PergolyJakou hlínu použít na omítky: Kompletní průvodce
Jako výrobci hliněných materiálů a zedníci-hlinaři pracujeme denně s hliněnými omítkami, úžasným materiálem tolik přívětivým pro člověka. Hlína je nejstarším stavebním materiálem lidstva. Již od pradávných časů je díky své kvalitě, odolnosti a zdravotní toleranci osvědčeným materiálem. Hlínu v posledních letech vyhledává stále více lidí jako tradiční přírodní a zcela ekologický stavební materiál. Najdeme ji téměř všude, a to z ní činí téměř neomezeně dostupný materiál, který tak můžeme použít ve velkém.
Výhody hliněných omítek
Mezi silné stránky hliněných stavebních materiálů bezesporu patří pozitivní vliv na vnitřní klima v místnosti nebo budově. Spolu s dalšími vlastnostmi, především schopností akumulace tepla a jeho zpětným sáláním, vytváří hliněné omítky obecnou stabilitu a setrvačnost optimálního vnitřního prostředí ve všech aspektech. Osobně říkám, že vytváří tzv. "měkkost" vnitřního prostředí.
- Schopnost regulace relativní vlhkosti vzduchu: Difúzní otevřenost omítky, díky které omítka odebírá vodní páry ze vzduchu za zvýšené vzdušné vlhkosti a za nižší vzdušné vlhkosti nasáklou vlhkost se zpožděním vypouští. Hliněné omítky tak udržují optimální mikroklima v interiéru. Hlína totiž dokáže v krátkém čase absorbovat relativně velké množství vlhkosti, uložit ji a později znovu uvolnit. V praxi to znamená, že hliněná omítka ukládá vlhkost, když je jí v místnosti příliš, a opět ji uvolňuje, když se vzduch stane příliš suchým.
- Schopnost výborně akumulovat teplo: Vlastně má hlína v tomto směru podobné vlastnosti jako šamotová kamna. Pokud tedy místnosti vytápíme, omítka do sebe akumuluje teplo a poté toto teplo vyzařuje. V létě pro změnu chladí. Ideální jsou tyto omítky též pro stěnové vytápění. Kromě toho hlína umí ukládat teplo.
- Vhodné pro alergiky: Jelikož dovedou pohlcovat škodlivé látky ze vzduchu včetně například cigaretového kouře. Lze dokonce říci, že hlína je pro své vlastnosti léčivá, tedy léčí.
- Estetika a zpracovatelnost: Hliněná omítka je příjemná na dotek a v přírodní podobě (bez přídavku barviv) je teplá na pohled. Hliněné omítky jsou vyráběné a prodávané v řadě odstínů, jsou lehce zpracovatelné a plně recyklovatelné. Po nanesení omítky a vyhlazení se obvykle již nepoužívá štuk ani výmalba, čímž ušetříme.
- Další vlastnosti: Hliněné omítky potlačují vysokofrekvenční záření a konzervují a chrání dřevěné konstrukce dřevostaveb. Mají navíc výborné vlastnosti zvukově izolační. Designovou variabilitu a vlastnosti hliněných omítek lze ještě zvýšit přidáním přírodních přísad. Hliněné omítky můžeme aplikovat prakticky na jakýkoli materiál - dřevo, cihly, beton, hliněné stěny (vyzděné z hlíny), slaměné stěny, sádrokarton apod. A poslední a neméně důležitá vlastnost? Hliněné omítky jsou prostě pěkné, výborně, přirozeně vypadají.
Experimentální měření regulace vlhkosti
Rozhodli jsme se změřit reakci hliněných omítek na změnu vzdušné vlhkosti vnitřního prostředí a porovnat ji s reakcí vápenných štuků. Při provádění omítek v interiéru jednoho rodinného domu jsme měli možnost toto měření provést v místnosti, kde byla část omítnuta vápennocementovou jádrovou omítkou s vápeným štukem. Zbytek ploch byl vyomítán hliněnou jádrovou omítkou Hlinatura Aspera S s finální hliněnou omítkou Hinatura Rustica s vysokým obsahem jílových minerálů. Oba druhy omítek byly vyomítány na porobetonovém zdivu v plných skladbách v tl. (18+-2) mm.
Metodika měření
Měření probíhalo tak, že jsme v místnosti s vyzrálými a vyschlými výše uvedenými omítkami změřili na deseti různých místech na každé stěně neinvazivní metodou citlivým přístrojem (rozlišení 0,1%) relativní vlhkost omítek. Poté jsme do interiéru místnosti nastříkali vodní mlhu (hadicí s extra jemným mlhovým rozprašovačem napojenou na vodovodní řad, plným tlakem po dobu 1 minuty) tak, že jsme nemlžili povrchy stěn, ale vzduch uprostřed místnosti. Po 10 minutách po zvlhčení vzduchu jsme provedli měření vlhkosti omítek tak, že jsme při jednotlivých pokusech prostřídali pořadí materiálů, stěn a pozic. Po dobu měření jsme ponechávali místnost uzavřenou, teplota v místnosti se po celou dobu pohybovala v rozmezí 17 - 20 °C. Pro odstranění náhodných chyb jsme celý proces měření prováděli opakovaně čtyřikrát. Po každém měření za zvýšené vlhkosti jsme nechali celý prostor včetně omítek řádně vyschnout (celý pokus jsme prováděli v letním období po dobu 2 týdnů). Z naměřených hodnot jsme stanovili jejich aritmetické průměry. I když bylo měření prováděno "v terénu", nikoliv vědecky v laboratoři, má jasnou výpovědní hodnotu. Po každém zevrubném změření zvlhčených omítek před následným větráním a sušením jsme orientačně vlhkosti omítek změřili na jednom místě na každé stěně ještě jednou, a to hodinu po zvlhčení.
Výsledky měření
Už v počátečním "suchém" stavu má hliněná omítka zřetelně vyšší relativní vlhkost než vápenná, a to přibližně trojnásobně. Obrovský rozdíl pak nastává v nárůstu relativní vlhkosti omítek vlivem nárůstu vzdušné vlhkosti v krátkém časovém intervalu. Na vápenných omítkách se zvýšená vlhkost téměř neprojevuje, zatímco u hliněných omítek velmi dynamicky stoupá o desítky procent.
Čtěte také: Dřevěná podlaha a správná podložka
| Typ omítky | Počáteční relativní vlhkost (přibližně) | Nárůst relativní vlhkosti po zvlhčení |
|---|---|---|
| Hliněná | 3x vyšší než vápenná | Dynamický nárůst o desítky procent |
| Vápenná | Nižší | Téměř žádná změna |
Na závěr vyhodnocení je důležité sdělit naprosto zásadní informaci, která bývá nesprávně sdělována a vyhodnocena. Hliněné omítky žádnou vlhkost v interiéru nevytváří, pouze dynamicky zvýšenou vzdušnou vlhkost nasávají a při poklesu vzdušné vlhkosti interiéru ji zpět uvolňují. Pomáhají tak udržovat klima v interiéru v rovnovážném stavu. Dále je nutné uvést, že míra schopnosti hliněných omítek vyvažovat vzdušnou vlhkost interiéru je dána objemem hliněného materiálu, který se v daném prostoru vyskytuje. Čím více hlíny, přesněji uvedeno jílových minerálů obsažených v hlíně, v daném prostoru máte, tím více se bude jeho schopnost regulace vzdušné vlhkosti projevovat. Použití jílových nátěrů se v tomto směru nijak neprojeví, taktéž projevy tenkovrstvých finálních hliněných omítek budou zanedbatelné. Znatelného projevu bude dosaženo až při aplikaci hliněné omítky v plné skladbě (nad 15 mm). Pokud budou v plné skladbě vyomítány všechny plochy prostoru, bude efekt hliněných omítek velký. Jelikož je míra těchto vlastností dána množstvím hlíny v interiéru, doporučujeme hlínu nejen v podobě omítek, ale také v podobě konstrukčních materiálů. Pak je objem hliněné hmoty opravdu velký a stabilita a "měkkost" vnitřního prostředí obrovská.
Použití hliněných omítek
Hlínu jako stavební materiál lze použít v novostavbách či při rekonstrukcích, v hliněných stavbách, ale také na klasické cihelné zdivo. Pro stěny a stropy doporučujeme hliněné omítky Cemix. Hliněné omítky navrací přírodu do staveb a domovů stejně jako jiné materiály, například dřevo a kámen.
Příprava hliněné omítky z místních zdrojů
Jsme se zemělodí pod úrovní povrchu, takže máme vykopaný kus do země, materiál jsme tedy brali tento vykopaný. Na jednom konci vykopané plošiny je písčitá půda, na druhém konci je téměř čistý jíl. Mezitím se to různě prolíná. Na první vrstvy jsme brali hlínu vesměs smíchanou z kopání, půda s pískem i trochu jílem. Tento materiál jsme tvořili řidší, o to více zahuštěný slámou. Na konci nahazování jsme měli zrovna k dispozici hodně pískový materiál, takže jsme přidávali jíl až do pěkně lepivé struktury. Lepivost materiálu jsme museli hodně zkoušet. Navíc jsme měli k dispozici jíl sytě červený, takže se dala i odhadnout barva. Nicméně se nám i stalo, že naházená vrstva na spodním podkladu prostě nedržela a začala opadávat. Tudíž celý blok shodit dolů a znova. Nejlepší výsledek se jeví v koupelně, vrchní vrstva se zde dělala jako poslední, materiál byl více jílový a držel na podkladu perfektně.
Složení hliněné omítky
- spodní půda (ne hnědá ornice)
- sláma
- voda
Sláma
Slámu jsme použili tu, co jsme měli již na pozemku z jarního sázení keříčků. Do spodních vrstev jsme slámu jen mírně natrhali z balíků a přetrhali ručně. Hliněný materiál byl více řidší, takže sláma byla jako silné zahušťovadlo. Na vrchních pár centimetrů jsme sekyrkou sekali slámu na jemné kousky. Vrstva pak nebyla tak hrubá, již bylo potřeba jemnější struktury. Co se týče množství použité slámy, tak do spodních vrstev bylo použito poměrně velké množství. Na poslední vrchní vrstvy toho materiálu už nebylo tolik, jak byl ale jemný, tak byl více rozprostřen.
Voda
Množství dle oka. Poměr jednotlivých materiálů jsme neměřili. Spíše to bylo tak, jak to drželo, jak se materiál lepil na ruce i podklad a podobně.
Čtěte také: Dřevěný strop: jaká rozteč?
Aplikace hliněných omítek
Slaměné stěny tvoří přirozenou protipožární ochranu slaměných balíků, určují výsledný tvar domu, zajišťují tepelnou i vlhkostní stabilitu vnitřního prostředí a příznivé elektroiontové mikroklima. Mohou zajistit i dostatečnou (pro nízkoenergetický standard) vzduchotěsnost vnitřní obálky vytápěného prostoru anebo větrotěsnost fasády. Při kladení balíků do stěn na plocho váže hliněná omítka s konci stébel o něco lépe než při kladení balíků "na hranku", ale rozdíl není nijak podstatný.
Příprava podkladu
Výhodné je stavět stěnu ze slaměných balíků už od začátku co nejrovněji. Srovnávání se provádí dřevěnou palicí. Pokud se vám srovnání palicí úplně dobře nepodaří, můžete největší boule seříznout elektrickou protiběžnou pilou ocaskou. Povrch slaměných stěn je vhodné sestřihnout plotostřihem a oprášit od volných kousků stébel, aby byl podklad co nejrovnější, s co nejmenším měrným povrchem, což usnadňuje omítání.
První vrstva - hliněná kaše (špric)
Na řadu přichází první vrstva - hliněná kaše (o konzistenci hodně hustého jogurtu). Tvoří přilnavostní můstek mezi slámou a dalšími vrstvami omítky. Kaši si připravíte rozmícháním jílovité hlíny s vodou pomocí elektrického ručního míchadla s vřetenovou metlou. Stejná kaše potom slouží jako základ i pro všechny další vrstvy hliněné omítky. Můžete ji rovnou připravit do dvou nádrží o rozměrech cca 0,8x1,2x0,8m vyrobených např. z prken a pevné plachty. Hliněnou kaši můžete nanést velkým plastovým hladítkem (18x40cm) na slaměné stěny. Žádné vmasírovávání či vpichování omítky do hloubky balíků, jak se často traduje, není potřebné. Kaše má dostatečnou přilnavost, aby ji stačilo v první fázi nanést hladítkem mírným tlakem a ve fázi druhé rozmazat trochu větším tlakem třemi či čtyřmi prsty ruky tak, aby se odhalili všechny nerovnosti a případné dutiny. Někdy se této vrstvě říká "vrstva odhalovací", po její aplikaci stěna nepřibyde na tloušťce, opticky se spíše zúží, resp. ukáže, kde byla měkká nesoudržná místa. Hliněná kaše je vetřena těsně pod povrch slaměných stěn a lehce povrch slaměných stébel zakrývá.
Dobrá strojní omítačka se šnekovým čerpadlem a tryskou hnanou kompresorem je dobrým pomocníkem, který práci s hliněnou kaší výrazně zrychlí, nemá ale tolik smysl ji pořizovat či shánět, pokud stavíte jen jeden dům. Ruční provedení nezabere při troše šikovnosti více než jednu hodinu na každých cca 10m2 plochy omítaných stěn. Někdy se namísto omazání hliněnou kaší provádí máčení balíků do kaše předem a staví se z balíků už namočených, i tento postup jsem několikrát vyzkoušel, ale nepovažuju jej za efektivní. Balíky jsou po namočení těžké a celkově je postup mnohem pomalejší. Zdánlivou výhodou může být vyšší kvalita: balíky se ochotněji nechají ve stěně srovnat - nepruží a silné vrstvy jádrové omítky nesjíždí před uschnutím vlastní tíhou tolik dolů čili u stropu nevzniká ve fázi schnutí jádrové omítky tak velká spára. Praktický význam to ale z mého pohledu nemá. Balíky lze dobře srovnat i za sucha a spáru v jádrové vrstvě u stropu snadno dodatečně zamáznout.
Jádrová vrstva
Jádrová vrstva nejlépe přilne ještě k vlhkému špricu, není příliš výhodné dělat zde technologickou přestávku. I když i k suchému špricu přilne omítka dobře, nahazování na vlhký jde přeci jen o něco rychleji. Jádrovou vrstvu hliněné omítky je nejlépe připravit v talířové míchačce smícháním hliněné kaše s pískem a slaměnou řezankou nejčastěji v objemovém poměru cca 1:1:1. Záleží však kolik jílu, prachu a písku už v sobě má samotná místní hlína. Zkušený hlinař odhadne obvykle vhodný poměr tak, že si směs po namíchání promne v rukách a cítí co tam je. Pro méně zkušené je lepší si na stěnu provést několik vzorků aspoň 70 x 70 cm v různých poměrech. Pokud vám vzorek příliš praská, přidejte písek anebo řezanku. Pokud vzorek málo lepí, nesnadno přilne na stěnu anebo je málo soudržný, přidejte jílovitou hlínu. Hliněnou kaši (rozmíchání hrudek místní hlíny ve vodě) je mnohem rychlejší připravit ručním míchadlem s vřetenovou metlou předem v bazéně než v talířové míchačce. Nejčastěji dávám na 200l jádrové směsi asi 90l hliněné kaše, 40 lopat písku a 120l slaměné řezanky. Anebo lépe: řezanky co nejvíc, ale tak, aby směs pořád ještě dobře lepila a vody tolik, aby se se směsí dobře pracovalo. Někteří hlinaři dávají záměrně jen malé množství řezanky, aby jádrová vrstva vypraskala velkými spárami, které je možné snáze zaplnit. Z mého pohledu je jakékoli dodatečné zaplňování vypraskané omítky zbytečné.
Čtěte také: Montáž dřevěné podlahy na topení
Jádrovou vrstvu hliněné omítky je nejsnažší provést hned po aplikaci první "odhalovací" vrstvy (přilnavostního můstku) dříve než uschne. Výkonná strojní omítačka vhodná k provádění jádrových omítek se slaměnou řezankou z místní hlíny existuje, pokud vím, v Evropě jen jako jeden prototyp. Běžné strojní omítačky, kterými lze dobře nanášet hliněné omítky z pytlovaných směsí, není možné pro omítky z místní hlíny se slaměnou řezankou použít. Když pominu možnost strojního omítání, pak je nejrychlejší naházet jádrovou omítku rukama, poměrně zblízka a ne příliš velkým švihem, aby se zbytečně neodrážela a nepadala na zem. Tloušťka jádrové vrstvy může být 1 - 8 cm dle rovinnosti podkladu a požadované míry vyrovnání. Slaměné domy jsou z hlediska tepelné stability blíže zděným stavbám než lehkým dřevostavbám. Sláma má sama o sobě poměrně velkou tepelnou kapacitu danou mj. i skupenskými změnami vody (voda-pára) v jejích kapilárách. Trendem jsou omítky spíše slabší, v součtu všech vrstev cca 3 cm, protože se tím šetří pracnost a z hlediska akumulace tepla se to nijak zásadně neprojeví. Ani v mrazech, po přerušení vytápění, teplota ve slaměném domě neklesá o víc než 2 °C za 24 hodin, pokud je aspoň relativně těsný. Jádrovou vrstvu je vhodné nahazovat rovnoměrně, aby následné roztažení a vyrovnání hladítkem bylo co nejméně pracné. Používám běžné plastové hladítko 18 x 40 cm, jehož 40 cm dlouhou hranou vytvářím kvazirovinu - od oka a z ruky. Větší rovinnosti je možné dosáhnout pomocí stahovací lati, s hliníkovou se pracuje lépe než s dřevěnou. Je také dobře možné provést jádrovou vrstvu mnohem rovněji v celé ploše stěny - do omítníků, je to ale asi dvakrát pracnější než kvazirovina od oka.
Finální vrstva
K finální vrstvě hliněné omítky se přistupuje až po úplném vyschnutí omítky jádrové, čili zde je technologická pauza nutná, jinak se objemové změny dané vysycháním sčítají a dochází tak k trhlinám. Finále omítky v koupelně bylo trochu jiné než postup popisovaný u hlíny. Zkusily jsme proti praskání omítky využít rákos. Na zeď do pneumatik jsme natloukli stébla rákosí. Nebylo moc nahuštěné, jen aby tam nějaké bylo. Až na tento rákos jsme nahazovali, ještě k tomu jílovitější materiál. Výsledek byla jednak pěkná barva, zadruhé méně popraskaná zeď. Rákos jsme re-použili z již nepoužité role pro domácí využití.
Řešení prasklin a vyztužení
Po postupném usychání začala hliněná omítka praskat. Nejprve jsme se praskliny snažili na ještě měkké hlíně zamačkávat, ale pro prsty to bylo docela náročné. Ve finále to ani moc nepomohlo, protože se po zamačkání a dalším seschnutí praskliny opět vytvořili. Zkoušeli jsme také metody, jakým zatáhneme vzniklé praskliny. Skvělé bylo "zamalovávat" plochy hustou tekutinou rozpuštěného jílu s vodou. Mělo to i tu výhodu, že jsme začali vymalovávat a místa, kde byla omítka až moc písková, se nedrolila. Tato metoda vyžadovala na praskliny více nátěrů. Dalším způsobem bylo nanášení hustého jílu plochým hladítkem. Nanesli jsme tak tenkou vrstvu, která se moc nespojila s podkladem. Nanášením štětcem se jíl do podkladu nasákl daleko lépe. Nakonec jsme celý obvod zdí natřeli rozpuštěným jílem, aby se písek z omítky nedrolil a praskliny budeme zaplňovat tužším jílem. Kulaté rohy u vstupních dveří budou určitě vystaveny nárazům. Vyztužili jsme tedy zeď jutou jakožto přírodním materiálem a zatáhli jsme celou plochu rozmáčeným modrým jílem. Povrch těchto kulatých rohů je po takovém zásahu skvěle pevný a na povrchu nepopraskaný.
Při provádění venkovních hliněných omítek hydrofobizovaných kravincem přidávám kravinec v poměru cca 1:1 do hliněné kaše. Kaši s kravincem pak při provádění venkovních omítek používám jako základ pro všechny vrstvy: špric, jádrovou i finální. Pokud kravinec nemá smrdět, je zapotřebí uchovat jej v suchu anebo ve stínu. Je-li více dní rozmočený ve vodě a je na sluníčku, tak může začít zapáchat značně.
DIY hliněné omítky vs. hotové směsi
Je lepší si hlínu na hliněné omítky vyrobit přímo na pozemku, nebo koupit od výrobce? Kde hledat kvalitní informace, pokud si chceme hliněné omítky udělat sami? Je rozdíl, jestli si na vlastní zahradě nakopu hlínu a použiju ji na hliněnou omítku, nebo jestli si koupím hotovou směs přímo od výrobce. Zeptáme se specialisty na hliněné omítky a vůbec hliněné materiály Michala Navrátila, který se těmto materiálům věnuje přes 15 let. Téma, o kterém se budeme bavit, je kdy je lepší si hlínu pořídit doma na pozemku. Často se při stavbách potkávám s lidmi, pro které je přírodní stavitelství životní styl, řeší životní cyklus materiálů nebo jeho přepravu přes půl světa. Můj názor, ke kterému jsem za těch 17 let došel v otázce výroba hlíny na pozemku versus její pořízení od výrobce, je ten, že hlína z toho daného pozemku tam pocitově patří, má energii toho místa. Já jsem si při stavbě svého domu také dělal omítky z naší hlíny. Za sebe můžu říct, že bych ji použil, je to živá hlína, protože většinou je z povrchu. Jsou tam ale různá kritéria, která nás omezují. Často je to o čase a o penězích. To pak dáváme na misky vah. Když používáme vlastní hlínu, ta nemusí být na zpracování vždy ideální, ale z 95 % hlín, které jsou na pozemku, lze bez problému udělat hrubou omítku, stačí jen mít zkušenost, to zpracování je ale zdlouhavé. Pokud jsem v situaci, kdy si celý dům stavím svépomocí, protože nemám tolik peněz, ale mám čas, tak proč to neudělat? Pokud ale mám hodně peněz, a tím pádem taky málo času, tak je otázka, zda to má smysl. Z jiného úhlu pohledu, v jakém množství se mi vyplatí se tím zabývat? To je případ od případu. Pokud je to jen jedna stěna, je otázka, jestli mám dostatek času to studovat, sbírat zkušenosti, jak to vymíchat, tam je asi lepší si to koupit. Pokud je to na celý dům a nemám tolik peněz, tam se nabízí si to udělat sám. Pokud si chci zaplatit řemeslníka, aby to za mě udělal z místní hlíny, tam je to na pováženou.
Téma hliněné omítky zahrnuje širokou škálu materiálu. Ano, pokud mi nevadí dávat do omítky nějaké příměsi, přírodní lepidla, škroby třeba na tapety, když omítka nedrží, ale je otázka, co z toho vzejde. ano, je to možné, ale musí se jí trochu pomoci. Světový trend v omítkách se rozděluje do dvou směrů. Jeden je nebudeme do omítek nic dávat, protože jsme výrobci a měli bychom to dokázat vyrobit čisté. Protože ve chvíli, kdy tam něco přidáme, už to není hliněná omítka. Pocit z toho je takový, když se podíváte na holé dřevo, nebo na nalakované. Je to dřevo, ale upravené. Upravená omítka už nemusí tak působit na interiér. Druhý postoj výrobců je musíme to dostat k co nejvíce lidem, tedy aby omítka měla vlastnosti jako třeba vápenná, dáme nějaké přírodní příměsi, o nic tedy nejde. Takže jsou 2 směry, kterými se lze dát. Pokud si člověk chce udělat finální omítku z místa, tak mu nemůže vadit, že bude tmavá, hnědá. Pokud si nechce ztmavit interiér a chce omítku světlou, tak už to sám nedokáže. Ano, podle našich statistik prodejů to je tak, že velká část lidí si dělá hrubé omítky a ty finální si koupí. Jediný problém, který vidím u těch domácích omítek, je ten, že lidé se je snaží udělat co nejjílovější. Já jsem kdysi dávno s Alešem Dorazilem do knihy Slaměné domy od Honzy Martona napsal část o hliněných omítkách z místních zdrojů. Stále se prodává, dá se objednat. Je tam podrobně popsané, jak dojít ke správné směsi.
tags: #jakou #hlinu #pouzit #na #omitky
