Vše o dilataci laminátové podlahy

Představte si, že jste konečně připraveni položit novou podlahu. Těšíte se, jak to bude vypadat, plánujete si každý detail, aby to doma vypadalo co nejlépe. Ale možná jste už slyšeli pojem dilatace podlahy a trochu vás to znejistilo. Co to vlastně je? Není to jenom nějaká drobnost, kterou byste mohli přeskočit? Věřte, že tato drobnost může rozhodnout o tom, jestli si za pár let budete řešit zvednutou nebo popraskanou podlahu, nebo jestli bude pořád krásná a rovná. Právě dilatace podlah je maličkost, která všechno drží pohromadě a chrání Vaši práci. V tomto článku bychom vám rádi vysvětlili, co to ta dilatace podlahy vlastně znamená a proč se jí vyplatí věnovat pozornost. Ukážeme vám, že to není žádná věda, stačí jen pár šikovných triků, které si zapamatujete a použijete při pokládce. A když to uděláte správně, vaše podlaha se vám odmění dlouhou životností a skvělým vzhledem.

Co je to podlahová dilatace a proč je důležitá?

Když slyšíte slovo dilatace podlahy, možná si říkáte, že to zní moc odborně. Ale ve skutečnosti je to úplně jednoduché. Jde o drobnou mezeru, kterou necháte mezi podlahou a stěnou nebo jiným pevným předmětem. Tato mezera má za úkol jedno jediné, aby se vaše podlaha mohla volně pohybovat. Podlaha totiž není úplně mrtvá věc. Materiály jako dřevo, laminát nebo dokonce i vinyl reagují na teplotu a vlhkost. Když se změní počasí nebo vlhkost v místnosti, podlaha se roztáhne nebo smrští. To je úplně přirozené, dřevo, laminát, vinyl nebo i beton se chovají stejně. Vždycky se trochu pohybují. Proto jim musíme dát možnost, aby se vybouřily v dilatačních mezerách. A právě proto se používá dilatace podlahy u stěny, aby podlaha měla kam uhnout. Pokud byste tuto mezeru vynechali, podlaha by neměla prostor a začala by se zvedat, deformovat nebo praskat. Nejde ale jen o vzhled. Může dojít i k tomu, že se poškodí samotný materiál, popraskají spoje nebo se dokonce zničí okolní stěny. Oprava takového problému bývá složitá, často je potřeba podlahu znovu položit. Viděli jsme to na vlastní oči a věřte nám, že opravit takovou chybu je mnohem dražší než udělat tuto jednoduchou dilataci podlah hned na začátku. Je to opravdu maličkost, která ale může zachránit vaše úsilí a peníze.

Jak velká má být dilatační mezera u plovoucí podlahy?

Na velikosti dilatační mezery u plovoucí podlahy opravdu záleží. Obecně se doporučuje, aby byla alespoň 10 mm. Ale pokud jde o větší místnosti, nebo o dřevěné podlahy, které reagují víc, může být klidně i 12 až 15 mm. Nezdá se to moc, ale pro podlahu to znamená velkou úlevu. Často se ptáte, proč přesně 10 mm? Je to taková zlatá střední cesta, která vyhovuje většině typů podlah. Samozřejmě je lepší se podívat i do návodu od výrobce, protože každý materiál má svoje doporučení. Ale když necháte aspoň těch 10 mm, nic nezkazíte. A nakonec si nemusíte dělat hlavu s tím, že bude u zdi škaredá mezera. Výhodou je, že dilataci podlahy pak snadno zakryjete lištou, která celý přechod hezky zaoblí a zároveň nechá podlaze prostor, který potřebuje.

U klikových podlah je nutné během pokládky udělat u zdí a konstrukčních prvků dilatační spáry minimálně 5 mm. Na okrajích podlahy u místnosti ponechte dilatační spáry cca 1,5-2 cm. K rovnoměrnému udržení dilatační spáry po celé délce místnosti slouží distanční klínky nebo páska. Podle odborníků by mezera u stěny měla mít ideálně 10 mm, ale u dřevěné podlahy klidně i 15 mm. Je lepší nechat víc místa, než pak řešit praskliny. Hlavní je nešetřit na správném materiálu a přesně dodržet šířku mezery, to je základ, který oceníte i po letech.

Kam umístit dilatační spáry při pokládce podlahy?

Jedna věc je mezera u zdi, druhá je, kam všude dilatační spáry podlahy umístit. Kromě stěn byste měli myslet na všechny pevné prvky, jako jsou třeba sloupy, krby nebo vestavěné skříně. Vše, co by mohlo bránit pohybu podlahy. Stejně, jako u okrajů místnosti, je nutné ponechat dilatační spáry také u všech překážek, které se při pokládání podlahy objeví. Patří mezi ně například trubky vytápění, stoupaček, různé sokly nebo zárubně dveří.

Čtěte také: Využití OSB desek u střech s vazníky

Kdy je potřeba dělat dilataci mezi místnostmi?

Je to častá otázka a pravda je, že dilatace podlahy mezi místnostmi je stejně důležitá jako ta po obvodu místnosti. Každý pokoj může mít trochu jiné klima, v kuchyni se třeba vaří a je tam víc vlhka, v obýváku zase bývá sušší vzduch. Proto je nejlepší udělat dilatační spáru plovoucí podlahy v místech, kde se mění místnost nebo kde jsou prahy. Díky tomu se jednotlivé části podlahy můžou hýbat, aniž by se navzájem ničily. Zvlášť u velkých otevřených prostorů, jako jsou propojené kuchyně a obývací pokoje, je důležité myslet na to, aby se podlaha neprala o prostor. Rozdělení plochy pomocí přechodových lišt nebo podobného řešení zabrání tomu, aby se podlaha časem vlnila nebo kroutila. Vypadá to lépe a hlavně to déle vydrží. Doporučuje se podlahu nepokládat pod vestavěný nábytek či kuchyně. Popřípadě tato místa "oddilatovat" od ostatní plochy podlahy - dochází zde k velkému bodovému zatížení.

Jak často a kde se mají dilatační mezery při velké ploše podlahy dělat?

Když máte opravdu velkou podlahovou plochu, nestačí nechat dilatační mezeru jenom u stěn. Materiály se totiž roztahují víc, než byste čekali. Proto je dobré rozdělit velké místnosti na menší celky. Obecně se doporučuje, aby jeden blok podlahy nebyl větší než 8 až 10 metrů na délku nebo šířku. Plochy větší než 10 x 10 m je nutné dilatovat v ploše (mezera 5 mm). V praxi to znamená, že třeba v obrovském obýváku nebo v hale uděláte dilatační spáru podlahy i uprostřed místnosti. Nejspíš to zakryjete přechodovou lištou, takže to nebude vidět, ale podlaha tím získá prostor na pohyb. Podobně to platí i u chodeb, které bývají dlouhé a úzké. I tady je fajn přerušit podlahu dilatací podlahy, aby se nekroutila. Když to dodržíte, podlaha bude rovná a nebude praskat ani po letech.

Jak správně vyplnit dilatační mezery u podlahy?

Když už víte, kde a jak široká má být dilatace podlahy, zbývá otázka, čím ji vlastně vyplnit? Pravda je, že samotná mezera se nechává volná, ale aby nevypadala ošklivě a nezůstávaly tam nečistoty, je dobré ji vyplnit nebo zakrýt. Nejčastěji se používají pěnové pásky, které jsou měkké a poddajné. Ty vyplní mezeru, ale nechají ji volnou pro pohyb. Další možností jsou pružné tmely, dobře těsní, a přitom nebrání pohybu podlahy. A nakonec tu máme lišty. Ty nejenom zakryjí mezeru, ale taky udělají celou podlahu ještě hezčí. Ujistěte se ale, že lišta není pevně přišroubovaná do podlahy, musí být přichycena jen ke zdi. To je detail, který se hodí pohlídat. Hlavní je, aby lišta byla přichycena jen ke zdi, ne k podlaze, aby zůstala dilatace podlahy funkční. Je to maličkost, ale právě tahle maličkost rozhoduje o tom, jestli budete mít doma hezkou a dlouho rovnou podlahu, nebo budete muset po pár letech řešit opravy.

Typy dilatačních spár

Dilatace podlahy se neprovádí jen tak, ale má svá pravidla. Typů dilatační spáry podlahy je hned několik, každý z nich má svůj význam a místo. Každá podlaha je nějakým způsobem oddilatovaná. Podíváme se na dilatace v podlaze, které můžeme rozdělit do několika skupin.

• Dilatační spára: Ta prochází celou výškou podlahového potěru a vyplňuje ji pružný materiál, který se umí dobře přizpůsobit a stlačit. Právě díky tomu může podlaha při změně teploty a vlhkosti pracovat bez poškození.
• Okrajová dilatace: Najdete ji u stěn a dalších pevných konstrukcí. V místech, kde je podlahové vytápění, se doporučuje větší tloušťka, klidně až 10 mm, aby byla podlaha chráněná i při větší teplotní roztažnosti.
• Smršťovací spára: Ta se obvykle dělá u cementových potěrů, protože anhydrit díky svým vlastnostem tolik nepracuje. Smršťovací spáry pomáhají omezit praskání povrchu a udržují podlahu v kondici.
• Konstrukční spára: Ta zasahuje do všech vrstev podlahy, od podkladu až po finální nášlapnou vrstvu. Dá se využít i jako dilatační, pokud se správně navrhne a zachová.
• Pracovní spára: Ta vzniká spíš náhodou, třeba když se pokládka přeruší a už nejde dál navázat plynule. Aby v tomto místě nevznikla slabina, spára se vyplní stejně jako dilatace a dál plní svoji funkci.

Dilatace laminátové podlahy

Laminátová podlaha původně vznikla jako levnější náhrada dřevěné podlahy. Postupně však nabídla víc díky změnám v oblasti kvality, povrchové úpravy i způsobu kladení. U laminátové podlahy už nejsme limitováni vzhledem dřeva v přírodních barvách. Inovativní technologie ještě více zvýraznily krásu dřeva. Kromě klasických nebo rustikálních dezénů evropských a exotických dřevin jsou na výběr mořené verze v odstínu šedá, modrá, zelená, lososová či červená. Moderní laminátová podlaha dokáže imitovat vzhled mramoru, korku, kamene i kovu. Cena vs. Při nákupu laminátové plovoucí podlahy se setkáte s různými cenovými rozdíly. Cenu ovlivňuje nosná vrstva, kterou může být HDF (vláknitá deska s vysokou hustotou) nebo MDF deska (středně hustá vláknitá deska) i způsob výroby.

Čtěte také: Tipy pro kombinaci dlažby a dřevěné podlahy

Laminátové podlahy mají jádro z dřevěných materiálů, které mají tendenci se rozpínat či naopak sesychávat. Díky tomu je pro laminátové podlahy typické, že špatně odolávají vodě, která zateče do jejich konstrukce nebo vzlíná od podlahy. V případě, že hrozí možnost vzlínání vody od základů je nutné pod laminátové podlahy aplikovat parozábranu, což je další práce navíc. Z tohoto důvodu je nutné si dávat opravdu pozor na rozměry dilatační spáry. Ty se vytvářejí mezi jednotlivými místnostmi, ale i ve formě obvodové dilatace.

Pokládka laminátové podlahy a dilatace

Laminátové podlahy také potřebují prostor, i když jsou trochu méně citlivé. U nich stačí většinou 10 mm. Pokládání podlahy hned po zakoupení není dobrý nápad. Raději je před pokládkou nechte alespoň den, lépe dva dny aklimatizovat na podmínky prostor, v nichž budete podlahu pokládat. Před samotnou pokládkou podlahy je nutné nechat laminátové podlahy teplotně aklimatizovat po dobu 48 hodin. Spojovací pera či zámky okrajových dílců, které budou u stěny místnosti, je třeba před položením uříznout třeba přímočarou pilkou.

Zjednodušil a zrychlil se i způsob montáže. Díky click systému již není nutné laminátovou podlahu spojovat lepením. V případě potřeby ji můžete rozebírat a znovu skládat. Dnešní plovoucí podlahy již disponují převážně zámkovými spoji, které jsou z hlediska jejich pevnosti mnohem trvanlivější než dříve používané lepení. Typů těchto spojů je více a jsou výrobci průběžně zdokonalovány. Ať už pro zvýšení jejich pevnosti, tak pro snadnější a rychlejší pokládku podlahy. Všichni renomovaní výrobci laminátových podlah používají pouze spolehlivé zámkové spoje.

Příprava podkladu pro laminátovou podlahu

Před vlastní realizací těchto podlah je určitě zapotřebí podklad vybrousit, srovnat, popřípadě znivelovat. Dbejte na to, aby jste nivelační hmotou nezalili dilatační konstrukční spáry. Ty musí zůstat zachovalé, aby podlaha mohla pracovat. Dost často se stává, že spáry zatmelíte, pak přelejete samonivelační hmotou, položíte, nalepíte PVC podlahu a po pár týdnech je malér na světě. Podlahu je třeba pokládat na dokonale hladký povrch (vystěrkovaný podklad, OSB desky aj.). Zvláštní pozornost je třeba věnovat přípravě podkladu. Ten by měl být dokonale hladký, čistý a suchý. Další důležitá vlastnost podkladu je rovina (max. 2 mm na 2m lati). Předepsané roviny dosáhnete použitím samoniveční stěrky. Ta zároveň zajistí hladký povrch.

Před aplikací samonivelační stěrky je nutné zkontrolovat vlhkost podkladu:

Čtěte také: Materiály pro izolaci dřevostavby

• Anhydrit: bez podlahového topení max. 0,5 % CM, s podlahovým topením max. 0,3 % CM
• Beton: bez podlahového topení max. 2 %CM, s podlahovým topením max. 1,7% CM

U podkladů s podlahovým topením je před začátkem prací nutné provést topnou zkoušku. Je nezbytné dodržet postupný náběh podlahového topení daný topným režimem 30 dnů před pokládkou. Během aplikace samonivelace by vnitřní teplota neměla klesnout pod 18 °C. Při pokládce podlah je třeba dbát, aby teplota v místnosti byla 20 °C a vlhkost v rozmezí 45-60%. Dále je třeba po položení zamezit výkyvům teplot /teplotním šokům/ a vlhkosti, která nepříznivě působí na roztažnost těchto materiálů. Teplota v prostoru by měla být konstantní. V zimě je třeba dbát, aby teplota v místnosti neklesla pod 18 °C. V létě je potřeba ji chránit před přímým účinkem slunečních paprsků, které pronikají např. přes sklo. Vyšší výkyvy teplot mohou způsobit nevratné deformace či poškození materiálu.

Dilatace a podlahové vytápění

Podlahové vytápění přináší ještě jednu výzvu. Když je podlaha vyhřívaná, materiály se roztahují a smršťují ještě víc. Proto je tady dilatace podlahy naprosto zásadní. Většinou se doporučuje nechat ještě o něco větší mezeru, třeba místo 10 mm klidně 12 mm. Podlaha díky tomu zvládne i větší rozdíly teplot a nebude se kroutit. Hodně důležité je taky použít správný materiál na vyplnění. Pěnové pásky nebo pružné tmely jsou skvělá volba, protože podlaha s nimi může dál dýchat. A když to uděláte dobře, nebudete muset řešit žádné vlnění nebo popraskání, a to za to stojí! Laminátová plovoucí podlaha se díky malé tloušťce může použít i pod podlahové vytápění, všímejte si označení na obalu.

Totéž platí pro prostory s podlahovým topením, kdy teplota podlahy by neměla přesáhnout 27 °C. I v případě, že není instalováno podlahové topení, teplota podlahy nemá přesáhnout uvedenou teplotu. Teploty vyšší než 27 °C mají za následek deformace dílců v podobě vznikajících spár, u verze click navíc uvolňování zámků.

Příklad z praxe: v rodinném domku je naplánované podlahové topení, které bude zalito do anhydritového nebo betonového potěru. Jsou tam dejme tomu 3 topné smyčky, které nabíhají samostatně a mohou mít různé teploty. Lidé to vidí jako výhodu, že si mohou pustit teplo do podlahy různě dle potřeby. To znamená. Večer sedím u televize, chci mít teplo pod nohama, v kuchyni která je s obývákem propojená nejsem, tak jen temperuji. Tento rozdíl teplot v podlaze způsobí, že každá deska podlahy má jiný pohyb, pnutí. To znamená jinak se rozpíná. S tímto procesem musíte počítat, pokud si dáte instalovat podlahové topení.

Údržba laminátové podlahy

Pro co nejdelší zachování kvality plovoucí laminátové podlahy je vhodné znát a dodržovat určitá pravidla. Optimální vlhkost v místnosti se má pohybovat mezi 50 až 65%. Vrchní vrstvu podlahy mohou poškodit drobné abrazivní nečistoty (štěrk, kamínky). Zabráníte tomu, pokud ve vstupních prostorách zřídíte tzv. čistící zóny s použitím rohožek a koberečků. Rozlité tekutiny okamžitě otřete a na čištění nikdy nepoužívejte abrazivní prostředky ani drátěnky a drsné houbičky. Na laminát nejsou vhodné vosky a politury, protože na povrchu vytvářejí matný film.

Laminátové podlahy nenechávejte nikdy delší dobu vlhké nebo mokré, protože obzvláště v oblastech spojů nasávají vodu a mohlo by proto dojít ke změnám jejich formy (nabobtnání) nebo k zašednutí. Proto dbejte vždy na to, aby čištění bylo pokud možno prováděno nasucho (mopem, smetákem, vysavačem), popř. pouze dobře vyždímanými hadry, aby se na podlaze netvořily "loužičky". Laminátová podlaha reaguje na okolní podmínky (obzvláště na relativní vlhkost vzduchu) příslušnou změnou. Změna vlhkosti laminátu vede ke smršťování (při nízké vlhkosti) nebo bobtnání (při vysoké vlhkosti) a s tím jsou spojeny příslušné následky (např. tvorba spár). Aby se zamezilo těmto mimořádným změnám, je nutno myslet na to, že relativní vlhkost vzduchu se v prostorách s laminátovou podlahou musí pohybovat celoročně mezi hodnotami 50 až 60% při teplotě 20 - 22°C. V případě potřeby je nutno prostor opatřit větracím, topicím nebo zvlhčovacím zařízením. Vyhněte se čisticím prostředkům s abrazivy a pískům, vhodné nebývají ani parní čističe.

Třídy zátěže laminátových podlah

Při výběru vhodné laminátové podlahy je třeba si uvědomit, do jakého prostoru ji dáváme a jaké zátěži bude vystavena. Pozorně si všímejte informace, které uvádí výrobce na obalu. Kromě číselného údaje se můžete orientovat i podle štítků, díky kterým snadno zjistíte, zda je podlaha vhodná do málo, středně nebo silně zatěžovaného prostoru. Všímejte si také údaje o oděruvzdornosti, což je schopnost odolávat mechanickému tření. Na obalu se může uvádět ve spodní (IP), střední (AT) nebo vrchní (FP) hranici oděruvzdornosti. Při výběru podlahy z laminátu by nás mělo v první řadě zajímat, do jaké zátěžové třídy konkrétní námi vybraný typ spadá. Pro podlahu do předsíně budeme volit třídu spíše vyšší, pro podlahu do ložnice nám naopak stačí nižší třída zátěže. Všeobecně ale nic nezkazíme tím, že zvolíme zátěž vyšší než je pro konkrétní použití doporučovaná.

Tabulka zátěžových tříd laminátových podlah:

Laminátová vs. Rigidní vinylová podlaha

Ačkoli se dnes postupně objevuje stále více laminátových podlah s integrovanou podložkou, trhu pořád vévodí modely, které ji postrádají. V těchto případech je nutné pod podlahu instalovat ještě dodatečnou podložku. Rigidní podlahy, se kterými se můžete u kvalitních prodejců setkat, mají integrovanou podložku a jejich pokládka je tak jednodušší. Skvělé akustické izolace dosahuje například Sierra Acoustic, která utlumí hluk až o 19 dB. Další z velmi kvalitních rigidních podlah Experto Click SPC 50, které má speciální IXPE podložku pak dosahuje akustické izolace 17 dB.

Pro samotnou pokládku je samozřejmě velmi důležitý i samotný systém pokládky. Zejména v případech, kdy máte v plánu pokládat novou podlahu na původní podlahovou krytinu je vhodné, aby byla profilová výška lamely co nejnižší. Pro laminátové podlahy je charakteristický vyšší profil lamely, který například u laminátů E-Motion, jež najdete v nabídce V-PODLAHY dosahuje 8 mm bez integrované podložky. Na trhu se však můžete setkat s lamináty, které dosahují výšky i 12 mm bez integrované podložky. Rigidní vinylové podlahy, které si zde můžete prohlédnout mají výšku profilu 5 až 6,5 mm včetně integrované podložky. Díky již výše zmíněné skvělé voděodolnosti vyhrávají na poli jednoduchosti údržby rozhodně rigidní vinylové podlahy, které je možné kromě stírání vlhkým hadrem i šetrně vytřít. Následně pak můžete laminátové podlahy plošně setřít vlhkým hadrem nebo mopem, případně využít populární robotický vysavač s funkcí mopování.

tags: #vše #o #dilataci #laminátové #podlahy

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti hornin a štěrku pro koleje
• Přečtěte si článek o Knauf Rotband
• Druhy barevných olejů na dřevo
• Vše o tom, jak zatravnit střechu
• Údržba autodomíchávačů betonu