Jak správně odstranit hmoždinku ze zdi a zajistit pevné upevnění

Když se stěhujete, malujete nebo prostě jen měníte vzhled interiéru, často narazíte na malého, ale houževnatého protivníka - hmoždinku ve zdi. Vypadá sice neškodně, ale pokusíte-li se ji vyrvat bez rozmyslu, zanechá po sobě nevzhlednou díru nebo dokonce kus omítky. Rozhodli jste se doma budovat, ale ve zdi vám překáží staré hmoždinky a vy nevíte, jak se jich zbavit? V tomto článku vám poradíme, jak odstranit hmoždinku ze zdi tak, aby po ní nezůstala ani památka nebo alespoň co nejmenší stopa.

Proč staré hmoždinky překážejí a čemu se vyhnout

Zapomeňte na vytrhávání hmoždinek ze zdi. Tímto způsobem bude sice rychle venku, ale spolu s ní také poničíte okolní zeď a spolu s hmoždinkou navíc opadne i velká část omítky, což samozřejmě nechcete. Frustrovaně zíráte na díru ve zdi, ze které trčí zbytek hmoždinky? Nezoufejte! Upevnění uvolněné hmoždinky není nic složitého a zvládne to opravdu každý. Pokud se s tímto problémem setkáte, není důvod panikařit ani věšet hlavu.

Co je to hmoždinka a jaké typy existují?

Hmoždinka je vložka, kterou se upevňují vruty, šrouby či jiné pevné materiály na zdi. Hmoždinky se používají při upevňování různých předmětů například na zeď. Jedná se o police či podobné věci, které se na zdi musí udržet. Hmoždinky nahradily dříve používané dřevěné špalíčky, které se sádrovaly do zdi. V současné době se hmoždinky vyrábí hlavně z plastu, ale najdeme i dřevěné hmoždinky, oblíbené hlavně v truhlařině. Jsou to vlastně jakési kolíky, které se při použití nijak nedeformují, což ocení každý truhlář, který chce odvést kvalitní práci. Takzvané truhlářské hmoždinky se vyrábí z pevného, tvrdého dřeva, aby během použití nedošlo k žádnému poškození. Kromě dřevěných hmoždinek se vyrábí i kovové či ocelové hmoždinky, které se nazývají kotvy.

Hmoždinky se dělí na několik typů: plastové, kovové, rozpínací, natloukací, do sádrokartonu nebo do betonu. Patří mezi nejběžnější a nejjednodušší. Sádrou plněné hmoždinky se používají do dutých materiálů, jako je sádrokarton. Rozpínací hmoždinky se skládají ze dvou částí - trnu a těla. Každý typ vyžaduje trochu jiný přístup. Většina hmoždinek ale funguje na jednoduchém principu, rozpínají se ve zdi, aby lépe držely. Způsob vyndávání hmoždinky se liší v závislosti na jejím typu a materiálu zdi.

Jak efektivně odstranit hmoždinku ze zdi

Základní kroky před samotným vytažením

Před samotným vyndáváním hmoždinky je důležité rozlišit, s jakým typem máte tu čest.

Čtěte také: Jak vrtat a kotvit do Porothermu

1. Odstraňte vrut nebo šroub: Prvním krokem je vždy odstranění vrutu nebo šroubu, který byl do hmoždinky upevněn. Pokud je šroub zrezivělý nebo poškozený, může to být obtížné.
2. Uvolněte hmoždinku: Jakmile je vrut/šroub venku, zkuste hmoždinku uvolnit kleštěmi nebo kombinačkami.

Metody pro různé situace

Následují osvědčené metody pro šetrné odstranění hmoždinek:

• Ploché kleště a kroucení (nejčistší řešení)

  Pokud je ve hmoždince stále zašroubovaný vrut, vyšroubujte ho tak, aby kousek trčel ven. Pak vezměte ploché kleště, lehce hmoždinku sevřete a pomalu s ní kývejte ze strany na stranu. Postupně ji vytáhněte ven. Je to nejčistší řešení.

• Odvrtání hmoždinky

  Raději vsaďte na odvrtávání. To znamená, že nejprve musíte sundat část nábytku, obraz či poličku, kterou měla hmoždinka držet, a vyšroubovat šroubek z hmoždinky. Následně si změřte průměr hmoždinky a vrtákem o stejném průměru ji následně ze zdi odvrtáte. Pomocí vrtáku stejného průměru jako hmoždinka ji zkuste opatrně navrtat a vyndat.

  Během odvrtávání si připravte vysavač, abyste zamezili nepořádku na zemi. Poproste některého ze členů rodiny, aby ho držel zapnutý pod hmoždinkou a rovnou vysával veškerý prach a nepořádek, který odvrtáváním způsobíte. Pokud budete šikovní, nebudete mít na podlaze ani smítko.

• Použití většího vrutu (bez vrtačky)

  Pokud jste domácnost, která vrtačku nevlastní, i pro vás máme tríček. Stačí mít větší vrut, který se pokuste našroubovat do hmoždinky a následně ho pomocí kleští spolu s hmoždinkou vytáhnout. Narušíte její strukturu, takže by vám to mělo jít snadno. Pamatujte však, že nikdy nesmíte tahat, ale musíte šroubovat.

  Čtěte také: Tipy pro pevnou montáž hmoždinek

• Zatlučení hmoždinky hlouběji do zdi

  Pokud nejde hmoždinku vytáhnout nebo se drolí, může být lepší volbou ji opatrně zatlouct šroubovákem nebo dřevěným kolíkem hlouběji do stěny. Tento způsob se hodí spíš tam, kde následně budete stěnu tmelit a přetírat. Vezměte železný váleček a kladívko a hmoždinku zkrátka a dobře zarazte do zdi tak, aby zalezla pod omítku. Pokud se vám to podaří, můžete zeď opravit.

• Vývrtka nebo háček

  Jestliže je hmoždinka natolik rozpínací nebo se při pokusu o vytažení trhá, zkuste do ní opatrně vyvrtat malý otvor. Nezní to možná příliš odborně, ale funguje to. Do hmoždinky zašroubujete vývrtku nebo háček a s jejich pomocí ji pomalu vytáhněte.

• Otvírák na víno pro plastové hmoždinky

  U plastových hmoždinek s křížovým dříkem zkuste použít otvírák na víno.

• Vyříznutí kovových hmoždinek

  U kovových hmoždinek, které jsou pevně zapuštěné do zdi, může být nutné je vyříznout nožem nebo dlátem.

Oprava otvoru po odstranění hmoždinky

Ať už použijete jakoukoliv metodu, většinou po hmoždince zůstane malý otvor. Po vyndání hmoždinky otvor vyčistěte od prachu a nečistot. Pokud ji až pod omítku nedostanete, nezoufejte. Stačí, když přečuhující kousek odříznete a zbytek necháte ve zdi. Následně vezměte sádru, naneste na místo, kde je hmoždinka, nechte zaschnout a pak zabruste. Můžete i přemalovat. Možná se to zdá jako drobnost, ale právě tyto maličkosti tvoří rozdíl mezi „nějak udělanou“ a poctivě opravenou zdí.

Čtěte také: Návod na upevnění hmoždinky do duté cihly

Problémy s hmoždinkami - když nedrží nebo se uvolní

Nejčastější příčiny selhání hmoždinek

Hmoždinky mohou vypadávat, což představuje závažný problém. Důvodů, proč hmoždinky ve vyvrtané díře nedrží, může být hned několik. Nejčastěji je chyba v samotném kutilovi, který měří jen jedno nebo který měří na špatných místech. Často může dojít k provrtání většího otvoru, než je potřeba, tudíž hmoždinka vypadává. Taky se často stává, že se vyvrtá malá díra. Kutilové se občas dopouštějí poměrně velké chyby, a sice do sádrokartonu kupují běžné hmoždinky, ačkoli je do něj nutno používat typy speciální.

Než se pustíte do oprav, je důležité zjistit, proč se hmoždinka uvolnila nebo vůbec nechytla. Ve většině případů nejde o špatnou práci, ale o nevhodnou kombinaci materiálu, nástroje a hmoždinky. Pevnost spoje nikdy neurčuje jen samotná hmoždinka, ale především typ zdi a stav otvoru. Každý podklad se chová jinak - co funguje v betonu, selže v sádrokartonu a naopak. Proto je při opravě podstatné nejdříve zjistit, z čeho je stěna, a podle toho vybrat správný způsob kotvení. Hmoždinka, která nedrží, vám moc radosti neudělá, ale její oprava není žádná věda, jen je potřeba zvolit jiný způsob uchycení. Nesnažte se problém vyřešit větším šroubem, ale raději najděte řešení podle typu zdi.

Řešení podle typu materiálu zdi

Výběr hmoždinky se odvíjí i od toho, co s ní chcete přichytit. Pro správnou opravu je klíčové zvolit vhodný způsob uchycení:

Alternativy k tradičním hmoždinkám pro pevné a trvalé spoje

Naštěstí hmoždinky lze nahradit či lze pomoct tomu, aby ve zdi držely. Alternativ k hmoždinkám se nabízí hned několik. Nejpopulárnější je již několikrát zmíněná chemická kotva.

Chemická kotva - silný pomocník a náhrada

Pokud potřebujete připevnit nějaké nosné konstrukce, ale hmoždinky vám vypoví službu, vsaďte na chemickou kotvu. Jedná se o chemickou maltu, s níž je práce naprosto jednoduchá. Pokud vyvrtáte díru, v níž hmoždinka nedrží, díra se vyčistí a vyplní se touto maltou. Nejčastěji s chemickou kotvou pracují řemeslníci, kteří je používají na velmi namáhavé spoje. Chemické kotvy jsou dokonalými pomocníky hmoždinek, dokonce jsou jejich skvělými náhradníky. Chemické kotvy doporučujeme upevňovat zejména tam, kde může dojít ke styku s vodou. Mezi chemickými kotvami a běžnými hmoždinkami je velký rozdíl. U chemických kotev například nedochází k tomu, že se spoj začne otáčet ve zdi, což je u běžných hmoždinek zcela běžné. Dalším rozdílem je to, že chemickou kotvu lze uchytit takřka do jakéhokoliv materiálu. Je možné ji aplikovat do tvrdých materiálů, kdy se do díry či otvoru vytlačí hmota, do níž se zašroubuje hmoždinka. Než na hmoždinky cokoliv umístíte, je třeba počkat, až chemická malta uschne. Chemickou maltu lze použít i do duté cihly, což ví málokterý kutil.

Postup aplikace chemické kotvy

Práce s chemickou kotvou je naprosto jednoduchá:

1. Příprava otvoru: Než začnete vrtat, nejdříve si musíte dobře zvolit vrták a musíte připravit otvor, do něhož chcete chemickou maltu nanést. Volba průměru vrtáku se vždy odvíjí od nosné konstrukce.
2. Vyčištění otvoru: Když potřebný otvor vyvrtáte, je zapotřebí, abyste otvor důkladně vyčistili. Chemická malta se musí dobře uchytit, nesmí se uchytit jen na špíně, kterou v díře zanecháte. Většinou se prach odfoukne a poté vyčistí speciálním kartáčkem.
3. Vložení sítka (pro plné materiály): Než chemickou maltu nanesete, je třeba vložit do otvoru plastové nebo kovové sítko s víčkem, které se používá jen v případě, že vrtáte do plných materiálů.
4. Příprava a aplikace malty: Nyní přistupme k samotné přípravě kartuše. Na ni našroubujte potřebný aplikátor a naplňte ji chemickou kotvou. Maltu poté naneste do otvorů. U dutého materiálu se musí nanášet malta ode dna směrem nahoru a je třeba pokrýt celé sítko. U dutého materiálu následuje uzavření sítka, díky čemuž dojde k dokonalému naplnění sítka.
5. Vložení šroubu nebo hmoždinky: Poté se do ještě neztuhlé malty nanese šroub nebo kovová či ocelová hmoždinka.
6. Doba tvrdnutí: Pokud se budete chtít dozvědět o tvrdnutí malty něco víc, vše najdete na obalu chemické kotvy. Perfektní vytvrdnutí nastává po půl hodině, ale při venkovních teplotách se doba tvrdnutí značně zkracuje - malta zatvrdne i po deseti minutách. Čas tvrdnutí se však odvíjí od konkrétní použité kotvy.
7. Upevnění předmětu: Posledním krokem z postupu je upevnění předmětu.

Závitová tyč - pro speciální upevnění

Pokud s chemickou kotvou nejste spokojeni, existuje ještě jedna alternativa, kterou také hojně využívá nejeden řemeslník. Jmenuje se závitová tyč. Jedná se o normovaný druh spojovací součástky, která se používá hlavně tam, kde nedosáhnou běžné délky šroubů, či tam, kde nedrží hmoždinky. Závitové tyče se používají hlavně ve stavebnictví nebo ve strojírenství, slouží často jako napínáky, které ztužují část konstrukce. Také slouží jako kotvy pro upevnění konstrukcí. Nejčastěji se používají při upevňování betonového podkladu, zděných konstrukcích či u rostlých hornin.

Jednoduchá řešení pro lehké předměty

Pro lehké předměty můžete místo hmoždinek použít i samolepicí háčky nebo montážní pásky. Pokud je otvor už vykloktaný nebo příliš velký, nejjistějším řešením je vyplnit ho sádrou nebo chemickou hmotou a vyvrtat znovu. Pro trvalé a pevné spoje se ale nejčastěji používá chemická kotva.

tags: #jak #odstranit #hmozdinku #ve #zdi #horkovzdusnou

Oblíbené příspěvky:

• Nápady pro útulný obývací pokoj
• Jak správně položit venkovní dlažbu
• Více o Asfaltu
• Komplexní průvodce řezáním betonu
• Obklady s orchidejemi