Omítání škvárobetonových tvárnic: Kompletní průvodce a řešení problémů

Omítky jsou zásadní součástí dokončovacích prací na stavbách, a to jak pro interiéry, tak exteriéry. Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku, nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely. Existuje několik typů omítek, které se liší nejen svým složením, ale i vlastnostmi a vhodností pro konkrétní aplikace. Jedno však mají společné - pro zachování vlastností zvolené omítky musíme dbát na to, aby byl povrch vždy pevný, suchý, soudržný a zbavený všech nečistot.

Typy omítek a jejich vlastnosti

Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé. Omítky jsou totiž zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky. Výběr správné omítky je klíčový, protože by měla mít vlastnosti přizpůsobené podkladu, na který se nanáší. Není jedno, jestli omítáme betonovou stěnu nebo vysokoizolační lehčené zdivo. Výrobci omítek přímo předepisují, na jaké podklady omítka vhodná je a na jaké ne.

Jádrová (hrubá) omítka

Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu.

• Vápenocementová omítka: Pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná. Má charakteristickou šedou barvu, a proto se obvykle nepoužívá jako finální vrstva ani pro nenáročné aplikace. V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem.
• Vápenná omítka: Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm). Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost.
• Tepelněizolační omítka: Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch. Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren). Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady. Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.
• Sanační omítka: Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov. Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů.

Štuková (fajnová) omítka

Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm) a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.

Sádrové omítky

Na pečlivý výběr materiálu pro vnitřní omítání někdy při výstavbě nezbývá příliš mnoho času. Pokud jste si vybrali přesné a rychlé zdění z pórobetonových tvárnic, pak neztrácejte svůj čas ani nenechte zničit tepelně-izolační vlastnosti plynosilikátu klasickou omítkou, ale zvolte sádrovou. Sádrové omítky mají několik velice příjemných vlastností. Díky hladkosti stěn se snižuje množství prachu, jenž na povrchu ulpívá. Sádrová omítka má navíc schopnost přijímat vzdušnou vlhkost, například v podzimních vlhkých dnech. V okamžiku, kdy se začne v domě topit, sádrová omítka vlhkost odevzdává zpět. Tím se vyrovnává mikroklima interiéru a odpadne obtížné suché kašlání způsobené náhlým poklesem vlhkosti.

Čtěte také: Kde koupit tvárnice z druhé ruky

Pokud použijete sádrové omítky na plynosilikátech (pórobetonu, jako je např. Ytong), máte zajištěno dodatečné vysychání tvárnic. Sádrová omítka má totiž stejný difuzní odpor (10) jako plynosilikátová tvárnice. Netvoří tedy žádnou překážku při dosychání zdiva, a uživatel domu může plně využívat tepelně-izolačních vlastností plynosilikátu.

Pro omítání pórobetonových tvárnic (např. Ytong) a dalšího stabilního zdiva na stěnách a stropech v interiérech je určena vnitřní hlazená sádrová omítka šedobílé barvy pod názvem Rimat 100 DLP. Pokud aplikujete tuto sádrovou omítku v tloušťce od 4 mm na zdivo Ytong, není třeba používat penetraci ani perlinku v celé ploše! Perlinku je vhodné použít pouze v místech kritických přechodů. Tento vyzkoušený technologický postup vám ušetří nejen čas, ale i peníze, a přitom využijete tepelně-izolačních vlastností plynosilikátu.

Při zpracování omítky Rimat 100 DLP oceníte i její vysokou přídržnost k podkladu a nízkou spotřebu materiálu. Z 30kg balení získáte 9 -10 m2 plochy při tloušťce vrstvy omítky 4 mm.

Další typy omítek

• Minerální omítky: Jsou vysoce propustné pro vodní páry, což zajišťuje, že stavba „dýchá“. Jsou ideální pro vlhké prostředí nebo starší budovy.
• Pastové omítky: Jsou vyráběny na bázi syntetických pryskyřic a dodávají se v připravené pastovité formě. Jsou připraveny k okamžitému použití a nevyžadují žádné další míchání.
• Silikonové omítky: Jsou považovány za prémiový produkt díky svým vlastnostem. Vyrábějí se na bázi silikonové pryskyřice. Díky vodoodpudivému povrchu se na nich méně usazuje prach a nečistoty, jsou extrémně odolné vůči povětrnostním podmínkám a znečištění. Podobně jako pastové omítky jsou velmi pružné a méně náchylné k praskání.
• Silikátové omítky: Jsou vyráběny na bázi draselného skla a mají unikátní vlastnosti spojené s jejich chemickým složením. Tyto omítky jsou velmi vhodné pro starší budovy, kde je třeba zachovat schopnost fasády „dýchat“.
• Akrylátové omítky: Jsou syntetické omítky na bázi akrylových pryskyřic. Jsou velmi pružné a méně náchylné k praskání, což je výhoda zejména u novostaveb nebo konstrukcí s možným drobným pohybem. Akrylátové omítky ovšem nejsou příliš propustné pro vodní páry, což může být nevýhodou při použití na fasádách, kde je nutná dobrá ventilace.

Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy. Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Pro srovnání - 25kg pytel se směsí jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná.

Příprava podkladu před omítáním škvárobetonových tvárnic

Zdivo z tvárnic z lehkého betonu z Liaporu nemá kapilární strukturu a odnímá proto maltě vodu podstatně méně než jiné druhy zdiva. Tuto skutečnost je nutno zohlednit při volbě konzistence malty pro zdění, zejména však u omítek. Zdivo z běžných tvárnic však není určeno, aby bylo používáno bez povrchové úpravy.

Čtěte také: Svahové tvárnice a jejich formy

Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. Omítaná stěna musí být čistá a podlaha zakrytá. Podklad musí být soudržný, čistý, suchý, bez prachu, oleje apod. Nedoporučujeme omítat zdivo s vlhkostí vyšší než 10 %.

Řešení vlhkosti u škvárobetonového zdiva

Omítání se nemůže provádět vždy. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla + 35 °C. Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak tomu je v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Vlhkosti stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčena chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit.

Škvárobetonové tvárnice se postupně v průmyslové výrobě pro stavební prvky vytratily, ale v minulosti byly hojně využívány. Škvárobeton je vysoce porézní a tím je dispergace (šíření) injektážního krému AquaStop Cream v tomto materiálu spolehlivá. Tím, že se nejedná o škvárobetonové tvárnice, ale monolitní škvárobetonovou konstrukci, nemáte v podstatě žádnou překážku či komplikaci pro místo k vytvoření vodorovné dodatečné hydroizolace v této zdi.

Pokud máte zeď ze škvárobetonových tvárnic, které jsou duté, je situace složitější. Dutiny v tvárnici mají dno. Bylo by možné aplikovat odměřené množství, odpovídající „vrtu“ volně na toto dno v doporučených roztečích. Doporučuje se držet se co nejblíže k podlaze a dodržet vodorovnost jednak vrtů, ale i injektážní linie. Osové vzdálenosti mezi jednotlivými vrty doporučuji po 100 mm. Vrtejte na celou tloušťku zdiva s malým pokrácením, při průměru vrtů 14 mm. Pokud se Vám zdá, že zeď je jen velmi málo vlhká, což poznáte i bez měření vlhkoměrem, můžete vrty nejen vyčistit stlačeným vzduchem, ale i následně provlhčit vodou. Ve Vašem případě není potřeba pro provlhčení vrtů použít AquaStop Cream Inject Activator, postačí jen mírně zvýšit vlhkost v místě vrtů vodou. Nejedná se totiž o „obtížné“ prostředí, kde se aktivátor doporučuje, naopak, Vaše zdivo je velmi příznivé pro krémovou injektáž AquaStop Cream.

V případě, že dům je postavený z betonových dutých tvárnic, je nějaká možnost použít tento gel aniž bych něčím dříve nevyplnil všechny tvárnice. Jedná se o první řadu tvárnic, pod kterou je jak jsem zmínila již zřejmě dožilá lepenka. Otvory jsou navrtány vrtákem 14mm. Je v tomto případě správné volit variantu 2., tedy vyplnit celou řadu PUR pěnou a poté znovu navrtat a vyplnit krémem.

Čtěte také: Kompletní průvodce pohledovými betonovými tvárnicemi

Pokud jsou dutiny v tvárnicích vyplněny nějakou hlínou, je vhodné viditelné dutiny univerzální maltou vyplnit a celé nahodit (špric + malta). Na to přijde rošt a celé to lze obložit palubkama.

Penetrace nebo špric

Po zaschnutí zdi se rozhodněte, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.

• Špric: Je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Než se však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji. K tomu výborně poslouží například konev s násadou na zalévání. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku. Před další prací musí špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
• Penetrace: Je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.

Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává.

Nářadí potřebné pro omítání

Nezapomeňte, že kromě stavebních hmot budete potřebovat i pořádné zednické vybavení. Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat.

• Zednická lžíce
• Vodováha
• Olovnice
• Zednické hladítko
• Zednická naběračka (fanka)
• Velkokapacitní vědro
• Zednická stěrka
• Míchadlo
• Stahovací lať
• Zednická skoba
• Ruční omítačka (pokud se rozhodnete pro špricování zdí)
• Míchačka (zejména pokud omítat větší plochy)
• Stavební kolečko (pro přepravu namíchané směsi)
• Omítníky nebo fasádní špachtle (pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky)

Postup omítání škvárobetonových tvárnic

Omítání je činnost vyžadující zručnost a cvik. Pokud omítáte zeď poprvé, jistě se vám to jen tak nepodaří, ale po pár metrech to půjde o něco lépe. Omítání vnitřních stěn lze rozdělit do třech základních kroků. Pokud se budete držet tohoto návodu na omítání, minimalizujete riziko, že se vám vnitřní omítka nepovede.

1. Příprava podkladu

Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Omítky Ytong jsou jednoduché na aplikaci a když stavebník dodrží předepsaný pracovní postup, nečeká jej nic komplikovaného. Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot.

Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm. Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji. K tomu výborně poslouží například konev s násadou na zalévání. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku.

2. Příprava omítníků

Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenost, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe tím těžší bude stahování omítky. Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy.

Než se však k omítání stěny přikročí, je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm. Pokud omítáte stěny z tvárnic, lze pro omítání použít ocelové rychloomítníky, které se na stěnu nalepí na tenkou vrstvu malty.

3. Nahození jádrové omítky

Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše. Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky.

Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Konzistence malty na musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.

Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik). Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Zednickou naběračkou, příp. zednickou lžíci naberte maltu na a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu. Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Při pomalém švihu omítka neulpí na povrchu stěny a opadne, při rychlém pohybu se rozprskne do všech stran a většina skončí na zemi. Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny.

4. Technologické přestávky a natažení finální vrstvy

Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí.

Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Štuky a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.

Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami.

Tabulka: Typy omítek a jejich použití

tags: #skvarove #tvarnice #jak #omitnout #postup

Oblíbené příspěvky:

• Ponořte se do pravěku a prozkoumejte české objevy dinosaurů.
• Návod na aplikaci minerální barvy Weber Kerasil
• Metodika oceňování pozemků v ČR
• Materiály a řešení pro protiradonovou izolaci staveb
• Bezpečnost stahování v Chrome