PergolyKabely v sádrokartonových příčkách a podhledech: Informace a praktické tipy
Při stavbě nebo rekonstrukci, kde se používá sádrokarton, je třeba řešit mnoho detailů, včetně elektroinstalace. Sádrokartonové desky tvoří hlavní součást systémů suché vnitřní výstavby a jsou určeny k použití v interiéru. Systémy suché výstavby Rigips jsou při dodržování zásad a při používání systémových prvků Rigips bezpečné, spolehlivé a bezproblémové. Přesto se však v praxi stále setkáváme s montážními chybami při práci nejen se sádrokartonem. Jsou působeny především technologickou nekázní, neznalostí či používáním nesprávných a nesystémových prvků. Tyto problémy se citelně projeví až během provozu.
Vedení elektroinstalací v sádrokartonových konstrukcích
Z hlediska elektroinstalačních předpisů je možné přihlédnout ke skutečnosti, že sádrokartonové, sádrové i sádrovláknité desky Rigips jsou nehořlavé materiály třídy reakce na oheň max. b) H-prolisy ve stojinách R-CW profilů slouží k protažení kabelů dutinami konstrukcí. Proto je vhodné jednotlivé R-CW profily vložit do konstrukce tak, aby H-prolisy byly situovány v jedné výškové úrovni. Volné části výseku se jednoduše ohnutím otevřou a vzniklé otvory jsou připraveny pro vedení kabelů. Při montáži R-CW profilů je vhodné dbát na umístění H-prolisů všech svislých profilů přibližně ve stejné výškové úrovni pro snazší vedení kabelů.
Při vedení kabelů je důležité dodržovat následující zásady:
- Není dovoleno, aby kabely ležely bezprostředně na ostré hraně plechu profilů.
- Kabely elektroinstalace není dovoleno protahovat mezerou mezi hranou R-CW profilu a horním R-UW profilem, ani prolisem v horním připojovacím úhelníku v případě UA profilů.
- V dutinách nad podhledy mohou kabely ležet volně na konstrukci podhledu nebo v kabelových žlabech. V žádném případě nesmí být kabely vyvázány k táhlům podhledových závěsů.
- V případech, kdy kabely ústí do dutiny konstrukcí skrze opláštění, je doporučeno otvor v opláštění zaplnit sádrovým tmelem v plné tloušťce opláštění. Toto opatření je nutné jak v případě nároků na zvukovou izolaci příček, tak i na požární odolnost.
Organizované uložení kabelů
Kabelů není opravdu málo. Aby se zabránilo spleti či chumlu kabelů, je doporučeno jednotlivé druhy svázat do jednotlivých svazků. Pro vedení kabeláže je možné využít kabelových žlabů. Do jednoho žlabu uložíme maximálně cca 3ks tenkých kabelů. Na zdi v podhledu lze použít plastové vkládací žlaby. Dalším způsobem je využití kabelových roštů, například drátěných. Kabeláže je možné zacvaknout plastové víko žlabu.
Tabulka: Maximální počet kabelů v jednom žlabu
Čtěte také: vše o lištách pro kabely v interiéru
| Typ kabelu | Maximální počet kabelů v žlabu |
|---|---|
| Tenké kabely | 3 ks |
| Silné kabely | 1-2 ks (dle rozměru žlabu) |
Tam, kde nám norma či jiný předpis nenařizuje odstup větší, je ekonomicky výhodné umístit kabely samostatnými příchytkami v určitých odstupech. V nerozebíratelných sádrokartonových podhledech je situace jiná. Horní konec svislého R-CW profilu (zkráceného na délku o 10-15 mm menší, než je výška místnosti) se zasune do horního vodorovného R-UW profilu na min. 20 mm.
Praktické řešení pro přístupnost kabelů při rekonstrukci
Při rekonstrukci bytu nebo domu se nevyhneme práci s elektrickými kabely. Ať už je měníme nebo natahujeme nové, vždycky se okolo nás motá klubko kabelů jako hadi a překáží na tom nejméně vhodném místě. Úplně ideální je, pokud při rekonstrukci pracujeme se sádrokartonem. Díky němu si totiž můžeme vytvořit falešnou stěnu s dvířky, za kterou změť kabelů lehce uklidíme, a přitom je budeme mít pohodlně po ruce, až nastane jejich doba.
Sádrokarton je velmi praktický materiál, s jehož instalací si dnes poradí i ženy kutilky. Jeho upevnění na původní stěnu provedeme pomocí sádrokartonových rastrů, které přivrtáme ke stěně a na ně nainstalujeme sádrokartonové desky. Ty upevníme pomocí tzv. rychlošroubů. Mezery mezi deskami pak vyplníme silikonovým tmelem určeným pro sádrokartony, přetáhneme perlinkou a doplníme druhou vrstvou tmelu. Po zatvrdnutí přebrousíme do roviny, napenetrujeme a případně můžeme sádrokartonovou stěnu přemalovat.
Abychom nemuseli kabely zpoza sádrokartonové předstěny složitě vybourávat, uděláme si do stěny praktická dvířka. Na řezání sádrokartonu nepotřebujeme žádné speciální nástroje nebo nářadí a vystačíme si s obyčejným pravítkem a odlamovacím nožem. Dále budeme potřebovat plastová dvířka s rámečkem, která lze zakoupit v každém hobby marketu nebo železářství. Do sádrokartonu tedy vyřízneme otvor velikosti rámečku dvířek, rámeček i s dvířkami nasadíme, a pokud má rámeček otvory pro upevnění vrutů, použijeme rychlošrouby do sádrokartonu. Pokud ne, podlepíme rámeček silikonem nebo tmelem na sádrokartony a necháme zatvrdnout. Kabely tak máme šikovně a prakticky uklizené a přitom, jakmile je budeme potřebovat, stačí jen otevřít dvířka a kabely vysvobodit.
Časté chyby při montáži sádrokartonu
Technici Rigips zdokumentovali při svých výjezdech po stavbách Čech, Moravy a Slovenska řadu „montážních perel“:
Čtěte také: Bílá přechodová lišta
- Chybná návaznost jednotlivých řemesel a nerespektování předcházejícího řemesla zpravidla způsobí problémy a poruchy. Tyto problémy bývají vyvolány špatnou či chybějící komunikací na stavbě.
- Desky opláštění musí být správně přišroubovány k podkonstrukci. Minimální předepsaná vzdálenost osy šroubu od řezané hrany desky je 15 mm (u hran opláštěných kartonem 10 mm).
- Jednotlivé desky opláštění se na podkonstrukci montují na těsný sraz. Případné mezery (max. 10 mm) musí být následně vyplněny spárovacím tmelem v plné tloušťce opláštění. Jen tak může daná konstrukce získat hodnoty (akustické, protipožární, mechanické ad.), které společnost Rigips deklaruje.
- Největší vzájemná vzdálenost upevňovacích šroubů (typ TN) na profilu nebo lati je u příček a předsazených stěn 250 mm, u podhledů a šikmých ploch 170 mm. S touto hodnotou počítají jak mechanické, akustické a požární zkoušky, tak i statické výpočty.
- Standardní orientace desek na příčce je svislá. Jednotlivé desky se k podkonstrukci připevňují tak, aby byly příčné (vodorovné) spáry v sousedních polích vzájemně vystřídány alespoň o 400 mm a nedocházelo tak k vytváření křížových spár.
- K opláštění se používají pokud možno celé desky. Využití zbytků desek je přípustné pouze za podmínky, že výška takového kusu je minimálně 400 mm a šířka odpovídá šířce desky a že nejsou použity dva a více takových kusů v těsném sousedství.
- Svislé ani vodorovné spáry sádrokartonových desek nesmí vycházet přímo z rohu otvoru (např. u dveří či oken). Jejich umístění musí být vzdáleno od bočního ostění otvoru minimálně 150 mm. Svislé spáry sousedních desek v nadpraží otvoru musí být podloženy R-CW profilem.
- Pro připevňování závěsů do dřeva se používají vruty s plochou hlavou typu FN (2 vruty/závěs). Použití šroubů typu TN nebo jiných nevhodných šroubů je častou montážní chybou. Šrouby typu TN jsou určeny pro připevňování sádrokartonových desek k podkonstrukci.
- Přímé závěsy se dodávají v rozloženém (plochém) stavu, před montáží je třeba jeho bočnice ohnout tak, aby závěs připomínal tvar písmene U. Základna přímého závěsu se k nosnému dřevěnému stropu připevňuje dvěma vruty s půlkulatou hlavou typu FN (do betonového stropu stačí jedna ocelová hmoždinka DN6).
- Zřícení podhledu může být způsobeno několika důvody, popř. jejich kombinací. Jeden z důvodů může být přetížení závěsů podhledů způsobené nedodržením předepsaných roztečí závěsů nebo použitím jiných než předepsaných závěsů. Při přetížení závěsů může dojít k deformaci profilů nebo závěsu a jejich následnému vytržení z R-CD profilu. Důvodem kolapsu podhledu mohou být i nesystémové, a tím nekompatibilní R-CD profily a závěsy. Dalším možným důvodem pádu podhledu může být nedostatečně únosné nebo chybné kotvení závěsů do nosné konstrukce stropu.
Čtěte také: vlastnosti betonových žlabů
tags: #kabely #v #sdk #prickach #informace
