Jak připravit starou cihlovou zeď pro novou omítku: podrobný průvodce

Do osekávání omítky v interiéru i exteriéru se zpravidla pustíte ve chvíli, kdy je nějakým způsobem poškozená a musí dolů kvůli omítce nové. Nebo tehdy, když chcete odhalit cihly či kámen pod omítkou a využít jejich strukturu k ozvláštnění a zkrášlení domu.

V každém ze dvou zmíněných případů však vyžaduje osekávání omítky trochu jiný postup. Autor článku má osobní zkušenost s tím, že při opravě dvě stě let starého domu lze pod omítkami narazit až na čtyři typy zdí. A každý z nich klade při osekávání omítky jiné nároky a nástrahy.

Odstranění staré omítky z cihlových zdí

Zdánlivě nejsnáze vypadá odstraňování poškozené, drolící se a na mnoha místech „podfouknuté“ omítky z vnějších cihlových zdí domu. Pokud budete mít štěstí a původní omítka neobsahuje příliš vysoký podíl vápenné složky, můžete si vystačit se zednickým kladivem. Údery tupé strany kladiva postupně narušujete kusy omítky, které pak snadno samy odpadávají. A to, co neodpadne, odseknete nebo seškrábnete plochou, sekací stranou kladiva.

Dolů by mělo jít vše, co se samo uvolňuje i drolí, případné zbytky „připečené“ vrstvy nebudou při nahazování nové omítky nijak vadit. Zvětralá podfouknutá omítka bývá často důvodem pro odstranění jejích zbytků.

Chcete-li zachovat strukturu cihel, musíte postupovat opatrně, abyste sekáním cihly nepoškodili. Po odstranění omítky bude třeba cihly dočistit. K tomu je možné využít ocelový kartáč, ať už ruční nebo na vrtačce, a pro finální úpravu i klasický „rejžák,“ tvrdé koště, ale také proud vody z vysokotlakého čističe. Očištěná zeď se pak ošetřuje penetrací, kterou dostanete v hobbymarketech i obchodech s barvami, laky a malířskými potřebami nebo ve stavebninách.

Čtěte také: Dřevotřísková příčka - návod

Kdy je potřeba více úsilí

Horší je to, pokud jdou dolů jen odlupující se kusy svrchní vrstvy omítky a spodní vrstva zůstává doslova připečená k podkladu. Tady neexistuje příliš mnoho „fíglů“ pro usnadnění, protože ať už použijete plochý sekáč, kartáč nebo vrtací kladivo s nástavcem pro sekání, nevyhnete se dřině. Kladivo a sekáč zůstávají při odstraňování staré omítky nejúčinnějšími nástroji. Výsledek může stát za to, ale někdy je nakonec lepší na původní záměr odhalených starých cihel rezignovat a na částečně očištěnou zeď nahodit novou omítku.

Specifika pískovce a hliněného zdiva

Podobné je to s kamenem. Postačí-li vám očistit zeď z pískovcových kvádrů či opuky pouze do té míry, aby na ni bylo možné nahodit novou omítku, vystačíte si opět se sekáčem na vrtačce či v ruce, kladivem a ocelovým kartáčem. Chcete-li však zpod omítky dostat na světlo původní kameny a nechat je zazářit v celé jejich kráse, vyplatí se osekávat omítku ručně, opatrně a zvláště v případě křehkého pískovce do zdi příliš nebušit.

U pískovce je třeba postupovat obezřetně i při čištění ocelovým kartáčem, který může při příliš intenzivním nasazení rovněž poškodit povrch kamenů. S pískovcem se vyplatí zacházet jemně, odvděčí se vám například tím, že po pečlivém vyčištění a natření penetrací na kámen z něj pěkně vystoupí původní pravidelná struktura záseků dláta od kameníka, který kameny kdysi dávno opracovával. Je to velmi působivé a byla by velká škoda pokoušet se takových stop zbavit.

Hliněné překvapení

Doslova lahůdkou bývá osekávání zdí z hliněných nepálených cihel - vepřovic či kotovic. Omítka na těchto cihlách zpravidla drží na drátěném pletivu či „pavoukovi“ z drátů a hřebíků, a i když to tak na první pohled nemusí vypadat, drží velmi dobře. Pokud se vám ji podaří údery kladiva narušit tak, že ji lze odlupovat a strhávat z pletiva, je to ta lepší varianta. Můžete se však setkat i s překvapením v podobě kusů pletiva ze starého plotu, natřeného někdy také vrstvou asfaltu či dehtu, který je s omítkou pevně spojen a pod nímž bude „nedýchající“ stěna křehká a promáčená.

Tady je třeba postupovat nanejvýš opatrně, nevytrhávat pletivo silou po velkých kusech, raději ho postupně odstřihávat a také příliš velkou silou nepáčit hřebíky a skoby, na nichž je pletivo přichyceno. A používat ostré sekáče a ploché části kladiva s citem, abyste neuváženým úderem nevybourali kus zdi. Hliněná stěna je ovšem zvláštní směsicí křehkosti a pevnosti.

Čtěte také: Tipy pro barevné malování dřeva

Zvláště při čištění zdí elektrickým nářadím nezapomeňte na ochranné pomůcky.

Příprava zdiva před omítáním

Předtím, než nahodíme omítku na zeď, musíme zdivo připravit. Zeď musí být čistá a ošetřená vápenocementovým postřikem. Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80-100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti.

Vhodný povrch: rovný, pevný, únosný, nasákavě soudržný, technologicky zaschlý, očištěný od nečistot a v žádném případě zmrzlý, ale ani příliš rozehřátý. Teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí klesnout pod +5 °C.

Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.

Špricování

Nejřidší směs použijeme na špricování - první prohození stěny. Tato řídká směs musí stékat po lžíci. Nejprve plochu pořádně pokropíme (prolijeme) vodou. A poté zcela pokryjeme řídkou směsí.

Čtěte také: Schody ze dřeva do zahrady

Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0-4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání.

Při špricování nesmí vzniknout souvislá vrstva. Účelem postřiku je sjednotit povrch zdiva. Až po zaschnutí postřiku můžeme na zdivo nahazovat připravenou jádrovou omítku.

Příprava malty

Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Základní poměr je tento: 6 dílů písku, 3 díly vápna a 1 díl cementu.

Voda se dolévá podle potřeby tak, aby měla omítka konzistenci krupicové kaše. Čím více přidáte cementu, tím bude omítka tvrdší, naopak přidáním vápna bude omítka vzdušnější a lépe se vám bude nahazovat. Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.

Maltu na omítání rovnoměrně rozmícháte ve stavební míchačce, do které nejprve nalejete 60-70 procent potřebného množství vody. Pak přidejte vápno, cement, případně univerzální pojivo, nechte zhruba minutu míchat a poté přidávejte písek v příslušném poměru. V míchačce lze rozmíchat i hotové sypké omítkové směsi.

Pokud nechcete ztrácet čas s přípravou jádrové omítky nebo na ni nemáte míchačku, můžete si ji koupit už nachystanou. Jádrové omítky pro ruční zpracování se dodávají v pytli podobně jako cement. Obsah pytle pak stačí nasypat do vědra, zalít vodou a promíchat stavebním míchadlem. Je to rychlé a snadné. Kupované jádrové omítky mají vysokou kvalitu.

Nahazování omítky

Než se však k omítání stěny přikročí, je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě.

Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6-8 mm.

Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik).

Maltu nabírejte lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď. Uvolněte zápěstí, je třeba získat zručnost při správném „švihu“ ruky tak, aby malta ulpěla na podkladu, ale nerozstřikovala se při nárazu na podkladové zdivo. Zkušení zedníci umí nahazovat omítkovou maltu i přímo ze zednické naběračky. Je třeba mít správnou konzistenci malty, která musí být zároveň dostatečně mastná. Nahazuje se podobným švihem jako lžící.

Jádrovou (základní) vrstvu omítky nahazujeme ve směru zdola nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny.

Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny.

Tuto zručnost si prostě musíme postupně získat. První nahazovaná stěna bude katastrofou, proto je vhodné objednat si na tuto práci alespoň napoprvé zedníka a vše od něj okoukat.

Zahlazení a štukování

Strženou omítku zatáhneme kovovým hladítkem. Případné nerovnosti dorovnáme omítkou, kterou rovněž natahujeme kovovým hladítkem. Včas vyspravíme i spáry po omítnících, které opatrně vyloupneme z čerstvé omítky. Hlubší spáry nahodíme a zatáhneme hladítkem, mělké spáry postačí natáhnout omítkou z hladítka a obloukovým pohybem zatáhnout.

Hůře přístupná místa vyspravíme a dohladíme pomocí zednické lžíce dříve, než vrstva omítky zavadne.

Po ztvrdnutí a vyschnutí omítky můžeme štukovat. Omítku musíme nechat před štukováním zrát podle její tloušťky. Počítejte s jedním dnem na 1 mm u omítek sanačních, jinak lze štukovat i rychleji, omítka ale musí být opravdu suchá a vyzrálá.

Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2-4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30°-40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20-40 minut a následně přichází na řadu filcování.

Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.

Omítání stropu

Při omítání stropů nahazujeme nejprve první tenkou vrstvu, do které přidáme více cementu a nebo sádru. Až na tuto ztvrdlou vrstvu nahazujeme jádrovou omítku o síle cca 1 cm. Klasický postup nahazování stropu s rákosem nebo pletivem se dělá tak, že první nahozená vrstva je tenká a pro její rychlé zavadnutí se přidává do omítky sádra nebo cement. Na zatuhlou vrstvu se nahodí 10 mm jádra. Až poté se dělá přechod mezi stropem a stěnami, který může tvořit napojení ostrými hranami nebo půlkruhovým fabionem.

Sanační omítky pro vlhké zdivo

Voda vniká do zdiva vlivem chybějící nebo porušené izolace, nebo povrchové úpravy. Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80-100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti.

Pro správnou funkci sanačních opatření, jak aktivních tak pasivních, je nutná konzultace s odborníky zabývajícími se touto problematikou.

Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu.

Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky. Při vysokých teplotách a větrném počasí je vlhčení nutné tak, aby nedocházelo k příliš rychlému vysychání. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí. Sanační omítka se ukončí cca 2 cm nad terénem v celé tloušťce.

Po vyschnutí (podle technologie) se na tuto omítkovou vrstvu nahodí k docílení zvláště hladkého nátěrového podkladu 3-4 mm silná vrstva jemné omítky.

Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry.

Tradiční postupy omítání

Znalost tradičních postupů omítání se majitelům chalup určitě vyplatí. Chce to trochu cviku a pak se při opravách či dostavbách obejdete bez zedníka.

Při volbě typu omítky musíme znát především vlhkost budovy. Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu a později se začne rozpadat. Čili staré cementové omítky oklepeme, zdivo necháme vyschnout a nahradíme je omítkami vápennými. Vápenná omítka je prodyšná.

U venkovních omítek se při rekonstrukcích používá nastavená omítka s malým podílem cementu. V ideálním případě použijeme dobře uleželé vyhašené vápno. Písek je vhodný spíše hlinitý. Zdivo očistíme od cementových omítek, případně vyškrábneme spáry. Špricujeme vápennocementovou maltou, ne čistě cementovou. Prohoz musí tvořit na stěně pouze řídké krupičky, ne souvislou vrstvu.

K dosažení autentické „chalupové“ atmosféry je někdy dobré rezignovat na moderní postupy a vrátit se ke klasickým zednickým metodám. Což znamená nahodit nerovnou zeď takzvaně „z ruky“, bez omítníků, vodováhy a strhávání latí, takže omítka kopíruje nerovný průběh stěny. Zpracuje se dřevěným hladítkem.

tags: #jak #udelat #zaklad #pro #omitku #na

Oblíbené příspěvky:

• Elegance a praktičnost s obklady taupe
• Proměňte interiér s lehkostí díky Delap obkladům
• Teplé a modré variace
• Terasy a fasády z WPC
• Jak správně injektovat a omítat škvárobetonové tvárnice