Jehlanová střecha a typologie střešních konstrukcí

Střechou rozumíme stavební konstrukci završující objekt po stránce architektonické, konstrukční i stavební. Hlavní účelem je přitom ochrana stavby před nepříznivými klimatickými vlivy. Podle sklonu, tvaru, půdorysu, konstrukce a krytiny rozlišujeme níže uvedené typy střech doplněné stručnou charakteristikou.

Typy střech

• Plochá střecha: Střecha o sklonu střešních rovin 0 až 5°. Jedná se o střešní úpravu stropu nad nejvyšším podlažím, s minimálním sklonem nezbytným pro odvod dešťové vody. Vyskytuje se u novostaveb a sídlištních objektů. V tradičním stavitelství byla zastoupena jen u primitivních přístřešků pokrytých slámou, rákosem nebo větvemi.
• Sklonitá střecha: Střecha o sklonu střešních rovin do 45°.
• Sedlová střecha: Tvoří ji dvě šikmé roviny, které se protínají ve hřebenu střechy a vycházejí z okapů (zpravidla delších stran půdorysného obdélníku). Na kratších stranách je uzavřena štíty. Je příznačná hlavně pro kolonizační horské kraje a jako mladší prvek se vyskytuje také v oblastech zděné architektury.
  • Nízká sedlová střecha: Střecha velmi nízkého sklonu (Volary a okolí). Její výška je rovná zhruba jedné pětině rozponu. Je typická pro lidovou architekturu ve středomořské oblasti a k nám zasahuje okrajově na Šumavu (Dobrá, Volary) ve formě alpského domového typu.
  • Střecha sedlového tvaru o sklonu 45°: Má sklon obou rovin 45°; má tedy vrcholový úhel u hřebene 90° a její výška je polovinu rozponu (v : l = 1 : 2). V naší lidové architektuře je sklon 45° nejčastější.
  • Pronik dvou sedlových střech o stejné výšce hřebenu: Vyskytuje se například u hanáckého domu s žudrem.
  • Pronik dvou sedlových střech o nestejné výšce: Vyskytuje se například u hanáckého domu s žudrem a opavského domu s „počinkou“.
• Pultová střecha: Je tvořena jednou nakloněnou rovinou; má pouze jeden okap. Hřeben je podpírán stěnou. Vyskytuje se na menších hospodářských stavbách (chlívky, kolny, kurníky, včelíny, udírny), na nouzových obydlích a různých přístavcích.
• Valbová střecha: Má okapy na všech čtyřech stranách a je tvořena zpravidla čtyřmi plochami, které se protínají ve čtyřech nárožích a vodorovném hřebenu. Vyskytuje se u lidových staveb ve starých sídelních rovinných oblastech ve východní části naší republiky (zejména jižní Morava) a na Slovensku. Na našem území představuje starobylou formu, která byla kdysi patrně spjata s konstrukcemi krovu s hřebenovou vaznicí a slaměnou krytinou. Od konce 19. století dochází k všeobecnému ústupu valbových střech. Tento proces ovlivnilo používání tvrdých stavebních materiálů a krytin (a s nimi spojených technicky dokonalých systémů krovu). V Čechách jsou starší valbové střechy s doškovou krytinou doloženy na některých stavbách patrových sýpek. Na Moravě jsou starší valbové střechy doloženy na vinohradnických stavbách (vinné búdy) nebo u starší vrstvy okapově orientované zástavby vyznačující se nesouvislým řazením. V odstupech mezi stavbami jsou situovány ještě nezakryté vjezdy a použití valbových střech je zpravidla příznačné, byť spalná došková krytiny byla již nahrazena některou z nespalných druhů krytin. Mladší valbové střechy kryté již od počátku nespalnou krytinou se vyskytují především u patrových staveb nezemědělského charakteru, jaké představují farní úřady nebo školy.
• Polovalbová střecha: Přechodná forma mezi střechou valbovou a sedlovou. Od valbové střechy se liší tím, že u ní vzniká pološtít. Vyskytuje se v jihozápadních Čechách, na Svitavsku, ve střední a na jihovýchodní Moravě a jinde.
• Mansardová střecha: Podlomená střecha, jejíž každá plocha je tvořena dvěma rovinami v nestejném sklonu (název podle francouzského architekta Mansarta) [1]. Na vesnických staveních se vyskytovala zřídka, většinou jen u panských a farních budov. V prostředí maloměsta jsou mansardové střechy doloženy rovněž na stavbách škol. Zdaleka nejčastější je u rozměrných barokních paláců, jejichž hloubka by v případě sedlové nebo valbové střechy vyžadovala dlouhé krokve [2]. Místnost vestavěná do mansardové střechy se nazývá půdní světnice.
• Stupňovitá střecha: Střecha krytá doškem vázaným zastřiženými konci dolů, čímž se dosahuje charakteristické stupňovitosti. Vyskytuje se hlavně na východním Slovensku. U nás v oblasti výskytu doškové krytiny (jižní Morava) jsou stupňovitá jen nároží těchto valbových střech.
• Víceboká (mnohoboká) střecha: Vyskytovala se u polygonálních stodol.
• Kuželová střecha: Střecha ve tvaru kužele, majícího kruhovou základnu. Vyskytuje se například u větrných mlýnů holandského typu.
• Jehlanová střecha: Střešní konstrukce ve tvaru jehlanu. Vyskytuje se u menších hospodářských staveb (oboroh aj.), na věžích a zvonicích.
• Cibulová střecha: Ve vesnickém prostředí se vyskytují cibulové střechy ve formě jednoduchých nebo dvojitých (spodní větší a horní menší) cibulových bání na zděných zvonicových věžích kostelů a věžiček kaplí, případně na zámeckých budovách (ponejvíce symetricky umístěné na hlavní ose stavby). Název střechy je odvozen od jejího cibulového tvaru, vyznačujícího se v příčném řezu výrazně kruhově nebo elipticky vypuklou částí přecházející plynule v horní vydutou část následovanou více či méně vysokým a subtilním kuželem nebo jehlancem završeným kulovou nebo mnohobokou makovicí s jednoduchým či dvojitým křížem. Cibule zpravidla vyrůstá z dolní a nespojitě navazující kónicky vyduté části, přičemž střídání vydutých a vypuklých ploch hraje určující roli v celkovém tvaroslovně barokním architektonickém výrazu. Vnitřní konstrukce cibulové střechy je sbíjená z prken a trámků s dřevěným bidlem ve vrcholu. Nad nebo pod cibulovou bání je zpravidla umístěna lucerna se zvonovými otvory, často tvořená v horní části vyřezávanými prkny. Lucerny situované nad cibulovými báněmi jsou podstatně menšího rozměru než lucerny tvořící základnu cibulového zastřešení. Zvonové otvory slouží snadnému šíření zvuku od pohybujícího se zvonu a jsou za tímto účelem ponechány zcela volné nebo opatřeny pouze dřevěnými žaluziemi. U věží se dvěmi cibulovými báněmi je lucerna zpravidla umístěna uprostřed věžového zastřešení. Zvonicová věžička nad kostelem je ukončena cibulovou střechou krytou plechem a završenou makovicí s křížem.

Geometrické tvary a výpočty

Jehlan

Jehlan (pyramida) je jednoduché těleso, omezené částmi rovin, z nichž jedna bývá troj-, čtyř- nebo mnohoúhelník a nazývá se základnou, ostatní jsou trojúhelníky se společným vrcholem a jmenují se boční stěny. Vzdálenost vrcholu od základny nazýváme výškou jehlanu. Podle tvaru základen rozlišujeme jehlan troj-, čtyř-, pěti-, šesti-, osmiboký atd.

Jehlan, v němž kolmice spuštěná z vrcholu na základnu prochází středem základny se nazývá kolmý neboli přímý, jinak se nazývá šikmý. Kolmý jehlan se základnou pravidelného mnohoúhelníku a jehož všechny stěny o tvaru rovnoramenného nebo rovnostranného trojúhelníku jsou shodné se nazývá PRAVIDELNÝ.

Plochu pláště pravidelného jehlanu, která představuje vlastně polovinu pláště pravidelného hranolu, vypočítáme tak, že násobíme délku obvodu základny povrchovou výškou jehlanu a dělíme dvěma. Plocha pláště nepravidelného jehlanu se rovná součtu všech ploch trojúhelníkových bočních stěn.

Komolý jehlan

Komolý jehlan je částí jehlanu mezi základnou a rovnoběžně k ní vedeným řezem, takže má dvě základny tvaru troj-, čtyř- nebo mnohoúhelníku o různé velikosti. Plochu pláště pravidelného komolého jehlanu, který se skládá ze stejných rovnoramenných lichoběžníků vypočítáme tak, že vynásobíme plochu jednoho lichoběžníku počtem bočních stěn.

Čtěte také: Využití dřevěného jehlanu pro děti

Základnou takového jehlanu bývá obyčejně čtverec nebo pravidelný mnohoúhelník, takže máme jehlan čtyř-, pěti-, šesti-, osmiboký (věž tvaru cibulovitého). Všechny boční stěny jsou stejné, takže k výpočtu plochy pláště stačí, když vypočítáme plochu jedné stěny jehlanu. K usnadnění výpočtu si plochu stěny rozdělíme pomocnými přímkami, které jsou rovnoběžné se základnou na menší plochy o tvaru rovnoramenných lichoběžníků. Poslední plocha u vrcholu se podobá tvarem přibližně rovnoramennému trojúhelníku. Vypočítáním všech ploch lichoběžníkových a ploch trojúhelníku a jejich součtem získáme plochu jedné boční stěny. Výsledek násobíme počtem všech bočních stěn a získáme tak plochu pláště.

Hranol

Hranol (neboli prizma) je těleso omezené částmi rovin, z nichž dvě jsou shodné, rovnoběžné a jmenují se základny. Ostatní jsou rovnoběžníky a nazývají se bočními stěnami nebo také boky hranolu. Kolmou vzdálenost základen nazýváme výškou. Podle tvaru základen rozeznáváme hranol troj-, čtyř-, pěti-, šesti-, osmiboký atd., dále hranol kolmý, jehož hrany leží kolmo k základnám, a hranol šikmý, s hranami nebo stěnami šikmo k základnám. Má-li kolmý hranol pravidelné základny, nazývá se hranolem pravidelným, jiný je nepravidelný.

Plochu pláště pravidelného hranolu, kvádru o základnách čtvercových, a krychle zjistíme tak, že násobíme délku obvodu základny hranolu. Jiný způsob je, že si vypočteme plochu jedné boční stěny a výsledek násobíme počtem bočních stěn. Plocha pláště nepravidelného hranolu se rovná součtu všech ploch bočních stěn.

Přístřešky

Přístřešky jsou konstrukce omezující prostor shora, popř. zčásti ze stran, avšak neuzavírající jej zcela. Přístřešky se uplatnily zejména pro hospodářské využití, případně jako ochrana v oblastech s drsnějšími klimatickými podmínkami.

Tabulka typů střech a jejich charakteristik

Autoři hesel z publikace Lidová architektura: V. Frolec, J. Vařeka.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

[1] François Mansart. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001-, [cit. 2024-1-2].

[2] Mansarda. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001-, [cit. 2024-1-2].

Čtěte také: OSB desky: Ideální pro vaši střechu?

tags: #jehlan #strecha #wikipedie

Oblíbené příspěvky:

• Vše o svařovacích kabelech 50mm2 s PVC a gumovou izolací
• Přečtěte si článek o tekuté gumě
• Přečtěte si více o výhodách suché montované fasády
• Průvodce omyvatelnými nátěry pro omítky
• Vše o izolaci PVC potrubí