Jak snadno a pevně zatlouct hmoždinku: Kompletní průvodce

Bez hmoždinek se neobejde žádný domácí kutil ani řemeslník. Hmoždinky se vkládají do otvoru ve zdi, ve kterém se utažením zdeformují. Tím vznikne pevné ukotvení, kdy se zatížení přenese do zdi nebo konstrukce.

Princip fungování hmoždinek

Druh deformace záleží především na typu materiálu, do kterého hmoždinky montujete.

  • Rozepření - při utahování šroubu se hmoždinka roztáhne a pevně se zaklesne do stěn vyvrtaného otvoru.
  • Zauzlení - zadní část hmoždinky se při utahování stáhne do uzlu, který vytvoří oporu na vnitřní straně dutiny.
  • Zkroucení - při montáži se hmoždinka zkroutí a vytvoří kotevní bod.

Příprava před montáží hmoždinky

1. Výběr správného vrtáku

Před samotnou montáží hmoždinky je důležitým krokem výběr vrtáku pro vyvrtání otvoru, do kterého se hmoždinka ukotví. Vybrat správný vrták je velmi jednoduché. Jeho průměr musí být stejný jako průměr hmoždinky. Samozřejmostí je volba vhodného vrtáku, který je určen pro vrtání do daného materiálu. Do deskových a děrovaných materiálů (např. duté cihly, sádrokarton) vrtáme bez příklepu. Pokud si nejste jisti, do jakého materiálu se chystáte kotvit, poznáte to podle prachu z vyvrtaného otvoru. Do měkkých stavebních materiálů se doporučuje vyvrtat díru o 1 mm menší než je průměr hmoždinky.

2. Správná hloubka otvoru

Vyvrtaný otvor pro hmoždinku musí být vždy hlubší než je délka hmoždinky. Obecně je doporučeno vrtat otvor hlubší o velikost průměru hmoždinky. Pokud byste nevyvrtali dostatečně hluboký otvor, vrut by nebylo možné správně zavrtat. Při maximálním zašroubování vrutu musí špička vrutu přesáhnout přes konec hmoždinky. Otvor by měl být o 5-10 mm hlubší než délka hmoždinky. Vyčistěte otvor. Prach a drobky z vrtání vysajte vysavačem nebo vyfoukejte.

3. Výběr vhodného vrutu

Pro pevné ukotvení je nutné vybrat vrut vhodné délky, vrut musí být dostatečně dlouhý. Po zašroubování by měl vrut o několik milimetrů přesahovat hmoždinku, tak zaplní prázdný prostor, který jste vyvrtali navíc. Průměr vrutu by měl činit minimálně polovinu průměru hmoždinky. Pokud byste zvolili malý průměr vrutu, mohl by z hmoždinky vyklouznout. Používejte pouze vruty doporučené výrobcem hmoždinky.

Čtěte také: Jak vrtat a kotvit do Porothermu

Typy hmoždinek a jejich použití

Plastové hmoždinky

Nejrozšířenější plastové hmoždinky se hodí pro lehké až středně těžké konstrukce v interiéru. Použijete je třeba pro věšení obrazů, zrcadel, menších polic, háčků na ručníky nebo lehčích kuchyňských skříněk. Různí výrobci nabízejí hmoždinky z různých druhů plastů, za nejlepší se obecně považuje nylon. V exteriéru tolik nekřehnou vlivem střídání teplot, lépe se tvarují a při roztažení lépe vyplní předvrtaný otvor. Na první pohled materiál nepoznáte, ale zkuste ponořit hmoždinku do vody. Jestli klesne ke dnu, je to nylon. Na trhu je například univerzální hmoždinka Fischer UX, vhodná pro každý stavební materiál. K dispozici je v průměrech 5 až 14 mm a v provedení s límečkem proti zapadnutí do otvoru, bez límečku pro průvlečnou montáž nebo dlouhém pro děrované a dutinové materiály.

Kovové hmoždinky

Plastové a kovové hmoždinky poskytují vyšší nosnost a jsou vhodné pro těžké konstrukce a exteriér. Spolehlivě ukotví těžké regály, venkovní svítidla, markýzy nebo satelitní paraboly. Kovové hmoždinky mají rozpínavé tělo díky vnitřnímu závitu.

Natloukací hmoždinky

Natloukací hmoždinky - hmoždinka se zasune do předvrtaného otvoru a vrut se zatluče kladivem. Rychlé a jednoduché řešení pro lehčí až středně těžké konstrukce. Než se rozhodnete použít natloukací hmoždinku, musíte si uvědomit, že není určena pro extrémní zatížení. V porovnání s klasickou šroubovací hmoždinkou má zhruba poloviční nosnost v tahu. Natloukací hmoždinky se vyrábějí z galvanicky zinkované oceli a nerezu. Pro použití v exteriéru se doporučuje použít nerezové provedení. Natloukací hmoždinky jsou vhodné pro takzvanou průvlečnou montáž - vrtáte přímo tak, jak chcete mít předmět upevněný. Rovnou vložíte hmoždinku a kladivem ji zatlučete. Natloukací hmoždinka není univerzální, určitě se nehodí do deskových materiálů, porobetonu či duté cihly, ale v betonu, kameni nebo plné cihle udělají svou práci. Součástí těchto hmoždinek je speciální hřebík nebo vrut, který se po zasunutí hmoždinky do otvoru zatluče kladivem. Hmoždinka se roztáhne a zaklíní se tak v otvoru. Hmoždinku lze rovněž rozebrat, zasunout do otvoru a poté přiložit připojovaný díl, prostrčit hřeb a zatlouci jej. To výrazně zrychlí kotvení materiálů oproti šroubování a předurčuje tento typ hmoždinek pro použití v hůře přístupných místech, například při upevňování konstrukcí pro stropní podhledy nebo při montování okenních rámů či obkladů fasád. Případné rozebrání spoje se provede vyšroubováním hřebu. Například nylonová natloukací hmoždinka Den Braven používá ocelový kalený hřeb se závitem a vyrábí se v průměru od 5 do 8 mm a délkách od 40 do 120 mm. Podle výrobce je vhodná pro ukotvení zakládacích startovacích lišt zateplovacích systémů či kotvení okenních plechových kotev a další upevňování ve všech typech stavebních materiálů. Lze ji použít i na připevnění do dřeva, ale při vyšším zatížení jsou pro dřevo vhodnější jen vruty. Výhodou je i možnost snadného rozebrání spoje vyšroubováním hřebu. Pro místa s hrozbou například pro venkovní sokly a obložení, volte hmoždinku s nerezovým hřebem.

Šroubovací hmoždinky

Šroubovací hmoždinky - do otvoru se vloží hmoždinka a vrut nebo šroub se zašroubuje pomocí šroubováku nebo vrtačky.

Závitové (vrtné) hmoždinky

Závitové (vrtné) hmoždinky - obvykle se šroubují bez předvrtání přímo do měkkých materiálů (např. sádrokartonu).

Chytré a univerzální hmoždinky

Univerzální přístup nabízí chytré hmoždinky jako Fischer DuoXpand nebo Fischer DuoPower, které automaticky volí správný princip uchycení podle materiálu. V plném zdivu se rozepřou, v porézní struktuře se zkroutí. Lehčí prvky - držáky plotových polí, lišty nebo dekorativní lamely - upevníte výše zmíněnou chytrou hmoždinkou FISCHER DuoPower 10 × 50 s nerezovým vrutem.

Hmoždinky do sádrokartonu a dutých stěn

Hmoždinky do sádrokartonu mají speciální konstrukci se širokým závitem nebo křidélky pro rozložení zatížení na větší plochu. Díky ostrému závitu je rovnou přivrtáte. Používají se pro police na knihy, nástěnné skříňky, věšáky na šaty nebo montáž lehkých svítidel. Pro sádrokarton je vhodná i hmoždinka typu GK s ostrým samořezným vnějším závitem. Tato hmoždinka se montuje bez předvrtání, díky závitu se totiž do sádrokartonových desek bez problémů „zařízne“ a pak do ní lze zašroubovat vruty do dřeva o průměru až 5 mm. Pro kotvení těžkých materiálů a namáhané spoje pak v sádrokartonech či dřevotřísce použijte hmoždinku kovovou s takzvaným rozpěrným deštníčkem. Do stěn či příček s vnitřní dutinou se používají speciální dvoudílné hmoždinky. Při utahování vrutu se zadní díl hmoždinky v polovině ohne a tlakem přitiskne k zadní stěně. Tento typ hmoždinek se používá k zavěšení obrazů, lehkých zrcadel a dalších lehkých předmětů v mělkých otvorech. Zaručuje vysokou pevnost v sádrokartonu a podobných materiálech. Například hmoždinka Fischer PD pro deskové a dutinové materiály je speciální hmoždinka s krátkou rozpěrnou délkou, vhodná pro všechny deskové materiály od tloušťky 6 mm. Umožňuje velmi lehkou montáž díky vytvarovanému vnitřnímu závitu, který je přizpůsoben pro vruty do dřeva. Našroubování usnadňuje i límeček proti zapadnutí do otvoru a podélné žebrování sloužící jako pojistka proti pootočení v otvoru. Hmoždinka PD je k dostání v průměrech 8, 10 a 12 mm a je vhodná zejména pro elektromontáže, lampy, dekorativní prvky či různé lišty. A pro velmi pevné uchycení do dutých stěn, příček i stropů existují speciální kotvy s výklopnými křidélky na šroubu. Taková kotva (např. Fischer sklopná hmoždinka KD) se sklopenými křidélky se protáhne otvorem, při utahování se křidélka roztáhnou a přitisknou k zadní straně stěny.

Chemická kotva

Chemická kotva (malta) představuje řešení pro extrémní zatížení. Funguje na principu vytvrzení chemické hmoty v otvoru. Chemická malta nabízí nejvyšší nosnost - využijete ji pro kritické spoje s extrémním zatížením. Pro běžné použití si vystačíte s klasickými hmoždinkami. Chemickou kotvu lze použít u všech běžných stavebních materiálů i za nepříznivých podmínek. Za teplot nad nulou ztvrdne za 2 až 13 minut, na mrazu do 24 hodin. Aplikuje se přímo do předvrtaného otvoru, do kterého následně zasunete závitovou tyč. Když vše selže, vsaďte na chemickou kotvu. Jde o chemickou maltu, s níž je práce naprosto jednoduchá. Pokud vyvrtáte díru, v níž hmoždinka nedrží, díra se vyčistí a vyplní se touto maltou. Do ní se pak hmoždinka (většinou kovová či ocelová) zasadí, tudíž dojde k jejímu stoprocentnímu upevnění. Nejčastěji s chemickou kotvou pracují řemeslníci, kteří je používají na velmi namáhavé spoje. Chemickou kotvu nepotřebujete k uchycení polic, ale je dobré, když ji použijete k uchycení závěsných klozetů, k zavěšení umyvadel či k uchycení zábradlí. Chemické kotvy jsou dokonalými pomocníky hmoždinek, dokonce jsou jejich skvělými náhradníky. Chemické kotvy doporučujeme upevňovat zejména tam, kde může dojít ke styku s vodou. Nebojte se je použít u vestavěných bazénů či u domovních fasád, na které by mohlo zapršet. Je levná, dostupná, spolehlivá, univerzální, snadno se používá. A co je nejdůležitější, je silnější než ta nejlepší hmoždinka. Chemická kotva totiž udrží téměř vše. To je zřejmě důvod, proč se stala nepostradatelným pomocníkem nejen ve stavebnictví, ale i v domácnostech. Chemické kotevní systémy se používají všude tam, kde jiné typy mechanického kotvení selhávají. Jde o spolehlivý způsob, jak zachytit extrémní zatížení v betonu, pórobetonu nebo ve zdivu, aniž byste do kotevního podkladu vnášeli napětí. Uplatní se tak především v narušeném zdivu a tam, kde by hrozilo poškození zdi od pnutí z klasických hmoždinek, například blízko rohů. Oceníte je, když budete potřebovat připevnit záchod či umyvadlo, ukotvit zábradlí, přidělat držák televize nebo třeba zavěsit těžkou polici na stěnu z dutých cihel. Využití je ale samozřejmě mnohem širší. Použít ji můžete do betonu, zdiva, ytongu, dřeva a dalších materiálů.

Speciální hmoždinky

  • Hmoždinky pro zateplovací systémy: Součástí všech zateplovacích systémů Baumit jsou nové hmoždinky Baumit N a Baumit S. Zatloukací talířové hmoždinky s ocelovým trnem Baumit N a šroubovací hmoždinky Baumit S jsou určené do všech typů podkladů dle ETAG 004 - A, B, C, D, E. Horní část včetně talířku je vyrobena z velmi kvalitního polyamidu, což zajišťuje vysokou tuhost talířku a odolnost hmoždinky proti kolísání teplot. Obě tyto hmoždinky mají kotevní hloubku pouhých 25 mm (resp. 45 mm pro kategorii E - pórobeton) a tím je jejich celková délka kratší než u jiných hmoždinek. Součinitel bodového prostupu tepla je pouhých 0,001 W/K (platí pro Baumit N a zápustnou montáž Baumit S). Zápustnou montáž šroubovací hmoždinky Baumit S lze provést pomocí Montážního setu Baumit S a tím výrazně snížit možnost prokreslování hmoždinek v podzimním, případně jarním období. Nové hmoždinky Baumit, včetně celé skladby zateplovacího systému Baumit, získaly osvědčení o splnění požadavků pro kvalitativní třídu A podle TP CZB 01-2015 a tím jen potvrzují důležitost kompletní systémové skladby a také to, že na kvalitě jednotlivých komponentů záleží. Spirálová talířová hmoždinka KEW, novinka v sortimentu HPI-CZ, disponuje vůbec nejnižší hodnotou bodového součinitele prostupu tepla z hmoždinek ETICS s kovovým šroubem na trhu. Revoluční zcela zápustná hmoždinka s názvem ThermoScrew TS U8 Gecko je přitom mimořádně univerzální: svou délkou vyhovuje tloušťce izolantu od 100 až do 400 mm, přitom je optimalizována pro všechny obvyklé ETICS izolační materiály a všechny typy podkladů. Kovový trn zajišťuje vysokou únosnost, práce s novou hmoždinkou je mimořádně jednoduchá, bezpečná a rychlá. Spirálová hmoždinka ThermoScrew TS U8 Gecko nabízí bodový součinitel prostupu tepla = 0,000 W/K, což představuje u hmoždinek ETICS s kovovým šroubem vůbec nejnižší možnou hodnotu, v praxi pak eliminaci tepelných mostů od tloušťky izolace 100 mm.
  • Hmoždinky do polystyrenu: Do silného zdiva se používají dlouhé hmoždinky. Speciální hmoždinky se závitovou spirálou pro snadné zaříznutí do polystyrenu.
  • Hmoždinky pro sanitární keramiku: Sady pro bezpečné ukotvení těžké sanitární keramiky.
  • Hmoždinky s nástavcem: Pro snadné upevnění zrcadel.
  • Hmoždinky pro kování bran a vrat: Pro montáž plotovek a plotových latí do jeklu (dutého kovového profilu) se hodí hmoždinky s nerezovým vrutem FISCHER P 9 K (5 × 45 mm). Pro kotvení pantů vstupních branek do plných cihel, betonu či ztraceného bednění sáhněte po montážní sadě 10 ks kotev do zděných sloupků. Pro dvoukřídlou bránu nabízíme montážní sadu 20 ks kotev do zděných sloupků, ve které najdete všechny součástky v dvojnásobném množství. Pro montáž plotovek na kovové rámy jsou ideální hmoždinky s distančním límcem (např. FISCHER P 9 K), které zajišťují mezeru pro odvětrání a chrání dřevo před hnilobou. Při instalaci jednokřídlých vstupních branek sáhnou nakupující nejčastěji po kompletní montážní sadě 10 ks kotev pro vstupní branku do zděných sloupků.

Jak na instalaci hmoždinky

  1. Vyberte správný vrták. Průměr vrtáku musí přesně odpovídat průměru hmoždinky, tzn. pro hmoždinku 8 mm použijte vrták 8 mm.
  2. Vyvrtejte otvor správné hloubky. Otvor by měl být o 5-10 mm hlubší než délka hmoždinky.
  3. Vyčistěte otvor. Prach a drobky z vrtání vysajte vysavačem nebo vyfoukejte.
  4. Zasuňte hmoždinku. Hmoždinka by měla jít zasunout rukou nebo lehkým poklepáním kladívkem. Pokud nejde zasunout, je otvor malý.
  5. Zašroubujte vrut nebo šroub. Používejte pouze vruty doporučené výrobcem hmoždinky.

Jak vytáhnout špatně namontovanou hmoždinku

Když se stěhujete, malujete nebo prostě jen měníte vzhled interiéru, často narazíte na malého, ale houževnatého protivníka - hmoždinku ve zdi. Vypadá sice neškodně, ale pokusíte-li se ji vyrvat bez rozmyslu, zanechá po sobě nevzhlednou díru nebo dokonce kus omítky. A právě proto vám v tomto článku poradíme, jak odstranit hmoždinku ze zdi tak, aby po ní nezůstala ani památka nebo alespoň co nejmenší stopa.

Do plastové hmoždinky našroubujte vrut o jeden rozměr větší, než jste původně použili. Kovovou hmoždinku můžete zatlouct hlouběji do zdi tak, aby nepřekážela. Pokud je ve hmoždince stále zašroubovaný vrut, vyšroubujte ho tak, aby kousek trčel ven. Pak vezměte ploché kleště, lehce hmoždinku sevřete a pomalu s ní kývejte ze strany na stranu. Postupně ji vytáhněte ven. Pokud nejde hmoždinku vytáhnout nebo se drolí, může být lepší volbou ji opatrně zatlouct šroubovákem nebo dřevěným kolíkem hlouběji do stěny. Tento způsob se hodí spíš tam, kde následně budete stěnu tmelit a přetírat. Jestliže je hmoždinka natolik rozpínací nebo se při pokusu o vytažení trhá, zkuste do ní opatrně vyvrtat malý otvor. Do hmoždinky zašroubujete vývrtku nebo háček a s jejich pomocí ji pomalu vytáhněte. Ať už použijete jakoukoliv metodu, většinou po hmoždince zůstane malý otvor. Naneste malé množství tmelu (např. akrylového). Možná se to zdá jako drobnost, ale právě tyto maličkosti tvoří rozdíl mezi „nějak udělanou“ a poctivě opravenou zdí.

Maximální zatížení hmoždinky se odvíjí od materiálu, ve kterém ji kotvíte. V našem obchodním domě Vichr si můžete vybrat z mnoha druhů hmoždinek podle konkrétní potřeby. Záleží na tom, co potřebujete. S výběrem hmoždinek vám rádi poradíme. A pamatujte! Zkušení pracovníci v obchodě vám poradí. Ne vždy se vše podaří podle toho, jak jste si představovali.

tags: #jak #snaze #zatlouct #hmozdinku #tipy

Oblíbené příspěvky: