Lepená vinylová podlaha na broušený anhydrit: Komplexní průvodce pokládkou

Lepená vinylová podlaha je odolná, snadno se udržuje a dlouho vydrží. Aby si vinylová podlaha zachovala všechny své vlastnosti, je nesmírně důležité správně ji položit. Samotná instalace je už třešnička na dortu, důležité jsou i samotné přípravy. Pro pokládku vinylové podlahy je ideální podklad, který je hladký, rovný, suchý, čistý a rozměrově stabilní.

Příprava anhydritového podkladu

Při anhydritovém podkladu musí být horní vrstva přebroušena od vrchního šlemu (syntru). Syntr je jemná vrstva, která brání správné přilnavosti lepidel, penetrací a nivelačních stěrek. Broušením se odstraňuje tato povrchová vrstva. Nepodceňujte broušení anhydritové podlahy. To co vidíte na anhydritové podlaze, krásné hladké, sádrové, to musí pryč. Bruska na podlahy Festool RG 150 má přesně tolik nástrojů k použití, aby zvládla téměř všechny nešvary na podlaze. Broušení s bruskou Protool RGP 130 je velmi snadné, bezpečné a bezprašné.

Vlhkost anhydritového podkladu

Vlhkost nesmí překročit 0,5 % CM (0,4 % CM při aplikaci na podlahové topení). Vlhkost měřte na více místech podlahy. Anhydrit je suchý až ve chvíli, kdy to potvrdí CM měření (karbidová metoda). Nelze se řídit pouze časem od vylití, barvou potěru ani orientačním měřením. Zodpovědnost nese podlahář, který podlahu pokládá a poskytuje záruku na dílo. Proto také rozhoduje o tom, zda je nutné brousit, nivelovat nebo čekat na další vysychání potěru.

Měření zbytkové vlhkosti by mělo být prováděno až těsně před samotnou pokládkou, a to zvláště v letních měsících, kdy bývá vysoká relativní vzdušná vlhkost přirozenou součástí klimatu (např. v období bouřek). Nebývá výjimkou, že podklad, u kterého měření zbytkové vlhkosti ukázalo přípustné hodnoty, při opakovaném měření provedeném po jednom týdnu vykazuje hodnoty nepřípustné. Za tento stav může jedna z vlastností anhydritových potěrů - jejich savost, schopnost nabrat opětovně vlhkost vlivem klimatických podmínek. Tato vlastnost patří mezi hlavní důvody neoblíbenosti anhydritových podkladů u podlahářské veřejnosti.

Nejvyšší povolená vlhkost anhydritového potěru:

Čtěte také: Výběr podlahy: Dřevo nebo Vinyl?

Podklad Bez podlahového topení S podlahovým topením
Anhydrit 0,5 % CM 0,4 % CM

Penetrace a nivelační stěrka

Po přebroušení horní vrstvy anhydritu naneste odpovídající penetraci a sádrovou nivelační stěrku. U měkčených podlah, jako je PVC, vinyl, kaučuk nebo korek, je nivelace velmi často nutná. Lepidlo, pro správné plnění své funkce, potřebuje stejně savý podklad v celé ploše pokládky. Této vlastnosti lze dosáhnout pouze užitím samonivelační stěrky v dostatečné tloušťce. Přilepení vinylových dílců na samotný anhydrit tak nese rizika prokreslení nedokonalostí podkladu do krytiny, sníženou soudržnost dílců s podkladem a vznik měkkých míst na krytině.

Pevnost v tahu

U vinylových dílců určených k celoplošnému lepení je nezbytnou součástí kontroly kvality podkladu i kontrola jeho pevnosti v tahu. Ta se provádí odtrhovou zkouškou. Základní požadavek na pevnost v tahu potěrů před pokládkou vinylových dílců činí 0,8MPa v bytové oblasti a dokonce 1MPa v kancelářských prostorech. Nesplňuje-li podklad tyto hodnoty, není přípustné na něj vinylové dílce lepit.

Aklimatizace a kontrola vinylu

Před samotnou pokládkou přesuňte vinylovou podlahu do místnosti, kam ji budete instalovat. Nechte ji tam aklimatizovat minimálně 24 hodin. Teplota by se v tomto prostoru měla pohybovat v rozmezí 18-26 °C a vzduch by měl mít relativní vlhkost 50 ± 10 %. Kromě aklimatizace podlahy je důležitá také teplota v místnosti. Teplota před pokládkou, během pokládky a po ní musí být konstantní (obvykle 24-72 hodin). Minimální teplota podkladu při pokládce je 15 °C, ideální je 18 °C. Velká okna raději zastiňte, aby se do nich sluníčko neopřelo, zbytečně nezvyšovalo teplotu v místnosti, a tím i teplotu instalovaného vinylu.

Před instalací zkontrolujte zboží namátkovým otevřením jednoho kartonu. Ověřte, zda souhlasí barva, vzor, jestli je množství správné a na krabicích není žádné viditelné poškození. Před pokládkou doporučujeme dílce z různých krabic promíchat mezi sebou, minimalizují se tak případné odstínové rozdíly.

Výběr lepidla a pokládka

Výběr lepidla je pro úspěšnou instalaci lepeného vinylu zásadní. Pro lepení vinylových dílců proto používejte výrobci atestovaná disperzní lepidla s vysokou počáteční lepivostí. V místnostech s vyhřívanými potěry a výkyvy teplot doporučujeme používat lepidla s vysokou počáteční lepivostí a s vlákny.

Čtěte také: Objevte české vinylové poklady

Začněte od středu. Před pokládkou naměřte délku a šířku místnosti, určete její střed a osu. Stěny mohou být křivé a pokud byste začali od stěny, budete kopírovat její nerovnosti a čtvrtou řadu už nesložíte. Z toho důvodu začnete ve středu místnosti. První řadu vinylových dílců položíte na středovou osu. Dále pokračujte přidáváním řad dílců po obou stranách osové čáry. Při pokládání poslední řady je obvykle nutné dílce přiříznout.

Ihned po položení materiál zaválcujte pomocí 50kilogramového článkového válce. Tento krok totiž zaručí perfektní kontakt dílců s podkladem. Válcování nepodceňujte, pokud se neprovede správně, může dojít k tvorbě propadlin a výškových rozdílů mezi jednotlivými lamelami. Před válcováním nezapomeňte z plochy odstranit veškeré nečistoty.

Dilatační spára a podlahové topení

Počítejte s dilatační spárou. Dejte jí prostor minimálně 3 mm po obvodu místnosti a kolem konstrukčních prvků. Následně se pak vše schová pod soklovou lištu. Pokud instalujete podlahu na podlahové topení, tak jedině až po řádné topné zkoušce. Opravdu postupný náběh podlahového topení dodržte (doporučujeme 30 dnů před samotnou pokládkou), jenom tak dosáhne podklad vyhovujících vlhkostních poměrů a stability.

Alternativy k lepení na anhydrit

Pokud se setkáte s anhydritem, který není ideální pro lepení, existují i jiné možnosti. Nejsnadnějším řešením je volba vinylové podlahy s tvrdým nosičem (obvykle HDF). Tyto krytiny mají vlastnosti, co se podkladu týče, podobné laminátovým krytinám. Nehrozí tak u nich prokreslení drobných vad podkladu do povrchu krytiny a současně odpadají možná rizika spojená s celoplošným lepením. Je-li jejich konstrukční výška překážkou realizace (nebo např. jejich náchylnost na poškození vlhkostí), možností je i pokládka celovinylových podlah určených pro plovoucí pokládku. Ty se zpravidla pokládají na podložky k tomuto účelu určené, které dokáží drobné vady v podkladu (ale opravdu jen drobné vady, tyto podložky rozhodně neplní funkci samonivelační stěrky) překlenout.

Třetí, a pravděpodobně nejméně známou variantou, je užití vinylových dílců určených pro celoplošné přilepení v kombinaci se speciální (lepící) podložkou, k tomu určenou. Tyto podložky opět pomáhají překonat drobné nedostatky povrchu a navíc přináší výhody lepené krytiny bez nutnosti renovace podkladu při případné výměně podlahové krytiny. Položka je roztažena přímo na podklad, při pokládce dílců je z ní odstraněna krycí folie a na podložku jsou instalovány dílce bez přidávání dalšího lepidla, následně je plocha zaválcována. Užití této varianty není možné vždy - základním předpokladem je souhlas výrobce krytiny.

Čtěte také: Ultrazvukové čištění vinylů: vše, co potřebujete vědět

tags: #jak #lepit #vinyl #na #broušený #anhydrit

Oblíbené příspěvky: