Morfologie a uspořádání listů v botanice

Typický plochý lupenitý list (bifaciální) má rozšířenou čepel a zúžený řapík, kterým přisedá ke stonku. Někdy jsou na bázi řapíku párové výrůstky - palisty s postranními nebo úžlabními oušky, které někdy srůstají ve válcovitý útvar - botku (u rdesnovitých).

Žilnatina listů

Žilnatina listů je tvořena soustavou svazků cévních, ovlivňuje tvar čepele, dává jí pevnost a je důležitým kritériem pro rozlišování listů. Původnější je žilnatina vidličnatá (u některých kapradin a jinanu) - z báze listu vybíhá silnější žilka, která se několikrát vidličnatě větví a jednotlivé žilky nejsou propojeny. Nazýváme ji proto také žilnatinou otevřenou.

Krytosemenné rostliny mají žilnatinu uzavřenou, která výskytem spojů vytváří jemnou síťovitou strukturu. Dvouděložné rostliny mají nejčastěji žilnatinu zpeřenou (z hlavní žilky odbočují oboustranně žilky postranní, které se dále větví, např. buk, lípa) nebo dlanitou (z vrcholu řapíku vybíhá paprskovitě několik hlavních žilek, které se dále větví, např. kontryhel, javor).

Vzácněji se vyskytuje žilnatina znožená, kdy z báze čepele vybíhá jedna žilka, z níž vybíhají další žilky jen na vnější straně. Jednoděložné rostliny mají nejčastěji žilnatinu rovnoběžnou, která je tvořena stejně silnými žilkami probíhajícími rovnoběžně po celé délce čepele (např. trávy). Jestliže cévní svazky probíhají souběžně obloukem od báze k vrcholu čepele, kde se spojují, hovoříme o souběžné žilnatině.

Typy žilnatiny

Typ žilnatiny Charakteristika Příklady
Vidličnatá (otevřená) Silnější žilka se vidličnatě větví, žilky nejsou propojeny. Některé kapradiny, jinan
Zpeřená (uzavřená) Z hlavní žilky odbočují postranní žilky, které se dále větví. Buk, lípa (dvouděložné)
Dlanitá (uzavřená) Z vrcholu řapíku vybíhá paprskovitě několik hlavních žilek, které se dále větví. Kontryhel, javor (dvouděložné)
Znožená Z báze čepele vybíhá jedna žilka, z níž vybíhají další žilky jen na vnější straně.
Rovnoběžná Stejně silné žilky probíhají rovnoběžně po celé délce čepele. Trávy (jednoděložné)
Souběžná Cévní svazky probíhají souběžně obloukem od báze k vrcholu čepele, kde se spojují.

Dělení listových čepelí

Listové čepele jsou buď jednoduché nebo složené z lístků. Jednoduché listy dělíme na listy celistvé a členěné.

Čtěte také: Od Vyřezávaných Listů k Lídrovi: Příběh FK Dřevěné Lišty

Jednoduché listy

  • Listy celistvé: Mají nečleněnou čepel různých tvarů bez větších úkrojků a hlubších zářezů. Podle okrajů čepele označujeme celistvé listy jako celokrajné (např. jaterník), pilovité (např. bříza), zubaté (např. podběl), vroubkované (např. šalvěj) a laločnaté.
  • Členěné listy: Mají čepel dlanitě nebo zpeřeně členěnou. Podle hloubky zářezů členěných listů rozlišujeme laločné, klané, dílné a sečné listy.

Složené listy

Listy složené mají čepel rozdělenou na samostatné lístky a podle uspořádání jsou buď zpeřené nebo dlanitě složené.

Uspořádání listů na stonku (Fylotaxie)

Listy se zakládají na vzrostném vrcholu v určitém sledu a uspořádání. Nejrozšířenější postavení listů na stonku je střídavé, kdy listy vznikají a vyrůstají jednotlivě. U druhů rostlin se vstřícnými listy se nacházejí vždy dva listy proti sobě a přeslenité listy vyrůstají na nodu po třech a více.

U střídavě uspořádaných listů jsou listy uspořádány na pomyslné genetické spirále a současně tvoří řady listů stojících nad sebou (ortostichy). Fylotaxie může být charakterizována počtem otáček a počtem listů na spirále od nulového k následujícímu, který stojí nad ním na témže ortostichu. Tento poměr se vyjadřuje zlomkem, např. 1/2, 1/3, 2/5, 3/8, 5/12 apod. Velmi časté je postavení listů 2/5 u většiny dřevin.

Vstřícné uspořádání listů se vyskytuje častěji u vývojově odvozenějších skupin rostlin, např. hluchavkovitých. Páry vstřícných listů tvoří v uzlinách nad sebou obvykle kříž (tzv. křižmostojné listy) - jeden pár je postaven kolmo k páru nad nebo pod ním.

Čtěte také: Nátěry palubky a jejich ochrana

Čtěte také: Tvrdé jehlice

tags: #co #jsou #jumperove #listy #3 #rada

Oblíbené příspěvky: