Zelené střechy: Udržitelná budoucnost a praktický průvodce péčí

Představte si, že jdete po ulici a najednou si všimnete domu, který má na střeše něco neobvyklého - zelenou plochu plnou rostlin. To je zelená střecha, moderní trend v architektuře, který kombinuje estetiku s udržitelností. Zelené střechy nejsou jen vizuálně přitažlivým prvkem moderní architektury - představují skutečnou revoluci v přístupu k životnímu prostředí. Pomáhají snižovat energetickou náročnost budov, zadržují dešťovou vodu, čistí ovzduší a poskytují útočiště rostlinám i drobným živočichům. V tomto článku si podrobněji probereme, co zelená střecha přesně znamená a jak se o ni správně starat, aby vydržela dlouhá léta.

Co je zelená střecha a proč ji mít?

Zelená střecha je střešní konstrukce, která je pokrytá vrstvou vegetace. Je to způsob, jak využít jinak nevyužívaný prostor na střeše budovy a přinést do městského prostoru přírodní prvky. Ozeleněné střechy nejsou zdaleka jen výsadou velkých komerčních objektů nebo domů v centru měst. Zelené střechy se hodí také na zastřešení pergoly nebo na garáž, případně i na zastřešení terasy. „Zelená střecha svému okolí vizuálně dává na vědomí vztah investora k životnímu prostředí. Její funkce sdružuje kromě příkladného vodního hospodářství i další zásady šetrného stavitelství.“

Hlavní výhody zelených střech:

  • Zlepšení kvality ovzduší: Rostliny čistí okolní vzduch od prachu a dalších zátěží, pohlcují oxid uhličitý a další škodlivé látky z ovzduší, čímž přispívají ke zlepšení kvality vzduchu ve městech.
  • Snížení tepelného zatížení: Zelené střechy dokážou výborně izolovat střechu před ostrými slunečními paprsky i mrazy. Pomáhají snižovat teplotu ve městech tím, že pohlcují sluneční energii a snižují účinky tepelného ostrova. To vede ke snížení potřeby klimatizace v budovách a snižuje energetickou spotřebu.
  • Zvýšení biodiverzity: Ozelenění poskytne cenný životní prostor živočichům a rostlinám, přispívají ke zvýšení biodiverzity a podporují přežití ohrožených druhů. Rostliny na zelených střechách také přitahují hmyz, jako jsou včely a motýli, které jsou důležité pro opylování rostlin.
  • Zadržování srážkové vody: Zelené střechy pomáhají lépe hospodařit s vodou na pozemku, kterou z velké části zadrží. Zachycení dešťové vody snižuje zatížení místních kanalizačních systémů a čističek odpadních vod a snižují riziko povodní. Rostliny na zelených střechách také upravují srážkovou vodu a zlepšují její kvalitu.
  • Ochrana hydroizolace a prodloužení její životnosti: Chrání před extrémními povětrnostními vlivy, jako jsou kroupy a silné sluneční záření.
  • Zlepšení vzhledu: Zelená střecha zlepší vzhled budovy, garáže nebo přístřešku pro auto.
  • Podpora z rozpočtu: Kromě mnoha výhod je zatravnění střechy v řadě měst a obcí podporováno ze státního rozpočtu, což sníží pořizovací náklady.

Typy zelených střech: extenzivní a intenzivní

Vegetační střechy se dělí podle toho, co na nich chceme zasadit. Skladba zelené střechy se rozděluje na intenzivní nebo extenzivní podle úrovně údržby a druhu rostlin, které na nich rostou.

Extenzivní zelené střechy

  • Klasikou nejvhodnější pro rodinné bydlení jsou tzv. střechy extenzivní, které potřebují jen poměrně malou vrstvu substrátu, do které se osází suchomilné rostlinky, a střecha tak nevyžaduje téměř žádnou zvláštní péči.
  • Extenzivní zelená střecha je tenčí a obvykle obsahuje pouze nízkou vegetaci, jako jsou trávy a byliny (rozchodníky, mechy, netřesky).
  • Výška souvrství je cca 8-15 cm.
  • Lze použít pro ploché i šikmé střechy se sklonem do 45°.
  • Extenzivní ozelenění můžete realizovat na plochách a šikmých střechách se sklonem do 45°.
  • Většinou se takto díky nízké hmotnosti zatravňují střechy garáží nebo přístřešků pro auto.
  • Těm stačí tenčí vrstva substrátu, která má méně živin a vlhkosti - díky tomu na ní téměř neroste plevel.
  • Extenzívní zeleň potřebuje závlahu jen v počáteční fázi po založení.

Intenzivní zelené střechy

  • Intenzivní zelená střecha má větší tloušťku substrátu a umožňují pěstování různých druhů rostlin, včetně stromů, trvalek, keřů a trávníků.
  • Výška souvrství je cca 30 cm a více.
  • Využití a ztvárnění srovnatelné s okrasnými zahradami na terénu.
  • Většinou se zakládá na plochách, které lidé skutečně využívají, například střechy podzemních garáží. Vedle náročnějších rostlin je zde možné začlenit i cesty.
  • Zavlažování deštěm většinou nestačí a je nutné zalévat a hnojit.
  • U intenzívního souvrství je třeba počítat s cca 300 kg/m2 a více.

„Základním parametrem je únosnost střechy, pozor ale i na únosnost tepelné izolace - pěnový polystyren obecně zvládne mnohem větší zatížení než minerální vata.“ Je jasné, že ne každá rostlina je připravená na život pár metrů nad zemí, kde slunce víc pálí, vítr fouká a jsou období, kdy „nezalévá“ tak často. Na střechu se proto sází hlavně odolné druhy, které si s těmito podmínkami poradí.

Skladba zelené střechy

Skladba zelené střechy je složený ekosystém, kde každá vrstva hraje určitou roli. Při správném navržení a realizaci zajistí nejen dlouhou životnost střechy, ale také ekologické a ekonomické přínosy. Ačkoliv každá stavba vyžaduje individuální přístup, správná skladba vrstev je základem pro funkční a efektivní zelenou střechu.

Čtěte také: Typy střešního odvětrání a jejich montáž

U střechy, která splňuje statické a tepelně-technické požadavky, se začíná první vrstvou vegetačního souvrství.

  1. Hydroizolace

    Hydroizolace je první a dalo by se říct nejdůležitější vrstva, protože odděluje konstrukci střešního pláště, který musí plnit svoje statické a tepelně technické parametry, od vlastního vegetačního souvrství. Aby vám zelená střecha vydržela dlouhé roky bez problémů, potřebuje pevný základ - a tím je hydroizolační vrstva. Jejím hlavním úkolem je zabránit pronikání vody do konstrukce budovy a chránit ji před neustálým působením vlhkosti. Protože rostliny mají houževnaté kořeny, které dokážou proniknout i do těch nejmenších spár, musí být hydroizolace odolná proti prorůstání. Pro spolehlivou funkčnost hydroizolační vrstvy se nejčastěji používají asfaltové modifikované pásy (SBS nebo APP modifikované) nebo moderní PVC/TPO membrány, které mají certifikovanou ochranu proti prorůstání kořenů (tzv. FLL attest, neboli Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau e.V - schválně, kdo to přečte 😀). Takže pokud nerealizujete vegetační souvrství ihned po aplikaci hydroizolace, je třeba vrstvu řádně zkontrolovat a případně požadovanou těsnost ověřit zátopovou nebo jiskrovou zkouškou.

    Hydroizolace, resp. kořenovzdorná fólie musí být odolná proti prorůstání kořenů (viz německá směrnice FLL), musí být vyvedena cca 15 cm nad povrch substrátu, zafixována k atice a chráněna proti mechanickému poškození a UV záření. Kořenovzdorná vrstva musí být položena celoplošně, tj. i v oblasti bez přímé vegetace (např. pod štěrkovým okrajovým pásem, dlažbou apod.). Pokud není stávající hydroizolace odolná proti prorůstání kořínků, doplňuje se o dodatečnou kořenuodolnou fólii.

  2. Ochranná vrstva

    Jen hydroizolace pro bezproblémové fungování zelené střechy po dlouhá léta nestačí. Potřebuje ještě ochranu, která ji udrží v bezpečí před mechanickým poškozením od kamínků při zátěži i nežádoucími chemickými reakcemi mezi jednotlivými vrstvami střechy. Tato důležitá vrstva funguje jako štít mezi hydroizolací a dalšími materiály. Zabraňuje jejich přímému kontaktu a tím eliminuje riziko, že by se vzájemně ovlivňovaly způsobem, který by mohl oslabit jejich funkčnost. Ochrannou geotextilii pokládáme na očištěnou hydroizolaci v pásech. Stykování se řeší přesahem alespoň 5-10 cm. Při montáži se geotextilie k povrchu běžně nelepí. Pro usnadnění pokládky ji lze mírně navlhčit. Při řešení detailů a styků lze použít lepidlo pro fixaci polohy textilie, nicméně je nutné dbát na chemickou snášenlivost materiálů.

  3. Drenážní a hydroakumulační vrstva

    Drenážní a hydroakumulační vrstva hraje v zelené střeše dvojí roli. Na jedné straně pomáhá s regulací vody v celém systému - odvádí přebytečnou vláhu, aby se střecha nepřemokřila. Zároveň však funguje jako zásobárna vody, která poskytuje potřebnou vlhkost rostlinám i během suchých období. Aby se rostlinkám na zelené střeše dobře dařilo, potřebují dostatečnou vláhu. Tu zajišťuje tzv. drenážní vrstva - tedy nopová fólie s prolisovanými kalíšky, ve kterých se voda po dešti ukládá. Kromě zadržování vody má tato speciální fólie i perforace pro odtok přebytečné vody pryč směrem ke střešním vpustím.

    Čtěte také: Jak vybrat fólii a izolaci pro střechu bez zateplení

    Nejčastěji se k tomuto účelu využívají nopové fólie s různou hloubkou kalíšků, které dokáží zadržet 20 až 40 litrů vody na m². Čím jsou nopové kalíšky hlubší, tím více vody pojmou, což hraje klíčovou roli při volbě správného systému. U extenzivních střech, kde rostou nenáročné rostliny, postačí mělčí kalíšky. Naopak intenzivní střechy s keři nebo menšími stromy obvykle vyžadují hlubší retenční systémy, které dokážou udržet větší množství vody. Při řešení detailů a styků lze použít lepidlo pro fixaci polohy textilie, nicméně je nutné dbát na chemickou snášenlivost materiálů. Pro střešní zahrady lze akumulovat vodu v drenážní vrstvě a případně spojit s automatickým zavlažováním. Tím se výrazně sníží náklady na zavlažování, neboť nejprve se spotřebovává zadržená dešťová voda.

    U šikmých střech (nad 10°) tato vrstva není nutná, protože se u nich nopové fólie neinstalují - není třeba střechu odvodňovat. Naopak se v této části musí řešit instalace drenážních zpomalovačů, které zabraňují příliš rychlému odtékání vody. Drenážní zpomalovače z pásů hydroizolace vkládané mezi desky minerální vlny. „Zásadním úkolem projektu zelené střechy je pak hospodaření s vodou. Odteče-li ale voda zbytečně rychle, což bývá nejčastější problém, rostliny budou vadnout a umírat. Potřebujeme zajistit, aby voda na střeše nějakou dobu vydržela - měla čas vsáknout se pořádně do substrátu nebo hydrofilní minerální vlny, zároveň ale musí mít možnost odejít funkční odvodňovací vrstvou. Obecně platí, že čím větší je sklon střechy, tím méně je třeba řešit, jak se střecha odvodní, naopak potřebujeme zajistit, aby voda setrvala co nejdéle.“

    Jako jedno možné řešení se nabízí kombinace klasické nopové fólie jako drenáže a speciální hydroakumulační vrstvy, například Isover Flora z minerální vlny. Ta dokáže zadržet obrovské množství vody, zatímco přebytek bezpečně odkape přes nopovku. Tahle kombinace je opravdovým „Mercedesem“ mezi skladbami - luxusní, ale také finančně náročná. Ideálně se hodí pro střechy trvale vystavené slunci, typicky s jihozápadní orientací, kde má smysl zadržovat vodu pro období sucha. Naopak do oblastí s vyššími srážkami to dle názorů odborníků úplně není.

    V případě použití drenážních prvků se ukládají na sraz. Ukládka desek nebo rolí je obdobná. V případě rolovaných prvků bývá často součástí i filtrační geotextilie, tím odpadá její dodatečné doplnění na nopové fólie. V závislosti na projektu mohou být prvky ukládány celoplošně nebo jen lokálně pro zvýšení odtoku. Většinou plní drenážní prvky i hydroakumulační funkci.

  4. Filtrační geotextilie

    Bez správné ochrany se drenážní systém postupně zanáší jemnými částicemi substrátu, což snižuje jeho účinnost. Nopovou fólii je třeba ochránit proti zanesení a poškození další vrstvou geotextilie - tentokrát filtrační, s plošnou hmotností okolo 120 g/m2.

    Čtěte také: Vše o trámech, hranolech a řezivu

  5. Substrát

    Na řadu přichází vrstva substrátu, popřípadě kombinace hydrofilní minerální vlny a substrátu. Tloušťka této vrstvy se liší podle typu střechy. Extenzivní zelené střechy, které využívají nenáročné rostliny, si vystačí s 5-10 cm substrátu. Naopak intenzivní střechy, kde rostou keře nebo dokonce malé stromy, potřebují 30 cm a více, aby měly rostliny dostatek prostoru pro zakořenění. Substrát musí být dostatečně lehký, aby nepřetěžoval konstrukci střechy, ale zároveň schopný zadržovat vodu a poskytovat rostlinám dostatek vláhy.

    U substrátu pozor, nikdy se nesmí používat zemina ze zahrady, ornice, ani zakoupený zahradnický substrát, který pro střešní zahradu neobsahuje dostatečné množství minerálních látek. Substrátů pro zelené střechy je mnoho. Neměl by se vybírat především podle ceny, ale jestli „voní", je v něm více kamínků než rašeliny nebo kompostu. Nahradit část substrátu minerální vlnou je obzvláště vhodné u šikmých střech nad 10°, protože čedičová vlna má mnohem větší hydroakumulační schopnost než vrstva substrátu.

    Rostliny mohou do minerální vlny bez problémů kořenit, navíc funguje jako další hydroakumulační a drenážní vrstva. Desky hydrofilní vlny Isover jsou ukládány na separační geotextilii nebo drenážní vrstvu, pokud je součástí. V případě použití drenážní vrstvy lze vynechat filtrační textilii. Její funkci přebírá hydrofilní vlna. Desky se kladou na sraz. Úprava rozměrů je jednoduchá pomocí řezacího nože a lze jím vytvořit i různé modelace, k čemuž se hydrofilní vlna velmi dobře hodí. U vyšších mocností lze použít vlnu ve vyšších tloušťkách, ideálně provrstvené se substrátem. U šikmých vegetačních střech se minerální vlna používá vždy pouze v jedné vrstvě. Desky z hydrofilní vlny v systémech vegetačních střech je vhodné kombinovat s certifikovaným minerálním substrátem, a to jak extenzivním, tak i intenzivním, např. ACRE, AGRO CS.

    Aplikace substrátu je vždy odvislá od lokálních podmínek a množství substrátu. Můžeme volit pytlovaný substrát na menší střechy. Pro středně velké střechy jsou vhodné big bagy. K manipulaci využíváme často těžkou manipulační techniku. Pro rozsáhlé střechy je dopravován substrát většinou foukáním ze silocisteren. Výška substrátu může kopírovat sklon nebo je substrát aplikován do roviny.

    Důrazně doporučuji nechat větší a vegetačně složitější střechy na odbornících!

  6. Vegetace

    Tato vrstva je tím, co dělá zelenou střechu skutečně živou. Přináší nejen estetickou hodnotu, ale také ekologické výhody a pomáhá chránit budovu před extrémními teplotami. Logickou poslední tečkou jsou samotné rostliny - protože volíme extenzivní vegetační střechu, budou to vždy takové rostliny, které jsou suchomilné, dokážou se vypořádat i s velmi malou vrstvou substrátu a nedostatkem vody. I když bude váš výběr značně rozmanitý, je třeba počítat s tím, že rostliny si časem vytvoří jakousi rovnováhu - některé zcela zaniknou, jiným se bude dařit dobře. Suchomilné tučnolisté rozchodníky dokážou zadržet velké množství vody, přežijí dlouhodobé období bez deště a jsou nejméně náročné na údržbu. Rostliny pro zelenou střechu v internetovém obchodě OBI. Ozelenění přichází v úvahu pouze pro ploché střechy nebo šikmé střechy se sklonem méně než 45°. Samotná rostlina je z čeledi tlusticových a trvá opravdu dlouhé období, než vyroste. Rostliny jsou totiž suchomilné. Pokud by Vám někde část rostliny překážela, daný kousek pouze odlomte. Samotný odlomek lze použít jako řízek - tedy zapíchnout ho na doplnění koberce.

    Extenzivní vegetaci lze založit výsevem a rozhozem řízků rozchodníků, případně hydroosevem, výsadbou předpěstovaných rostlin v balech nebo položením předpěstovaných vegetačních rohoží. Pro šikmé střechy jsou nutné vegetační rohože na nevytlívající vložce.

    Nyní je vhodné zalít zelenou střechu bez ohledu na druh vysazené vegetace. Po založení vždy prolejeme značným množstvím vody. Po realizaci je nezbytné realizovanou vegetační střechu dostatečně zalít tak, aby došlo ideálně k plnému nasycení souvrství vodou. Pro Úspornou střechu doporučujeme min. zálivku 35 l/m2. Další zálivka ve vegetačním období se odvíjí od náročnosti rostlin. Po prvním roce je vhodné souvrství přihnojit hnojivy s postupným uvolňováním živin, např: Garden Boom Green Roof od Agro CS.

    POZOR! Samotnou pokládku zelené střechy je vždy lepší řešit s odbornou firmou.

K oddělení vegetační vrstvy a obsypu lze také použít přířez geotextilie nebo se vytváří „vlna“. Obsypy se provádí nejběžněji z kameniva frakce 16/32 v návaznosti na prostupující nebo navazující dílčí konstrukce a části střechy, jako jsou například prostupy, světlíky, atiky či technologická zařízení. Materiálově se volí spíše oblohranné kamenivo a nebo dle požadavků investora. Doporučená šíře je 500 mm, ale lze zvážit její zmenšení dle dispozice střechy a její kompozice. Oddělení od vegetační vrstvy běžně zajišťují lemovací prvky.

„Při plánování zelené střechy přihlédněte k očekávané hmotnosti. Včas se informujte, kolik bude zelená střecha včetně vegetace vážit (při nasycení vodou) a zda statika vaší stropní konstrukce tuto hmotnost vydrží. Pokud by byla ohrožena statika, existují také řešení pro lehčí variantu zelené střechy.“ U extenzívního souvrství běžně cca. 80-170 kg/m2, u řešení Optigreen "Lehká střecha" je to jen cca. 40 kg/m2. U intenzívního souvrství je třeba počítat s cca. 300 kg/m2 a více. Hodnoty zahrnují nasycení vodou i vegetaci. Bez větších problémů lze realizovat a udržovat sklony od 0°až do cca. 30°. Optigreen standardně řeší i ozelenění střech se sklonem do 45°, individuálně i více. Nulový sklon může být výhodou u intenzívních zelených střech kvůli možnosti akumulace vody v drenážní vrstvě pro spodní závlahu. U volně položené hydroizolace tvoří vegetační souvrství zatěžující vrstvu, která brání nadzvednutí fólie v důsledku sání větru. Při velké výšce budovy a v exponovaných polohách na rozích a okrajích střechy je třeba zajistit i vegetační souvrství proti odvátí a erozi, nejlépe okrajovým pásem z plné nebo zatravňovací dlažby. Podle směrnice FLL se na intenzívní zeleň pohlíží stejně jako na "tvrdou krytinu". Extenzívní zeleň vyhoví za předpokladu, že tloušťka vrstvy substrátu je min. 3 cm s obsahem max. 20% hm. organických látek.

Údržba zelených střech

Založením zelené střechy práce nekončí. I když zvolíte tu jednodušší variantu zelené střechy, neznamená to, že se o ni nebudete muset vůbec starat. „Na každou zelenou střechu je potřeba alespoň několikrát ročně vylézt, zkontrolovat vegetaci, odtoky a vytrhat náletové rostliny,“ vysvětluje Aleš Kořínek ze společnosti ROOFIX, který dodává: „A proto, až budete na střeše pobíhat se zahradnickými nůžkami, je důležité, abyste byli chránění před pádem dolů. Každý váš krok nahoře jako strážný anděl pohlídá záchytný systém, na který je ideální myslet už při samotném návrhu zelené střechy.“ Prostředky na zajištění osob proti pádu jsou nutné jak při provádění, tak při údržbě. U pochozích střech doporučujeme zábradlí, u nepochozích jsou nutné alespoň jisticí body pro připnutí jistícího lana pracovníka údržby.

„Pravidelná údržba je klíčem k její dlouhé životnosti a optimální funkčnosti.“

Zálivka a hnojení

  • Zálivka je nezbytná zejména 2-3 týdny po založení zelené střechy, aby došlo k nasycení celého souvrství vodou. Pokud jako finální vegetační vrstvu použijete řízky rozchodníků, je potřeba rostliny udržovat ve vlhkém substrátu do doby, než jednotlivé části zakoření. Ideální je zavlažovat rozchodníky minimálně 1× denně, a to brzo ráno nebo večer. Předpěstované koberce je důležité po instalaci dobře zalít.
  • Jeden týden bez deště: rozchodníky by měly jeden týden bez závlahy přečkat bez újmy.
  • Dva týdny bez deště: rozchodníky by měly být i po dvou týdnech bez srážek stále v pořádku. Pokud však máte na zelené střeše vysazeny i další rostliny, je vhodné situaci sledovat.
  • Tři týdny bez deště: rostliny, které nepatří mezi rozchodníky, je v této době vhodné zavlažovat pravidelně. Pokud rostliny již viditelně strádají, lze zavlažovat každý den.
  • Čtyři týdny bez deště: Nyní je vhodné zalít zelenou střechu bez ohledu na druh vysazené vegetace. Dejte však pozor na to, abyste rostliny nezalévali příliš.
  • Na jaře je vhodné extenzivní zelenou střechu přihnojit. K těmto účelům lze použít hnojivo typu Osmocote, které se rozpouští pomaleji, a tím zajišťuje rostlinám dlouhodobý přísun důležitých látek, jako jsou dusík, draslík nebo fosfor.
  • Rostliny na zelených střechách také přitahují hmyz, jako jsou včely a motýli, které jsou důležité pro opylování rostlin. Rozchodníkové koberce se v žádném případě nesekají.
  • Střechy pokryté rozchodníkovými koberci nevyžadují žádné další zalévání nebo hnojení. Naopak pokud byste je hnojili a příliš zalévali, můžete narušit přirozenou rovnováhu. Přidáním dalších živin a vody budete povzbuzovat růst náletových rostlin, které by mohli naopak vytlačovat žádoucí porost.

Kontrola vegetace a plevele

  • Střechu kontrolujte nejméně dvakrát ročně na plevele a semena (přenášená větrem) a tuto nežádoucí vegetaci odstraňte ručně. Udělejte to nejlépe na jaře a na podzim. Do údržby je dobré pustit se na začátku dubna a následně ke konci října. Ve zbytku roku není obvykle zapotřebí se o extenzivní zelenou střechu nijak zvlášť starat.
  • Pro podporu biologické rozmanitosti nedoporučujeme používat chemické pesticidy.
  • Sazenice stromů: náletové dřeviny představují pro zelené střechy jedno z největších rizik, a to bez ohledu na to, zda jde o střechy extenzivní nebo intenzivní.
  • Mechy: Pokud je vaše střecha skryta ve stínu vyšších budov a zároveň není vystavena delším obdobím sucha, občasnému růstu mechů se nejspíš nevyhnete. Ve vlhkém a stinném prostředí se jim bude obzvlášť dařit. Jak však postupovat, pokud se mechy začnou na zelené střeše množit nekontrolovaně? Možná vás napadne, že invazivní rostliny zahubíte použitím herbicidu. V tomto případě je však na místě zvýšená opatrnost. Alternativou je použití hnojiva, které podporují růst ostatních rostlin, zatímco likvidují mech.
  • Tráva: Zpozorujete-li větší výskyt travin na střeše, lze je odstranit ručně nebo pomocí specializovaných přípravků.
  • Důkladná obhlídka zelené střechy 1-2× ročně je nejlevnější prevencí, jak mít nežádoucí přemnožení plevele pod dohledem.
  • Extenzivní zelenou střechu s rozchodníky není nutné sekat. U zelených střech s luční vegetací je nutné pokosit nebo sestříhat ideálně 2-3× za rok, vždy po odkvětu.

Kontrola drenážního systému a substrátu

  • Kromě toho zkontrolujte, zda drenážní systém stále funguje správně. Odstraňte všechny odfouknuté listy do okapů a odtoků.
  • Minimálně jednou ročně je také vhodné zkontrolovat střešní vpusť, revizní šachty a okapové systémy, které zajišťují odvodnění střechy.
  • Při využití střešního substrátu, který je určený primárně pro extenzivní zelené střechy, obvykle doplňování či náhradu substrátu řešit nemusíte. Tento druh substrátu obsahuje velké množství minerálních látek, které rostliny jen tak nespotřebují.
  • Aby se při dešti nešpinila fasáda, používá se po obvodu vegetační střechy zásyp z kačírku, tedy praného kameniva, které nesmí obsahovat velké procento jemných částic. Kamenivo sypeme také v okolí vpustí, prostupů potrubí, světlíků, střešních oken nebo atik, tedy v okolí míst, která chceme chránit před zarůstáním vegetací, jež by mohla trhat oplechování nebo ucpávat odvodňovací otvory. Protože místa, kde bude kačírek, a kde substrát musíme jasně vymezit, instalují se tzv. ukončovací kačírkové lišty, které udržují materiál na místě. Kačírkové obsypy stačí u malých střech v místě odtoku - okap nebo vpusť.

Zelené střechy jsou trendem současnosti a jsou-li správně a odborně provedeny, poskytují investorovi dlouhodobý užitek a mnoho výhod. Ke správné realizaci je nutná dobrá spolupráce různých řemesel (tesařů, pokrývačů, zahradníků).

tags: #jak #odvetrat #nezateplenou #strechu

Oblíbené příspěvky: