Pád Morandiho mostu v Janově: Beton, výpočty a tragické důsledky

Zásadní otázka, která rezonuje v souvislosti se zříceným mostem v italském Janově, zní: „Jak se to mohlo stát?“ Bohužel je však na místě neptat se »jak«, ale spíš »kdy«. Řada odborníků totiž zkázu Morandiho mostu věštila už před lety.

Historie a konstrukce Morandiho mostu

Dálniční most v Janově, pod jehož troskami zemřely čtyři desítky lidí, byl špatně zkonstruovaný. Most byl vybudován v 60. letech a slavnostně otevřen v roce 1967. Most dlouhý 1102 metrů byl prvním betonovým mostem se zavěšenou konstrukcí na území Evropy. Inženýr Riccardo Morandi, jenž stavbu navrhl v 60. letech, si oblíbil metodu známou jako patent Morandi M5. Pro konstrukci použil svou patentovanou metodu Morandi M5. Ta kombinuje takzvaný předpjatý beton, zpevněný zevnitř nataženými kovovými lany, se zavěšenou konstrukcí. Výsledkem byla stavba „subtilnější a lehčí než jakýkoliv jiný most té doby,“ jak napsal The Guardian. Morandi most navrhoval v době, kdy byl předpjatý beton populární, konstruktéři ale ještě moc nevěděli o jeho vlastnostech, vysvětluje Milan Vašek, soudní znalec z pražského ČVUT, který se specializuje na stavby. Společnost Autostrade, která měla most ve správě, poškození vylučuje.

Varování a rostoucí obavy

Už krátce po slavnostním otevření se na něm začaly uskutečňovat rekonstrukce. Právě proto si vysloužil zmíněnou přezdívku a místní se mu vyhýbali. Jeho stav nás dlouhodobě znepokojoval. Od 80. let se mluvilo o tom, že by měla být stavba s tehdy velmi netypickým designem a malým množstvím pilířů podepřena, protože konstrukce nestačila. Italský inženýr Riccardo Morandi už v 70. letech upozorňoval na korozi betonu. Na poškození betonových konstrukcí upozorňoval ve zprávě z konce 70. let. I přes tato varování si ale italský inženýr za svým projektem stál. Ve zprávě ubezpečuje, že most je dostatečně chráněn kovovým skeletem a lany a beton se zatím nachází v neporušeném stavu. Morandi ve svém dokumentu sepsaném 12 let od otevření stavby také navrhuje, aby byl beton natřen epoxidovou pryskyřicí. I další hlasy upozorňovaly na nutnost údržby, společnost Autostrade per l’Italia pověřená správou, však problém nebrala vážně. Chystala sice rekonstrukci, ale velmi pomalu. V 90. letech mu proto byla přidána podpůrná lana - ta architekt Riccardo Morandi nepoužil, jejich funkci měl podle něj zastoupit beton. Stále více expertů se navíc shodovalo, že právě beton z 60. let už není dostatečně kompaktní.

Osudná varování a reakce

Lidé v Janově používají most několikrát denně, nemůžeme přece žít s infrastrukturou z 50. a 60. let. Ta slova dnes znějí až mrazivě. „Morandiho most do deseti let spadne. Pak si vzpomeňte, kdo z vás hlasoval proti,“ hřímal v roce 2012 na zasedání městské rady Giovanni Calvini, tehdejší prezident Svazu italských průmyslových firem Confindustria, když apeloval na odklonění dálnice mimo Janov a tím ulehčení Morandiho mostu. Italský technický web Ingegneri zveřejnil po zřícení mostu zprávu, podle které více než padesát let stará stavba vždy vzbuzovala pochyby. Experti kritizují zejména chyby v Morandiho výpočtech, v důsledku nichž se betonový povrch mostu postupem času začal deformovat. Spravit nerovnosti se částečně podařilo v 80. letech. Podle Brencicha byl Morandi inženýrem s dobrou intuicí, ale praktické výpočty mu příliš nešly. Agentura Radiocor upozornila na to, že italská správa dálničních cest nedávno vyhlásila výběrové řízení na opravu tohoto důležitého dálničního tahu v hodnotě 20 milionů eur (více než půl miliardy korun). Poslední velká oprava stavby se uskutečnila před dvěma lety. „Ten most je špatně.“ Podle Milana Vaška je příčinou neštěstí kombinace více vlivů. Postupem času se zvyšovala také zátěž, kterou musela stavba zvládnout. "Asi právě proto došlo v roce 2016 k opravě," myslí si Vašek. Oprava ale podle něj nejspíš nebyla úspěšná. „Zhroucení bylo nečekané a nepředvídatelné.“ Tvrzení spravující firmy Autostrade o tom, že tragédii nebylo možné předvídat, vyvrátil starosta Janova Marco Bucci. Během tří let se v Itálii zřítil už třetí most!

Tragédie a její oběti

Dne 14. srpna 2018 kolem půl dvanácté dopoledne vypukla silná bouře, na město se valily přívaly deště a auta pomalu popojížděla po mostě. Náhle se dvousetmetrový segment a jeden pilíř zřítily do hlubiny. Smrt zde našlo třiačtyřicet lidí. Když maminka Roberta Robbiana (†44) viděla v televizi zprávy o hrůze v Janově, srdce jí sevřel strach. Věděla totiž, že její syn s rodinou právě odjeli na dovolenou na Sardinii a že jejich cesta vede přes Janov. Ihned synovi zavolala, jenže telefon nikdo nezvedal. Ten totiž marně vyzváněl v autě, které se i s Robertem, jeho ženou Ersiliuo (†41) a synem Samuelem (†9) zřítilo z Morandiho mostu. Pohřební služba odvážela jejich těla, zatímco mobil stále zvonil. Andrea Cerulli (†48) hrající za amatérský fotbalový klub Portuali Voltri byl zrovna na cestě domů, kde na něj čekal malý syn. I Andrea se však stal obětí janovské tragédie. „V těchto děsivých okamžicích stojíme při rodině našeho hráče, kamaráda a skvělého chlapa, který se stal obětí tragédie na Morandiho mostě,“ vzkázal klub. Další obětí je Juan Carlos Pastenes (†64), rodilý Chilan, který se do Janova přestěhoval před 30 lety a v Itálii našel lásku i práci šéfkuchaře. Šofér označovaný jako F. L., resp. jeho zelený kamion, který stihl zastavit těsně před zříceným úsekem, se stal jedním ze symbolů neštěstí. „Viděl jsem, jak se přede mnou najednou začala propadat silnice... Spolu se všemi auty, která na ní stála,“ popsal muž, který poté, co vůz zastavil, vystoupil a běžel se schovat do tunelu, z něhož chvíli předtím vyjel. Měl podobné štěstí jako Čech Martin K. (46), který utrpěl četná zranění, ale přežil a brzy by měl být převezen do vlasti. S odřenýma ušima vyvázl i Alessandro Brancatelli. „Přejel jsem most a cítil jsem, jak se chvěje.“ Také český kamion s nákladem papíru prolétl čtyřicet metrů vzduchem - jeho řidič zázrakem přežil jen s polámanými žebry. Postižené byly i obytné domy pod mostem, šest set lidí přišlo při katastrofě o domov. V sobotu záchranáři vyprostili posledního pohřešovaného, Úřad civilní obrany varoval, že pod sutinami mohou být ještě další těla lidí, jejichž zmizení nikdo nenahlásil. Hasiči nicméně museli v noci na pondělí a v pondělí ráno záchranné operace přerušit. Důvodem byl skřípavý zvuk, který se ozýval z východního pilíře zbytku konstrukce. Zvuk se opakoval i dopoledne. Probíhá technická kontrola zbytku konstrukce.

Čtěte také: Obchod se sklem ve středověké Opavě

Vyšetřování a odpovědnost

Zodpovědnost za pád mostu má určit vyšetřování. Italská vláda z tragédie viní provozovatele dálnice, firmu Autostrade per l'Italia, se kterou už zahájila řízení o odebrání koncese. Fakt, že se dlouhodobě upozorňuje na to, že stárnoucí betonové mosty jsou rizikem a úřady přesto nic zásadního nedělají, označují italská média za byrokratický šlendrián. „Jsme jedinou rozvinutou zemí, kde takto padají mosty,“ upozorňuje geolog Mario Tozzi a dodává, že beton je pořád relativně nový materiál. „A my za pochodu testujeme, co vlastně vydrží.“ Inženýři: Blesk? Podmáčení? Úder bleskem do pilíře? Podle expertů nelze svalovat vinu za neštěstí na počasí. „Je nesmysl, aby železobetonovou konstrukci narušil zásah bleskem,“ říká inženýr Agathoklis Giaralis a i on upozorňuje na konstrukční nedostatky a přetížení. Jeho kolega Ian Firth připouští, že dlouhodobě vystavení dešťům mohlo způsobit korozi železné výztuže odhalené kvůli drolícímu se betonu. Soudní znalec Vašek si na rozdíl od většiny expertů, které citovala zahraniční média, umí představit, že roli mohl hrát i blesk. „Nebyl žádný důvod, proč by měl být považován za nebezpečný. Prováděli jsme množství kontrol a žádná neukazovala, že by hrozilo něco takového. Údržbové práce probíhaly prakticky neustále,“ prohlásil Stefano Marigliani z firmy Autostrade, která most provozovala.

Nový most svatého Jiří

Krátce po katastrofě se architekt Renzo Piano nabídl, že městu věnuje projekt nového mostu. Piano je spoluautorem Centre Pompidou v Paříži, navrhl také londýnský mrakodrap Shard čili Střep, nejvyšší stavbu Velké Británie či most Ushibuku, který spojuje tři japonské ostrovy. Stavba pokračovala rychle a dokončena byla za dva roky od tragédie, což byl „rekordní čas, alespoň pro Itálii,“ jak psal s lehkou ironií server Arch Daily. Most svatého Jiří stojí nad Janovem už tři roky. Je dlouhý 1067 metrů a vede ve výšce čtyřiceti metrů nad řekou Polcevera, železnicí, obytnou čtvrtí a několika továrnami. Podpírá ho osmnáct betonových pilířů. Navrhl jej janovský rodák, architekt Renzo Piano a to tak, aby „vydržel tisíc let.“ Je vybudovaný z oceli a betonu, jehož se spotřebovalo 67 tisíc kubických metrů. Složení betonu vyvinuli v i.labu, což je výzkumné a inovační centrum skupiny Heidelberg Materials v Bergamu - proběhlo šest tisíc testů. Najdeme zde řadu menších a větších inovací. Z ocelové části mostovky vystupuje řada útvarů, zvaných „ploutve“. Dodávají mostu poněkud zoomorfní vzezření, zároveň nesou solární panely, které dodávají elektřinu pro osvětlení mostu. Po okraji mostu se pohybují roboti, kteří monitorují jeho stav a čistí fotovoltaiku. Nový most je prostě elegantní struktura, která spojila rozdělené město. Je to ale také svého druhu památník.

Mosty z předpjatého betonu, jako byl ten v Janově, u nás nejsou," říká expert. Upozorňuje ale, že ne vždy se dodržují normy a předpisy. "Kdyby při stavbě a dalších kontrolách bylo všechno bez problému, nic by spadnout nemělo," říká Vašek a připomíná pád lávky v pražské Tróji. Italský inženýr Riccardo Morandi, který spáchal na Štědrý den roku 1989 sebevraždu, navrhl podobné mosty ještě dva. Most Generála Rafaela Urdaneta ve venezuelském Maracaibu je o pět let starší než ten janovský a bezmála osmkrát delší. Morandi kromě janovské stavby projektoval také například most Ponte Amerigo Vespucci ve Florencii nebo Most Vadí el Kuf v Libyi.

Čtěte také: Tipy pro dřevěné vláčkodráhy

Čtěte také: Jak postavit visutý most pro kočku

tags: #janov #most #beton #vypocet

Oblíbené příspěvky:

• Dřevěné vláčky Chuggington a kompatibilita
• Jak správně aplikovat polyuretanovou barvu nástřikem
• Vývoj trhu s venkovními palubkami
• Jak vybrat dlažbu pod altán
• Architekt Josef Tesař: Profil