Jak správně vybrat, vrtat a opravit díry po hmoždinkách

Při práci s vrtačkou se někdy stane, že se něco zvrtá. I mistr tesař se někdy utne. Obzvláště při neopatrném vrtání do staré zdi může omítka kolem vrtaného otvoru začít praskat nebo se může vydrolit celá "mapa světa". Jak se takovým problémům vyhnout a co dělat, když už k nim dojde?

Příprava před vrtáním a volba správných nástrojů

Před vrtáním do zdi nebo obkladu je klíčová správná příprava. Nejdříve prověřte, zda v oblasti plánovaného vrtání nevedou kabely, vodovod nebo přívod plynu. Vyberte body, v jejichž okruhu se nenachází žádná vedení. Ve zdi mohou být skryté staré elektroinstalace a trubky s vodou. Proto vrtejte pomalu, naslouchejte změnám zvuků a před vrtáním vyhoďte elektrický jistič. Čistě pro jistotu. S potrubím je to složitější. Voda je dnes rozváděná v plastu, který detektor neodhalí. Jejím navrtáním si zaděláváte opravdu na velký problém a zásah instalatéra.

Volba správné hmoždinky a vrtáku

Výběr správné hmoždinky závisí na podkladu a upevňovaném objektu. Průměr hmoždinky a vrtáku se musí vždy shodovat. Pro hmoždinku 8 mm tedy potřebujete vrták 8 mm. Samozřejmostí je volba vhodného vrtáku, který je určen pro vrtání do daného materiálu. Do deskových a děrovaných materiálů (např. duté cihly, sádrokarton) vrtáme bez příklepu. Pokud si nejste jisti, do jakého materiálu se chystáte kotvit, poznáte to podle prachu z vyvrtaného otvoru. TIP: Do měkkých stavebních materiálů se doporučuje vyvrtat díru o 1 mm menší než je průměr hmoždinky.

Poté upněte vrták a v případě potřeby si na něm kouskem izolační pásky označte hloubku vrtu. U měkčích zdí nebo komplikovanějších podkladů, jako jsou keramické podklady, vrtejte nejdříve bez příklepu. Masivnější povrchy lze opracovat pouze příklepovou vrtačkou. Pro pevné ukotvení je nutné vybrat vrut vhodné délky. Vrut musí být dostatečně dlouhý. Po zašroubování by měl vrut o několik milimetrů přesahovat hmoždinku, tak zaplní prázdný prostor, který jste vyvrtali navíc. Průměr vrutu by měl činit minimálně polovinu průměru hmoždinky.

Vyvrtaný otvor pro hmoždinku musí být vždy hlubší než je délka hmoždinky. Obecně je doporučeno vrtat otvor hlubší o velikost průměru hmoždinky. Pokud byste nevyvrtali dostatečně hluboký otvor, vrut by nebylo možné správně zavrtat. Při maximálním zašroubování vrutu musí špička vrutu přesáhnout přes konec hmoždinky.

Čtěte také: návod na opravu trhlin v betonu

Pokud se chcete co nejrychleji zbavit prachu z vrtání, zapojte druhou osobu, která může pod vrtaným otvorem držet vysavač a prach z otvoru přímo vysávat.

Typy hmoždinek

Možná jste si do dnešního dne mysleli, že je hmoždinka jako hmoždinka. Ve skutečnosti jich ale existuje celá spousta. Jak už z některých názvů hmoždinek vyplývá, talířová hmoždinka má na sobě malý plochý kruh, který vzdáleně připomíná talíř. Hmoždinka do sádrokartonu má zase jiné vlastnosti než třeba kovová hmoždinka do betonu. To, co hmoždinky odlišuje od obyčejných hřebíků je hlavně to, že hmoždinky mají kotvení proti vypadnutí ze zdi. O to se starají vruty a zarážky na spodní části hmoždinky (čili na té straně, která půjde nejhlouběji do díry).

Co dělat, když je díra příliš velká?

Možná jste si vzali špatný vrták, možná narazili ve zdi na kamínek. Zkrátka jste se dostali do situace, kdy má hmoždinka ve vyvrtaném otvoru až moc velkou vůli. Co teď? Když je to jen trochu možné, díru zamázněte a vrtejte jinde. Ne vždy jde ze situace takhle lehce vybruslit. Jak si tedy vypomoci jinak?

• Dřevěný špalík a sádra: Klasickou a dodnes používanou metodou je vložit dřevěný špalík do otvoru a zasádrovat ho. Jakmile sádra vytvrdne, vrut už jen vyvrtáte do dřeva bez hmoždinky.
• Sirky: Pokud nemáte sádru, špalík a čas, můžete zajistit hmoždinku sirkami. Je to trochu fušeřina a kdejaký mistr by nad vámi minimálně zakroutil hlavou, ale funguje to.
• Chemická kotva: Zachránit vás může univerzální, moderní a dostupná chemická kotva. S její pomocí upevníte na zeď skoro cokoliv.

Oprava děr po hmoždinkách a prasklin ve zdi

V případě stěhování nebo úpravy interiéru se můžete setkat s poměrně častým problémem, který představují díry po hmoždinkách ve zdi. Ty se totiž vyskytují skoro všude. Nevzhledné díry po hmoždinkách i různé drobné praskliny si můžete opravit i svépomocí. Zvládne to každý průměrný kutil.

Příprava před opravou

Pokud vám v díře ještě zůstala stará hmoždinka, musíte ji v prvé řadě dostat ven. Buď ji odvrtejte starým vrtákem do dřeva nebo do hmoždinky asi z jedné třetiny zašroubujte vrut, uvolněte hmoždinku a nakonec ji vytáhněte kleštěmi nebo tesařským kladivem. Než budete otvor po hmoždince zadělávat, je třeba udělat ještě pár věcí. Špachtlí odstraňte odlupující se okolí prasklin, a to až na pevný podklad zdi. Je možné, že se praskliny ve zdi zvětší, to ale nevadí. Potom dírku po hmoždince či prasklinu pořádně očistěte. Jakmile máte skulinu vyčištěnou, otvor navlhčete pomocí štětce.

Čtěte také: Tajemství tesařské dírky

Způsoby opravy

Způsobů, pomocí kterých můžete zakrýt díru po hmoždinkách, existuje poměrně široké spektrum. Podle toho, který typ opravy či zakrytí si vyberete, závisí i to, jaký bude váš následující postup. Úplně nejjednodušší je, když nežádoucí díru zakryjete obrazem či kalendářem.

• Sádra: Velmi jednoduchá je oprava děr po hmoždinkách za pomoci sádry. Sádry si namíchejte jen menší množství, ať vám neztvrdne. A nebo použijte sádrovou omítku, která se sice míchá stejně jako sádra, ale tvrdne až po půl hodině. Poté si připravte sádru, trochu namočte omítku a za pomoci houbičky na umývání nádobí ji nanášejte v tenkých vrstvách na díru. Do dírky můžete sádru vtěsnat třeba pomocí špachtle, kousku dřívka nebo špejle. Štuk naberte na hladítko a nanášejte jej vždy jedním tahem, aby plocha byla co nejrovnoměrnější.
• Celulózový tmel: Pro drobnější opravy omítek stěn a stropů můžete použít celulózový tmel. Malé díry a praskliny stačí zaplnit tmelem a uhladit špachtlí.
• Akrylátový tmel: Pokud chcete vyzkoušet zapravení pomocí akrylátového tmelu, taktéž díru zaplňte trochou papíru. Ten můžete taktéž zafixovat tmelem (zevnitř). Jakmile je tmel uvnitř díry zatuhlý, naneste ho i na její vstup, který se s jeho pomocí zapraví podobně, jako v případě použití sádry. Výhodou akrylátového tmelu v tubě je, že i po pár letech zůstává mírně vláčný, takže nepraská a nedrolí se.
• Hrubší výplňová a tmelicí hmota: Na hluboké díry po hmoždinkách použijte nejdříve hrubší výplňovou a tmelicí hmotu, která se dá později vrtat i znovu zatížit. Velké otvory můžete vyplnit hrubším tmelem. Nakonec použijte tmel s malou zrnitostí.
• Maltová směs: U větších děr můžete použít maltovou směs. Rozmíchejte si ji, naneste a nechte ji dobře zaschnout. Stěrkou důkladně vyrovnejte stěnu.
• Papírový kapesník: Pokud nemáte po ruce sádru či tmel, můžete menší díru po hmoždince na bílé zdi zamaskovat také pomocí papírového kapesníku. Papírový kapesník srolujte a vtlačte do dírky a kousek od stěny ubrousek odstřihněte. Vyčnívající část zamáčkněte do zdi a navlhčete vodou. Znovu zamáčkněte do zdi, dokud navlhčený kapesník nebude rovně se zdí. Na závěr ještě můžete přes dírku dát kousek mokrého papírového kapesníku, čímž otvor ještě více zamaskujete. Jakmile papír uschne, máte hotovo a na první pohled ani nepoznáte, že tam před chvílí byla díra.

Pokud se chystáte celou zeď opravovat, nejdříve ji natřete penetrací a po jejím zaschnutí můžete pokračovat v práci.

Čtěte také: oprava laminátové podlahy svépomocí

tags: #jak #zmensit #diru #na #hmozdinku

Oblíbené příspěvky:

• Vše o příhradových vaznících pro rovné střechy
• Elegance a funkčnost pro vaše podlahy
• Vlastnosti tmelu HORNBACH PU 25
• kalkulace výměny střechy KM Beta
• Průvodce mobilními klimatizacemi s okenní lištou