Jídlo za dobrou cenu od bezdomovců a kriminalníků: Střecha a projekt Místní místním

Je brzké odpoledne a ve veganské restauraci Střecha, sídlící v centru Prahy, hned vedle legendární pivnice U Fleků, už sedí nad obědem posledních pár opozdilců. Většinu jídel už strávníkům vydali, a to včetně jedné desítky porcí, kterou každý den servírují zadarmo lidem bez domova. „Náš podnik funguje už přes pět let, z toho poslední rok tady v centru. Předtím jsme měli malé bistro na Žižkově,“ vypráví spoluzakladatel Střechy Filip Hausknecht.

Střecha: Sociální družstvo s posláním

Restaurace Střecha pokračuje v tradici původního žižkovského bistra: dává práci lidem ve složité životní situaci. Do centra Prahy se přestěhovala kvůli větším prostorám, kam by se mělo vejít dvakrát více hostů než do původní žižkovské provozovny, a kvůli možnosti zaměstnat až dvakrát více personálu. Stovku zákazníků tu bude na více než 400 metrech čtverečních obsluhovat 15 lidí. Jelikož restaurace podniká jako sociální družstvo, které mimo jiné zaměstnává bezdomovce nebo lidi po skončení výkonu trestu, s nápadem podávat lidem v nouzi teplé jídlo zadarmo přišli už před několika lety. Celkem za tu dobu rozdali na osm tisíc obědů.

Družstvo založila pětice lidí, kteří pracovali v oboru gastronomie či se podíleli na dobročinných projektech. Vadilo jim, že lidé po propuštění z vězení a osoby bez domova jen obtížně hledají práci. Bez příjmu a střechy nad hlavou se ale ode dna odrazit nedokážou.

„Lidé po opuštění vězení často končí na ulici či se vracejí ke kriminální činnosti. Lidí bez domova je tu až 200 tisíc a bez stabilního bydlení si mohou práci najít jen velmi těžko. Chceme jim nabídnout důstojnou mzdu, za kterou si budou moci bydlení zajistit,“ popisuje základní principy fungování bistra jeden z pětice zakladatelů Filip Hausknecht.

Střecha funguje jako sociální podnik, což znamená, že hodlá dodržovat určité zásady. Například dvě třetiny zisku se investují zpět do chodu bistra, k výrobě pokrmů se budou využívat hlavně místní suroviny, samozřejmostí je ekologický provoz. Zpočátku bistro Střecha počítá se čtyřmi úvazky. Všichni pracovníci by měli vydělávat stejně, dostávat by měli 22 tisíc korun hrubého. Zaměstnanci se budou moci na chodu podniku podílet, postupně budou přebírat i řízení provozu. Po roce či dvou pak budou případně moci vstoupit do družstva.

Čtěte také: Údržba dřevěných misek

„Vybrali jsme si družstevní typ vlastnictví, jelikož ho považujeme jak za efektivnější, tak i spravedlivější. O chodu podniku rozhodujeme kolektivně, každý má jeden rovný hlas. Manažerskou práci i zodpovědnost si rozdělujeme mezi sebe, a tak pracujeme rychleji bez většího stresu,“ řekla členka družstva Stacy Molozina.

Veganská kuchyně na Střeše

V jídelním lístku ale nechybí ani „tradiční česká kuchyně“. Návštěvníci si mohou dát třeba svíčkovou či výpečky, ale ze sóji. Bistro s kavárnou v Milíčově ulici na pražském Žižkově má otevřeno od pondělí do soboty vždy od 10 do 22 hodin. Polední menu se podává od poledne do třetí hodiny odpolední. Provozovatelé chtějí složením jídelníčku ukázat, že veganské jídlo není jen „salát pro hipstery“, ale představuje i sytou a vydatnou stravu za dostupnou cenu. K pití je možné dát si domácí limonády, mošty, kávu i pivo.

Pětice zakladatelů sociálního bistra shromáždila peníze na otevření podniku ve sbírce na internetu. Původně chtěli získat čtvrt milionu korun, nakonec jim přes šest stovek dárců poslalo téměř 300 tisíc korun. Jako inspirace pro žižkovské bistro Střecha posloužila smíchovská Jídelna Kuchařek bez domova, kterou už loni na jaře otevřela organizace Jako doma. V podniku původně našly zaměstnání čtyři ženy v tísni, další pracovaly jako brigádnice.

Projekt Místní místním a „zavěšené pohoštění“

„Protože neziskovka Místní místním dělá v podstatě totéž, jen s dalšími službami, když nás oslovili, rozhodli jsme se zapojit také do jejich projektu,“ pokračuje Filip Hausknecht, který se kromě práce restauratéra angažuje i v politice. Kromě obědů si tak dnes člověk bez domova, který zabloudí ke Karlovu náměstí, může ve Střeše třeba dobít mobilní telefon, zajít na toaletu nebo se občerstvit sklenicí vody. Na nabídku veganských obědů zdarma podle něj bezdomovci slyší a zájem by vcelku pochopitelně byl větší, než kolik si restaurace z příspěvků ostatních hostů či vlastních zdrojů může dovolit. „Nenašli jsme jiný spravedlivý způsob, jak ze zájemců vybrat, a tak to funguje na principu ‚kdo dřív přijde, ten dřív mele‘. Lidé tu tak někdy čekají už od devíti ráno,“ usmívá se Filip Hausknecht.

Za projektem Místní místním stojí Ester Pacltová a Jakub Dutka ze stejnojmenné neziskové organizace. Podle svých slov se inspirovali podobnou iniciativou v Paříži. Ta vznikla už v roce 2015, nazývala se Le Carillon a spočívala prakticky v tomtéž: oslovovala restaurace, kavárny a další veřejné podniky a dala dohromady síť těch, které byly ochotné se do pomoci lidem bez domova nebo v jiné „nouzové“ situaci zapojit. Z Paříže se projekt postupně šířil do dalších francouzských měst; podle webových stránek je jich nyní čtrnáct, a zapojených podniků dokonce kolem tisícovky.

Čtěte také: Ochrana konstrukcí asfaltem

Pražská obdoba začala vznikat v roce 2018. Oba zakladatelé v pilotním projektu spojili první čtyři pražské kavárny a restaurace. V následujících měsících přibývali další zájemci o bohulibý projekt, hlásili se také další partneři - třeba centrum Naděje. Aby se ujistili, že bude zájem nejen ze strany solidárních podnikatelů, ale také samotných bezdomovců, udělali si mezi nimi průzkum. Každý osmý ze zhruba stovky oslovených potvrdil, že by se taková pomoc hodila a že by ji využíval. „Dozvěděli jsme se také, že šedesát procent lidí zná určité kavárny a obchůdky, které jim nabízejí služby zdarma již nyní, samozřejmě neoficiálně. Rozhodli jsme se tato i další podobná místa oslovit, poznat je a podpořit v rámci organizované solidární sítě,“ vypráví Ester Pacltová. Po roce a půl si byli ona i Jakub Dutka dostatečně jistí, že projekt obstojí, a tak založili neziskovou organizaci Místní místním.

Jak koncept funguje?

Kavárny, restaurace a další podniky do něj zapojené si mohou samy vybrat, jaké služby chtějí bezdomovcům poskytovat. Mezi ty základní, nejčastější patří možnost zajít si v podniku na záchod, natočit si sklenici vody nebo dobít mobilní telefon. Jinde zase na požádání ohřejí vodu na zalití vlastního sáčku čaje, případně umožní ohřát si v mikrovlnce vlastní jídlo. Nejzajímavější je ale koncept takzvaného zavěšeného pohoštění. Princip je jednoduchý: když má některý z „běžných“ hostů zájem, může kromě své útraty předplatit méně šťastným lidem kávu, sendvič nebo zákusek. Když později přijde člověk bez domova či v jiné nelehké životní situaci, dostane toto občerstvení zadarmo.

Někde se vouchery nebo kupony netisknou a zůstávají ve virtuální podobě, jinde, jako třeba ve vinohradském podniku Dobrá trafika, ale námi zaplacené lístky opravdu kolíčkem zavěsí na provázek natažený nad barovým pultem. „Když zájemce přijde, prakticky už od vchodu vidí, jestli má dnes štěstí a někdo mu kávu předplatil,“ říká spolumajitelka Dobré trafiky Lenka Strejčková. Hlavním problémem podle ní je, že ne vždycky má host z řad lidí bez domova štěstí a najde nad barem zavěšený voucher na občerstvení. „Kávu nebo toasty předplácí málo lidí. Ano, měla jsem tu případ, kdy přišla paní, že se o nás a projektu Místní místním dočetla a ráda by ,zavěsila‘ kafe. Ale to byla spíš výjimka, takže jsem ráda, že tuto možnost zpropagujete,“ vysvětluje. Nabízet občerstvení lidem v nouzi si tak může Dobrá trafika dovolit díky občasným příspěvkům od neziskovky Místní místním. „Letos nám takto věnovali sedm tisíc, což hodně pomohlo,“ konstatuje Lenka Strejčková.

Koncept „zavěšeného kafe“ má ještě delší historii než organizace Místní místním i její předloha ve Francii. Traduje se, že se poprvé objevil už v době po druhé světové válce v italské Neapoli. Tamní lidé tímto způsobem vyjadřovali vděk a solidaritu s válečnými veterány, často právě lidmi bez domova, kteří trpěli nouzí a sami by na kávu neměli. Z Itálie se pak nápad rozšířil dál do poválečné Evropy. Po návratu lepších časů podle dostupných zdrojů koncept zavěšené kávy postupně z velké části vymizel. Populárním se stává opět v posledním desetiletí či dvou.

Zavěsit oběd znamená předplatit obědové menu pro někoho, kdo by si ho normálně nemohl dovolit. Tyto obědy denně vydáváme lidem, kteří se ocitli v tíživé životní situaci, především se jedná o lidi bez domova. Díky vám tak mají možnost sníst si oběd u nás v restauraci jako ostatní zákazníci, důstojně a bez stigmatizace. Každý všední den společně s vámi takto rozdáme až 10 zavěšených obědů. Za posledních téměř 8 let jsme jich vydali už víc než 13 000! Rádi bychom v tom pokračovali a počet denně rozdaných porcí postupně navyšovali.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

Jeden zavěšený oběd stojí 175 Kč (cena zahrnuje operační poplatek). Za tuto částku můžete někomu v nouzi koupit plnohodnotné jídlo, složené z polévky a hlavního chodu.

Kromě Střechy se k restauracím, které pomáhají lidem bez střechy nad hlavou, přidalo také bistro Salt'n'Pepa Kitchen. „Nejsme tu od toho, abychom soudili, ale abychom krmili,“ říkají majitelé. V lednu zveřejnili fotografii dvou mužů - Martina a Franty. „Tohle je Martin a Franta, jsou bezdomovci. Každou neděli měníme menu a vždy nám něco zůstane, tak jsme se rozhodli dopřát důstojnou večeři i jim. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo je na tom špatně, vemte ho v neděli v 18:00 k nám. Dělali jsme to od samého začátku fungování naší restaurace. Od první akce jsme housky, které jsme neprodali, nosili do Armády spásy a příležitostně je rozdávali v Letenském parku. Od doby, kdy měníme týdenní menu, to pro nás bylo jasné. Namísto vyhazování prostě pomoct potřebným. Rádi bychom lidi bez domova i zaměstnávali. Byla by to práce víceméně fyzická - stavění stánků, pomáhání s nákupy, nošení věcí.“

Pražské podniky zapojené do projektu

Podniků zapojených do projektu Místní místním funguje nyní v Praze necelá dvacítka. Najdete je po celé metropoli - jak na prestižních adresách na Vinohradech, tak v bývalých dělnických Holešovicích. Ale také v Dejvicích, na Smíchově nebo na Žižkově. Zkušenosti restaurací a kaváren podílejících se na projektu i služby, které poskytují, se často liší právě podle čtvrti. Třeba na Vinohradech v podniku Dobrá trafika kombinují prodejnu tisku a cigaret s kavárnou a spolumajitelka podniku Lenka Strejčková říká, že zavěšenou kávu s toastem si mohou bezdomovci samozřejmě dát taky, podmínkou je ale konzumace venku. Chce tak prý předejít situacím, kdy by musela z útulného prostředí malé kavárny někoho vykázat. „Přišlo by mi neetické rozlišovat tyto hosty. Říct někomu, ty vypadáš slušně, můžeš dovnitř, ale ty jsi špinavý a páchneš, tak zůstaneš venku. Proto ta podmínka, že podáváme kávu nebo jídlo jen s sebou,“ vysvětluje Lenka Strejčková.

Kolem pěti až šesti hostů denně vítají rovněž v Prostoru39 na Žižkově, kde kromě kavárny mají i prostory pro výstavy a další podobné akce. Naopak o pár ulic výše směrem k Vinohradům, v podniku Pracovna, na bezdomovce prakticky nenarazili, i když s organizací Místní místním také spolupracují. „Občas si sem někdo přijde odskočit nebo dobít telefon, ale neřekl bych, že to jsou bezdomovci. Nejspíš to bude tím, že sídlíme v lokalitě, kde se lidé bez domova obvykle moc nepohybují,“ říká šéf Pracovny Pavel Železný. Sečteno a podtrženo, necelá dvacítka pražských podniků vstřícných k lidem v nouzi denně obslouží maximálně několik desítek bezdomovců. Z celkového počtu dvaceti tisíc je to spíš zlomek.

Proč bezdomovci nevyužívají nabízené služby?

Před budovou centra Naděje pod mostem nedaleko pražského hlavního nádraží postává ráno několik skupinek bezdomovců. Někteří z nich o možnosti zajít si zadarmo na kávu nebo sendvič i do kaváren či restaurací vůbec nevědí, přestože plakátek se seznamem vstřícných podniků visí i přímo ve vitríně před vchodem do Naděje. Pak se ale několik z nich přece jen chytá. „No jasně, znám to. Chodil jsem asi tři měsíce skoro každý den na obědy do bistra Střecha,“ přikyvuje zarostlý třicátník s čepicí na hlavě, pod jejímž kšiltem je na čele vidět tetování. Během hovoru ukusuje z krajíce chleba, který dostal v Naději, a pořád po očku sleduje dveře denního centra.

„Není mi to příjemné,“ vysvětluje ani ne třicetiletá Martina. Prý dřív sama pracovala jako servírka, pak shodou nepříznivých okolností přišla o práci i domov a od jisté doby se kavárnám a hospodám vyhýbá úplně. „Nechci se nechat ponižovat. Kdysi se mi stalo, že jsem venku strašně zmokla, tak jsem se šla do jedné restaurace zeptat, jestli se u nich můžu na záchodě převléct. Vyhodili mě,“ pokyvuje hlavou a dodává, že to nebyla jediná taková nepříjemná zkušenost. Mladík, který se představuje jako Honza, ochotně vysvětluje, že projekt spojující „homeless friendly“ podniky je výborný nápad, ale bohužel velká část bezdomovců jej z různých důvodů nevyužívá. Někteří kvůli tomu, že vypadají až moc nevábně, takže ani v přátelských podnicích nejsou úplně žádaní. „Často taky říkají, že je jim nepříjemné sedět v podniku mezi běžnými lidmi. Stydí se, protože na ně ostatní třeba koukají, komentují jejich přítomnost a tak,“ uzavírá Honza.

Filip Hausknecht dodává: „Restaurace je velká, takže kdyby s tím měl někdo problém, může si sednout jinam. Ale zatím jsme se s tím nesetkali. Navíc v centru Prahy lidé z kanceláří a obchodů většinou obědvají později, zatímco bezdomovci se najedí hned po otevření v jedenáct hodin dopoledne, takže se vlastně většinou vůbec nepotkají. Kromě toho, šest až sedm z desítky vyvolených jsou podle něj každodenní štamgasti, které už místní znají. Samozřejmě se najdou i problémoví lidé, tak jako v běžné populaci. Měli jsme tu třeba paní, která sem docházela asi dva měsíce a vysloveně vyhledávala problémy, byla nepříjemná i na personál. Tak jsme jí řekli, aby už nechodila. Ale jinak potíže nejsou.“

Dopad a budoucnost

„Rádi bychom rozšiřovali své služby a v budoucnosti otevřeli pobočky nebo další podniky, kde bychom mohli vytvořit více pracovních pozic. Zároveň už proběhlo několik konzultací s dalšími kolektivy nebo firmami, které by chtěly změnit svoji strukturu na sociální družstvo a zaměstnávat lidi na pracovním trhu různě znevýhodněné. Chtěli bychom motivovat další organizace k tomu, aby se snažily pomáhat,“ pokračuje Hausknecht. Lidí, kteří na zavěšené obědy chodí, se ptali, co se jim ve Střeše nejvíc líbí. Všichni se shodli na tom, že kromě jídla k nim chodí hlavně kvůli atmosféře a možnosti posedět si v restauraci, kde se k nim zaměstnanci chovají s respektem a kde na jejich pohodlí záleží. „Jsme tu v první řadě lidmi. Když jste bez domova, tam venku se k vám tak lidi vždy nechovají,“ vysvětluje paní Katka. A o to přesně se ve Střeše snaží. Darovat lidem kromě porce jídla také pocit bezpečí a důstojnosti. Každý všední den společně s vámi takto rozdáme až 10 zavěšených obědů lidem, kteří to v životě neměli lehké. Rádi bychom v tom pokračovali a počet denně rozdaných porcí postupně navyšovali.

tags: #jidlo #za #dobrou #cenu #od #bezdomovcu

Oblíbené příspěvky:

• ideální řešení pro bezpečné povrchy
• Inspirujte se fasádami rodinných domů
• výhody rektifikované dlažby
• Klempířské práce: montáž žlabů
• Energeticky úsporné stavby s HELUZ FAMILY