Jelen sika: Rozpoznání, chování a lov

I když se Eliška Marie Nedvědová, která se věnuje myslivosti, setkává s různými reakcemi veřejnosti, často se v médiích objevují dezinformace o zvěři. Například, že „srnka je manželkou jelena a srnec je jejich děťátko“. Pojďme si v tom udělat jasno a podrobněji se podívat na různé druhy jelenovitých zvěří, se zaměřením na jelena sika.

Jelenovití: Základní rozdělení a charakteristiky

V britské přírodě můžete narazit na sedm druhů jelenovitých. Jelen evropský (Cervus elaphus) a Srnec obecný (Capreolus capreolus) jsou považováni za původní druhy a jsou poměrně široce rozšířeni. Zbývající čtyři druhy - Daněk evropský (Dama dama), Jelen sika (Cervus nippon), Muntžak malý (Muntiacus reevesi) a Srnčík čínský (Hydropotes inermis) - jsou introdukované druhy, přičemž první pochází ze Středomoří a zbývající tři z Asie.

I přes to, že existuje jen několik druhů jelenů, jejich identifikace může být obtížná, zejména na černobílé fotografii z fotopasti nebo při letmém pohledu na jelena, který mizí v křoví. Je však důležité, abychom se snažili o přesnou identifikaci, protože občanské vědecké projekty, jako je MammalWeb, jsou důležitými nástroji pro sledování změn v rozšíření těchto druhů, zejména těch invazivních.

Srnec obecný (Capreolus capreolus)

• Srna je samice srnce.
• Srnčí zvěř je naše nejmenší a nejjemnější jelenovitá zvěř.
• Výška v kohoutku se pohybuje mezi 70 až 75 cm.
• Živá hmotnost dospělého kusu se nejčastěji pohybuje mezi 20 až 30 kg.
• Můžete si všimnout též zrcadélka. To je bílá nebo nažloutlá plocha v okolí řitního otvoru.
• SAMEC se nazývá SRNEC. Jeho ozdobou jsou parůžky, které ale v listopadu či prosinci shodí.
• SAMICE je SRNA.
• V květnu až červnu rodí srna obvykle jedno, někdy dvě hnědá, bíle skvrnitá mláďata (srnčata). Ta zůstávají několik prvních dnů nehybně skryta v husté vegetaci, kam je chodí matka několikrát denně krmit. V tomto období jich je mnoho zahubeno sekačkami, myslivci se tomuto snaží zabránit spoluprací se zemědělci - procházením luk před senosečí, nalezená srnčata odnáší do křovin tak, aby na nich nezůstal lidský pach. V případě, že samice zaregistruje v jejich blízkosti člověka nebo nějakého dravce, se často stává, že svá mláďata opustí.
• Srnec se živí zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírám také různé plody. Zvláště v oblibě mám přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti.
• Je nejhojnějším sudokopytníkem České republiky. Žije v lesích, ale za soumraku, kdy je nejaktivnější, velmi často navštěvuje zemědělskou krajinu a proniká až na okraje měst.
• Srnec a srna mají krátký bílý ocásek i jeho okolí.
• Samci (srnci) i samice (laně) mají bílou zadní část těla bez zřetelného ocasu a tmavých skvrn.

Jelen evropský (Cervus elaphus)

• Jelen evropský je právem nazýván králem našich lesů.
• Je mnohem větší než srnec. Váží mezi 150 až 250 kg (výjimečně i více) a v kohoutku měří 120 až 150 cm (asi jako kůň).
• Má silný krk, který mu v období říje (září/říjen) ještě více zbytní a narůstá na něm nápadná hříva.
• Jeho postava je svalnatá a majestátní. Parohy jsou jeho největší pýchou. Jsou mnohem členitější a mohutnější než u srnce.
• Laň je výrazně menší a štíhlejší než jelen (váží cca 80 až 120 kg).
• Postrádá parohy i hřívu a její hlava působí jemnějším a protáhlejším dojmem.
• Laně jsou velmi ostražité. Žijí v tlupách, které vede stará, zkušená vedoucí laň. Ta dává pozor na nebezpečí, zatímco ostatní se pasou.
• Též mají zrcadélko.
• Kolouch se rodí v květnu nebo červnu. Podobně jako srnčata, i kolouši mají po narození na bocích bílé skvrny, které jim slouží jako maskování (tzv. „tečkování“). Tyto skvrny mizí s první výměnou srsti na podzim.
• Kolouch je velmi hravý, ale od prvních dnů se učí následovat laň.
• U jelena a laně je okolí spíše nažloutlé a ocásek hnědý.
• Jelen evropský je zdaleka největší druh jelena, a často může být rozhodujícím faktorem právě jeho velikost.
• Při pohledu na plně zbarvenou srst krátkou cihlově červenou (v létě) nebo delší šedohnědou (na podzim/v zimě) s žlutavě krémovou skvrnou na zadku (známou také jako „terč“) s mírným ocasem a bez tmavých znaků lze rozpoznat jelena evropského.
• Během zimy samcům (jelenům) roste hříva.
• Tento druh, a zejména dospělé samice, má poměrně dlouhou tvář, což mu dodává majestátní vzhled, jako by se na vás díval svrchu.

Daněk skvrnitý (Dama dama)

• Daněk skvrnitý je v našich lesích tak trochu „exotický elegán“.
• Další koho můžete u nás celkem hojně potkat, či vás může překvapit na silnici je daněk skvrnitý.
• Původem pochází z oblasti Středomoří a Malé Asie, což se podepisuje na jeho krásném vzhledu, který si zachovává i v dospělosti.
• Jeho velikostí je přesně mezi srncem a jelenem. Váží 80 až 120 kg a v kohoutku měří kolem 90 až 110 cm.
• Jeho znakem je lopatovité paroží. Na rozdíl od jelena, který má parohy tvořené „větvemi“ (lodyhami), dospělý daněk má parohy zakončené širokými plochami (lopatami). Čím je daněk starší a silnější, tím jsou lopaty mohutnější a hlouběji vykrajované.
• V období říje (říjen/listopad) daněk nevydává troubení jako jelen, ale tzv. rochání.
• Daněla je jemnější a menší než daněk (váží 40 až 60 kg). Nemá parohy a její postava je velmi elegantní.
• Daněly jsou extrémně mrštné. Daňci utíkají před nebezpečím typickými „kozími skoky“.
• Daňčata jsou snad nejroztomilejší mláďata v lese. Jsou výrazně skvrnitá.
• U žádné jiné zvěře u nás nenajdete tolik barevných variant. Skvrnitá (klasická), rezavohnědá s bílými puntíky, černá (celé tělo je tmavě hnědé až černé, velmi časté) a bílá (nejde o albíny, ale o přirozenou bílou variantu, mají tmavé oči).
• Daněk má ze všech našich jelenovitých nejdelší ocas (kelku) a to cca 20 cm, který je shora černý a zespodu bílý.
• Daňci jsou velmi společenští a rádi se pasou ve velkých skupinách na otevřených loukách. Jsou ale mnohem opatrnější než srnčí zvěř a mají skvělý zrak a pohybujícího se člověka vidí na stovky metrů.

Jelen sika (Cervus nippon)

Jelen sika je lovecky velmi atraktivní, ale zároveň extrémně obezřetná a opatrná zvěř s vynikajícími smysly. Jeho lov je považován za jeden z nejnáročnějších. Sika velmi dobře vidí a zaznamená sebemenší pohyb, dokonce i ve vyšších patrech vegetace. Někdy sika zrazeně reaguje už jen na spatřenou siluetu lovce na nekrytém posedu. Na rozdíl od srnčí zvěře, která se drží u okrajů porostů, sika rychle odchází doprostřed louky nebo pole do bezpečné vzdálenosti od zarostlých míst.

Jak rozpoznat jelena sika

• Jeden z klíčových identifikačních znaků sika je bílá skvrna na zadku s tmavým lemem ve tvaru podkovy, ale bez dlouhého ocasu nebo pruhu na ocasu, jaké má daněk.
• Druhým znakem je světlé U-tvarované znaménko přes čelo, které dává oběma pohlavím všech věkových kategorií vzhled zamračeného obličeje.
• Navíc tmavý pruh vede po celé délce zad, od základny lebky, se světlými/bílými skvrnami na kaštanově hnědé až černé srsti.
• Sika má relativně krátkou tvář.
• Jeho paroží je jednoduché, bez dlaňovitého rozvětvení.
• U samic siky si všimněte zvýšeného obočí, silně skvrnité srsti, bílé skvrny na zadku obklopené černým okrajem a ocasu bez jakýchkoli skvrn.

Rozšíření siky v ČR

V současné době jsou nejznámější oborní chovy s jelenem sikou v Lánech a Velkém Meziříčí. V Čechách převažují volné chovy siků. Největší populace jsou v západních Čechách: Plzeň-sever, část okresů Tachov, Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a Domažlice. Na Karlovarsku se vyskytuje v Doupovských horách a zasahuje do západní části Krušných hor. Ve středních Čechách je menší stabilní populace na Nymbursku a části okresu Mladá Boleslav. Vidlice, Holedná a Mstišov.

Čtěte také: Chov daňka obecného a jeho specifika v českém prostředí

Hybridizace siky

U siků je možná hybridizace s jelenem evropským, která výrazně mění velikost a někdy i tvar paroží. Byli zjištěni i kříženci siky japonského se sikou Dybowského. Křížení obou druhů nepostihuje celé jejich populace, ale v místech, kde sdílí oba druhy společné území, zejména v době říje, není tento jev ojedinělý. Předpoklad, že může docházet ke křížení obou druhů, je významnější tam, kde ve věkové struktuře populace samčích jedinců jelena evropského chybí dospělí jedinci druhé a třetí věkové třídy. Pokud bude předložena mimořádně velká trofej siky japonského k hodnocení, je nutné ověřit, zda se jedná o paroží typického siky japonského, nebo křížence. Pro ověření slouží kraniometrické charakteristiky siky japonského, jelena evropského a jejich hybridů.

Lov jelena sika

Vábení jelena sika

Vábení siky je jednodušší než vábení jelena lesního. Sociální vztahy jelena sika jsou zcela odlišné od jelena lesního. Jeleni sika mezi sebou nebojují a často můžeme s laní nebo laněmi potkat i dva jeleny. Vábení nemá za cíl vylákat soka k souboji, jako u jelena lesního, ale vzbudit jeho zvědavost a přilákat na místo, kde je jiný jelen zřejmě s laní nebo několika laněmi. Jelen sika se na rozdíl od jelena lesního přibližuje bez hlesu a často z nepřehledného porostu, nepozorován.

Místo k vábení je nejvýhodnější ve starším řídkém přehledném lese, ovšem samozřejmě v místech obvyklých stávanišť zvěře a jejich obvyklých stezek a vždy ve velice dobrém krytu. Jelen sika nemá tak přísně vymezený prostor říjiště jako jelen lesní, ale přece jen říje probíhá v určitých oblíbených lokalitách a plochách, v jejichž okolí bychom měli vábit. Vábení je možné z kazatelny nebo z posedu, nebo ze země. Je třeba zopakovat zásadu naprosto dobrého krytu.

Vábení je nejúspěšnější k večeru a zejména ráno a v dopoledních hodinách. Vábnička na jelena siku musí vyluzovat hvizd velmi čistého tónu, zatímco u srnčí vábničky je žádoucí částečně zastřený zvuk s malým vibratem. Tón vábničky nemá být během vábení stabilní, ale začíná, vyjádřeno hudební terminologií, u nejnižšího tónu zhruba nízké noty D a končí u C, případně s menším rozsahem od noty F po C, s tím, že po velmi krátkém náběhu v nízkém tónu se hvizd ve vyšších notách udržuje déle. Současně se stoupající výškou tónu se zvyšuje síla hlasu. Troubení a mrmlání bývá slabší a je slyšitelné někdy jen z krátké vzdálenosti a při vábení není bezpodmínečně nutné je přesně dodržet.

Při vábení je důležité dbát na frekvenci: pískneme jednou, maximálně dvakrát, třikrát s krátkými přestávkami a zmlkneme na 10 minut až čtvrt hodiny. Zvuk je slyšet hodně daleko a je třeba dát šanci přijít vábenému jelenovi i z větší vzdálenosti. Doba hvizdu musí být dostatečně dlouhá, asi 1 vteřinu. Krátký hvizd je u siky totiž varovným signálem a došlo by tedy ke zrazení zvěře. Varovný hvizd bývá doplněn krátkým bekáním nebo zabeknutím, které mívá opět velmi čistý zvuk, jakoby klepnutí na bubínek nebo silné mlasknutí či ťuknutí dvou hůlek o sebe. Některé laně varovně zapískají dokonce dvojhlas.

Čtěte také: Bezpečné používání diisokyanátů

Střelba na siku

Sika je výjimečně tvrdá na ránu, což není porovnatelné s žádnou jinou zvěří. Klesnutí v ohni je vcelku výjimečné. Po zásahu na komoru, především na její zadní část, i účinnou ráží, sika odchází relativně velmi daleko často 80 - 150 m a dále. Po horší ráně jsou to stovky metrů. Nejspolehlivější je rána na krk nebo na přední část komory, před plecko, na hranu mezi krkem a trupem, případně, pokud používáme kvalitní střelivo s pevnější střelou, která se neroztříští a tedy na výstřelné straně devastačně nepoškodí, je spolehlivá rána na plecko, protože srdce siky je, oproti jiné evropské zvěři, posunuto poněkud vpřed.

Jelen sika je krásnou, svým způsobem exotickou zvěří, která u nás zdomácněla, především v západních Čechách, díky své odolnosti vůči chorobám, potravní nenáročnosti, kdy bere i kyselé trávy a ostřice a v neposlední řadě díky své inteligenci a výjimečné opatrnosti a obezřetnosti. Lov jelena sika není jednoduchý a v našich podmínkách patří zřejmě k nejnáročnějšímu lovu, kdy vyžaduje hodně trpělivosti a lovecké dovednosti, ale svojí napínavostí je o to zajímavější a vzrušivější a poskytuje skutečně výjimečné a nádherné lovecké zážitky.

Srovnání jelenovitých druhů

Pro lepší přehlednost si shrňme rozdíly mezi nejčastěji zaměňovanými druhy jelenovitých:

Snad je tedy již trochu jasněji v těch složitých rodinných vztazích naší jelení zvěře, která se vám občas vyskytne před autem. Na zamyšlení zůstává, že mnohé spolky na ochranu zvířat přiživují agresi a negativní názor na myslivost, ale nevykazují žádnou činnost v oblasti edukace veřejnosti.

Čtěte také: Více o skladbě střech Sika

tags: #jak #pozname #ze #rodi #srnka #sika

Oblíbené příspěvky:

• Kombinace podlahy a nábytku
• Dřevěná podlaha na balkon
• Jak vybrat stojan na stromeček
• Rozměry bukového konferenčního stolku
• Vše o akrylových barvách na fasády