Vlastnoruční tepelná izolace domu: Možnosti a praktické tipy

Zateplení domu a tepelná izolace dokážou podstatně snížit náklady na vytápění a ušetřit desítky tisíc korun v rodinném rozpočtu. Kromě toho má zateplení a izolace řadu dalších výhod. Dokáže prodloužit životnost stavební konstrukce, tlumí hluk a snižuje riziko kondenzace vlhkosti v interiéru, díky čemuž zamezuje vzniku plísní. Zateplení domu nejen minimalizuje tepelné ztráty a spotřebu energie, zvyšuje tepelnou účinnost budovy, zlepšuje klima v interiéru a životní komfort obyvatel domu, ale také snižuje emise oxidu uhličitého a přispívá tak k ochraně životního prostředí.

Samotné zateplení vyžaduje určité know-how, praxi, odborné znalosti a dovednosti. Pokud se rozhodli zateplit dům, vyplatí se zvážit, zda zaplatit firmu, která má s izolováním zkušenosti, nebo se pustit do zateplení domu svépomocí. Cena zateplení domu nepatří mezi nejnižší, ale je to výborná investice do budoucnosti, která se vám během několika let mnohonásobně vrátí. Pokud se pustíte do zateplování sami, určitě si nejprve zjistěte dostatek informací, jaké kroky musíte podniknout a jak si vybrat nejvhodnější izolační materiály.

Základy tepelné izolace

Teplo může unikat celým pláštěm budovy, a největší tepelné ztráty vznikají u obvodových zdí, podlah, stropů a především u oken a dveří. Zjednodušeně každé napojení různých částí stavby představuje riziko úniku tepla a zvyšuje energetickou náročnost budovy, což se následně projeví na vyšších platbách za energie.

Tepelná izolace je termín používaný ve stavebnictví pro odhad schopnosti jednotlivých materiálů udržet teplo uvnitř budov. Nejčastěji používanými opatřeními jsou v tomto případě součinitel prostupu tepla a tepelné vodivosti. Jejich hodnoty by měly být co nejnižší (pro nejlepší tepelnou izolaci). Důležitá je také úroveň tepelného odporu, ale v takovém případě existuje inverzní vztah. Čím vyšší odpor, tím lépe. Abyste předešli chybám, můžete použít kalkulačky tepelné izolace dostupné na internetu.

Schopnost zastavit tepelné ztráty lze odhadnout u většiny stavebních a konstrukčních prvků. Patří sem střechy, stěny, podlahy, okna a dveře, jejichž těsnost má významný vliv na tepelnou izolaci místnosti. Tepelně izolační materiály ve stavebnictví mají proto zásadní význam v každé fázi prací. Kvalitní tepelná izolace je důležitá nejen v obytných budovách, ale také v továrnách, pracovištích, kancelářských budovách a skladech. Udržování vhodné teploty umožňuje zachovat vlastnosti jednotlivých produktů (zejména v potravinářském, lékařském a kosmetickém průmyslu) a požadovanou efektivitu práce. Tepelněizolační materiály navíc nejčastěji pomáhají udržovat zvukovou izolaci, která také ovlivňuje náš každodenní komfort.

Čtěte také: Produkty Isover pro zateplení

Tepelnou izolaci lze instalovat jak při výstavbě, tak při následné rekonstrukci. Čím dříve však o izolačních materiálech uvažujeme, tím lépe. Tímto způsobem učiníme náš dům energeticky účinným a snížíme naše účty.

Typy izolačních materiálů a jejich vlastnosti

Na trhu je k dispozici velké množství izolačních materiálů, které se běžně používají na zateplení budov. Na každou část budovy nebo u napojení jednotlivých stavebních částí je vhodný jiný typ tepelné izolace. Mezi nejčastěji používané druhy izolací patří pěnový polystyren, minerální vlna, kombinované izolace a řada dalších.

Polystyren (EPS, XPS)

Mezi nejběžněji používaný druh tepelné izolace se při zateplení domu používá pěnový polystyren (EPS). Jednou z největších výhod polystyrenu je jeho cenová dostupnost, nízká váha a snadná manipulace. Podle místa použití si pak můžete vybrat fasádní pěnový polystyren, pěnový polystyren do podlahy, soklový, střešní a stropní polystyren a další typy polystyrenů s nejrůznější mírou prodyšnosti, gramáže nebo odolnosti tlaku. Nízká pořizovací cena s sebou přináší ale také řadu nevýhod. V první řadě se pěnový polystyren při manipulaci a opracování drolí. Mezi tepelnými izolanty má nejnižší odolnost vůči teplotám, nejkratší životnost a také je hořlavý.

Na zateplení nadzemní části domů se nejčastěji v Česku používá pěnový polystyren EPS. Ačkoli se řada lidí bojí u polystyrenů zvýšeného nebezpečí požáru, EPS polystyreny jsou samozhášecí. Na druhou stranu, v případě klasického zateplení polystyrenem může dojít ke vzniku nežádoucích tepelných mostů v místě spojů, navíc zdivo dostatečně neodvětrává, protože vlhko je propouštěno pouze omezeně. Odtud také plyne podmínka, že polystyren se nesmí lepit na zdivo s vyšší vlhkostí než 6 %. Obecně se doporučuje zateplovat polystyrenem tloušťky minimálně 120 mm, tak aby nevznikal ve stěně rosný bod, což může být pro řadu staveb ekonomicky nenávratné. Navíc při působení vysokých teplot velmi rychle stárne, takže není vhodný pro stěny domu kam v létě celodenně svítí slunce a teplota povrchu prudce stoupá.

S některými nedostatky EPS polystyrenu si umí poradit XPS polystyren. Extrudovaný polystyren je oproti EPS polystyrenu tvrdý, přičemž si zachovává svou nízkou váhu. Tento typ polystyrenu je méně nasákavý, protože má uzavřenou strukturu a zároveň i více odolný v tlaku. XPS polystyren má i o něco lepší tepelně izolační vlastnosti než polystyren expandovaný. Jeho výraznou nevýhodou však je nízká odolnost vůči UV záření, kvůli čemuž není vhodný pro zateplování nadzemních staveb. Nejznámější obchodní názvy tohoto materiálu jsou Styrodur, Styrofoam nebo Fibran ECO.

Čtěte také: klíč k úsporným stavbám

Zatím nejnovějším typem EPS je šedý polystyrén, který spatřil světlo světa jako Neopor®. Další značky téhož materiálu jsou NeoFloor, GreyWall nebo Lambdapor®. Jde o novou generaci EPS, která se od běžného EPS liší šedivým vzhledem, ale především lepšími tepelněizolačními vlastnostmi. Této hodnoty bylo dosaženo přídavkem uhlíkových nanočástic do polystyrenu před vypěněním, které způsobují šedé zabarvení. Hlavně ale omezily prostup tepla sáláním, který se děje v řídké tuhé pěně, což vedlo k lepší hodnotě součinitele tepelné vodivosti. Při stejné tloušťce má tedy šedý EPS o 15-20 % lepší tepelněizolační účinek, než bílý.

Minerální vlna (kamenná a skelná)

Dalším oblíbeným materiálem pro zateplení a izolaci je minerální vlna a na výběr je z kamenné vlny a skelné vlny. Obě se vyrábějí tavením přírodního materiálu (čedič, struska, křemen, diabas, písek, recyklované materiály apod.), při kterém vznikají vlákna. Ty se po přidání pojiv, olejů a impregnace následně stlačují a lepí do pásů (rolí) nebo desek. Díky svým vlastnostem se minerální izolace hodí pro ploché střechy, u kterých jsou zvýšené požadavky na zatížení, nosnost a pochůznost. Používá se také k izolaci fasád, příček, podhledů, podlah a v protipožárních konstrukcích. Oproti izolaci EPS má vyšší pořizovací cenu, a i vlastní instalace je trochu náročnější než u polystyrenu.

Nevýhodou minerální vlny je malá odolnost proti vodě a vlhkosti, kdy ztrácí svoje tepelně izolační vlastnosti. Další slabinou minerální izolace je její zvýšená nasákavost, takže na rozdíl od polystyrenu není vhodná na soklové části domu, u chodníku a v místech, kde hrozí odkapávání či odstřikování vody. Za nevýhodu pak bývá považováno i uvolňování částeček při montáži, protože ty dráždí dýchací cesty.

Minerální vlny patří mezi nejpoužívanější izolační materiály vůbec. Vyrábí se z minerálních vláken v podobě skelné vlny nebo čedičové vaty. Oba typy mají velmi podobné vlastnosti, rozdíl spočívá zejména ve výrobní technologii. Skelné vaty se produkují z recyklovaného borosilikátového skla, ty čedičové pak z čediče a dalších hornin (žuly, vápence, dolomitu).

Polyuretanové a polyisokyanurátové pěny (PUR, PIR)

Inovativní technologie nám umožňují použití ve formě tradičních nebo stříkaných PUR pěn. Vyznačuje se velmi nízkým součinitelem tepelné vodivosti a je odolný vůči vlhkosti. Polyuretan je také lehký, což umožňuje jeho snadné zpracování. Zároveň je odolný a účinný. PUR pěny jsou univerzální produkty používané k izolaci různých povrchů.

Čtěte také: Zvýšení tepelného komfortu v podkroví

Velmi významným krokem v oblasti tepelné izolace staveb byl nástup PUR izolací, které mohou mít formu stříkané pěny nebo pevných desek. Oproti již výše uvedeným materiálům má lepší tepelně izolační vlastnosti a je tak možné jej aplikovat v tenčí vrstvě. V obou formách pak tato izolace slouží i jako akustická, protože skvěle pohlcuje zvuk. Navíc má PUR izolace velmi dobré protipožární vlastnosti, je nenasákavá a paropropustná, díky čemuž odolává tvorbě plísní. Velkou výhodou PUR izolace ve formě pěny je i skutečnost, že je možné jednoduše zaizolovat i špatně dostupná místa nebo skutečnost, že je možné izolační pěnu aplikovat už v době výstavby. Pro zateplení fasád domů při rekonstrukcích se pak používají především desky z PUR pěny, které vynikají jednoduchou manipulací a montáží. Nevýhodou vůči výše popsaným izolačním materiálům pak je možnost tvorby tepelných mostů a vyšší pořizovací cena této izolace.

Vylepšenou verzí PUR izolace jsou mladší izolační PIR desky, které mají při stejných tepelně izolačních vlastnostech užší profil. Kromě toho nabízí izolační PIR desky nízkou hmotnost, odolnosti vůči ohni, vyniká i nízkou nasákavostí a vysokou pevností v tlaku. Což je zárukou její dlouhé životnosti. Navíc jsou desky z PIR pěny vhodné i pro alergiky, protože předchází vzniku plísní, nelákají hlodavce a jsou zdravotně zcela nezávadné. Jednoduchá je i samotná montáž PIR desek, protože na rozdíl od desek polystyrenových jsou po všech stranách zpravidla opatřeny ozubem či pero-drážkou. To je navíc dělá i vysoce odolnými vůči větru. Jistou nevýhodou zateplení pomocí PIR desek je vyšší cena než u výše uvedených tepelně izolačních materiálů. Kromě toho se jedná o materiál, který je sice vůči životnímu prostředí šetrný, ale není přírodní.

Nelze nezmínit ani kvalitní stavební materiály, mezi které patří tepelně izolační desky PIR. Umožňují např.: tepelnou izolaci základů, podlah, střech a stěn. Desky PIR dostupné v sortimentu PCC Group lze použít v obytných a průmyslových objektech. Společnost PCC Group je jedním z největších výrobců polyuretanových systémů, které se vyznačují vysokou kvalitou.

Pěnové sklo

Méně často se můžete v praxi setkat s izolací domu pomocí pěnového skla. V tomto případě se jedná o recyklovaný materiál, který je i přesto mechanicky velmi odolný. Výborně odolává ohni, mrazu, vlhkosti, plísním a hnilobě. Jeho instalace je jednoduchá, materiál má nízkou hmotnost, vysokou odolnost a nepropouští vodu. Nevýhodou je jeho pořizovací cena, která je až třikrát vyšší než u ostatních materiálů.

Zajímavé možnosti nabízí pěnové sklo známé jako FOAMGLASS. Nový materiál obsahuje drobné uzavřené bublinky, díky této struktuře je hmota zcela nehořlavá a parotěsná. Foamglas se využívá především v energeticky úsporných či pasivních domech pro izolaci spodní stavby a pro přerušení tepelného mostu, například u paty nosných stěn. Další aplikací jsou izolace podlah nebo pojízdných a pochozích střech s velmi vysokým tlakovým namáháním v průmyslových provozech, občanských stavbách, obchodních domech apod.

Přírodní izolace (dřevěná vlákna, celulóza, ovčí vlna)

Izolaci pro zateplení podlahy, půdy a dalších stavebních konstrukcí vyřešíte také použitím izolace z přírodních materiálů. Poměrně obsáhlou skupinu tvoří tepelné izolace na bázi dřeva a papíru, které však často obsahují i další přísady minerálního či syntetického charakteru. Spadají sem především dřevovláknité a dřevocementové izolace. Vzhledem k velké objemové hmotnosti mají dobrou schopnost tepelné akumulace. Používají se zejména jako vnější izolace, případně izolace ze strany interiéru, a důležitou roli hrají při zateplování dřevostaveb. Jsou také alternativou k sádrokartonu pro zhotovení vnitřních příček. Dřevocementové desky se pak používají jako izolant do sendvičových příček.

Izolanty na bázi papíru a celulózy se nejčastěji využívají pro technologii foukané izolace. Protože je vstupním materiálem recyklovaný papír, je výroba ekologická. Z papíru se dále vyrábí vlnité desky či voštinové desky. Ty se používají např. pro zvukovou izolaci stropů.

Izolační materiály čistě přírodního původu jsou hypoalergenní a šetrné k životnímu prostředí. Přesto musí obsahovat speciální látky, které materiály ochrání před škůdci, plísněmi či houbami a minimalizují hořlavost. Pro zateplení stavebních konstrukcí můžete použít například izolaci z ovčí vlny. Používá se jako výplň a při adekvátní technologické úpravě se hodí i pro izolaci střešních plášťů či plovoucích podlah. Nevýhodou je vyšší cena a zvýšené riziko požáru.

Experimentální srovnání izolačních materiálů

Rozhodli jsme se, že izolace podrobíme měření a tím našim čtenářům lépe ukážeme, jak si která izolace vede v různých podmínkách. Nejsme akreditovaná laboratoř s potřebným měřícím zařízením. Ke kýženému výsledku, který si klade za cíl porovnat různé druhy izolací mezi sebou, však nevedla úplně jednoduchá cesta. Při testu bylo potřeba zajistit prostředí respektující přírodní zákony, aby nedocházelo ke zkreslování výsledků u různých typů izolací.

Použité izolace a metodika

Pro testy byly použity následující izolační materiály:

• Běžný bílý fasádní polystyren 70F, tl. 40 mm
• Šedý fasádní polystyren 70F, tl. 30 mm
• Minerální fasádní izolace tl. 50 mm
• Vícevrstvá reflexní fólie Superfoil SF40, tl. 65 mm

Experiment 1: Termoska

K prvnímu experimentu nás inspirovala klasická termoska. Princip spočíval v tom, že se vytvoří box z izolantu, který bude simulovat termosku a do něj se vloží ohřátá voda o určité hmotnosti a teplotě. Box, ve kterém ohřátá voda vychladne nejrychleji, bude mít nejhorší tepelně izolační vlastnosti. Byly vytvořeny 4 boxy o vnějších rozměrech 35 x 35 x 53 cm z výše vyjmenovaných izolantů. Stěny a dno boxů jsou slepeny PU pěnou, v případě reflexní fólie je použita ke slepení systémová reflexní páska. Víka boxů, kvůli snadnému a opakovatelnému přístupu, lepena nejsou. Jsou však zatížena a případné netěsnosti jsou sníženy na minimum. Do vytvořených boxů byla vložena sklenice horké vody s hmotností kapaliny 672 g. Max. teplota kapaliny se mírně lišila (vstupní teplota byla okolo 60 °C). V danou chvíli (42 °C) je v každé sklenici stejné množství energie a současně je již ohřátý i vzduch uvnitř boxu. Předpokládali jsme, že teplota vody v boxu s horším izolantem bude klesat rychleji, než v boxu s izolantem lepším. Ukázalo se, že pokles teploty vody byl u všech boxů prakticky totožný. Vyvodili jsme z toho, že tímto způsobem kvalitu izolace nelze určit a ani změřit.

Experiment 2: Simulace zatepleného domu

Zadáním druhého testu bylo simulovat zateplený dům, ve kterém se topí na stále stejnou teplotu. Při návrhu tepelné obálky domu se obvykle počítá s výpočtovou teplotou venku (-12 °C, popř. -15 °C) a vevnitř (+20 °C). Rozdíl je tedy 32 °C, respektive 35 °C. Stejný teplotní rozdíl byl stanoven i pro náš experiment. K okolní venkovní teplotě boxů cca 10 °C, bylo přičteno 34 °C. V testu je tedy počítáno s vnitřní teplotou 44 °C a venkovní 10 °C. Kvůli rozdílným měrným tepelným kapacitám izolantům proběhne nejdříve hodinové nahřívání na finální teplotu. Až se izolanty plně nahřejí, začne oficiální měření. Výsledkem bude číselná hodnota, která nám ukáže, kolik se v boxech protopí energie na udržení stanovené teploty. Při tepelném nátopu boxů se ihned ukázalo, jak který izolant akumuluje. Zatímco u polystyrenových boxů šla teplota velmi rychle nahoru, tak u minerální vaty už toto tempo bylo pomalejší, ale rozdíl nebyl dramatický. Velkým překvapením byl box z reflexní fólie, který při nátopu teplo doslova hltal a teplota stoupala velmi pomalu. Byla proto do tohoto boxu dána silnější žárovka, aby byl nátop rychlejší a v boxu byla déle finální teplota. Do boxů polystyrenu byl naopak vložen kousek tenkého plechu, který omezil časté spínaní tepelného zdroje. V případě polystyrenů sice dochází k rychlému nahřátí, ale i k rychlému vychladnutí vzduchu.

Naměřené výsledky byly na rozdíl od prvního testu „termoska“ rozdílné a tím pádem i průkaznější. Opakování testů ve více dnech prokázalo stejné výsledky měření.

Výsledky experimentů

Graf "Tepelný odpor použitých izolací" zobrazuje tepelný odpor (R) použitých izolací. Druhý graf zobrazuje předpokládanou hodinovou spotřebu boxu (Wh) s reálnou změřenou hodinovou spotřebu boxu (Wh).

V průběhu měření jsme se zaměřili i na nepatrné netěsnosti víka boxů (zatímco stěny boxu byly slepeny pur pěnou, tak víko bylo „jen“ zatížené). U bílého EPS bylo u třetího testu víko zatíženo více (došlo k eliminaci skulinek) a výsledek byl o více jak 1Wh lepší. Nejpracnější bylo vytvoření boxu z vícevrstvé reflexní fólie, kterou k sobě nelze tak jednoduše přilepit jako minerální desku či desku z EPS. Fólii k sobě lze jen překládat a přelepovat přes sebe originální páskou určenou k tomuto účelu. V jednom z testů jsme víko velmi důkladně na 2x olepili páskou a maximálně tak omezili případný únik tepla. Abychom zjistili skutečné vlastnosti tohoto materiálu bez nežádoucích vlivů spojů, udělali jsme 3. speciální test pro tuto fólii. Použili jsme box z bílého polystyrenu a větší kus reflexní fólie, coby víko. Toto víko jsme podpěnili pur pěnou. Box tak nemá spoje ani přelepy páskou. Ukázalo se, že naměřená hodnota byla naprosto stejná, jako když bylo použito víko z polystyrenu. Ani bez problematických spojů se tepelněizolační vlastnosti Superfoil SF40 k deklarovaným hodnotám zdaleka nepřiblížily a dosáhly tak mnohem horšího výsledku, než bylo očekáváno. Ostatní izolanty mezi sebou měly také odchylky oproti očekávání, ale rozdíly nebyly tak propastné.

Shrnutí výsledků

Předpoklad byl, že vzhledem k deklarovaným parametrům, jednoznačně vyhraje Superfoil SF 40 65mm, který měl dosáhnout až cca 3x lepší výsledek než ostatní izolace, což se nepotvrdilo.

Doporučení pro další testy

Ačkoli jsme prováděli testy s nejlepší vědomím a svědomím, přesto jsme dostali několik rad, jak příští test provést lépe. Stále je naším cílem jednoduchým způsobem ukázat, jak se izolace chovají za určitých podmínek a co nejobjektivněji porovnat (změřit) jejich tepelněizolační vlastnosti. Je na každém čtenáři, jak změřená data vyhodnotí.

• U malého boxu může dojít k větší relevantní chybě měření, která je dána větším vlivem netěsností a teplotním vazbám (kouty a rohy). Zvětšíme měřený box.
• Budeme měřit pouze jednu stranu izolace (omezení vlivu koutů).
• Box bude dokonale utěsněn (vzduchotěsnost).
• Pro lepší ilustraci budou používány stejné tloušťky izolací.
• Otestovat stejnou izolaci o více tloušťkách (např. 5 a 10 cm).
• Prodloužit dobu nahřívání boxu.
• Preferovat konstantní zdroj tepla (např. pomocí stmívače).
• Lepší rovnoměrnější distribuci tepla (např. pomocí několika malých žárovek).

Odborníci navrhují, že velká část reálných úniků tepla je infiltrací (netěsností), proto se v domech aplikuje parozábrana, okna mají gumu na rámech, u fasády je před izolací těsná zeď, atd. Minerální vata má pro teploty kolem 65 °C tepelnou vodivost o přibližně polovinu horší. Dále má váš box rohy a kouty, kde vznikají tepelné vazby - opět zde vznikají nespecifikované úniky tepla. Pokud má být srovnávací test tepelných izolaci skutečně relevantní, pak je nutné srovnávat nejen součinitel tepelné vodivosti konstrukce U (W/m.K), ale také zároveň i dobu fázového posunu konstrukce (doba v hod.). Tj. nejen kolik energie může utíkat skrz konstrukci (zejména v chladném období roku), ale také zjistit za jak rychle se může konstrukce přehřívat v teplém období roku, než se toto začne negativně projevovat v prostoru interiéru na jeho teplotní stabilitu. Výsledky testu podle mého názoru výrazně ovlivnil ještě jeden jev, který nebyl v článku příliš zmíněn a to rozdíly v emisivitě povrchů testovaných tepelných izolací pro záření žárovky, kterou se ohříval vnitřek boxů.

Důležité aspekty při výběru izolace

Výběr správné tepelné izolace je velmi důležitý. Abyste předešli chybám, je nejlepší poradit se s odborníkem, např. stavebním specialistou, interiérovým designérem nebo výrobcem tepelně izolačních materiálů. Můžete také analyzovat podmínky ve vaší budově nebo okolí. Bude užitečné určit úroveň vlhkosti, sluneční záření a typ půdy. Vyplatí se podívat i na výhody jednotlivých stavebních materiálů.

Na současném trhu s izolačními materiály se můžete setkat s řadou různých tepelných izolací, jejichž výrobci se vždy budou předhánět v jejich přednostech. Každá z těchto typů zateplení vašeho domu, má však silné i slabé stránky. Zvážit byste měli především efektivnost vybraného typu tepelné izolace, a to v poměru ceny a izolačních vlastností.

Konkrétní typ výrobku tepelné izolace volte podle způsobu zpracování a umístění. Nejčastěji narazíte na izolanty ve formě desek, rohoží nebo volného násypu. S deskami se vám bude dobře manipulovat a oceníte i jejich větší pevnost v tlaku. Rohože jsou pak kompaktnější, a tak vám umožní snazší izolaci prostorů nepravidelného tvaru. Volně sypané izolanty pak můžete použít při zateplení spodních vrstev podlah.

Kvalitní tepelná izolace je nedílnou součástí jakékoliv stavby. Slouží nejen k minimalizování úniku tepla z objektu jako takového, ale i k izolaci konkrétních stavebních částí, např. rozvodů vody. Na trhu narazíte na nespočet izolačních materiálů, které se liší svými vlastnostmi i způsobem použití. Moderní tepelné izolace velmi výrazně ovlivňují vlastnosti stavby. Ovšem pro každou část budovy je nutné vybrat správný typ, použít dostatečnou vrstvu, a samozřejmě při instalaci dodržovat technologický postup.

tags: #vlastnorucni #tepelna #izolace #moznosti

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti Belinka Lasur
• Roztomilé PVC přívěsky
• Řešení pro dokonalou úpravu dřeva
• Univerzální OSB 3 desky Egger
• Klíč k pevné izolaci a odvětrání