způsobuje její odlupování nebo praskání. Mráz má podobný účinek, protože voda se v omítce při zamrznutí rozpíná, což vyvolává praskliny a narušuje pevnost materiálu. Použití nekvalitních nebo nevhodných materiálů při nanášení omítky značně zkracuje její životnost a zvyšuje riziko poškození.

Postup renovace staré omítky

1. Diagnostika stavu omítky: Než začnete s renovací omítky, je nutné důkladně zhodnotit její aktuální stav. Zaměřte se na viditelné trhliny a praskliny, odlupující se vrstvy omítky, vlhkost a výkvěty solí, biologické napadení (řasy, plísně, lišejníky). Pro přesnější diagnostiku lze využít i odborné služby, které provedou měření vlhkosti, pevnosti omítky a zhodnotí stav podkladu.
2. Příprava podkladu: Správná příprava podkladu je klíčová pro úspěšnou renovaci omítky. Postup zahrnuje odstranění staré, nesoudržné omítky (ručně nebo mechanicky), očištění podkladu od prachu, mastnoty a biologických nečistot, opravu trhlin a dutin pomocí sanačních malt a penetraci podkladu pro zajištění lepší přilnavosti nové omítky. V případě výskytu vlhkosti je nutné řešit její příčinu - například pomocí hydroizolace nebo sanačních omítek.
3. Aplikace nové omítky: Po přípravě podkladu a výběru vhodného materiálu následuje samotná aplikace omítky. Postup se liší podle typu omítky, ale obecně zahrnuje nanášení základní vrstvy (špric), hrubou omítku pro vyrovnání podkladu a finální vrstvu - hladkou nebo strukturovanou. V případě potřeby barevný nátěr nebo fasádní barva. Omítku lze nanášet ručně nebo strojně.

Strojní omítání

Oprava vnitřní omítky skrze strojní omítání nabízí rychlé a přesné nanášení omítkové směsi. Strojní omítání je vysoce efektivní metoda umožňující rychlé a rovnoměrné nanášení omítky na různě velkých plochách. Díky přesnému dávkování a vysokému tlaku dosahujeme vždy dokonale hladkého a homogenního povrchu. Před aplikací nové omítky můžeme na podklad nanést penetrační nátěr, který zlepšuje přilnavost omítky a snižuje prašnost.

Sádrové omítky jsou ideální volbou pro zákazníky požadující hladký, rovný povrch a moderní vzhled interiéru. Díky její schopnosti regulovat vlhkost v místnosti se navíc tento typ stříkané omítky podílí na zdravém mikroklimatu. Pro tradiční a odolné řešení nabízíme štukové omítky, které dodávají stěnám klasický, strukturovaný vzhled a vysokou mechanickou odolnost. Stěrkové omítky jsou skvělou volbou pro jemné vyrovnání nerovností a přípravu povrchů před malováním nebo dalšími úpravami.

Fasádní nátěry

K úpravám omítek i zateplovacích systémů se stále častěji používají organické povlaky místo vápenocementových směsí. Důvodem je vyšší produktivita práce, menší náklady, vyšší trvanlivost a v neposlední řadě dostupnost celé řady barevných odstínů. Při použití speciálních hmot lze snadno vytvořit strukturní povrch omítky, který se může dále barevně upravit běžnou fasádní barvou nebo lze aplikovat omítkovinu v silnější vrstvě a podle použitého zrna vytvořit požadovaný vzhled v jednom kroku. Fasádní omítkoviny tvoří finální povrchovou úpravu domů s jádrovou omítkou nebo se zateplovacím systémem z pěnového polystyrenu nebo minerální vaty.

Fasádní nátěry se nanášejí štětkou, válečkem nebo stříkáním v celkové tloušťce 100 až 200 μm, tedy ve vrstvě asi desetkrát menší než u omítkovin. Chyby v kvalitě podkladu se proto projeví mnohem dříve. Chemické složení pojiv fasádních barev i jejich rozdělení je stejné jako u omítkovin. Při nátěru nových omítek je nutné, aby jádrová omítka, obvykle štukovaná, měla dostatečnou pevnost a byla dobře vyzrálá, tj. suchá (vlhkost podkladu maximálně 7 %) a dostatečně karbonatovaná. V běžné stavební praxi se pod termínem „vyzrálá“ rozumí časový interval 28 dní za dobrých klimatických podmínek, tj. pH výluhu z omítky musí být mezi 9,5 a 10.

Starou fasádu je třeba nejprve očistit, nejlépe tlakovou vodou, a odstranit nepřilnavé části omítky. Dokonalá penetrace, která zajistí přilnavost následné fasádní barvy a prodlouží její životnost, je důležitým krokem, aby fasádní nátěr správně plnil svou funkci. K penetraci se používají pojiva jak vodou ředitelná, tak rozpouštědlová. U nových soudržných omítek je jednodušší použít vodou ředitelnou hmotu, protože se ředí vodou a veškeré nářadí se snadno očistí. Posledním krokem je aplikace fasádní hmoty. Při nanášení barvy je třeba dodržovat konzistenci, počet vrstev a jejich odstup podle pokynů výrobce, aby bylo dosaženo nanesené vrstvy s požadovanou kryvostí, difuzním odporem, nasákavostí a odolností vůči povětrnosti.

tags: #moznosti #konecne #upravy #vnitrni #a #vnejsi

Oblíbené příspěvky:

• elegantní a odolné řešení pro venkovní prostory
• Vše o izolačních rozpěrkách
• Tipy pro výběr dětského domečku
• jak vybrat PVC pásky na plot
• Sololit a dřevotříska