Injektáž a omítání škvárobetonových tvárnic: Komplexní průvodce

Tento článek se zabývá problematikou vzlínající vlhkosti a omítání u zdiva, které obsahuje škvárobetonové tvárnice, často v kombinaci s dalšími materiály jako jsou cihly nebo kámen. Představíme řešení v podobě krémové injektáže a poradíme s výběrem vhodných omítek.

Injektáž škvárobetonových tvárnic a smíšeného zdiva

Krémová injektáž zdiva je moderní metoda, jak účinně bojovat proti vzlínající vlhkosti. Je vhodná i pro staré zemědělské nepodsklepené usedlosti, domy s kamennými základy, nebo příčky tloušťky 100 mm. Metoda je použitelná i pro zdi ze struskového zdiva nebo sendvičové zdivo s jílovým násypem. I když někteří starší zedníci tomu nevěří, mnoho stavebníků s ní dosahuje úspěšných výsledků.

Specifika injektáže u škvárobetonových tvárnic

Škvárobetonové tvárnice jsou často duté, což klade specifické nároky na aplikaci injektážního krému. Tvárnice, které mají vnitřní otvory, lze vrtat tak, aby se pak plnily přibližně stejným množstvím krému, jako otvory vyvrtané v maltě mezi cihlami. Nasytí se potom spodek těch tvárnic s jejími příčkami uvnitř. Pravděpodobně by ale mohly nasávat vlhkost z boku od podlahy, která je asi 10cm od spodku tvárnic.

U cihelného zdiva je injektáž jednoduchá. Zvolí se nejbližší spára u podlahy a v té vodorovné spáře se zhotoví horizontální linie krémové injektáže. Dodrží se průměr vrtů 14 mm, osové vzdálenosti max. 100 mm, hloubka vrtů dle tloušťky zdiva mínus 30 mm, vyfoukání otvorů po vrtech stlačeným vzduchem a dvoufázová výplň vrtů.

U škvárobetonových tvárnic je to složitější. Rozhodně se nedoporučuje vrtat nad linii, kde se zhotovuje injektáž v cihelném zdivu. Pravděpodobně by tato linie byla již dosti vysoko nad podlahou, tj. výška od podlahy k první ložné spáře mezi tvárnicemi. Mezi hydroizolační clonou vzniklou ve spáře mezi tvárnicemi a podlahou by tato výška zdiva mohla s velkou pravděpodobností dále zavlhat. Byť je do té výšky první spáry mezi tvárnicemi, ale přeci jen by tam zůstal jakýsi neodizolovaný pruh. Tento problém je u všech dutých cihel, nejčastěji u Porothermu.

Čtěte také: Vše o omítání škvárobetonových tvárnic

Existují dvě možnosti, jak vyřešit funkční zainjektování tohoto stavebního materiálu:

1. Pokračovat ve stejné linii jako u cihelného zdiva, se stejným technologickým postupem. Je potřeba si nějakým způsobem odměřit množství krému plněného do jednotlivých otvorů z pochopitelných důvodů případné neúnosnosti spotřeby. Krém se rozpustí v té ložné spáře, nad kterou byla provedena injektáž. Tvárnice se tak "podizoluje" hydroizolační clonou vzniklou v ložné spáře. Aby se ložná spára nenarušila, je nutné vrtat nikoliv do spáry, jako je tomu u cihelného zdiva, nýbrž těsně nad ní.
2. Náročnější, ale naprosto nejjistější postup, je provést výplně dutin tvárnic třeba řídkou maltou. Zhotoví se do každého otvoru ve tvárnici větší otvor, vrtákem např. o průměru 50 mm do výšky těsně nad výškou linie injektáže. Tím se získá kompaktní savá vrstva v celé hloubce a šířce tohoto tvárnicového zdiva. Dva až tři dny se nechá malta ztvrdnout a do ještě zavlhlého, avšak již pevného vyplněného tvárnicového zdiva se provede injektáž, jako kdyby se injektovalo cihelné zdivo včetně stejné výšky. Savost tvárnice včetně jejich maltové výplně bude výborná a tak jistota kompaktní clony pro zamezení vzlínající vlhkosti bude účinná.

Postup při aplikaci injektáže

Při vrtání otvorů do tvárnic je důležité odhadnout množství krému. Do dutin škvárových tvárnic je třeba dát dostatečné množství krému, aby se v dutinách mohl rozpouštět a nasáknout do tvárnic. Například na cihlovou zeď (45 cm) se aplikuje 4x až 5x zmáčknutí pistole, kdežto do tvárnic (zeď 30 cm) 7x až 8x zmáčknutí pistole. To, že se injektážní krém šíří a zdivo vypadá "mastně", je ukázka jeho šíření do zdícího materiálu. Není třeba se obávat chemického či mechanického problému s omítkou.

Je lepší nechat injektážní krém rozpustit ve zdivu a teprve až zjistíme, že obsah vrtů je již prázdný, začít s omítáním nových omítek. Injektážní krém by měl tendenci pronikat i do pórů omítky, ale je lepší, když clona vzniká ve zdivu. Ve zdivu postupně vzniká při reakci s podkladem hydrofobní polymerní silikonová pryskyřice, která není dále rozpustná a dispergovatelná ve vlhkém prostředí. Vzniklá polymerní pryskyřice vytvoří trvalou horizontální clonu, která brání dalšímu pronikání vlhkosti.

Nářadí stačí omýt ihned po aplikaci horkou vodou či otřít hadrem. Skvrny na schodech či terase omyjte horkou vodou se saponátem. Zabarvená místa po potřísnění krémem časem postupně zmizí.

Pokud je zeď tvořena dutými betonovými tvárnicemi, kde vnitřní prostor každé tvárnice je značný (cca 25l), a ty zasahují ještě několik vrstev pod úroveň chodníku, je možné použít gel, aniž by se tvárnice vyplnily. V takovém případě je však nutné přesně odměřit množství aplikovaného krému.

Čtěte také: Moderní řešení pro škvárobetonové konstrukce

V případě, že se dům nachází v řadové zástavbě a nelze stěny podříznout, je injektáž vhodným řešením. Omítku je doporučeno odstranit 50 cm nad vlhké mapy, pokud je znehodnocena. Pokud není možné zjistit přesnou šířku zdiva, nevadí, pokud je otvor ukončen dále než 4 cm od konce zdi.

Důležité body pro injektáž:

• Pro smíšené zdivo (kámen, cihly, škvára) je injektáž vhodná.
• Injektáž se obvykle aplikuje v nejnižší možné vodorovné spáře nad úrovní podlahy.
• V případě kamenného zdiva s jílovými spárami je účinnost krému stále vysoká.
• Při nutnosti odskočit izolaci o jednu nebo dvě řady cihel, je nutné nějaké větší přeplátování, aby nedocházelo k prosakování nad tuto izolaci.
• Při obkládání stěny keramickým obkladem po injektáži není nutné zhotovovat předstěnu ze sádrokartonu nebo Ytongu. Sanační omítka, jak je popsáno v návodu, postačuje.
• Pro vnitřní příčky tloušťky 100 mm, kombinace plných a dutých cihel, je tato metoda využitelná.
• U staré usedlosti se směsí kamene a cihel je metoda vhodná.
• Pro příčku mezi místnostmi o tloušťce 50 cm, materiálu cihly a kameny, je třeba skopat omítku. Dostatek prostoru je třeba k provedení práce.
• Pokud je vlhkost ve zdivu do 30 cm, injektáž pomůže.
• U žulového základu s cihlovým zdivem je lepší vrtat otvory ve vodorovné spáře mezi 1. a 2. řadou cihlového zdiva, vzhledem k nenasákavosti žuly.
• Veškerý materiál, vrtáky a výpůjčka čerpadla jsou běžně k dispozici.
• Životnost nového vrtáku je značná (stovky otvorů hloubky cca 560 mm) při vrtání do spáry mezi dvěma řadami červených cihel.
• Optimální prodleva mezi 1. tlakovým plněním otvorů a 2. tlakovým doplňováním krému - lze nejdříve provést 1. plnění všech otvorů a teprve poté začít s 2. plněním.
• Vyvrtané otvory lze vyčistit stlačeným vzduchem (např. pumpičkou na kolo s hadičkou).
• Pro zdivo z kamene a občasných cihel je možné potlačit vzlínající vlhkost injektáží.
• Injektáž je možná i pro jednu místnost, kde jsou stěny mokré a zdivo je z cihel a opuky.
• Hydroizolace ve spáře je výhodná díky průběžnosti.
• U starého baráku s kamennými základy, směsí zeminy a kamenů, a následně postavenou kameno-cihelnou zdí o síle 80 cm, se injektáž aplikuje v cihelné části.
• Pro vlhkou zeď ze smíšeného zdiva (cihly plné pálené) lze injektáž provést částečně z interiéru a částečně z exteriéru.
• U vnitřních příček smíšených o tloušťce do 600 mm, je třeba aplikovat krém v takové výšce, kde vlhkost v některých místech přesahuje i 1m.
• Pro stěnu se spodní částí z kamene, dále směsí pálených a nepálených cihel, s vlhkostí vzlínající ze zavezeného sklepa, je systém AquaStop použitelný. Vrtat je vhodné až v místě, kde začíná skladba z pálených/nepálených cihel.
• Pokud jsou obvodové zdi v historickém objektu složené z různých materiálů (sendvičové zdivo s cihlami, kamenem a jílovým násypem) a pod úrovní terénu, lze injektáž použít.
• Trám staré roubenky ležící na kamenném základu, který čas od času vlhne, může být ošetřen aplikací krému mezi trám a podezdívku.
• Pokud má dům staré vodorovné hydroizolace, které již nefungují, injektáž je řešením.
• Pro stěny obsahující pálené i nepálené cihly, kde nejsou pravidelné spáry, je třeba nalézt nejvhodnější místa pro vrty.
• Pro 90 cm stěny ze smíšeného zdiva je důležité zajistit dostatečnou výšku chemické injektáže nad terénem a dostatečné přetažení hydroizolace 100 mm nad injektáží.
• Injektáž lze provést pouze v těch částech zdí, které vykazují známky vlhnutí.
• Sanační omítky, které přestaly plnit svou funkci, lze ponechat, pokud jsou pevné a soudržné. Vrty se provedou přes omítku a těsně nad soklem.
• U dutých betonových tvárnic s dnem v dutině je možné aplikovat odměřené množství krému volně na toto dno v doporučených roztečích.
• Pro škvárobetonové tvárnice, které se po domácku vyráběly (kolem roku 1960), je injektáž vhodná.
• Pro panely ze struskobetonu (typový dům start II) z roku 1984 je injektáž také vhodná.
• U škvárových kvádrů (45-50cm) je bezpečné vyvrtat díry po celém obvodu domu bez rizika narušení statiky. Vzdálenost vrtů lze zvýšit na 150 až 200 mm. Diery lze vrtat tak, aby nebyly pod úrovní venkovní země nebo i níže.

Omítání škvárobetonových tvárnic

Při omítání škvárobetonových tvárnic je důležité zvážit jejich specifické vlastnosti. Škvárobetonové tvárnice se celkem dost drolí a jsou patrné dutiny, které byly vyplněny nějakou hlínou. Je vhodné viditelné dutiny univerzální maltou vyplnit a celé nahodit (špric + malta). Na to pak může přijít rošt a obklad palubkami.

Výběr správné omítky

Výběr omítky je klíčový pro dlouhou životnost a estetiku stěn. Omítka by měla mít vlastnosti přizpůsobené podkladu, na který se nanáší. Není jedno, jestli omítáme betonovou stěnu nebo vysokoizolační lehčené zdivo. Výrobci omítek přímo předepisují, na jaké podklady omítka vhodná je a na jaké ne.

U škvárobetonových tvárnic, stejně jako u pórobetonových tvárnic (např. Ytong), se pro vnitřní omítání doporučují sádrové omítky. Sádrové omítky mají několik velice příjemných vlastností:

• Díky hladkosti stěn se snižuje množství prachu, což ocení zvlášť rodiny potýkající se s alergiemi.
• Sádrová omítka má navíc schopnost přijímat vzdušnou vlhkost a v okamžiku, kdy se začne v domě topit, vlhkost odevzdává zpět. Tím se vyrovnává mikroklima interiéru.
• Sádrová omítka má stejný difuzní odpor (10) jako plynosilikátová tvárnice, což zajišťuje dodatečné vysychání tvárnic a nebrání tepelně-izolačním vlastnostem.
• Lze s nimi vytvořit opticky identické povrchy, kde se setkává zdivo se sádrokartonem.
• Finální úpravu povrchu lze provádět za mokra a bez broušení.
• Vytváří téměř dokonalou rovinnost stěny.
• Jako základní materiál neabsorbuje pigmenty barev, což zajišťuje dlouhodobou barevnou stálost.
• Lze dotvořit stěny plastickými dekoracemi pomocí sádrových stěrek.

Pro omítání pórobetonových tvárnic (např. Ytong) a dalšího stabilního zdiva na stěnách a stropech v interiérech je určena vnitřní hlazená sádrová omítka šedobílé barvy pod názvem Rimat 100 DLP. Pokud se aplikuje tato sádrová omítka v tloušťce od 4 mm na zdivo Ytong, není třeba používat penetraci ani perlinku v celé ploše. Perlinku je vhodné použít pouze v místech kritických přechodů.

Čtěte také: Kde koupit tvárnice z druhé ruky

Pracovní postup omítání

Před začátkem omítání je bezpodmínečně nutné se seznámit se správným pracovním postupem a mít k dispozici vhodné nářadí, jako je zednická lžíce, vodováha, olovnice, zednické hladítko, míchadlo a stahovací lať.

1. Příprava podkladu:

   Nejprve je nutné opravit výtluky a trhliny ve zdivu. Pokud jsou trhliny hluboké, je třeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny lze zaplnit maltou, tmelem nebo polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, aby se omítáním neuzavřela vlhkost ve zdi.

2. Penetrace nebo špric:

   Po zaschnutí zdi se rozhodněte, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky.

   • Špric: Je zrnitá řídká hmota (velmi řídká vápenná omítka), kterou se nastříká na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi zdrsní, aby na ni lépe držela nahazovaná omítka. Před další prací musí špric plně zaschnout (zhruba 3 dny).
   • Penetrace: Je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost a je vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.

   Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává.

3. Příprava omítníků:

   Před nahazováním jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Ty slouží k tomu, aby nahozená stěna byla rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů (dříve dřevěné, dnes hliníkové). Připevňují se na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že tvoří kolejnici pro stahovací lať.

4. Nahození jádrové omítky:

   Jádrovou omítku lze na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování nanášejte směs na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.

5. Technologické přestávky:

   Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku. Před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí.

6. Natažení fajnové omítky (štuku):

   Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci se používané hladítko stále namáčí do vody, nebo se kropí stěna. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, které se tvarují za pomoci prkna připevněného ke stěně zednickými skobami.

Charakteristika škvárobetonu a jeho použití

Škvára byla dříve natavený tuhý zbytek ze spalování kusového paliva (např. uhlí) v roštových topeništích. Dnes se škvára vozí na skládky, kde se používá k prokládání jednotlivých vrstev zhutněného směsného odpadu a pro pokrytí tělesa skládky při rekultivaci. Dříve se škvára používala do obsypů, zásypů, násypů a do škvárobetonů. Ze škvárobetonu se zhotovovaly například zdicí prvky, stropní prefabrikáty apod. Při rekonstrukcích se často setkáváme s odlehčenými podkladními betony, spádovými betony, výplňovými betony a tepelněizolačními betony.

Škvárobetonové tvárnice se vyráběly z cementu jako pojiva a škváry jako plniva. Tvárnicové zdivo bylo lehčí než cihelné, ale mělo menší únosnost. Používaly se pro nižší objekty na nosné zdivo nebo na nenosné (výplňové) zdivo. Obvodové zdivo se zakládalo minimálně 300 mm nad úroveň přilehlého upraveného terénu a omítalo se nebo obkládalo pro ochranu před povětrností. Pokud byly tvárnice vylehčeny otvory, kladl zedník tyto tvárnice otvory dolů. Dutiny nemohly zůstat otevřené do líce zdiva.

Co se týká složení škváry, jedná se o zpevněné kusy popelovin s obsahem určitého podílu původních nespálených hořlavých složek paliva. Pro stavebnictví byly nebezpečné hlavně čerstvé škváry, protože v nich byl obsažen nespálený zbytek, který navíc ještě nebyl rozložen. Škvára nesmí obsahovat volné oxidy CaO a MgO. Přípustné množství veškeré síry vyjádřené jako SO3, nesmělo podle ČSN 72 2051 přesáhnout 3 % hmotnostní. Z toho sirníková síra (jako S) nesměla přesáhnout 0,4 % hmotnostní. Pro škváru na zásypy a výplňové škvárobetony platily požadavky méně přísné.

Objemová hmotnost a pevnost škvárobetonu

Pro škváru na zásypy a výplňové škvárobetony platily požadavky méně přísné. Objemová váha volně sypané vysušené škváry musela být menší než 1 000 kg/m3. Cement se dávkoval v množství 200 kg až 270 kg na 1 m3 škvárobetonu. Škvárobeton dosahoval objemové hmotnosti 1300 kg/m3 až 1700 kg/m3. Pevnosti v tlaku byly od 3 MPa do 12 MPa. Ustálená vlhkost se pohybovala kolem 5 % až 8 % hmotnostních.

Zde je shrnutí vlastností škváry a škvárobetonu:

Škvára pro škvárobeton mohla obsahovat jen minimální množství humusových látek, cihelných úlomků a skleněných, keramických i porcelánových střepů. Musela být před použitím volně uložena na nekryté skládce minimálně po dobu tří měsíců. V suchém období se doporučovalo škváru kropit vodou. Pro výrobu škvárobetonů se používala drcená a tříděná škvára.

tags: #skvarove #tvarnice #omitani #postup

Oblíbené příspěvky:

• Vše o dvoukřídlé bráně s PVC výpletem a klikou
• Pracovní deska z dubu
• Výhody používání jazykové škrabky
• Přečtěte si o flexibilním bydlení
• Kompletní průvodce laminátovými pruty pro stany